Elf a čarodějka - Magický diamant (část šestá)

6. Kapitola

„Bude v pořádku?“ ptal se její bratr.

„Jo, jenom omdlela. Je toho na ní moc,“ odpoví mu Sean.

„Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptá se ho.

„Sean a za mnou je Nesmi na Rannyk. A vy?“

„Jmenuji se Veras.“

„Položte ji na postel. Za několik minut by se měl probudit,“ ozve se náhle Erisina matka.

Sean Eris zvedl a odnesl ji na postel. Potom se otočil na Rannyka a Nesmin.

„Vy dva, byste se měli už konečně usmířit. Nedivím se, že se z toho Eris zhroutila. Má toho už tak dost, teď jste ještě přibyli vy dva a její bratr. Už jenom kvůli ní se prosím vás usmiřte,“ začne je žádat Sean.

„To nepůjde. Rannyk si neodpustí ani jednu poznámku. Pořád mě musí provokovat. Někdy to už nevydržím a začnu na něj řvát. Můžu snad za to?“ řekne Nesmin.

„Nejlepší by bylo, kdybyste si to vyřídili sami, ale jak nejlépe to zařídit?“ brumlá si pro sebe Sean, ale tak, aby ho slyšeli oba dva.

„Dostal jsem nápad. Co kdybychom si to vyřešili při souboji? Pořád mi ho Červenka dluží,“ ozve se Rannyk.

Přesně tohle měl Sean na mysli. Souhlasně přikývl a oba postrkoval ven z domu na pole, kde byla spousta místa na souboj.

„Musíme si dohodnout pravidla nebo se tu Rannyk zase bude vzpírat, že jsem ho obelstila,“ řekne Nesmin.

„Můžete dělat úplně vše, co vás napadne. Ve vašem případě platí i to, co udělala včera Nesmin.“

Rannyk se zamračil a Nesmin se pousmála.

„Mám jeden nápad. Aby to bylo zajímavější. Co kdybychom se vsadili?“ zeptá se ho Nesmin.

„Proč ne? O co?“ odpoví jí Rannyk.

„Když vyhraju, dáš mi svoji dýku, kterou jsi si sám vyrobil.“

„Přijímám. Když ale vyhraju já, políbíš mě.“

„Tak to ani ve snu,“ začne namítat Nesmin.

„Buď to, nebo ti nikdy nedám tu dýku.“

Nesmin si povzdechla a řekla: „Přijímám.“

Sean je poslouchal a nemohl uvěřit, že Rannyk chce od Nesmin polibek. Když to Nesmin přijala, divil se ještě více. Nic nenamítal a řekl: „Připravte se – můžete začít!“

Oba kolem sebe začali kroužit. V rukách drželi meč a pro případ i dýku. Sledovali nepřítelovy pohyby a odhadovali, kdy by měli zaútočit. První zaútočila Nesmin. Rannyk se jí lehce vyhnul a pokusil se jí škrábnout do míst, kde se nechránila. Zásah. Nesmin měla povrchový škrábanec na pravém boku. Když se podívala na své zranění, polevila na ostražitosti. Rannyk toho využil a švihl mečem. Nesmin byla zaskočená jeho dravostí po vítězství, že mu stihla jenom nastavit meč. Ocel o sebe zaskřípěla. Rannyk se k ní nahnul a zeptal se: „Unavená?“

„Ne!“ řekne s rozhodností v hlase. Odstrčila se od něj a zaujala útočnou pozici. Chtěla to už skončit a tak na něj zaútočila znova. Byl to rychlý a silný útok, až tím byl Rannyk zaskočený, ale nic nedal znát. Nečekala však, že jí podkopne nohy a meč jí dá pod krk. Nesmin byla zadýchaná, cítila na svém krku ostří meče a byla zároveň naštvaná a překvapená, což jí štvalo ještě víc.

„Končíš,“ oznámí jí Rannyk s klidem.

