Elf a čarodějka - Magický diamant (část desátá)

10.Kapitola - Na pokraji smrti

Okamžitě vyrazil a nechal za sebou nechápajícího Seana. Když ale uviděl jak kolem něj proběhla i Nesmin, začal utíkat taky. Rannyk předběhl i Eris a křikne na ní dozadu: „Utíkej, jsou tu Mowerdi!“

„Kdo?“ zeptala se nechápavě.

Nesmin jí chytla za ruku a řekla: „Dělej, utíkej.“
Eris zatáhla za uzdy a utíkala, co mohla za Nesmin. Za chvilku musela pustit i otěže, protože koně jenom brzdila. „Co se tady děje?“ zeptá se Seane, když jí doběhl.

„Jsou tu Mowerdi.“

„Kdo je to?“

Sean ani nestačil odpovědět, protože uviděli světlo na konci tunelu. Všichni ještě víc přidali a konečně se dostali ven.

„Uf, tak to, ech, bylo o fous,“ řekne mezi nádechy Nesmin.

Rannyk se k ní přiblíží a řekne s pobaveným úsměvem na rtech: „Snad tě ten běh neodrovnal.“

„Nech si ty vtipy. Můžeš mi vděčit za život.“

„Ó, tak to promiň.“

„Může mi už někdo vysvětlit, kdo jsou to ti Mowerdi?“ ozve se Eris.

„Ne kdo, ale co. Jsou to malá zvířata, která jedí jiné a větší zvířata. Někdy i lidi, nebo elfy,“ vysvětlí jí Rannyk

„A jak se můžou přeměňovat na kytky?“ zeptá se Eris.

„Tím se maskují a chrání.“

„Proč?“

„Protože je takhle dost těžko rozeznají nepřátelé.“

„Rád bych věděl, jak to, že ještě žijí?“ vpadne jim do debaty Sean.

Nesmin se na něj otočila a řekla: „Obávám se, že na tohle asi nepřijdeme.“

„To máš asi pravdu,“ řekne Rannyk.

„Stejně by mě zajímalo, proč si zrovna vybrali tuhle jeskyni. Vždyť nemají rádi světlo a tam je ho habaděj.“

 „To je záhada.“

„Kde je můj bratr?!“ vykřikne znenadání Eris.

Všichni se okamžitě rozhlédli, ale nikde Verase neviděli.

„Verasi!!“ vykřikne Eris, otočí se a vyběhne k puklině. Zadrželi jí silné ruce, které jí bránili vběhnout do pukliny. „Pusť mě, musím ho zachránit!“

„Toho už nezachráníš a jsi moc cenná na to, abys tam zemřela,“ řekne Rannyk.

„Nikam nepůjdu a teď mě pusť.“

„Věřím ti, ale budu tě hlídat.“

Eris náhle něco napadlo. „Proč nás vlastně nenapadli, když jsme tam procházeli poprvé?“

„Jsou dost chytří. My už jsme se s nimi taky setkali. Málem nás zabili,“ řekne Strikr.

„Pomůžete mému brátrovi?“

„To bohužel nepůjde. Musíme tu zůstat.“

„Proč?“

„Protože jedině tady jsme v bezpečí. Pokud vejdeme do té pukliny, ihned na nás zaútočí.“

„Grr, tohle je k ničemu, jdu tam sama a najdu svého bratra.“

„Eris ne!“ křikne na ní Nesmin.

„Proč?“

„Mám jiný nápad.“

Eris si pozorně vyslechla, jaký nápad to vlastně má a potom se posadila i s Nesmin před puklinu.

„Co to tam vyvádějí?“ zeptá se Rannyk potichu Seana.

„Myslím, že vím.“

„Tak co?“

„Pokoušejí se s nimi spojit.“

„S kým?“

„S kým asi. S Mowerdama.“

„Proč?“

„Nevím.“

Za pár minut se Nesmin zvedla a podívala se na elfy.

„Tak co?“ zeptá se jí Rannyk.

„Eris se s nimi spojila. Teď se jich ptá na svého bratra a oni chtějí vědět, co by jim dala, kdyby jí dali odpověď.“

„No a co na to řekla?“

„Nevím. Řekla mi, abych se odpojila.“

„Proč jsi to udělala?“

„Protože jí věřím.“

„Můžu vám něco říci?“ zeptá se jich Strikr.

„Počkej!“ okřikne ho Nesmin.

Sean a Rannyk na ni zůstali zírat. Divili se, jak si mohla dovolit okřiknout draka. Nesmin si nejspíše uvědomila svoji chybu a podívala se na Strikra. Ten překvapivě nebyl vůbec naštvaný.

