Mé jediné přání - část dvacátá druhá

*   *   *   *   * 

„Zajímavé...“ ozval se za ním jemný chlapecký hlas. Kanak se otočil za hlasem. Hleděl do očí modrých blonďatému chlapci, kterému odhadoval nanejvýše patnáct let a který mohl mít výšku nějakých sto a padesát pět centimetrů. „A ty jsi?“ přešel k věci Kanak okamžitě. Chlapec se usmál a Kanaka zamrazilo při páteři. Byl to totiž úsměv bezcitný a děsivý, naprosto v kontrastu s roztomilým, dětským obličejem. „Já jsem Derek Haradan. Znáš mého staršího bratra, Rimuda, že?“ řekl chlapec veselým hlasem. Kanak byl však naprosto zmražen děsivým pocitem, který v něm ten hoch, jenž se představil jako mladší bratr předsedy studentské rady, vyvolával.

„Ano, je to nekompetentní nula, nejhorší předseda studentské rady v dějinách školy, já vím, stydím se za něj. Slyšel jsem, že tě s pomocí tvého bratrance chce přinutit k něčemu, do čeho se ti moc nechce. Přišel jsem ti jen říci, že se nemusíš obávat. Postarám se o to, aby se nic podobného, jako incident s Elweirou, již neopakovalo, avšak mám pro tebe podmínku, kterou na oplátku dodržíš.“ řekl chlapec s jistotou, která nepřipouštěla odpor. „A co když ji nedodržím?“ zeptal se sarkasticky Kanak. „Ty ji ovšem dodržíš, Kanaku. Není to žádná ohavná podmínka, ani něco, co by tě nějak významně omezovalo.“ řekl Derek sebejistě.

„Poslouchám.“ reagoval Kanak. Ztrácel půdu pod nohama a byl ochoten sepsat smlouvu s ďáblem, aby se vyhnul pomstě Honara. Přesto ho požadavek zcela překvapil. „Drž se dál od Nerita Morgena, nenech se zmanipulovat mým bratrem a nepřekážej mu v tom, co se chystá udělat. To je vše.“ řekl chlapec. „Máme dohodu, že? Požadavek to není až tak hrozný.“ pokračoval. Kanak se zarazil. Nechápal nic, co se zde dělo. Bratr prezidenta studentské rady zde byl, a chtěl po něm něco, co mu nedávalo smysl. „Dovol mi se zeptat... v čem je háček? Čeho se pokoušíš dosáhnout?“ zeptal se podezíravě. „Nemám potřebu tu s tebou rozebírat motivy svého dobrosrdečného chování.“ řekl chlapec mrazivým hlasem, ale pak se usmál. „Ale dnes se cítím na konání výjimek, takže ti to řeknu. Nemyslíš si, že by bylo zajímavé zjistit, jako to dopadne, když můj bratr a Nerit Morgen budou postaveni proti sobě? Kdyby ses do toho zapletl i ty, tak by to bylo moc složité.“ pravil chlapec a přitom si rukou začal česat vlasy.

„Nevím sice, jak to myslíš, postavit proti sobě, ale jestli to chápu správně... nejde jen o jednostrannou likvidaci Nerita Morgena?“ zeptal se Kanak. Derek se usmál. „Ovšemže nejde, spíše naopak. Jednostrannou likvidaci mého bratra.“ odvětil chlapec bez zaváhání. Kanak se zamračil. „Tak teď tomu nerozumím již vůbec.“ řekl a zamračil se. „Ale něco mi na tom smrdí. Já nejsem nijak významný. Nemám děsivý démonický atribut, jako můj bratranec, ani žádnou super-sílu. Proč tu mluvíš, jako by na mně tolik záleželo?“ pokračoval. „Tvoje babička, víš, čím se proslavila?“ zeptal se chlapec naprosto nesouvisle s tématem.

Kanak samozřejmě věděl. Jeho babička měla zvláštní talent, který jí umožňoval náhodně předvídat budoucnost. Za svůj život, než před třemi lety zemřela, vyslovila celkem třináct proroctví, z nichž jedenáct se již vyplnilo a na dvě se čekalo. Ale legendy mluvily i o jakémsi posledním proroctví… Chlapec, pozorující Kanaka, se usmál. „Jde o její čtrnácté proroctví, které vyslovila na smrtelné posteli. Moc o tom nevím, jediní, kdo ho opravdu znají celé, jsou můj otec, bratr, tvůj strýc a pár lékařů, kteří byli svědky proroctví. Podle informací, které jsem získal, má dojít k velkým změnám našeho světa.“ řekl s úsměvem.

