Elf a čarodějka - Záchrana draků (část sedmnáctá)

17. Kapitola

   Slunce se ani neukázalo na obzoru a Sean už byl na nohou a chodil sem a tam. Nebyl moc hlučný, ale stejně se Eris vzbudila, když uslyšela jeho kroky.

   „Seane, uklidni se, máme dost času.“

   Sean se jejího hlasu zalekl, zastavil se a otočil se na ní. „Promiň Eris, nechtěl jsem tě budit.“

   „Mně to nevadí, ale měl by ses uvolnit, zámek není daleko, jenom pár dní cesty.“

   Sean se narovnal, promnul si čelo, bylo toho na něj moc. Nejdřív zemře, potom se zbudí z mrtvých, Eris je elfka a hned na to zjistí, že všichni elfové jsou v pořádku a teď tam jdou odvést Arosu. Někdo mu na rameno položil ruku, trhl sebou, ale věděl, kdo to je.

   „Eris, neměla bys mě takhle lekat.“

   „Promiň,“ řekne laškovně.

   Otočil se na ní, dal jí ruce kolem boků a přitáhl jí k sobě. Eris mu dala ruce kolem krku a něžně ho políbila. Sean její polibek obětoval a přitáhl jí k sobě ještě těsněji.

   „Ehm.“

   Oba se od sebe odtrhli a podívali se za hlasem. Před nimi stál Strikr.

   „Promiňte, že obtěžuji, ale měli byste vyrazit, co nejdříve. Musíte všechno vysvětlit králi a královně.“

   „A-ano jistě,“ řekne zaskočeně Sean a pustil Eris.

   Elfka tam stála a koukala na Seana, jak si sbírá všechny své zbraně a věci. Eris se rozhodla, že taky posbírá své zbraně. Zvedla všechny své meče, dýky, luk a toulec šípů. Když si na sebe nandávala svoji výzbroj, uviděla záblesk meče. Myslela si, že je to záblesk Seanova meče, ale  když se otočila, Sean v jeskyni už nebyl. Vytáhla svůj meč a rozhlédla se po jeskyni. Nikde nikdo. Svým elfským sluchem zaslechla kroky, které byly těsně za ní. Prudce otočila a setnula hlavu skřetovi, který se tam znenadání objevil. Za sebou uslyšela funící dech, ale nestihla udělat ani jeden krok a měla pod krkem meč.

   „Uděláš jeden neoparný krok holčičko a je po tobě.“

   Eris poprvé uslyšela promluvit skřeta, byl to chraplavý zvuk, po kterém běhal mráz po zádech.

   „Bohužel tě budu muset opravit, už nejsem holčička. Jsem elfka.“

   Skřet byl zaskočen jejími slovy a polevil na ostražitosti a tak Eris v mžiku vytáhal dýku a bodla mu ji do břicha.

   Skřet, vyplivl krev. Z břicha se mu začala řinout rudá krev a svalil se na kolena. Eris nezaváhala, vzala meč a usekla mu hlavu.  Vzala si hned svoji dýku a nechala zas ebou skřetovo tělo.

   Eris byla celá od krve, když vyšla z jeskyně, aby našla Seana. Uviděla, že bojuje s pěti skřety naráz. Běžela mu na pomoc a vytáhla rychle oba meče. Ještě v běhu usekla jednomu ze skřetů hlavu. Druhému, který ji spatřil, proklála břichem meč.

   Sean si taky nevedl špatně, dvou skřetům naráz usekl hlavu a poslednímu proklál břichem meč. Až teď si všiml, že je všech pět skřetů mrtvých. Zvedl hlavu, aby se rozhlédl, jestli na něj někdo nezaútočí ale místo toho si všiml Eris, jak se opírá o meč a usmívá se. Nemohl si zvyknout na její novou podobu, vypadala tak čarovně. Ona mu určitě pomohla se skřety. Ze zamyšlení ho vytrhla Erisina slova.

   „Kde se tady vzali ti skřeti?“

   „Nejspíše pozůstatky Arosony armády, chtěli jí vysvobodit.“

   „Měli bychom vyrazit, než tady narazíme na další skřety, pokud jí chtějí zachránit, půjdou za námi.“

   „Máš pravdu, hned dojdu pro Arosu.“ Sean k ní přistoupil, políbil jí a vyrazil pro tu čarodějnici.

   Eris se na něj jenom dívala, dokud jí nezmizel z očí. Vytáhla svůj meč za země a dala ho do pouzdra. , Je celý nesvůj. Nejspíše proto, že mě chce seznámit se svoji rodinou a neví jak na to a taky,-‘ Nad tím se Eris pousmála. ,- se ze mě stala elfka. Navíc, on je královského původu a já jsem jenom obyčejná dívka, tedy elfka.

   Eris potřásla hlavou aby tyto myšlenky odehnala. Podívala se na louku, která byla poseta květinami, ale jí zaujal jenom jedna. Byla sytě fialová, měla dlouhé okvětní plátky a byla jediná na této louce. „Je nádherná,“ řekne si Eris pro sebe. Kytku si utrhla, dávala si jí do kapsy svých kalhot, když uslyšela hlasy.

   „Hej, Eris tak vyrážíme, nebo tady budeš stát jako solný sloup?“ vykřikne na ni Sean.

   Eris se na něj otočila, byl u brány a za ním byla Arosa. Vyběhla k nim. U brány se rozloučila s Enní, Strikrem a dráčetem.

   „Jaké mu chcete dát jméno?“zeptá se jich Eris.

   „Napadlo nás hodně jmen, ale chceme nějaké výjimečné, ale zatím se nám žádné nelíbilo, nebo se nelíbilo dráčeti, “ řekne jí Enní.

   „Hm, je to holka nebo kluk?“

   „Holka.“

   „A co kdyby se jmenovala Scare?“ napadlo Eris.

   „Není to špatné jméno, ale musí ho odsouhlasit tady dráče.“

   Všichni až na Arosu se podívali na dráče. Dráče se na ně zkoumavě podívalo, pohodilo hlavou, usmálo se a řeklo: „Ráda příjmu toto jméno, je něčím zvláštní.“

   Eris se Seanem na ni jen zírali, vyměnili si spolu zaražené pohledy a potom se na sebe usmály.

   „Opravdu už musíme vyrazit,“ řekne náhle Sean.

   „Ano, to je pravda, jenom co vyjdeme z hor, bude poledne,“ odpoví mu Eris.

   Sean vyšel k bráně a táhl za sebou Arosu. Eris se rychle rozloučila a řekla: „Někdy mě přijďte navštívit, budu v elfském království.“

   „Určitě se někdy zase setkáme,“ křikne na ní Strikr.

   Přikývla a vyrazila k Seanovi.