Elf a čarodějka - Magický diamant (část třetí)

3.

Všichni se rozeběhli do lesa s jednou dýkou a mečem, které jim dovolil Sean. Eris se Seanem, na chvíli osamotněly. Čekaly, až si žáci najdou nějaký dobrý úkryt. Přitom poslouchali, jestli se už někdo nechytil do pasti. Eris poklepávala nohou, protože se bála o elfy. Zatím co, Sean byl v pohodě. Otočila se na něj a přistoupila k němu blíž.

„Myslíš, že to zvládnou?“ zeptá se ho.

Sean k ní přistoupil, dal jí ruce kolem pasu a řekl: „Jasně. Je to jen taková malá zkouška.“

„Doufám, že máš pravdu,“ řekne a otočí se obličejem k lesu.

Sean si jí znovu otočí k sobě a podíval se do jejích azurově modrých očí. „Neboj se, každého jsem takhle zkoušel a učil.“ Usmál se na ní a Eris mu úsměv oplatila. Potom se pomalu přiblížil k jejímu obličeji. Prozkoumával každou část její tváře a chvílemi zůstal koukat na její rty. Eris mu dala ruce kolem krku a koukala se mu do očí. Sean si jí k sobě přitáhl ještě těsněji a hned na to jí políbil. Byl to vášnivý polibek plný lásky. Eris na chvíli ztratila pojem o světě. Byl tu jen on a ona. Potom mu polibek oplatila. Seana se nenechal zaskočit a taky jí políbil. Na chvilku se odlepil od jejich rtů a políbil jí na klíční kost. Eris se slastně zachvěla.

Měli by jsme jít. Neměli bychom nechat žáky tak dlouho čekat.  Pomyslí si Eris. Vymanila se z jeho náruče a řekla mu: „Seane, v lese máme žáky. Nemůžeme je tam nechat čekat.“ Na to se otočila, vzala si dýku a meč a zamířila do lesa. Ohlédla se, jestli je Sean hned za ní, ale nikde ho neviděla. Pokrčila rameny a otočila se. Skoro do něj vrazila, protože byl přímo před ní.

„Jak jsi to udělal?“

Sean se na ní jenom usmál a vběhl do lesa.

Zavrtěla nad tím jenom hlavou. Vběhla do lesa jinudy, než Sean, aby se nestřetly.

V lese bylo tíživé ticho. Slyšela jenom šustění větví a sem tam křupnutí větvičky, jak nějaký student nedával pozor. Chvíli stála na místě, než se rozhodla jít do míst, kde naposledy slyšela kroky. Pomaličku se přiblížila k žákovi, který netušil, že na něj za chvíli zaútočí. Nedávala si, ale pozor a šlápla na větvičku, která pod ní zakřupala. Jakmile to žák uslyšel, vyrazil za zvukem. Eris se jen tak tak stihla skrýt. Vyčkávala. Když byl těšně u ní vyběhla z úkrytu. Okamžitě se na ní soupeř otočil a namířil na ní meč. Začali kolem sebe kroužit. Eris se žákovi podívala do očí, v kterých uviděla jak strach, tak i odhodlání. Zaútočila jako první.

Elf se jejímu útoku lehce vyhnul. Taky on na ní zaútočil, ale neměl žádnou úspěšnost.

Chvíli takhle na sebe útočili. Eris přišlo divné, že je tak dobrý a tak mu naznačila, ať přestane.

„Kde ses naučil tak dobře bojovat. Na studenta jsi příliš dobrý?“zeptá se ho.

„Já? Myslím, že je to omyl. Nejsem jeden z žáků. Procházel jsem se lesem a tak nějak jsem na tebe natrefil, nebo spíše ty na mě.“

„Tady nemá nikdo co dělat. Když v lese probíhají zkoušky!“ zaútočí na něj Eris.

