Vlk a pes

Cesta byla již velice únavná. Jediné, co ji utěšovalo, bylo vědomí, že již brzy mají dosáhnout Králova přístaviště. To místo jí sice v minulosti nepřineslo nic dobrého, ale tak nějak doufala, že tentokrát to snad bude jiné. Na Železném trůně již přece nesedí šílený a sadistický Joffrey, který se tak zamlouval její sestře, ale právoplatná královna se svým králem. Stále si opakovala, že moc Lannisterů již není taková, jako bývala. Nakonec všechny tyhle myšlenky zahnala a sledovala pouze cestu skrz koňské uši.
„Má paní?“ ozval se vedle ní skřípavý hlas jejího manžela.
„Můj pane,“ odvětila škrobeně a odhrnula si z obličeje pramen vlasů, který jí tam zavál vítr.
„Doufám, že máš i dámský oděv, protože pochybuji, že by ti u královského dvora byl tolerován mužský oděv,“ poznamenal a srovnal krok Cizince tak, aby jel po boku Aryiny kobylky. Mladá žena si ho přeměřila pohledem, a pak beze slova pobídla koně do klusu a poté do cvalu. Sandor si jen povzdechl a pobídl koně, aby ji dohnal.

Arya si užívala vítr ve vlasech a vůni koňské hřívy, ke které se sklonila, když přeskakovala padlý kmen. Nenamáhala se ohlédnout, věděla, že Sandor bude již za ní. Arya si však alespoň na okamžik chtěla připadat volná, chtěla si vychutnat alespoň iluzi svobody a volnosti. Vzpomínala na Nymeriu a v očích se jí zaleskly slzy, které odehnala zamrkáním. To byla jiná Arya, byl to jiný svět a jiný život, opakovala si v duchu několikrát.
„Zpomal,“ vykřikl Sandor. Jeho žena se neohlédla, ale viditelně zpomalila nejdříve do klusu, a pak do krkoku. Ohař se potěšeně usmál a sorvnal krok Cizince s jejím koněm.
„Dnes již budeme večeřet v Králově přístavišti,“ oznámil jí, jakoby nic. Ani jemu se to nezamlouvalo, na tohle město prostě neměl dobré vzpomínky a svým způsobem se obával duchů minulosti. Arya na něj upřela pohled obrovských očí.
„Já vím,“ souhlasila. Ohař jen pokývl hlavou a pohlédl na svou drobnou manželku, která jako by najednou byla ještě menší, než obvykle, když se při zmínce o blízkosti hlavního města schoulila do sebe.
„Bude to v pořádku,“ zkoušel ji povzbudit. Dobře věděl, že i ona se bojí duchů minulosti, tak jako on. Vrhla po něm vražedný pohled, a tak raději mlčel. Každý si musí svůj vnitřní boj vyhrát sám.

Seděla na okenním sedátku ve spoelčné ložnici, kterou jim přidělili. Dnes večer si měli odpočinout a zítra je čekaly společenské povinnosti, jako večerní hostina a během dne jiné společenské závazky, které jim nyní nastaly. Povzdechla si. Jedinou útěchou jí bylo, že s Cleganem se zítra uvidí až během večerní hostiny. Kéž bych ho už nemusela vidět nikdy v životě, zatoužila v duchu. Leč nebylo jí to dopřáno, protože se z vedlejší místnosti ozvaly nezaměnitelné kroky, patřícíc jejímu manželovi. Po zádech jí přejel mráz a nemělo to nic společného s nočním chladem.

Přejel jí prstem po páteři a přes tenkou halenu to bylo, jako by ji hladil nahou. Zachvěla se.
„Nebudu s tebou spát,“ řekla tiše, avšak tvrdě. Sandor se suše zachechtal.
„Vůbec bych se tě nemusel ptát a mohl bych si tě vzít rovnou tady a teď,“ odpověděl jí klidně. Jeho slova ji donutily se mu zahledět do tváře.
„Jsi opilý,“ prskla rozčileně. Pozorně na ni hleděl ze své výšky. Byla tak drobná oproti jeho obrovskému tělu.
„Ne tolik, abych si nedokázal vzít to, co mi patří a na co mám nárok,“ upozornil ji, rychle ji uchopil v pase a po zadu přitáhl ke svému tělu.
Snažila se mu přes rameno pohlédnout do tváře, ale nakonec to vzdala.
„Takže já jsem tvůj majetek, jsem vlastně jen chovná kobyla. Použiješ mě, ukojíš svůj chtíča odhodíš mě, že Pse?“ vyhrkla vztekle s důrazem na jeho oslovení. Ohař okamžik zaraženě mlčel, než jí spojil dlaně na břiše a přimáčkl ji ke svému tělu. Arya vyhekla, protože to nečekala.
„Pusť mě! Okamžitě mě pusť, ty prase!“ vykřikla zoufale a vší silou mu dupla na nárt nohy. Ohař jen sykl bolestí, ale nepouštěl ji.
„Kdybych chtěl, tak ti teď okamžitě vyhrnu tu košili a na místě tě ošukám a ty proti tomu nezmůžeš nic,“ zašeptal jí u ucha skřípavě. Arya ztuhla a nasucho polkla, protože si uvědomila, že má pravdu. Proti jeho síle nezmůže nic. Ne, když ji takhle drží. Začala horečnatě přemýšlet, pokoušejíc se vymyslet nějaký plán, jak předejít tomu, aby se znovu zmocnil jejího těla. Ta představa ji děsila už jen proto, že tenkrát v noci se jí to líbilo a v skrytu duše po tom toužila.Toužila, aby ji naplnil tak, jako to udělal, když j probudila noční můra. Toužila po slastných vlnách, které se jí šířily z rozkroku, když si s ní hrál prsty, a pak do ní vniknul. Opět polkla na sucho a cítila, jak se jí do tváří hrne krev.
„Ztratila jsi řeč, vlče?“ zeptal se s pozdviženým obočím a jednou rukou ji chytil za zápěstí, než jí trhnutím otočil obličejem k sobě. Věděla, že se červená, ale přesto bojovně vystrčila bradu.
„Ne,“ odpověděla prostě. Sandor ji chytil za zápěstí a Arya se okamžitě odtáhla o něco dál od jeho těla. Clegane tomu nevěnoval pozornost a přitiskl své rty na ty její. Nebránila se, ale ani na jeho polibek neodpověděla. Nakonec ji něco napadlo a rychle mu vrazila koleno do slabin. Ohař zavyl bolestí, pustil ji a zlomil se v pase.
„Myslím, že dnes jsem v bezpečí, můj pane,“ odpověděla výsměšně a pomalu zmizela do ložnice, v úmyslu jít si konečně lehnout. Za zády slyšela Ohařovy kletby na svou adresu, ale nevěnovala jim pozornost. Když zalézala pod peřinu a položila hlavu na polštář, tak jí na rtech stále hrál vítězný úsměv, který jí zmrzl až ve chvíli, kdy se objevila postava jejího manžela. V tu chvíli jí došlo, že tohle by mohlo být vážné a vnitru ji zachvátila panika.
„Jestli tohle uděláš ještě jednou, tak přísahám, že tě uškrtím holýma rukama a budu si užívat ten pohled na to, jak ti z očí vyprchává život!“ zavrčel temně a ona mu věřila každé slovo. Avšak ani to ji nedonutilo se omluvit. Ohař se svléknul a vlezl si na svou stranu postele. Ležel čelem k Arye, aby si pojistil, že mu nebodne nůž do zad. A k jej úlevě se již o nic nepokoušel, a tak časem upadla do neklidného spánku, stejně jako její manžel.