„Promiňte. Nechtěla jsem. Nejsem zrovna v náladě,“ řekne Nesmin omluvně.

„Mě to nevadí, ale chtěl jsem vám říci, že Eris vběhla do té pukliny.“

„COŽE?“ vykřiknou všichni najednou a otočí se k puklině, kde před chvilkou zmizela Eris.

„Proč to udělala?“ zeptá se sám sebe Sean.

Někdo mu, ale odpověděl: „Protože chce zachránit svého bratra. Obětovala by za to všechno a navíc. Má informaci, kde se ukrývá ten magický kámen, či co.“

Sean se otočil za hlasem a okamžitě se zeptal: „Jak ty to můžeš vědět, Scare?“

„Četla jsem jí myšlenky.“

„Ty umíš číst myšlenky?“ zeptá se jí Rannyk.

„Ano, je výjimečná. Možná je to tím, že jí Eris pomohla, nebo už se tak narodila, nevíme. Taky jsme se tomu divili, když se nás zeptala na něco, o čem jsem přemýšlela,“ vysvětlí Enní Rannykovi.

„Musíme tam za ní, jinak tam umře. Zatím, co se tady vybavujeme může být už mrtvá.“

„Myslím, že nikam nepůjdeme,“ řekne Nesmin.

„Jak to myslíš? Musíme!“

„Ne nemusíme,“ přidá se k ní Rannyk.

„O čem tu mluvíte?“ zeptá se jich Sean. Všiml si, že oba koukají někam za něj a otočil se tam. Jen tak tam stála Eris a vedle ní její bratr. „Ja-ja-jak?“

„Na to se jich budeme muset zeptat,“ řekne Nesmin.

Všichni se k nim vydali a když si všimli, že je Veras celý a bez zranění, byly udivení. Všimli si však, že Eris má celou pravou nohu od krve a okamžitě k ní přiběhli.

 „Co se tam proboha stalo?“ zeptal se hned Sean.

„Měla jsem s nimi dohodu, že když mi řeknou kde je bratr, můžou se napít mé krve,“ začala Eris. Opřela se o stěnu skály, aby neupadla, protože se jen stěží držela na nohou.

„A co ti řekli?“ zeptá se Rannyk.

„Že můj bratr stojí venku. Vešel do té pukliny, hned za námi, ale když tam vkročil, něco mu proběhlo kolem nohou a omotalo se to kolem jeho nohy a nepustilo ho to dál. Když uslyšel křik, chtěl jít za námi, ale nemohl. Podvedli mě, měli to naplánované. Chtěla jsem křičet, chtěla jsem je zabít, ale oni mi řekli, že chtějí to, co jsem jim nabídla. Pokoušela jsem se utéct, ale bylo pozdě. Hodně z nich se mi omotalo kolem nohy a začali ze mě sát krev. Bylo to hrozné utrpení. Myslela jsem, že to nepřežiju. Byla jsem na pokraji sil, čekala jsem, až zemřu, ale oni náhle přestali a zmizeli. Šla jsem pro Verase. Skoro jsem tam nedošla. Uviděla jsem, jak ke mně někdo běží a já jsem ho přivedla sem.“

„Příště tě už nenechám bez dozoru! Nemáš už svoji kouzelnou moc, bylo to riskantní a ty si tam v klidu nakráčíš, bez toho, aby šel někdo s tebou!“ rozkřikne se na ní Sean.

„Seane, já…..“ začala Eris. Náhle ztratila vědomí a nic víc už nestihla říct.

„Eris!“ vykřikne Sean.

„Udělejte někdo něco,“ řekne Veras.

„Musíme jí obvázat rány, pořád z nich krvácí a jestli ztratí více krve, mohla by zemřít,“ řekne jim Nesmin.

„Tak honem.“ Sean se zvedl a vzal Eris do náruče. Nesmin běžela pro obvazy, které měla u sebe v batohu.

Přiběhla s obvazy a začala její rány obvazovat. Když byla hotová řekla: „Tak a teď jí musíme nechat v klidu. Položíme jí na deku a přikryjeme ji.“
Sean a Rannyk uposlechli a položili Eris na deku, kterou přinesl Veras. Sean se obětoval, vzal svoji deku a přikryl Eris.

„Seane, zmrzneš,“ řekne mu Nesmin.

„Pokud tím zachráním Eris, tak klidně.“

„Jak chceš, ale potom k nám nechoď, že je ti zima.“

„Nebudu, neboj se,“ řekne s potutelným úsměvem Sean.