Nesmin jenom rukou odstrčila jeho meč a nasupěně vstala. Neřekla na to ani slovo. Zastrčila meč do pochvy a odcházela z bojiště. Někdo jí ale chytil za ruku a obrátil jí k sobě.

„Co si jako myslíš, že děláš?“ zeptá se ho zostra Nesmin.

„Měla by jsi splnit sázku.“

„Ani nápad!“ odmítne Nesmin.

„Byla to sázka a ty jí splň,“ vloží se do toho Sean.

„Ne!“

„Nesmin, nedělej si tu ostudu. Jsi elfka, měla bys umět uznat svoji chybu.“

„Jak chcete,“ uzná Nesmin a otočí se na Rannyka. Párkrát se nadechla a potom  ho políbila. Co však nejméně očekávala, bylo, že jí Rannyk popadne do náručí a polibek jí opětuje. Nesmin ho od sebe odstrčila a zařvala na něj.

„Já tě snad zabiju. Co to jako zkoušíš?“

„Já za to nemůžu, nevím, co mě to popadlo,“ začal se bránit Rannyk. Říkal pravdu, opravdu nevěděl, co ho to najednou popadlo.

„To ti tak budu věřit!“ zakřičí na něj.

„Já jsem v tom opravdu nevinně,“ řekne Rannyk.

„Podívej se mi do očí a řekni to znova.“

„Proč?“

„Udělej to!“ křikne na něj.

„Jsem v tom nevinně, nevím proč jsem to udělal.“

Nesmin se mi celou dobu dívala do očí a poznala, že říká pravdu. Vždy poznala, jestli někdo říká pravdu, hlavně podle očí. „Věřím ti, ale pořád na tebe jsem naštvaná.“

„Děkuju, Červenko, ale stejně by mě zajímalo, co to teda bylo.“

„To se asi nedozvíme,“ řekne pobaveně Nesmin. Otočila se a zamířila zpět do domu. Šla se podívat na Eris, ale ta tam vůbec nebyla. Nejprve se lekla, ale potom vyběhla ven.

„Hej, viděl někdo, že by Eris odcházela?“  zeptá se Nesmin.

Všichni kroutili hlavou.

„Možná, že odešla, aby si to všechno urovnala v hlavě. Za chvíli se objeví,“ řekne Sean.

Rannyk a Nesmin přikývli a Erisina matka a bratr si o něčem povídali.

Sean toho využil a řekl: „Možná vím, kde může být.“

„Kde?“ zeptají se najednou Nesmin i Rannyk.

„To vám neřeknu, ale pokud tam je, hned tak ji odtamtud nedostanu. Takže potřebuji nějak zamaskovat svůj odchod a kdyby se ptali, šel jsem ustájit a odstrojit koně.“

„Jasně, chápeme,“ řekne Rannyk.

„Nesmin, děje se něco?“ zeptá se jí Sean, který viděl jak se tváří.

„Nic se neděje. Jsem jenom naštvaná, že jsem nedokázala přeprat takového…“

Rannyk ihned zpozorní a vyletí na ní: „No? Co chceš říct? Jenom si posluž. Já jsem na ty tvoje úžasné narážky zvyklej.“

„Jediné co dokážeš, je přeprat holku, ale na silnějšího si netroufneš!“

„Tak tohle si vyprošuju. Už mě nudilo….“

Sice to byl jenom hraná hádka, ale Sean poznal, že to trochu přehánějí a začínají hádku opravdovou. Okamžitě se vzdálil z jejich dosahu, jinak by ho taky zatáhli do hádky.

 

******

 „Terraku!“ zakřičí Zara.

„Ano, paní?“

„Vyber si skupinu skřetů a půjdete do vesnice Byrson, je nedaleko odsud.“

„Proč?“

„Protože tam právě je Eris.“

„Dobře.“

„Hlavně ji jenom sleduj, nic jí neudělej. Potřebuji zjistit, kde je ten diamant.“

Terrak to věděl, ale nic jí neřekl. Nechtěl jí říkat, kde je. Ani on sám přesně neznal jeho polohu. Nechtěl to Zaře říkat. Moc by jí to usnadnil a to on nechtěl.