„Nerozumím.“ řekl Kanak. „Nepotřebuješ tomu rozumět, stačí ti vědět, že tvá důležitost je daleko větší, než si myslíš. Netrap si tím hlavu.“ usmál se Derek. „Takže, platí naše dohoda?“ vrátil se k tématu. „Dobrá. Nebudu se ničeho týkajícího se Nerita Morgena plést, ale ty zajistíš, aby se nic podobného, jako tehdy, neopakovalo.“ potvrdil Kanak dohodu. Chlapec se usmál. „Rozumné rozhodnutí. Tak tedy sbohem.“ rozloučil se chlapec a rychlým krokem opustil halu, zanechávaje Kanaka uvažovat nad spoustou otázek, na něž se mu v rozhovoru nedostalo odpovědi, i nad tvrzením o proroctví, které se ho mělo týkat.

* * * * *

Během víkendu trávil většinu času v cvičební hale. Po mnoha hodinách nepřetržitého tréninku se konečně zřítil vyčerpán na zem. Pro jiné lidi by takhle tvrdé cvičení bylo nejspíše nemožné, ale Kanaka jiní lidé nezajímali. Měl před sebou cíl, kterého chtěl dosáhnout a tak za ním šel. Konečně si myslel, že to ovládl. Konečně chápal a dokázal ovládat tříštivou energii. Nebylo to ještě dokonalé, ale bylo to dostačující. Za posledních šest hodin provedl několik testů, týkajících se možného využití této schopnosti.

Pomalu se sebral a vstal. Modrý zářící oblak obklopil jeho pravou ruku a ve dvou vteřinách sestoupil do pravé nohy, přešel do levé nohy, obklopil levou pěst, načež se vrátil na pravou ruku. Již delší dobu jeho obličej svíral krutý, děsivý úsměv. Pozdní odpoledne pomalu přecházelo ve večer. „Nesu ti nějaké jídlo.“ ozval se náhle dívčí hlas. Rasifa Merker stála u vchodu do haly a nesla nakoupené sandwiche s kuřecím masem. Kanak se usmál. „Díky. Abych pravdu řekl, už jsem měl v plánu jít se navečeřet.“ řekl a pustil se do pojídání nabízeného sandwiche nelidskou rychlostí.

„Tak tady jsi!“ řekl chvíli poté, co se oba, on i Rasifa, najedli, hlas, který dobře poznával. Byl to Honar, Kanakův bratranec a jeho oči právě plály vztekem. „Nevím, jak jsi to udělal... předseda Rimud mi zakázal se ti jakkoli plést do cesty, nebo ti jinak ubližovat. Fakt si myslíš, že si nechám poroučet? Já? Od tebe? I kdyby mi to nařídila Magická rada, já se tebou nenechám ovládat. To ty se budeš plazit. Vyzívám tě na duel, tak jako ty máš tendenci vyzývat jiné, co ty na to?“ křičel vztekle.

Kanak zachovával chladnou hlavu. Nebo spíše zachoval. Zhruba tak vteřinu až dvě. A pak si vzpomněl na Elweiru. Jeho obličejem projela grimasa bolesti a vzteku. „Chceš duel? Máš ho mít.“ řekl a na jeho rtech se usadil děsivý úsměv. Nyní si věřil daleko více – měl zbraň, kterou ještě před týdnem něměl. A tak jeho touha po mstě zastínila zdravý úsudek.

Kanak stál v aréně. Nebyl zde žádný sudí, aréna měla být správně již uzavřena a Honarovi ji otevřeli jen díky jeho jménu. Kanakovy oči pevně držely pohled na Honarovi, stojícím naproti. Ovládl ho neklid, ale přesto se odmítal vzdát. „Dnes zaplatíš.“ zašeptal si pro sebe. Jeho pravou ruku obklopil modře zářící mrak. Byl odhodlaný to dnes skončit. Ukázat všem, že si s ním nemají zahrávat. Ukázat, že se dále nenechá terorizovat. A pomstít se za Elweiru. Odpočet byl zahájen. 3... 2... 1...

Kanak stál. Nehýbal se. Neměl v plánu udeřit první. Čekal, zda se mu nenaskytne dobrý okamžik se přiblížit, aby mohl udeřit plnou silou z co nejkratší vzdálenosti. Honar pozvedl ruku, v jeho ruce se objevila zlatá záře. Kanak kouzlo poznal během vteřiny. „Trhání.“ zamumlal si pro sebe. Jednalo se o nebezpečné kouzlo, které bylo jedním z exkluzivních kouzel rodu Dironů. Kdyby ho ta záře zasáhla, mohlo by ho to roztrhat na kusy v zlomku vteřiny, bylo to kouzlo, jehož destruktivní síla byla nesrovnatelná i s tříštivou energií používanou madarem, a navíc na rozdíl od Madaru tato magie nevyžadovalo kontaktní boj.