„Klídek kotě, přece jsem snad tolik neudělal.“

„Klídek? Běž se procházet někam jinam. Tady probíhají zkoušky,“ řekne hned klidným hlasem Eris, ale byla přitom tolik rozčarovaná, že by mu nejraději zalepila pusu.

„Dobře už se klidím z cesty, ale jestli bys měla někdy zájem se se mnou projít, tak řekni,“ řekne jí elf a laškovně na ní mrkne.

To už Eris nevydržela a svázala ho kouzlem. Když se mu podívala do očí, poznala, v nich jenom pobavení. „Příště mě už nerozčiluj, jinak tě přemístím tě někam do lesa a tam tě nechám za živa shnít.“ Odstranila kouzlo a nechala elfa, aby se postavil.

„Byla to jenom sranda. Příště se nenech, tak snadno vyprovokovat čarodějko.“

„Jak se vlastně jmenuješ?“

„Rannyk. Tohle já dělám pořád. Provokuji krásné elfky a čekám, jak zareagují.“

„Tak pozor Rannyku, jsem zadaná.“

„A kdo je ten šťastlivec?“

„Jako bys to nevěděl.“

„Myslel jsem, že je to jenom fáma. A ona je to vážně pravda.“

„Jo je.“

„Tak zatím čarodějko. Možná se někdy zase setkáme.“

„Zatím.“

Dívala se za ním, dokud jí nezmizel z dohledu. Kroutila nad ním jenom hlavou. Nevěřila, že jí opravdu chtěl svést. Po chvíli poslouchání vyrazila za dalším zvukem. Přiblížila se, ale jakmile uviděla, co ten žák vyvádí a jak se chová, myslela si, že už to nemůže být horší. On si tam totiž udělal pohodlí a seděl na trávě. Koukal do míst, kde nic nebylo, a meč měl asi dva metry od sebe. Eris vyrazila z úkrytu a než se stačil žák vzpamatovat sebrala mu meč a sekla ho do ramene.  Potom ho zatlačila do pasti, která ho chytla za nohu a vyzvedla do několika metrové výšky. Začal na ní naštvaně řvát, aby ho okamžitě sundala. Nechala ho tam vyset a odcházela pryč, dýku mu hodila hned pod sebe. Slyšela, že několik žáku se vydalo za křikem. Věděli, ale že ho nesmějí sundat za žádnou cenu. Pokud se z ní nedostane sám, není dostatečně dobrý. Pasti, které tu byly připravené byly hrozně lehké, takže se z nich mohl dostat sám.

Po několika dalších útocích na studenty, vyšla z lesa a podívala se po louce, kolik žáku musel Sean vyprovodit z lesa. Byla jich asi půlka a většina z nich měla několik potlučenin a pár škrábanců. Všichni se tvářili znechuceně a naštvaně. Otočila se k lesu a počkala, až konečně všichni vyjdou z lesa. První šel Sean a za ním šlo asi dvacet nových bojovníků.  Všichni, co prošly se tvářily šťastně, hlavně elfské dívky. Kluci si zachovali kamennou tvář.

Přistoupil k ní Sean a zašeptal jí do ucha: „Děkuji za pomoc.“

Eris jenom přikývla a poslouchala, co vše bude Sean říkat elfům.

„Všichni jste si vedli dobře, ale jenom hrstka z vás dokázala přežít v lese. Příští měsíc to vy poražení můžete zkusit znovu. Vy ostatní si můžete vybrat. Buď budete špehové, nebo obránci města. To je vše. Možná některé z vás až jednou potkám, můžete být lepší než já.“

Někteří z nich přikývli. Mnoho z nich si nechalo neproniknutelnou masku, ale Eris v nich viděla radost. Všichni se postupně rozešli. Sean a Eris zůstali, protože si potřebovali něco říct.

