Elf a čarodějka - Záchrana draků (část dvacátá první)

21. Kapitola

   Na ošetřovně byl klid. Vzduchem se nesla nádherná vůně bylin. Až se z toho Eris začala točit hlava. Přicupitala k nim starší elfka a hned se jich začala vyptávat.

   „Dobrý den králi a královno, co vás dovedlo až k nám?“ ptá se jich elfka.

   „Dobrý den Arilo, přišli jsme sem kvůli našemu synovi. Je tu?“ ujme se hned slova královna.

   „Ano, před chvílí nám ho sem přinesly. Jeho zranění sice nejsou vážná, ale jak jsme zjistili, v krevním oběhu má jed. Jedna ze zbraní byla otrávena. Bohužel tento druh jedu neznáme a nevíme, jaké to bude mít následky, ale s jistotou víme, že ten jed působí pomalu a bolestivě,“ řekla Arila a svěsila hlavu.

   Královna otevřela pusu, ale než stačila něco říci, omdlela. Král ji jen tak, tak chytil a křikl na několik elfů, ať přinesou židli. Poté se podíval na Eris a zeptal se jí: „Dokážeš ho uzdravit?“

   „Můžu to zkusit, ještě jsem nic takového nedělala, ale zkusím to. Kde leží Sean, totiž váš princ?“

   „Leží tady, čarodějko.“

   Eris se otočila za hlasem a uviděla mladého elfa. Usmála se na něj a elf jí ukázal kam má jít.

   „Děkuji,“odpověděla.

   „To je to nejmenší, co pro vás můžu udělat,“ řekl elf a zářivě se na ni usmál.

   Eris šla přímo k jednomu lůžku, které bylo zakryto závěsem. Eris závěs ohrnula, podívala se za sebe a řekla: „Potřebuji s ním být sama, musím se pečlivě soustředit, už teď cítím ten jed, jak v něm proudí.“ Závěs zatáhla a přisunula si k němu židli. Pohodlně se usadila, ruce položila na Seanovu hruď a soustředila se. Vůbec nevěděla, jak to, že ví co má dělat, ale tomu se už dávno přestala divit. Bylo to v ní a to bylo vše.

   Ruce jí začali zářit oslepující září. Musela zavřít oči a pomalu začala odříkávat několik slov, které jí přicházeli do úst, slovům nerozuměla, ale nezabývala se tím a raději se soustředila ještě víc. Cítila ten jed, jak mu proudí v žilách. Cítila, že na jed nejde použít kouzlo, ale rostlina. Viděla její obraz, jak ta květina vypadá a náhle si vzpomněla, že tu kytku už někde viděla, byla fialová a měla dlouhé okvětní plátky, ale kde jí jenom mohla vidět? Náhle si vzpomněla. Celou tu dobu měla lék u sebe. Úplně stejnou kytku utrhla u draků. Má jí v kapse u kalhot. Stáhla ruce a otevřela oči. Ruce jí přestali zářit a ona se uklidnila, že má lék na jed. Rozhrnula závěs a rozhlédla se po místnosti, kde jsou král a královna. Všimla si, že na ní upírají všichni zrak. Zpozorovala krále s královnou a šla přímo k nim.

   „Vyléčila jsi ho?“ptá se jí král.

   „Ještě ne, ale nezoufejte, mám lék.“

   Královna na ni upřela zrak a čekala, co řekne. Sledovala jí, jak dala ruku do kapsy a vytahuje jakousi kytku. „Co to je?“

   „To je kytka, která vyléčí vašeho syna, musíme z ní, ale udělat čaj. Kdo by ho mohl co nejrychleji připravit?“

   „Myslím, že by to nejlíp zvládla Arila. Arilo!“křikne přes celou místnost král. „Uvař z této kytky čaj, je to lék pro našeho prince.“
   „Ano, králi,“ řekne, vezme si z Erisiny ruky kytku a odnese jí do nějaké místnosti.

   „Eris, ty by ses měla jít převléci. Tady tento elf tě odvede do tvého pokoje, máš tam připravené šaty. Než se vrátíš, čaj už bude hotov.“

   Eris přikývla a nechala se odvést do pokoje. Když tam přišla, málem omdlela. Místnost byla nádherná. Když uviděla ty šaty, řekla si, že nikdo by je snad nedokázal ušít. Nemohla se jich vynadívat. Vzala si je a šla se převléci. Až se převlékla, vzala si fialové dlouhé boty. Podívala se na sebe do zrcadla a musela si okamžitě vzít hřeben, protože byla hrozně rozcuchaná. Poté vyšla z pokoje a vyrazila zpět na ošetřovnu.Vrátila se na ošetřovnu a když jí někteří elfové uviděli zůstali na ní zírat. Přišla ke královně a královi a čekala, až přinesou čaj.

   Za pár minut se Arila vrátila s konvicí čaje a s hrnkem. Podala ho Eris a z novu odběhla k ošetřování, nemocného elfa.

    Eris šla s konvicí a hrnkem rovnou k Seanově posteli, nalila čaj, nadzvedla mu hlavu a pomalu mu nalila čaj do pusy. Několik minut se nic nedělo, ale náhle se Sean pohnul a otevřel oči. Eris ho objala a dala mu pusu na tvář.

   Sean párkrát zalapal po dechu a potom jí také objal. „Co se stalo? Kde to jsme?“

   „Jsi doma, Seane. Ležíš na ošetřovně, protože jsi byl otráven jedem, ale vyléčili jsme tě.“

   „Abych to upřesnil, tady čarodějka tě uzdravila, nebýt jí, pořád tu ležíš v bezvědomí,“ vmísí se do rozhovoru král.

   „Ano, tati.“

   „Ale pořád jsme se s tvojí matkou nedověděli, co se všechno odehrálo, když jste byly na výpravě,“ řekne král a usměje se na ně. Sean a Eris si vymění zaražené pohledy a přikývnou.

    „Ale nejdříve. Co kdybychom se šli naobědvat? Mám už hlad a vše nám vypovíte u oběda,“ ukončí diskuzi král a vyrazí s královnou pryč z ošetřovny.

   „Aspoň, že je toto dobrodružství za námi, co Eris?“ Pak si všimnul, co má na sobě.  „Vypadáš nádherně, kde jsi vzala ty šaty?“

   „Ty šaty mi daly, protože jsem byla celá špinavá. Ale mám jednu otázku. Jak chceš říct rodičům, že jsme do sebe zamilovaní?“

   „Hm, nejspíš při obědě, taky už mám hlad a myslím, že jim to nebude vadit,“ řekne jí Sean a zářivě se na ní usměje. „A teď mi prosím tě pomoz vstát.“

   Eris mu pomohla a na cestě do jídelny ho podpírala, protože se Seanovi ještě ne úplně vrátil cit do nohou a byl hrozně vyčerpaný. Při cestě si sem tam něco řekly a dohadovali se, kdo co bude vyprávět a kdy přesně při obědě jim to oznámí.