„Ty už víš, jak nezmrzneš, viď?“

Sean se jakoby zamyslel a řekl: „Jo.“

Nesmin nad tím mávla rukou. „Dělej si co chceš.“

Sean jí už nevnímal, protože se otočil na Scare. Přišel k ní blíže a řekl: „Nevadilo by ti, kdybych dneska spal po tvém boku?“

Scare se na něj nedůvěřivě podívala. „Zní to trochu divně, víš o tom?“

Sean se nad tím zamyslel a potom přikývl.

„Proč bych ti to měla dovolit?“

„Protože jsem dal svoji deku Eris, aby neumrzla, když položila oběť za svého bratra.“

Scare se na chvilku zadívala někam před sebe, ale i slepý by poznal,  že se kouká na Eris. „Dobře můžeš a protože jsi Erisin přítel, přikryju tě svým křídlem, aby se na mě potom čarodějka nezlobila.“

„Děkuji ti, Scare.“

Šel si zatím sednout k ohništi, protože měl hlad a Rannyk tam něco připravoval. 

„Dáš si polívku?“ zeptá se ho Rannyk.

„Jasně, mám obrovský hlad,“ odpoví mu.

„Jo to já taky.“

„To je vám dvoum podobný,“ vpadne jim do rozhovoru Nesmin.

„Ha, ha, moc vtipné Červenko,“ odpoví Rannyk.

Nesmin místo jízlivé odpovědi, mu jenom pohrozila pěstí a dál se s ním nebavila.

Rannyk se podíval na Seana, jestli neví, co jí je, ale ten jenom pokrčil rameny, protože to taky nechápal. Pokynul Seanovi, aby šel za ním. Ještě než odešel řekl: „Tak nám tu polívku pohlídej, za chvilku jsme zpět.“ Nesmin mu nic neodpověděla, ale on věděl, že ho slyšela.

Když byly dál od ohniště, kde by je Nesmin nemohla slyšet, zeptal se Sean: „Co jste si udělali, když jsme byly pryč?“

„Já vůbec nevím. Povídali jsme si, smáli se, párkrát jsme se políbili, ale jinak nic.“

„Něco se za ty dva dny udát muselo, vzpomínej.“

Rannyk se zamyslel. Přemýšlel tak usilovně, že bylo dlouho ticho. „Možná vím.“

„No konečně. Tak co to bylo?“

„Řekl jsem jí něco, co jí nejspíše urazilo, protože jsem viděl, jak začala brečet. Nevšímal jsem si toho, protože jsem si myslel, že jí to přejde. Mýlil jsem se, protože od té chvíle se mnou nechce moc mluvit.“

„Co jsi jí řekl?“
„Něco jsem jí vyčetl, ale nevím co, jako bych to vytěsnil z paměti.“

Sean se zamyslel a řekl: „Nemůžeš si to pamatovat, protože Nesmin ti zakázala si na to vzpomenout.“

„Jak to myslíš?“

„Čarodějky mají přeci spojení s přírodou, ne?“

„To ano.“

„A v přírodě jsou i zvířata, což znamená i elfové a lidi, takže….?“

„Mi vlastně nařídila, abych to zapomněl.“

„Proč ale?“

„Nevím. Něco, co jsem neměl říkat.“

„Musíš se jí na to zeptat, jinak se už nikdy neudobříte.“

Rannyk se otočil a zašel za Nesmin. Ta si ho zprvu nevšímala, ale potom když se jí zeptal, proč si nemůže vzpomenout co jí řekl, otočila se na něj a nejspíše něco udělala, protože Rannyk se jí okamžitě začal omlouvat. Veras, který tam celou dobu seděl, aniž by si ho všimli, vstal a odešel pryč.

Sean se k nim ani nepřiblížil. Místo toho se šel podívat, jak se má Eris.

Spala.

 Mohlo mu to dojít, vždyť ztratila mnoho krve. Odešel za Scare, která se zrovna chystala ke spánku. Sean nejdříve nevěděl, co má dělat, ale ona mu naznačila, ať si lehne vedle ní. Udělal, co mu naznačila a potom ho přikryla křídlem, kde bylo příjemné teplo.

„Ale upozorňuju tě, jestli mě kopneš, nebo moc oslintáš, jdeš ven.“

„Ano, dračice,“ odpověděl jí. Podle toho, jak se jí napnuli svaly v těle, poznal, že se jí to oslovení líbilo.