„Tak co? Zjistila si něco?“

„Ano i ne. Je to trochu složitější. Jakmile si odešel, sedla jsem si a soustředila sem se. Ucítila jsem kolem sebe velkou moc, která není ale ani špatná, ani dobrá. Nepřišla jsem, ale na to, co to bylo.“

„Mohla bys to zkusit znova? Možná na to tentokrát přijdeš.“

„Dobře. Můžu to ještě zkusit.“ Vzala Seana za ruku a vyběhly k lesu, když na ně někdo zakřičel.

„Pane, musíte jít do zámku, něco jsme zjistili!“
Sean se bleskově otočil, vyběhl a chudáka Eris táhl za sebou. Uvnitř ve velkém sále na ně čekala skupina elfů, kteří stály kolem velkého stolu, na kterém bylo plno papírů.

„Co se tady děje? O co jde?“zeptala se ho Eris šeptem.

Sean na místo odpovědi jenom pozvedl ruku, ať je ticho. Chvíli na elfy jenom koukal a čekal, co mu konečně řeknou. Bylo ticho, které přerušil Sean, který už to nevydržel.

„Tak co je tak důležitého, že mi to nechcete říct?“

Předstoupil před Seana jeden z elfů a řekl: „Princi,“začne, „jeden náš špeh nám oznámil, že Zara dala jednomu elfovi trochu magické moci.“

„No a?“

„To znamená, že Zara už nabyla sil a mi musíme okamžitě za ní. Musíme jí zajmout, ale jak jí najdeme?“ zeptá se Eris.

„Jediné, co víme je, že hledá magický diamant. Bohužel o něm nemáme žádné zprávy a nevíme, kde se nachází. Musíte ho najít dřív než Zara, jinak jsme všichni ve velkém nebezpečí,“ odpoví jí jeden z elfů.

„U pradávných,“ začal princ. „Nečekal jsem, že nabude moci tak rychle, myslel jsem, že ty omamné látky jí znemožní se tak rychle vzpamatovat,“

„To mi také princi, ale jak je vidět, Zara to zvládla velice rychle.“

„Co máme, ale udělat mi? Nemáme nic připraveného, ani jsme tak rychle vyrazit nechtěli a ani nemáme doprovod?“ řekne Eris.

„To je pravda. Musíme okamžitě sehnat ten nejlepší doprovod, ale abychom nebyly moc nápadní, takže jenom dva elfy. Generále, zařídíte to?“ přikáže Sean.

„Ano pane,“odpověděl a vyrazil pryč hlavními dveřmi.

„Princi, máme tu ještě jednom problém,“oznámí mu další z hloučku elfů.

„A to jaký?“předběhne Seana v otázce Eris.

„Zara shromáždila armádu, sice malou, ale nechceme riskovat.“

„Kolik jich je?“zeptá se tentokrát Sean.

„Podle našich informací, něco kolem dvou set.“

„Musíme to nějak zvládnout,“řekne rozhodně Eris. „Vyrazíme hned ráno.“

„Dobře tedy. Jestli je to tvé rozhodnutí. Připravte nám koně a nějaké zásoby. Vyrazíme při východu slunce,“rozkáže Sean.

„A my si jdeme taky sbalit, nějaké drobnosti,“řekne Eris a na to se všichni rozešli.

Eris odběhla do své komnaty, kde si začala balit věci na převlečení a nějaké drobnosti. Připravila si své zbraně, ale nechala si u sebe jen meč co si půjčila. Když měla Eris sbaleno, odešla z komnaty a rychlostí blesku běžela k lesu.

 U lesa s zastavila a pomalu do něj vkročila. Okamžitě si vybavila cestu ke kopci. Šla velice pomalu, nechtěla nic uspěchat. Měla na to celou noc. Kráčela po mechu, někdy prošla kolem cestičky a potoku. Pociťovala kolem sebe příval moci, uvědomila si, že je blízko. Zamířila na západ a poté se ocitla přímo naproti kopci.

