Efl a čarodějka - Magický diamant (část jedenáct)

11. Kapitola 

 Sny se mu prolínali, nevěděl kde začínají a kde končí - v hlavě měl zmatek. Znovu a naposled se probral s výkřikem. Naštěstí už bylo ráno a tak všechny probudil právě včas na snídani.

„Seane, děje se něco?“ zeptá se Scare.

„Zlé sny, jako předtím,“ odpoví jí.

„Co se proboha děje? Myslela jsem si, že někdo někoho zabil!“ vykřikne k nim Nesmin, když k nim běžela. V těsném závěsu, za ní běžel Rannyk, který byl ještě v polospánku.

„Měl jsem zlé sny, nic se neděje. Běžte klidně spát,“ odpoví jim Sean.

„To asi těžko, už vychází slunce, takže udělám snídani,“ řekne Rannyk.

„Aha.“

Rannyk odešel k ohništi. Chtěl rozdělat oheň, ale přes noc dřevo zvlhlo a nešlo zapálit. „Ksakru,“ zakleje Rannyk.

„Můžu ti pomoc?“ zeptá se ho Enní.

„Budu moc rád, když mi pomůžeš.“

Enní vychrlila oheň a tím rozdělala v ohništi oheň a Rannyk konečně mohl rozehřát snídani.

„U Pradávných!“ vykřikne někdo za Rannykem. Bleskurychle se otočil a uviděl Nesmin, která stála nad dekami, kde měla spát Eris.

„To je nemožné!“ vykřikne Sean.

„Kde je?“ zeptá se ustaraně Nesmin.

„Musíme jí najít.“

„Až tam přestanete tlachat, mohli bychom sledovat stopy, které tu zanechala naše čarodějka,“ řekne jim Rannyk.
Oba se na něj překvapeně podívali, ale přikývli a šli za ním.

„Teď jsem si vzpomněla, kde je Veras?“ zeptá se jich Nesmin.

Sean se porozhlédl, ale nikde ho neviděl. „Snad jsme neztratili i jeho?!“

Strikr vykoukl z jedné jeskyně a řekl: „Je u nás, chtěl slyšet několik našich příběhů.“

„Ať tam zůstane. My jdeme najít Eris,“ řekne Sean.

Než stačil Strikr něco odpovědět, elfové vyrazili a šli po stopách. Prošli kolem pukliny, ale tam se stopy nestáčely, šli dál po obvodu skály. Nikdo nic neříkal, bylo jim zvláštní, že by Eris odešla a nic jim neřekla. Pokračovali dál, až uviděli další puklinu. Všem bylo vidět na očích jak se o í bojí. Když viděli průrvu ve skále přiblížili se k ní, Rannyk jim řekl: „Eris pokračovala dál a vypadá to, že zpomalila. A kruci!“ zaklel.

„CO JE?“ zeptají se ho oba najednou.

„Podívejte se sem,“ řekne jim na vysvětlenou Rannyk a ukáže na jedno místo na zdi. Byl na ní  Erisin obtisk ruky. Zkrvavený obtisk. Vedle něj byl krátký nápis. ,Najděte mě, dřív než mě zabije.“

„Co se to tu děje?“ vykřikne překvapeně Sean.

„To nevím, ale musíme to zjistit,“ řekne Rannyk.

„Podívejte, tady to pokračuje,“ řekne Sean.

Všichni se podívali na místo, kam ukazoval Sean.

„Jak by to mohla vyrýt?“ zeptá se Rannyk.

„Musela se spojit s přírodou, ale vypadá to, že jí v tom někdo, nebo něco bránilo.“

Na stěně stálo. ,Pozor, vedu vás do pasti!´ Všem došlo, že jí někdo brání v tom, aby je varovala, ale aspoň se o to pokusila. A povedlo se.

„Není daleko, takže pozor,“ upozorní Rannyk.

„Mám nápad, ale musíte mě poslechnout,“ řekne jim Sean.

„Tak nám ho řekni. Splníme ho do posledního puntíku,“ zaručí mu Nesmin.

„Půjdu tam sám, nechám se chytit do pasti a až budu svázaný tím útočníkem, vpadnete tam a zraníte ho. Jednoduchý, ale efektivní.“

„To ano,“ přitaká Rannyk.

Sean odešel a za několik minut uslyšeli zařinčet ostří. Nesmin se zvedla, ale Rannyk jí chytil za rameno v náznaku, že nikam nesmí, jinak celý plán zkazí. Rannyk se připlížil blíž, k místu, odkud vycházeli zvuky souboje. Uviděl Seana a……... Terraka?

„Co tam krucinál dělá?“ zeptá se potichu Rannyk Nesmin.