Terrak si vybral několik skřetů a zamířil do vesnice, za Eris. Šli několik hodin lesem, až uviděli vesnici. Terrak skřetům nařídil, aby tu zůstali. Šel přes pole sám. V půlce pole se zastavil, protože se jí lekl. Pár kroků od něj se objevila dívka, nebo přesněji elfka. Lehla si do trávy a vůbec si ho nevšimla. Zanedlouho usnula. Podíval se na ni. Někoho mu hrozně připomínala. Náhle si to uvědomil. Je to Eris. Vzpomněl si na obraz, který viděl  u své matky. Naklonil se k ní a řekl: „Eris. Zara mě za tebou poslala, i když nevím, k čemu. Pokud by ti to nevadilo, půjčím si tvoji moc, protože s tou co mi dala Zara chci něco udělat a pokud přijde na to, že nemám moc, kterou mi dala, zabije mě. Tak si to neber osobně.“

Terrak položil jednu svoji ruku na Erisino čelo a druhou na břicho. „Ka rama de luna.“

Eris začala zářit. Když záře zmizela z erisinýho těla, začal zářit Terrak. Po chvíli se zvedl, nechal bezbrannou Eris na zemi a odešel.

Když se zastavil na okraji lesa a otočil se, uviděl jak někdo jde přímo k ní. Odcházeli za Zarou, i když se mu za ní vůbec nechtělo. Teď je mocnější než ona. Toho si byl dost dobře vědom. Mohl toho využít, ale nechtěl, aby ho Zara podezřívala. Potřeboval se dostat, až na ostrov, kde ji může zradit.

Zarazil se a otočil se zpět na vesnici.

„Děje se něco pane?“ zeptá se ho jeden ze skřetů.

„Zůstaneme tady, měli jsem ji sledovat a tak to dotáhneme až dokonce. Utáboříme se.“

„Ano, pane.“

Chvíli jen tak pozoroval dva elfy, kteří tam spolu o něčem mluvili, ale potom začal přemýšlet nad plánem, který by mohl vyjít. Musel mít klid a tak šel hlouběji do lesa, kde se mohl soustředit a vyzkoušet svoji novou sílu.

Zkoušel různá kouzla, ale některá se mu vůbec nedařila. Nechápal, proč mu to nejde. Musí si rychle zvyknout na svoji moc, jinak ho Zara zabije, jakmile jí přijde na oči, protože z něj ucítí něco, co ještě neovládl.

Zjistil také, že je lepší v boji, měl lépe mířené rány a taky rychlejší pohyby. Bylo to neuvěřitelné. Při cvičení vymyslel plán a chtěl ho provést večer, kdy budou všichni spát.

 

******

Jakmile se vzdálil, běžel přes pole k místu, kde dříve stával, jako strom. Měl pravdu. Eris tam ležela se zavřenýma očima. Přišel k ní blíž, nejspíše spala. Naklonil se nad ni a dal jí pusu. Eris se slastně protáhla, ale nevzbudila se. Tak to Sean udělal znova, ale tentokrát ji políbil. Chytil ji kolem boků a přitáhl ji k sobě. Ucítil, jak se Eris trochu probrala.

„Tak co, naše čarodějko. Už jsi vzhůru?“

„Ehm,“ přikývne Eris.

„Pročpak jsi zmizela? Všichni tě shánějí?“

„Musela jsem pryč. Nechtěla jsem znovu vidět bratra, ani matku. Chtěla jsem být hodně daleko.“

„To chápu. Já jsem musel zmizet, abych tě našel a tak jsem to zamaskoval tak, že se Nesmin i Rannyk začali hádat. Obávám se však, že se hádají doopravdy.“

„To by jim bylo podobné.“

„Měli bychom se vrátit,“ oznámí jí Sean.