„Dobou, princi.“

„Dobou, dračice.“

Potom usnul rychleji, než u něj bylo obvyklé. Ve snech se mu zdálo, že přišel úplně o všechno. O Eris, přátele, rodinu, lid a o draky. Probudil se s tichým vyjeknutím, když se proti němu ve snu, přiřítila Nesmin s ohněm v očích a v ruce měla meč, kterým ho chtěla propíchnout. Scare se při jeho vyjeknutí pohnula a potichu se ho zeptala: „Měl jsi zlé sny, Seane?“

„Ano.“

„Teď už spi, zítra si o tom můžeš promluvit s Eris.“

Dál už nad tím Sean nepřemýšlel, i když mu přišlo divné, proč řekla zrovna Eris, ale při tom, jak byl rozespalí si nemohl uvědomit proč.

 

* * * * *

„Pane?“ zeptal se jeden ze skřetů.

„Ano?“

„Měli bychom se vrátit, Zara už je určitě netrpělivá.“

„Ano, to bychom měli. Vrátíte se, ale beze mě.“

„Proč?“

„Protože jdu sledovat Eris. Vyřiďte jí to.“

„Ano. Kdy máme vyrazit?“

„Hned.“

„Dobře.“

Skřet vydal pár rozkazů a všichni bleskurychle odešli. Terrak tam zůstal sám a jakmile byli z doslechu přemístil se. Naštěstí už ovládl dostatečně svoji moc, aby se dokázal bez velkého úsilí přemístit.
Objevil se u úpatí nějaké hory. Přímo u jedné pukliny. Vešel do ní a zahlédl něco zvláštního. Všechno tu zářilo zeleně. „Jak je tohle možné?“ Než ale stačil nad touhle otázkou popřemýšlet, něco se mu otřelo o nohu. Okamžitě kolem sebe udělal ochranný štít a rozsvítil si na to svou ohnivou koulí. Uviděl zvláštní malá stvoření. „Mowerdi?“

Ano.

„Myslel jsem, že už dávno vymřeli.“

„Ne, jsme sice poslední, ale pořád je nás dost. Jak vidíme, jsi čaroděj a proto ti nic neuděláme.“

V hlavě se mu ozval jiný hlas: „Chci aby se k nám přidali, zeptej se jich.“

„Chtěl bych vám nabídnout spojenectví.“

„S kým?“

„S mojí paní a se mnou.“

„Dobře, ale nejdříve dvě otázky. Kdo je tvá paní a proti komu bojujeme?“

„Paní je Zara a bojujete proti elfův a lidem.“

„Dohodnuto.“

„Jste sice malý, ale když se dáte dohromady, máte neuvěřitelnou sílu a když vás moje paní trochu upraví, budete nepřemožitelní.“

„Přenes nás k ní, mi už jí to vysvětlíme.“

„Ona o vás už ví.“

Terrak je jedním máchnutím ruky přenesl a pokračoval dál. Když prošel průrvou uviděl, že oheň dohořívá a ostatní spí.

Všiml si, že Seana nikde nevidí a nejdivnější bylo, že čarodějka leží pod dvěma dekami.Přišel k ní a dal jí ruku na čelo. „Dawa se quo ij elya kon,“ řekl Terrak. Eris otevřela  oči a vstala. „Poslouchej mě, Eris. Teď půjdeš za mnou a dovedeš svoje kamarády do pasti. Podej mi ruku.“ „Nechci jí ublížit, je to kamarádka Nesmin, ale nemám na výběr. Sleduje mě.“ Říká si v duchu Terrak.

Eris pod vlivem kouzla mu dala ruku a ten vzal dýku a udělal jí dlouhý a hluboký šrám. Eris vůbec neucukla, jenom se upřeně dívala před sebe. Náhle Terrak uslyšel přidušený výkřik. Rychle se udělal neviditelným. „Vstaň a půjdeš po obvodu hory,“ nakázal jí. Terrak sledoval jak ho poslechla a vstala. Hned si všiml zkrvavené nohy a musel se usmát. „Teď už nejsi nezranitelná, jako předtím.“ Říká si. Musel jí sledovat. Šel několik kroků před ní. „Je bezmocná.“ Pomyslel si Terrak.

„Terraku, chci aby byla více zraněná. Udělej něco, z čeho se jen tak nedostane.“

„Ano, paní“.

 „Při tom, jak jdeš za mnou, vezmi si dýku a prořízni si levou nohu po celé délce a hodně hluboko.“ Podle všeho, jak si všiml, se pokusila vzepřít, ale nemohla. Když si ji rozřízla, ze šrámu se začala řinout teplá krev. Jednou se zastavila a opřela o stěnu. On si toho, ale nevšímal. Vedl jí dál a dál, po obvodu hory, až se zastavil u jednoho místa, u kterého se lehko její přátelé chytnou do pasti.