Elf a čarodějka - Záchrana draků (část čtrnáctá)

                                                                       14. Kapitola
   Arosa se zatím otočila, vzala druhý meč a přiblížila se k dráčeti. Pozvedla meč a už se ho chystala probodnout, když uslyšela Eris. Otočila se a podívala se na ní, nemohla uvěřit, že Eris žije. Myslela, že jí zabila, ale když uviděla, že má zakrvácenou ruku, pochopila.
   „Škoda, měla jsem tě za mrtvou, ale jak vidím, máš výdrž. Divím se jak to, že se mi chceš ještě postavit, když jsi vyčerpaná a nemáš na to sílu. Bohužel, jdeš pozdě a já to dráče jednoduše zabiju.“
   Eris neřekla ani slovo, ani se nepohnula. Arosa si toho nevšímala, otočila se a pozvedla meč. Potom zařvala zděšením. Dráče na mýtině nebylo. Zmizelo. Otočila se na Eris a poslala po ní kouzlo. Nic se jí nestalo. Kouzlo prošlo skrz ní? Až teď zjistila, že Eris tam vlastně vůbec není, je to přízrak. Podle zkušeností věděla, že jestli použije kouzlo, které jí má jen zobrazovat, musí být blízko. Rozhlédla se po skalách, ale Eris neviděla.
   Eris byla ve za skálou.Držela dráče a zakryla mu tlamu, aby nekřičelo, tak by prozradilo jejich místo úkrytu. Eris se rozhlédla, a když uviděla, že je Arosa k nim otočená zády, pomalu se odplížila pryč, dráče šlo poslušně za ní.
   „Kam si myslíš, že jdeš s tím dráčetem?“
   Eris se zastavila uprostřed pohybu a pomalu se na Arosu otočila. Ta se na ní dívala z vítězoslavným výrazem ve tváři. Dráče se schovalo za Eris a jenom vytřeštěně zíralo na Arosu.
   „Aroso, ty nemáš právo, brát tomu dráčeti život!“ vykřikne na ní Eris.
   „Já si můžu dělat, co chci a ty mi v tom nezabráníš!“
   „Tvoje armáda je mrtvá, nemáš tady nikoho, kdo by za tebe dělal špinavou práci a na mé straně jsou draci, takže odsud rychle zmiz, než tě tady na místě zabijí.“ Na potvrzení svých slov se za Eris objevili oba draci. Otevřeli tlamy a chystali se na útok.
    Arosa, je zpražila pohledem a než stačili něco udělat, vrhla proti Eris svazovací kouzlo.
    Eris omotaly neviditelná chapadla a spadla na kolena. Omotávala se jí kolem krku a začali se utahovat. Lapala po dechu. Dráče se za ní krčilo a nevědělo, co se to děje. Draci jenom na Eris zírali. Ona jim však naznačila, ať ustoupí. Draci jí naštěstí poslechli, zavřeli tlamy a pomalu ustupovali.
   Arosa jenom máchla rukou, neviditelná síla se uvolnila, ale nepustila ji.
   „Udělej, co chci a nechám tě žít!“ vykřikne Arosa.
   „To nikdy, raději umřu, bolestivou smrtí, než abych tady jen tak stála a koukala, jak se ti vrací moc.“
    Arosa něco procedila skrz zuby, chapadla se Eris znovu omotala kolem krku, tak silně, že skoro nemohla dýchat. Než Eris ztratila vědomí, použila kouzlo, kterým poslala drakům myšlenku, ale tak, aby to Arosa nemohla zachytit svým vědomím. Zpráva zněla: ,Zaútočte, jenom svým ohněm na Arosu, pokud ztratí koncentraci uvolní se její kouzlo a já na ní za útočím.´
Ještě než jí úplně Arosa udusila, draci po ní vychrlili oheň. Arosa ztratila koncentraci a vlákna povolila. Hned na to použila dost silné kouzlo, aby oba draci přišli o vědomí, ale nic z toho se nestalo, protože se kouzlu draci nějakým nevysvětlitelným způsobem vyhnuly. Arosu pohltil oheň, začala vřískat, ale z onoho plamene vyšla ven.
   Eris Arosiny nepozornosti využila a poslala proti ní také svazovací kouzlo. Eris už počítala s tím, že Arosa její kouzlo odvrátí, ale nic z toho nestalo. Arosu kouzlo zasáhlo a svázalo jí nohy, ruce a krk. Eris slezla ze skály a pomalými kroky šla za Arosou. Posadila se před ní a utáhla smyčku kolem krku, aby Arosa zvedla hlavu.
   „Co ode mě ještě chceš, klidně mě zabij, vyhrála jsi!“ křikla na ní uraženě Arosa.
   „Vlastně nic, ale nemám proč tě zabít, na to má právo někdo, koho zabili tvoji skřeti. Bohužel, je mrtvý a já mám v sobě tolik nenávisti, že bych tě zabila namístě. Ale nejdříve chci od tebe slyšet, proč tohle všechno muselo být? Proč vlastně chceš zabít dráče? Proč ho jenom neřízneš a vezmeš si od něj krev? A hlavně chci vědět, jak mám zachránit všechny elfy, které zaklely tvé kolegyně, čarodějnice!“
   „Proč bych ti měla říkat jak je zachránit? Být hodná? Proč? Draka chci zabít, protože jeho srdce produkuje moc dobrou krev a proč bych měla ještě někomu nechat? Chci mládí a s nikým se nedělím! Nikdy ti, ale neprozradím jak máš osvobodit elfy ze zakletí! Myslíš si, že mě přemůžeš? To se zatraceně mýlíš, i kdyby ses mě pokusila zabít, je to k ničemu, mám v sobě ještě trochu dračí krve, sice jsem slabá z toho, že jsem používala tolik kouzel, ale krev mě chrání před usmrcením.“
   „To ničemu nebrání, abych tě mučila a mučila, tak dlouho, dokud tady neumřeš hlady, chci abys cítila takovou bolest, jakou cítím já, když jsi mi zabila Seana.“
   V Arose hrklo, sice jí nemohla zabít, ale mohla jí mučit. Tak dlouho jak chtěla a ona věděla, že Eris to bude bavit dost dlouho na to, aby jí z těla vyprchala i ta trocha krve z dráčete.   Tohle nemohla dopustit, ale jak se má dostat z těch neviditelných provazů, to opravdu nevěděla.
   „Aroso, vím, co si myslíš, nejsem už ta holka, co neumí používat svoji moc, naposledy se tě ptám, jak mám zachránit ty elfy! Když mi to neřekneš, nemám jinou možnost, než se pohrabat v tvé mysli a to kouzlo tam najdu, nedělá mí to sebe menší potíže.“
   „Jenom blafuješ, tohle by dokázala jenom dost dobrá čarodějka, ty jí nejsi, takže nic z toho nebude!“ vykřikne Arosa.
   „Jak chceš, ale měla bych tě upozornit, že to možná bude dost bolestivé!“
   „Jestli máš takovou moc tak to bude bolet, ale jinak mě to bolet nebude a ty ztratíš koncentraci nade mnou a já uprchnu dříve, než se vzpa…….“
   Arosa to nestihla ani doříct, protože Eris vnikla do její mysli. Zkoušela potlačovat výkřiky, ale moc jí to nešlo. Byla to nesnesitelná bolest, nikdy takovou nezažila. Párkrát vykřikla bolestí a hned po té omdlela.