„Já tam nechci. Nechci ho znovu vidět.“

„Klid, co by mohlo být horšího, než si promluvit s bráchou?“

„Něco ano. Díky mně máme delší cestu. Ostrov je na druhé straně země a teď jsme si to prodloužili o několik dní.“

„Neprodloužili,“ řekne náhle Sean.

„Jak to?“

„Protože ty nás tam hravě přeneseš.“

„Máš pravdu. Úplně jsem na svou moc zapomněla. Nevím, nad čím vlastně přemýšlím. Prostě nás tam přenesu a hotovo.“

„Dobře. A teď bychom se měli vrátit, nebo se tam opravdu Nesmin a Rannnyk pozabíjejí.“

Eris vstala, ale náhle se jí zatočila hlava a skoro se neudržela na nohou.

„Hej, Eris, jsi pořádku?“

„Jo snad jo. Nevím, proč se mi to stalo.“

„Půjdeme pomalu. Když tak se o mě opři.“

Eris se chytila Seana a ten jí podepřel, aby se jí znovu nezamotala hlava.

„Zvláštní, jako bych něco ztratila, ale nevěděla co?!“ řekne náhle Eris.

„To bude dobrý. Nic jsi neztratila, maximálně tě bolí hlava.“

„Hlava mě bolí, to máš pravdu, ale pořád mám pocit, jako bych o něco přišla.“

Zbytek cesty šli mlčky. Už z dálky ale slyšeli, jak se Nesmin s Rannykem hádají a Erisina matka a bratr se je snaží od sebe co nejdál oddálit.

Přišli na zahradu a viděli, jak Veras drží Rannyka a matka Nesmin.

Eris se musela hodně držet, aby nevybuchla smíchy, protože se Rannyk tvářil, jako by mu uletěly včely. Nesmin na něj totiž křičela jednu větu za druhou, jak moc je neschopný.

„Co se tady zase děje?“ vpadne do hádky Sean.

„To ona….“

„Co já? To ty jsi si začal!“

„Hele, Červenko, nesnaž se mě naštvat! Ty jsi s tím začala!“

„To ty jsi po mně chtěl tu sázku a tak jsem ji splnila, kdybys mě nepolíbil potom ty, nenaštvala bych se na tebe.“

Sena konečně pochopil o co šlo. „DOST! Oba toho nechte. Nikdo neví, proč se to stalo. A nejspíše to nikdy nezjistíme. Kdo za to může? Vy dva. Nikdy jste se neměli sázet o tohle.“
Oba na sebe koukali a nikdo nic neřekl. Nesmin potom přikývla a řekla: „Přestanu na tebe být naštvaná, vím, že za to nemůžeš. Poznala jsem, že jsi to neudělal naschvál.“

Rannyk byl ohromený jejími slovy. Nevěděl, že by se mu někdy omluvila a zvlášť ne nahlas.

„Takže, příměří?“ zeptá se Nesmin.

„Jasně.“ Nesmin zvedla ruku a Rannyk jí s radostí přijal.

„Ale ne, aby sis myslela, Červenko, že tě nepřestanu provokovat.“

„To mi ani v nejmenším nevadí, protože já budu mít vždycky nějaký dobrý argument, nebo ti to natřu při souboji.“

„Tak jo vy dva. Dneska už zůstaneme tady. Nejdeme nějaký hostinec, kde bychom mohli přespat.“

Otočili se k odchodu a Eris ještě na rozloučenou řekla: „ Ahoj mami a …..brácho.“

Všichni odešli a zamířili k jednomu hostinci, kde to Eris znala.

„U Starého dubu. Zvláštní název pro hostinec,“ řekne Rannyk.

„Pojmenovali ho podle starého dubu, který stál uprostřed pole,“ řekne Eris.

„Zvláštní, neviděl jsem tam žádný dub,“ odpoví jí.