Kanak se usmál. Slabinou tohoto kouzla byla nízká průraznost. Stačilo, aby se to dotklo jeho malíčku, a byl by mrtvý, ale dvě vrstvy štítu zabrání dotyku dostatečně. Honar kouzlo vrhl, Kanak sestrojil levou rukou dvouvrstvý magický štít. Honar však mezitím vypálil další kouzlo. Kanak leknutím strnul. Bílá drobná sféra, letící mu vstříc absurdní rychlostí, vyhybající se 'Trhání' byla známa jako magická střela. Kanakovi bylo jasné, že střela zruší ochraný štít a pokud něco rychle neudělá, skončí na kusy dřív, než čaroděj rozmázne mouchu holí.

„Sakra.“ zaklel a přenesl tříštivou energii do své levé nohy. Jeho tělo již bylo chráněno magií před obyčejným poškozením, jak si dopředu přichystal. Otočil se k blížícím se magickým útokům bokem. Pod jeho levou nohou explodovala podlaha a Kanak byl vymrštěn rychlostí několik desítek metrů za vteřinu proti zdi. Pokoušel se brzdit, ale i tak do zdi vrazil nepříjemnou rychlostí, přičemž kouzla změnila směr k jeho nové pozici a nabrala ještě více na rychlosti.

Kanak zachytil magickou střelu štítem a pak čekal na přílet druhého, vražedného kouzla. V okamžiku, kdy toto kouzlo bylo snad dva metry od něj, využil zbytkové tříštivé energie v levé noze k tomu, aby se vymrštil až k stropu. Kouzlo vrazilo do zdi v místě, o nějž se ještě před chvílí opíral, zatímco on bezpečně unikl zásahu. Jeho následný dopad na podlahu byl nicméně, vyjma ochranných kouzel seslaných na jeho tělo, kompletně netlumený.

V bolesti zkřivil tvář a zvedl se. Hodil rychlý pohled ke stěně, kterou zasáhlo Honarovo kouzlo a na okamžik strnul. Stěna byla posázena škrábanci na některých místech až tři metry od centra zásahu a v samotném centru zásahu a okolí byla vyhloubena díra snad třicet centimetrů. A to se jednalo o magicky tvrzený materiál! Kolik energie do toho kouzla Honar investoval? Rozhodně v tom kouzle bylo více než pět magických jednotek, ten bastard musel energii chystat předem. Pokud by to kouzlo zasáhlo jeho dvouvrstvý štít, nejspíš by projelo jako nůž máslem. Bude si muset od teď dávat větší pozor, pomyslel si. Otočil se zpět ke svému bratranci.

Zmíněný na něj hleděl s nevěřícným pohledem, který rychle přešel ve falešný triumfální úsměv. Kanak si uvědomil, že to znamená, že to měl jeho bratranec v plánu skončit už tímhle úderem, což v něm vzbudilo rovněž úsměv. „Zdá se, že ses naučil pár nových kousků, bratránku. To nebylo vůbec špatné. Kompletně jsi mi rozhodil koncentraci a tak tě magická střela zasáhla podstatně dřív než 'trhání'. Ale podruhé už chybu neudělám.“ řekl Honar a vyvolal obě kouzla znovu.

Kanak začínal být nervózní. Trik, kterým chtěl Honara překvapit byl nyní odhalen, aniž by čehokoli dosáhl! Jak pokračovat nyní? Nevěděl. Věděl jen to, že to musí rychle ukončit, čím déle se bude boj protahovat, tím více bude Honar schopen chápat, jak jeho nový trik funguje a tím lepší bude jeho obrana. Kanakovy ruce obalila modrá záře, načež sestoupila do nohou. Jeho ruce se modrou září obalily podruhé. Tříštivá enrgie obklopila nyní jeho lokty a poté, naposled se Kanakovy dlaně obalily modrou září.

Mezitím Honar odpálil svá kouzla, přičemž trhání opět neslo v sobě děsivé množství magické energie, snad ještě větší, než minule. Kanak neměl v plánu se těmto kouzlům bránit. Místo toho využil tříštivé energie a vystřelil se směrem ke stropu. Nyní přicházel klíčový okamžik. Pomocí tříštivé energie v levé noze se odrazil od stropu a udělal na něm tak pár škrábanců. Přenesl všechnu zbývající tříštivou energii na pravou nohu a jako blesk se řítil ze shora na Honara. Honar, oči naplněné děsem přestal svou pozornost soustřeďovat na střely v okamžiku, kdy mu došlo, co se děje, a místo toho se pokoušel sestrojit co nejpevnější štítové kouzlo. To se mu však nepovedlo – v okamžiku, kdy se Kanakova pravá noha a jeho štít střetly, měl štít pouze dvě vrstvy, které tříštivá magie rozdrtila jako ořech. Jediné Honarovo štěstí spočívalo v tom, že Kanak se od stropu neodrazil zcela ideálním způsobem, a tak jej noha o několik centimetrů minula a Kanak přistál na zemi, brzdíc se zbývající tříštivou energií.

*   *   *   *   *