Elf a čarodějka - Záchrana draků (část třináctá)

13. Kapitola

   V jeskyni se přikrčila za kámen a sledovala co se tam dělo. Arosa měla v ruce meč a křičela na Enní, ať jí dá dráče. Enní, ale neustoupila ani o krok a hleděla jí do očí. Eris si říkala, proč nepoužije oheň.

   „Vydej mi to dráče, jinak tě zabiju!“ vykřikla na Enní Arosa.

   „Tak mě zabij, ty jedna ničemná čarodějnice!“ vykřikne na ní Enní.

   „Řekla sis, o to,“ řekne jí Arosa a pozvedne meč a začne kroužit rukou po jeho rukojeti.

   Eris vyběhla ze svého úkrytu a vrazila do Arosi dříve, než stačila udělat jediný pohyb. Arose vypadl meč z ruky a Eris ho odkopla pryč. Arosa vstala a změřila si Eris zvláštním pohledem.

   „Jak jsem tak vyčetla z tvých myšlenek, právě ti umřel tvůj milovaný elf, co?“

   Eris na to nic neřekla, jenom svěsila hlavu a dívala se do země.  Meč jí jen tak vysel v ruce.    Když si vzpomněla, jak Sean padl k zemi, skoro se rozplakala. Nevěděla, jak to Strikr zvládá sám, nechtěla na to ani pomyslet. Měla zlost, na sebe a na Arosu.

   Arosa využila příležitosti, Erisiny neostražitosti a skočila po ní. Chtěla jí sebrat meč.

   Eris to zaskočilo a jenom vytřeštila oči.

   Arosa jí vytrhla meč a namířila jí ho na krk.

   „Jestli se jenom pohneš, nebo použiješ kouzlo, zabiju tě dřív, než stihneš něco udělat.“

   „Můžeš mě zabít, mě to nevadí. Aspoň se s ním setkám.“

   „Jak si přeješ.“

   Arosa pozvedla meč a chtěla jí ho vrazit přímo do srdce.

   Eris zatajila dech a čekala, co se stane.

   Enní která stála opodál, švihla ocasem po Arose a srazila jí dřív, než mečem probodla Eris.

   Eris se postavila a dívala se na tu nenadálou podívanou. Arosa byla uvězněná pod Enníjinou tlapou. Nemohla se hýbat. 

   Enní se ohlédla, jak je na tom Eris.

   Eris si vyndala z pouzdra druhý meč a pokývala hlavou, že je připravená.

   Dračice zvedla tlapu a Arosa okamžitě vyrazila pryč, ven z jeskyně.

   Enní se rozhlédla po jeskyni a náhle zalapala po dechu. Dráče zmizelo. Podívala  se na Eris. 

   Když Eris pohlédla do Enníjiných očí, okamžitě v nich poznala strach. Vyrazila ven, ale Enní jí zastavila, protože jí něco chtěla říct. „Eris, Sean ještě může žít, ale jenom když to chceš ze všeho nejvíce.“

   „Jak?“

   „My dospělí draci, máme moc vrátit život, ale ten kdo si to přeje, zaplatí krutou oběť a v tvém případě, můžeš ztratit čarodějnou moc.“

   Eris na ní koukala, nezmohla se na slovo. Dokud jí nedošla její slova. „Musím nejdříve pomoct vašemu mláděti, potom mi to pořádně vysvětlíš, ale jedno vám řeknu hned, za Seana bych obětovala cokoliv, dokonce i svůj život.“ Hned na to vyrazila z jeskyně.

   Venku jí oslepilo světlo, nevěřila tomu, že zrovna poledne, řekla by, že boj už trvá pěknou věčnost. Rozhlédla se po mýtině. Všichni skřeti snad už byly zabití, ale to nebylo jisté. Hledala Arosu. Místo toho, ale uslyšela hrozný řev. Vyběhla do míst, odkud si myslela, že ho slyšela. Byla vyčerpaná a neměla sílu běžet, plíce jí boleli, ale věděla, že pokud přiběhne pozdě, Arosa vyhraje a země zanikne. Doběhla na místo, kde uviděla Arosu, jak se sklání nad dráčetem. V ruce držela meč a chystala se dráče probodnout. Připravila luk a šíp, namířila jí ho přímo do srdce. Náhle uslyšeli obě drakův řev, že Eris omylem vystřelila a Arose spadl meč z ruky. Šíp jí bohužel minul.

  Arosa se otočila na útočníka a hodila po něm meč.

  Eris se uhnula a zvedla Arosin meč, který dopadl vedle ní. Zaútočila, ale Arosa byla silnější než ona, lehce se úder odrazila kouzlem. Znovu a znovu útočila, ale nebylo to nic platné, Arosa měla dostatek sil, zatímco Eris už docházeli. Meč pro ni byl čím dál tím těžší, už ho skoro neudržela, ale musela zachránit dráče, i kdyby pro to měla umřít. Znovu zaútočila, Arosa se vyhnula a vykopla jí meč z ruky. Eris se zarazila a zírala na meč, který letí vzduchem. Arosa při té příležitosti vytáhla dýku, kterou měli u opasku a hodila ho po Eris.

   Eris v čas zaregistrovala letící dýku a na poslední chvíli se ochránila paží. ykřikla a podívala se na tu dýku a pomalu si jí vytáhla z paže. Eris hrozně bolela, chtělo se jí křičet, jak tu dýku vytahovala, ale ani na to už neměla sílu.