„To protože ten dub jsem byl já,“ řekne Sean.

„Vážně?“ zeptá se Nesmin.

„A já ho vlastně osvobodila, i když nevědomě,“ řekne Eris.

Nesmin i Rannyk si vyměnili významné pohledy. Tohle ani jeden nevěděl. Neřekli jim, že se takhle seznámili.

„A jak jsi ho našla?“ zeptá se jí Rannyk.

„Každé ráno jsem tam chodila a tak jsem ho tam našla ležet,“ odpoví mu.

Vešli do hostince a řekly si o čtyři pokoje blízko sebe. Eris měla pokoj naproti Seanovi, zprava byla Nesmin a zleva Rannyk.

Dohodli se, že si zajdou ještě na večeři. Společně sešli dolů, ale jakmile si sedli ke stolu, všichni rázem zmlkli.

„Buď nejsou rádi, že nás vidí, nebo se nás bojí,“ zašeptá Rannyk.

Eris si stoupla na židli a všichni na ni upřeli zrak. „Myslím, že mě tu všichni znáte. Jsem Eris. A tohle,“ ukáže na ostatní, „jsou mí přátelé. Hodně z vás mě zná jako divnou holku, ale ze mě se stala elfka a zajala jsem Arosu. Tohle je něco, co dokázala jenom holka z vesnici.“ Jakmile to dořekla, bylo tu větší ticho, než předtím.

„To se ti povedlo,“ řekne skepticky Nesmin.

„Jen počkej,“ odbije ji Eris.

Podle očekávání za chvilku si začali všichni něco šuškat a potom tu zavládl ještě větší hlahol, než předtím.

Eris uslyšela, že někdo řekl její jméno, otočila se za hlasem, ale nikdo nedal najevo, že ji volal.

„Není to náhodou elfský princ Sean?!“ vykřikne někdo z davu. Bylo znovu ticho. Celý dav se otočil na skupinu.

Tentokrát si stoupnul Sean. „Ano jsem to já. Elfský princ. Jdu s touhle skupinou, protože mě Eris vysvobodila ze zakletí.“

„Opravdu? A v co jsi byl zaklet?“ vykřikne někdo další.

Sean se pousmál a odpověděl: „Tohle bych si raději nechal pro sebe.“

Eris do něj šťouchla a naznačila, ať to řekne. On jen zakroutil hlavou, ale Eris mu pošeptala: „Vždyť je to jedno.“

„Přijde mi to potupný.“

„Neboj se, stejně si všichni říkají kam zmizel ten dub.“

„No tak dobře.“

„Tak do toho, jinak to řeknu já.“

„No, dobře. Stejně je to jedno.“

„Co si to tam šuškáte?“ zeptá se ten, který se ptal, v co byl zaklet.

Sean se párkrát nadechl a řekl: „Byl jsem proměněn v ten dub, kterého se všichni obloukem vyhýbali. Jediný, kdo k němu pravidelně chodil, byla Eris. Za to jsem jí neskutečně vděčný, protože mě taky vysvobodila.“

Několik lidí zalapalo po dechu a zbytek z nich významně hvízdlo.

„Je pravda, Eris, že jsi si u elfů někoho našla?!“ zeptá se jeden z přihlížejících.

Eris se otočila za hlasem a hned poznala svého dřívějšího kamaráda. Usmála se na něj a řekla: „Ano.“

„Koho?“ vykřikne někdo za tím klukem.

„To je jedno. Myslím si, že by nebyl rád, kdybych to všude vykřikovala,“ řekla a pohledem zabloudila k Seanovi.

„My to ale chceme vědět!“ vykřikne někdo další.

Až teď si Eris všimla, že tu jsou všichni, s kterými se dříve kamarádila.  Podívala se po Seanovi a ten přikývnul.

„No tak dobře. Nebudete tomu věřit, ale jsem zamilovaná do….“

„Do mě,“ dořekne za ní Sean a stoupne si.

