Elf a čarodějka - Záchrana draků (část šestnáctá)

16. Kapitola

    Před jejich zraky uviděli Seana, jak se probírá a pomalu si pokouší sednout. Vypadal překvapeně a zároveň zaraženě. Podíval se na rameno a ne hruď, kde měl mít rány od mečů a hlavně od šípů, které ho zasáhli, než zemřel. Sean si náhle vše uvědomil.

   „Jak to, že žiju, mám být mrtví,“ ptá se Sean draků.

   „Copak nevíš, Seane, že draci mají moc tě přivést k životu, jen tehdy, když někdo se za tebe obětuje?“

   „Ano to všechno vím, ale kdo .....?“

   Náhle mu to došlo, otočil se a když uviděl na zemi ležet Eris, myslel si, že je mrtvá, ale uviděl, že dýchá. Nevěřil svým očím.

   „Jak to, že není mrtvá?“ zeptá se draků a otočí se na ně.

   „Copak bys mě chtěl vidět mrtvou, Seane?“

   Otočil se za hlasem, před ním stála Eris, plná energie, ale něco na ní bylo jinak, vypadala jinak.

   „Ne, nechtěl. Eris, ale jak to vypadáš?“

   Sean se k ní přiblížil a podíval se na ní zblízka, vypadala úplně jinak, ale nevěděl čím to je.

   „Seane, stalo se něco?“

   „Tohle přece není možné, nebo snad ano?“ Sean se otočil na draky, kteří se taky dívali na   Eris, jako by byla něco úžasného, co ještě neviděli.

   „Vysvětlí mi konečně někdo o co tady jde?“ ptá se Eris. Začala ztrácet trpělivost.

   „Kdybych ti to řekl, začala by ses ptát stejně,“ odpoví jí Sean.

   „Krucipísek, tak mi to už někdo řekněte!“ vykřikne na ně.

   „Eris, až ti to řeknu, hlavně neřvi, nebo tak něco,“ řekne Sean a přistoupí k ní.

   „Proměnila ses v elfa.“

   V dívce hrklo, jenom na něj upřela oči a nevěděla, co to má znamenat. „To je nějaký blbý vtip, ne?“

   „Ne, není to vtip Eris,“přistoupí k ní Strikr. „Sáhni si na uši, hned poznáš, že je to pravda.“

   Jak řekl, tak Eris udělala. Sáhla si na uši a pomalu dala ruce zpátky.

   „To není možné,“ mluví si pro sebe Eris, „Jak se to mohlo stát?“

   „To nevíme, ale možná to bude vědět, tady naše vězeňkyně,“ řekne Enní a otočí se na Arosu.

   „Jak to, že ještě žije?“ vykřikne Sean.

   „Seane, to se těžko vysvětluje,“ řekne Eris a položí mu ruku na rameno.

   „Aroso, jak je možné, že Eris žije místo toho z ní je elf?“ křikne na ni Sean.

   Arosa mlčela, nejspíše přemýšlela, potom promluvila: „Proč bych vám měla pomáhat?“

   Eris k ní přistoupila a výhružně zvedla ruku, jako by po ní chtěla mrštit kouzlo.

   Arosa se zalekla a řekla: „No dobrá. Eris je dost silná, má v sobě moc pradávných, proto se tu zjevilo to světlo, ale něco jí to muselo sebrat, ale já nevím co a proč je z ní vlastně elf.“

   „Měla bych jedno vysvětlení,“ ozve se Eris. Všichni se na ní otočili, čekali, co řekne.      „Sebralo mi to mou lidskost, to je zřejmé. Už odmala jsem si přála, abych byla elfkou a čím víc jsem si to přála, tím více jsem si jí připadala. Nejspíše proto mi šlo učení tak rychle, hlavně s meči. Nejdříve jsem si myslela – a to asi všichni, že je to mou mocí, ale není to tak. Mám moc pradávných, měla jsem jí v sobě odmala a moje přání se postupně plnilo, až se to vlastně stalo. Když se ta moc aktivovala úplně, začala jsem se měnit rychleji, proto my to všechno šlo a to by vše vysvětlovalo. Celou tu dobu jsem si to nechtěla přiznat, ale teď to vím určitě.“ Eris domluvila a všichni na ní jenom zírali.

   „Je tohle vůbec možné?“ ptá se Sean Strikra a Enní.

   „Vlastně podle toho co řekla, moc pradávných by to opravdu mohla dokázat, takže ano je to možné.“ 

    Eris si všimla, že Sean má podobnou tvář, jako to malé princátko a uvědomila si, že musí tedy v tom případě být z královské rodiny. Tak se ho zeptala: „ Tak tohle máme vysvětlené, ale máme tu ještě jednu záhadu. Seane, proč jsi mi neřekl, že jsi z královské rodiny?“  

   Seana ta otázka zaskočila, stejně jako její pohled. Sklopil oči a díval se do země. Nevěděl, jak jí to vysvětlit. Znovu se na ní podíval, otevřel pusu, hned jí ale zase sklapl, protože nevěděl, jak začít.

  Eris si založila ruce na prsou a upřela na něj vševidoucí pohled a čekala.

  Po dlouhé chvíli mlčení Sean zpustil: „Pffff, to je dost těžké na vysvětlení, ale nějak to zkusím. Neřekl jsem ti to proto, aby ses ke mně nechovala jako nějaká poddaná a nebála se mě. Nechtěl jsem, aby ses změnila a aby si mi neříkala veličenstvo. Chtěl jsem aby ses ke mně chovala normálně. Navíc si takový titul ani nezasloužím, když jsem nedokázal ochránit svůj lid.“ Sean sklopil hlavu a díval se do země.

   Eris na něj upřela zrak, ale něco mu musela oznámit. „Seane, tvůj lid je v pořádku, osvobodila jsem je, viděla jsem i tvoji rodinu a zámek!“

   „Takže jsou v pořádku?“

   „Ano, i tvůj malý bratříček. Nedávej si vinu za to, co se stalo.“

   „V tom máš asi pravdu,“ řekl, zvedl hlavu a usmál se na ni. Potom, ale zvážněl. „Co uděláme tady s Arosou?“

   „Seane, to je na tobě, ty máš větší nárok jí zabít, než mi všichni.“

   „Vyrazíme k nám domů, tak se rozhodne o její budoucnosti.“

   Všichni se na Seana otočili a koukali na něj, jako by spadl z višně. Stejně tak i Arosa se nezmohla na slovo, věděla, že jenom co jí elfové uvidí, roztrhají ji na kusy.

   „Kdy tedy vyrazíme?“ptá se do ticha Eris.

   „Zítra,“odpoví ji Sean.