Nox 1.

Nox I.

Noc, tak jako každý den, svolala do velké síně všechny své děti. Včetně Nox, ačkoliv ona byla její neteř. Nox byla nejmilejší kočka Noci, avšak byla velice líná.
O každé schůzi pověřila jedno ze svých dětí, aby chodily po světě, a doneslo jí nové zprávy. Koho dnes vybere? Nikomu se příliš nechtělo do vzdálených krajů. Musely všude chodit po svých. "Tak tedy," promluvila Noc. "koho jsem vysíala minulý večer?" rozhlížela se po všech, kteří stáli v místnosti. "Mne, matko má, nejdražší. Přinesl jsem zprávy od mého strýce, tvého bratra Dne." řekl tiše netopýr. Lemur začal všechny počítat. Dvacet dva. Tolik dětí Noc měla. Však ode dne, kdy se Noc stala věděníchtivou, uplynlo třiadvacet západů slunce. Noc se hluboce zamyslela. "Už jsme se vystřídali všichni." hlásil lemur. "Všichni ne." řekla mrzutě ropucha, a podívala se na Nox, která ležela na velkém, sametovém kanapi. "Mlčte, začneme zase od začátku." Noc nechtěla svou kočku poslat pryč. Věděla totiž, že by cestu zpět nenašla. Ostatní se však začali bouřit. "A to jsi spravedlivá?!" vyjel na ni slíďák. "Ano, ona si jen vyhřívá ten svůj zablešený kožich, a my máme chodit po světě?!" zvolal štír. Noc uznala, že Nox jediná ve světě nebyla. Mohla by se vydat alespoň ke Dni, tam přece cestu zná, ne?
"Dobrá. Nox!" zavolala na kočku, která leknutím nadskoučila. "Půjdeš, a přineseš mi zprávy ode Dne. A vyrazíš hned!" poručila. Nox chvilku vyděšeně hleděla Noci do očí, přičemž přemýšlela. Dostala však dobrý nápad, a proto ochotně souhlasila. Noc čekal, že se bude vzpěčovat, ale budiž. Nox vypadala, že se snad na cesty teší...
Vypravila ji tedy, dala ji vak se svazkem myší, postavila ji za dveře, a dveře zavřela. Chvíli ji sledovala, ale když viděla, že odchází, vzdálila se, a začala rozmlouvat se sovou...
Nox však byla velice vychytralá, a když došla do místa, kde se cesta stáčela vpravo, ukryla se v křoví, a prošla jím zpět ke hradu, a zalezla do stáje. Tam si lehla na stoh sena, a dlouho přemýšlela, jaký příběh si pro Noc, svou tetu vymyslí.

Konec I. dílu