Celá parta kamarádů vykulila oči a jedna holka tam omdlela.

„Tak to ti Eris nevěřím!“ vykřikne jeden z nich.

„Opravdu Kare? Tak se pozorně dívej,“ vmete jí do tváře Eris a přistoupí k Seanovi a políbí ho. Jak očekávala Sean jí polibek opětoval.

Holka, která se tam skácela k zemi a zrovna se zvedala řekla: „Já snad znovu omdlím.“

Eris se odtáhla od Seana a začala se smát. „Teď už mi věříš?“

Kar jenom němě přikývnula a celá jejich parta odešla z hostince.

Eris se spokojeně usmála a podívala se na ostatní. Poznala, že jsou všichni překvapení. Sedla si zpět na své místo a Sean taky. Propletli si společně ruce a koukali na sebe.

Eris se za chvilku zadívala na svoje ruce a nevnímala, co se děje kolem ní.

„Co si dáte k večeři?“ zeptá se Nesmin.

„Mně bude stačit chleba a kus masa,“ řekne okamžitě Rannyk.

„Mně taky!“ přidá se Sean.

„A ty Eris?“ zeptá se Nesmin.

„Co? Jo, jasně. To samé,“ odpoví nepřítomně Eris.

Sean se na Eris podíval a prohlédl si ji. Něco se s ní dělo, ale nemohl přijít na to co. „Eris je ti něco?“ zeptá se jí .

„Ne, jsem jenom unavená. Po večeři jdu spát.“

„Vezmi si pro jistotu pod polštář dýku.“

„Jasně, nikdy se bez ní neobejdu.“

Nesmin jim přinesla večeři a všichni se do ní s chutí pustili. Po večeři se Eris zvedla a odešla do svého pokoje. Když byla z doslechu, Sean se zeptal ostatních.

„Všimli jste si, že se Eris chová nějak divně?“

„Ne,“ řekne Rannyk.

„To mě ani nepřekvapuje, ty se totiž nikdy nezajímáš o okolní dění,“ odpoví mu sarkasticky Nesmin.

„Jo? A ty jsi si něčeho všimla?“ vypálí na ni.

„Ano. Je nějaká zakřiknutá, jakoby byla duchem jinde.“

„Souhlasím. Já si myslím totéž,“ souhlasí Sean.

„No jo, ale co s tím chcete dělat?“ zeptá se jich Rannyk.

„To nevím. Prozatím ji necháme být. Na nic z toho se jí neptejte, ale zítra by měla být v pořádku.“

„Dobře,“ řekli oba.

Dojedli večeři a odešli do svých pokojů. Zaklapli dvoje dveře, ale třetí ještě přemýšlel, jestli má jít za ní, nebo ne. Nakonec se rozhodl, že raději ne. Zaklapl za sebou dveře a potom bylo ticho.

Po několika minutách se otevřely jedny dveře a jeden ze skupiny šel k protějším dveřím. Zaklepal na ně, ale nečekal na odpověď a vešel.

„Jsi tu, Seane?“ zeptá se.

„Eris? Jsi to ty?“ Sean vylezl z postele. Byl napůl svlečený a díval se na Eris, která z jeho nahé hrudě nemohla odtrhnout zrak.

 „Děje se něco?“ zeptá se jí a nahmátne rukojeť meče.

„Ne, nic se neděje. Jenom se bojím zůstat v pokoji sama. Nevím proč. Připadá mi, jako bych byla bezbranná a neuměla se bránit.“

Sean k ní přistoupí a řekne: „Ale ty nejsi bezbranná, naše čarodějko. Máš svoji kouzelnou moc a tu ti nikdo nesebere.“

Eris se pousměje a obejme ho.

„Tak běž do pokoje. Uvidíš, že rychle usneš.“

„Asi máš pravdu.“

„Zítra ráno se uvidíme u snídaně.“

Eris přikývne a odejde z pokoje.