Tentokrát zůstala u úpatí kopce. Sedla si na zem a zavřela oči. Opět ucítila známý příval síly, která jí hned obklopila.Tentokrát se pokusila vycítit, odkud síla vychází. Soustředila se a hledala jeho zdroj. Vmysli viděla kopec, jako by  měla otevřené oči. Uvnitř mysli viděla, jak jde na druhou stranu kopce a zastavila se u jednoho určitého místa.

Otevřela oči a zamířila na to místo. Nic tam vidět nebylo, nic zajímavého na co by se mohla soustředit. Něco tam ale muselo být, protože její smysly jí to říkali. Náhle ucítila, že se jí hýbá ruka. Ruka jí neposlouchala, místo toho jí táhla k jednomu určitému místu na kopci. Nemohla nic dělat, a tak jí vyšla vstříc. Jakmile sáhla na trávu, uslyšela tiché pukání půdy. Země se otevřela a z průduchu vypadl jeden kámen. Jakmile ho Eris zvedla, pořádně si ho prohlédla. Byl to broušený démant. Trochu ho zmáčkla v ruce. Náhle začal zářit, tak silně, že musela zavřít oči.

Záře pomalu ustupovala. Otevřela oči a už nedržela jen démant. Ten byl navlečen na šňůrce spolu s dalšími pěti. Eris si zkoumavě prohlížela náramek, ale náhle za sebou uslyšela zapraskání a chůzi. Zbystřila a pomalu sáhla po rukojeti meče. Neotočila se, aby si útočník myslel, že ho neslyší. Jakmile uslyšela kroky přímo za sebou, vytáhla meč a namířila mu ho přím pod krk. Byl to rychlý pohyb, ale Eris vůbec nepřekvapilo, když se za ní objevila elfka.

„Nepřibližuj se za mnou tak neslyšně. Mohla jsem tě zabít.“

„Promiň mi, čarodějko, ale jedna za studentek přišla na to, že jí chybí meč a chtěla by ho zpět,“ řekne elfa.

„Ano, jistě, úplně jsem na něj zapomněla. Řekni jí, že se omlouvám. Měla jsem toho hodně.“

„Nevadí. Jenom se studentka skoro rozbrečela, ale to se u nás stává pořád.“

Eris jí podala meč, ale ještě se jí zeptala: „Jak se vlastně jmenuješ?“

„Nesmin.“

„Máš hodně zajímavé vlasy. U nikoho z elfů jsem neviděla červené vlasy. Je to dost neobvyklé že?“

„Ano to je. Hodně lidí si ze mě kvůli mým vlasům utahuje a dokonce mi někteří říkají Červenko. Což nesnáším.“

„Kdo tě s tím nejvíce otravuje?“

„Jeden z nejlepších bojovníků, ale to jsem já taky.“

„Jak se jmenuje?“

„Rannyk.“

„Toho znám. Potkala jsem ho v lese, když jsme dělali zkoušky.“

„Jo to byl on. Protože mě hrozně naštval, tak jsem mu jednu chtěla vrazit, ale někam mi zmizel.“

„Aha.“ Eris si najednou vzpomněla na náramek.

„Tak já půjdu.“

„Ne, počkej, mohla bys mi zavázat náramek?“

„Jasně.“

Eris jí ho podala, ale jakmile ho uviděla Nesmin, oněměla. Chvíli na ní Eris koukala, ale když nic elfka neříkala, odkašlala si.

„Ehm, děje se něco?“

„Víte vůbec co to je?“

„Popravdě? Zrovna jsem to našla.“

„A můžu vám to říct?“

„Jistě.“

„Je to hrozně vzácný kámen, který vám splní jakýkoliv přání. Zůstane vám, dokud nevyčerpáte všechna přání. Potom zmizí.“

„Hm, dost zajímavý,“ ozve se Eris. „Tak to abych si dávala pozor na jazyk a rozmyslela si přání, než ho vyslovím.“

Nesmin se už na nic neptala a v mžiku jí zavázala náramek.

