Elf a čarodějka - Záchrana druků (část devatenáctá)

19. Kapitola

   „To není možné!“ vykřikne Sean a běží za Eris.

   „Podívej se sám. Arosa tady není.“

   Sean tam stál, zíral na Arosinu náhražku. Nemohl uvěřit tomu, že utekla. Tak dlouho jí hledal, chtěl se jí pomstít a teď? Unikla mu a ani si toho nevšiml. Musel jí co nejrychleji najít a odvést na zámek.

   Okamžitě začal hledat kolem stromu jakoukoli stopu, která není jejich. Našel hned dvoje. Jedny byly Arosi a druhé určitě skřeta. Stropy mířili do středu lesa. Zamířil po jejich stopách. Nejdříve byly stopy matně vidět, ale čím víc byl dál od ohniště, tím víc se stopy prohlubovaly. Nejspíše byli unaveni. Náhle se před ním objevila postava, neviděl jí do tváře a tak okamžitě vytáhl meč a zaútočil. Postava se nejdříve zarazila zděšením, ale hned vytáhla svůj meč a nastavila ho Seanovi, aby se mohla bránit.

   „Seane co to vyvádíš, za hloupost, copak mě nepoznáváš?“

   Sean se zarazil uprostřed pohybu, kdy chtěl postavu bodnou do ramene.

   „Sakra Eris, co ty tady děláš? Málem jsem tě znovu zranil!“

   „To mi je jedno. Vysvětli mi, kam se to ženeš?“

   „Našel jsem Arosinu stopu, musím jí chytit!“

   „Copak jsi už úplně mimo? Můžou tak na tebe čekat a co víc, může tam být alespoň deset skřetů!“

   „To mi je jedno, chytím Arosu, i kdyby mě to mělo stát život.“

   „V tom případě jdu s tebou, nenechám tě v tom samotného.“

   „Ty se mnou nikam nejdeš, tohle musím vyřídit sám a jseš zraněná,“ vyhrkne na ni.

   „Tak to teda ne, nebudu na tebe čekat, až si to vyřídíš. Jdu s tebou, ať chceš či ne.“

   „Ne, nikam a domluvil jsem,“ křikne, protože mu začala docházet trpělivost. Měl toho už právě dost, musí si to s Arosou vyřešit sám a Eris by u toho jenom zacláněla. Pomalu se k ní přiblížil a objal ji. Zvedl ruku s mečem a praštil jí rukojetí do hlavy.

   Eris se na něj zmateně podívala a než upadla do bezvědomí, uslyšela jeho slova: „Je to pro tvoje dobro.“ Hned na to, se jí zatmělo před očima.

   Sean vyrazil a nechal bezvládné Erisino tělo za sebou. Po chvíli uslyšel nepatrné zvuky, hlasy, které byly blízko. Zpomalil a zaposlouchal se. Před ním se rozprostírala malá mýtina. Uslyšel ženský a nejspíše mužský hlas, ale nemohl to říct jistě, protože ten hlas byl chraplavý. Byly to Arosa a skřet. Připlížil se ze zadu a pomalu se k nim plížil. Už viděl siluety a uslyšel jejich hlasy zřetelněji. Vyrazil. Nejprve probodl skřeta a potom se s krváceným mečem, se podíval na Arosu, která byla překvapená.

   „Jak si nás našel?“

   „Šel jsem po stopě,“ odpoví jí jednoduše.

   „No a co teď, zaútočí na mě tvoje přítelkyně?“

   „Ne, jsem tu sám.“

   Arosa se pousmála, svůj úsměv prodloužila a pak se začala smát.

   Sean nevěděl, co to má znamenat a tak si Arosu prohlížel překvapivým pohledem.

   Na poslední chvíli za sebou uslyšel kroky. Rozmáchl se mečem a usekl hlavu skřetovi. Vedle něho byl další a z lesa se začali vynořovat další. Sean si uvědomil, že na tohle ho upozornila Eris, ale on jí neposlouchal. Skřetů tu byly víc a víc, tolik jich nemohl přemoci, ne bez pomoci. Eris mu pomoct nemohla. Byla v bezvědomí, ale věděl o jedné pomoci, která snad dorazí včas. Maximálně se soustředil na svoji myšlenku a doufal, že se mu to podaří.   Něco ho udeřilo do ramene. Otočil se a skřeta rozsekl na půl. Za ním se objevil další, nestihl pohnout mečem. Skřet ho řízl do ruky a potom i do nohy. Byl unavený. Nestíhal se bránit a tak si vytáhl druhý meč. Rozmáchl se mečem a všem skřetům na dosah rozpáral břicho. Skřetů neubývalo, naopak bylo jich čím dál víc. Přestal doufat v záchranu, která se pořád neobjevovala. Musím se odsud dostat. Hned, jinak tu umřu! Říká si v duchu. Náhle uslyšel zapleskání křídel, byla sice noc, ale ještě viděl obrysy draka.

   „Volal jsi o pomoc?“  Ptá se ho v duchu Strikr.

   „To ano, mám tu menší nepříjemnost, ohledně skřetů,“ odpoví mu myšlenkou Sean.

   „Rychle se někam schovej,“ řekne mu Strikr.

   Pro Seana to bylo trochu obtížnější mluvit s ním přes myšlenky, ale potřebovali moment překvapení. Sean se rychle začal tlačit do lesa, nebylo to snadné, někteří skřeti se ohromeně dívali na oblohu a někteří se na něj vrhali a vráželi do svých druhů. Byl skoro v lese, ale zakopl o kámen a natáhl se na zem, jak dlouhý tak široký. Začal se zvedat. Rychle vběhl do lesa a zalezl za kámen.

   Skřeti se už úplně vzpamatovali z toho, že se tu objevil Strikr a začali hledat Seana. Náhle je zaplavil žár. Strikr na ně plivl oheň. Všichni skřeti začali hořet a motali se kolem dokola a vráželi do sebe. Za pár minut se nehnul ani jeden skřet, byli mrtví. Jedna postava tam, ale stála a zírala na tu pohromu.

   Sean se k ní přiřítil a kopl jí do břicha. Postava zaúpěla a svalila se na zem. Sean jí dal meč pod krk a čekal, až se na něj postava podívá.

   „Aroso, teď jsi bez ochrany, můžu tě bez problémů zabít, ale chci, abys trpěla tak, jak jsem trpěl já.“

   Arosa zvedla hlavu a plivla mu na botu. „Raději mě zabij, dobrovolně s tebou nepůjdu.“

   Sean tady nechtěl stát celou věčnost. Jednoduše jí zase bouchl rukojetí meče do hlavy. Upadla do bezvědomí. „Strikre, mohl bych jí dát na tvůj hřbet?“

   „Ano. Počkám tu na tebe, než se vrátíš s Eris a potom vás všechny odnesu na zámek.“

   Sean přikývl a vyrazil, najít Eris.