„Díky, ale teď už budu muset jít, protože bych se měla už dozvědět, kdo s námi jde na tu výpravu.“

Eris vyběhla a nechala Nesmin za sebou. Proběhla lesem a u vchodu do zámku skoro vrazila do generála. Okamžitě se ho zeptala: „Kdo s námi teda jde?“

„Za pár chvil vám to řeknu, ale čekáme ještě na prince. Nechal jsem pro něho poslat.“

Eris se opřela o zeď a vyčkávala. Po pár nejistých pohledech po generálovi, konečně uslyšela známé kroky. Ohlédla se. „No konečně!“ řekne naoko naštvaně Eris.

„Nech si toho, zrovna jsem se převlékal,“ odpoví Sean uraženě.

„Tak to jsem pro tebe měla dojít spíš já,“ řekne Eris a začne se smát.

„Příště.“

„Promiňte, ale měli byste jít za mnou,“ ozve se náhle generál.

Šli na náměstí, kde stáli dva elfové. Jak si Eris všimla, oba se o něčem dohadovali. Jeden z nich měl krátké černé vlasy a druhý dlouhé červené. Oba je ihned poznala a jak slyšela, Rannyk jí znovu provokoval a říká jí Červenko. Eris se musela usmát.

Když už byly skoro u nich, řekl Sean z legrace: „Teda, máš dost neobvyklou barvu vlasů.“

„Ano pane, já vím,“ odpoví mu Nesmin.

„Já jí proto říkám Červeno, viď?“ ozve se Rannyk.

„A já tě přímo nesnáším!“ odpoví mu úsečně Nesmin.

Sean se začal smát, až se na něj Eris nechápavě podívala.

„Tohle mi hrozně někoho připomíná. Jednu holku, která se na mě naštvala, když jsem celou noc nespal.“

Eris zrudla a řekla: „No co. Měla jsem o tebe jenom strach. Mohl ses vysílit a já nevím co ještě!“

„Vždyť jo. Nevyčítám ti to,“ řekne Sean a usměje se.

„Červenko, nemohla bys sis dát ty vlasy jinam? Lezou mi do očí,“ řekne Rannyk.

Nesmin se už naštvala a sevřela ruku v pěst. „Ještě jedno mi tak řekneš a jednu ode mě schytáš.“

„Ó, už se bojím, Červenko,“ řekne sarkasticky Rannyk.

„Řekl sis o to.“ Nesmin zvedla ruku, napřáhla se.

Rannyk věděl, že se to stane, tak jenom stál jak přimražený a čekal na ránu do obličeje. Nic se ale nedělo. Otevřel oči a viděl, jak se Nesmin, uklidnila a dala ruku dolů. Nejspíš jí k tomu něco přimělo, protože jinak by mu dala jednu pěstí.

„Tak dobře. Konečně vám princi můžu představit, koho jsem vlastně vybral. S červenými vlasy je tu Nesmin a vedle ní je Rannyk, jedni z nejlepších bojovníků a lučištníků, co znám…..“ začne generál a pokračuje dál o tom, jak jsou oba dobří a co všechno už dokázali.

Nikdo ho neposlouchal, protože to bylo hrozně únavné.

 Nesmin se zase pošťuchovala s Rannykem a Eris pozorovala přírodu. Jediný, kdo se soustředil na něco určitého, byl Sean. Koukal na Erisin náramek nemohl uvěřit, že je to to, co si myslí.

Eris zachytila jeho pohled. Podívala se na něj, ale jakmile jí naznačil, že by to chtěl vysvětlit, Eris mu to poslala myšlenkami, aby nevyrušila generálovo vyprávění. Sean přikývl a poté poslouchal generála, ale někdy pokukoval na Eris, která na něm mohla oči nechat. Zatím co se Nesmin a Rannyk pustily do hádky, Eris dostala letmou pusu na tvář od Seana.