„Kdo?“

„Ten čaroděj, kterého znáš, Terrak.“

„Cože?“

„Jo, je tam.“

„Grr, jak já bych ho zabila.“

„Musíme počkat.“

Čekali snad půl hodiny, než konečně Seana přivázal k jednomu ze stromů. V ten moment vyrazili. Vyndali své meče a zaútočili. Meče se však nedotkly své objeti, nýbrž neviditelné stěny.

„Věděl jsem, že přijdete a stejně jako vašemu příteli, říkám, odložte zbraně.“

„A proč bychom to dělali Terraku?“ zeptá se ho Nesmin.

„Protože jinak vaše kamarádka zemře,“ řekl a ukázal na místo, kde stála vyčerpaná Eris. Obě nohy jí krvácely a v ruce držela dýku, která už byla potříštěná krví. „Pokud řeknu jediné slovo, probodne si srdce a vy s tím nic neuděláte.“
„Dřív tě zabiju, ty bídáku,“ zavrčí na něj Rannyk.

„To asi těžko.“

„Co chceš, za to, když ji propustíš?“ zeptá se ho Sean.

„Znát cestu, která vede k magickému kameni.“

„Nikdy!“ vykřikne Nesmin.

„V tom případě zemře.“

„Řekneme ti, kde je,“ řekne na to Sean.

„Seane, ne!“ vykřikne Rannyk.

„Leží někde na území Ostrovu Jednorožců.“

„To mi stačí.“ Terrak dořekl svoji větu a zmizel.

Eris se zhroutila do trávy a usnula vyčerpáním, i když jí z očí tekly slzy. Rannyk rozvázal Seana a Nesmin vzala Eris.

„Musíme něco udělat, ztratila mnoho krve. Může zemřít.“
„Jo, ale co?“ zeptá se bezradně Sean.

Nesmin trkl nápad. „Máš ještě ta přání?“

„Ano.“

„A kolik?“

„Tři.“

„Uzdrav ji. Zůstanou ti dvě, plus jedno moc mocné přání. Uděláš to?“

„Ano.“

Sean poklekl vedle Eris a zašeptal pár slov. Jeden z kamenů se rozzářil a Eris se zahojily rány. Když záře zmizela, Eris byla pořád v bezvědomí, ale byla zdravá. Seanovi se chtělo skákat radostí.

„Teď jí musíme hlídat víc než jindy,“ řekne přátelům Sean.

Rannyk a Nesmin přikývli. Sean jí zvedl a pomalu s ní šel k tábořišti. Všichni při cestě zpět zůstali zticha. Rovnali si to v hlavě. U jeskyní k nim přišla Scare a hned se ptala: „Co se stalo?“

Nikdo nic neříkal. Byly pořád trochu otřeseni. Jenom zakroutili hlavou a nic nevysvětlovali. Scare na ně byla naštvaná, ale když k ní přišla matka a řekla jí, že jestli o tom nechtějí mluvit teď, tak jí to možná řeknou později, zůstala klidná. Scare na to přikývla a odešla si něco chytit k jídlu.

Na Enníinym hřbetě se objevil Veras, který tam byl, aby si zkusil, jaké to je být na hřbetě draka.

„Co se stalo mojí sestře?“ zeptá se Enní.

„To nevím, ale vypadá to, že jsou všichni hodně otřeseni z toho, co se stalo. Pokud to chceš zjistit, musíš se jich zeptat, ale jak to vypadá, nechtějí o tom mluvit,“ odpoví mu.

„Jdu tam. Chci být u své setry. Pustíš mě dolů?“

Enní se sehnula a Veras slezl dolů. Sledovala ho, jak běží za nimi a hned se ptá elfů, co se tam stalo. Jak očekávala, nic mu neřekli, ani slovo. Místo toho, pořád koukali na Eris, jako by čekali, jestli se pohne.

„Tak mluví tady někdo se mnou?“ zeptá se jich Veras.

Enní k němu přišla a řekla: „Pojď raději pryč. Pokud budou chtít mluvit, řeknou nám to.“

Sean na Enní kývnul, jako že je to pravda.

Dračice odvedla Verase, který se chtěl na něco dalšího ptát. Celý den je draci i Veras pozorovali, nikdo z nich neřekl ani slovo. Všechno jinak bylo stejné, až na to neuvěřitelné ticho. Sean se zdržoval jenom v blízkosti Eris. Nesmin a Rannyk, jinak pořád chodili z jednoho místa na druhé a nezastavili se, ani na dvě minuty. Potom Nesmin zmizela na několik hodin a když se vrátila, vypadala úplně jinak, jakoby ze sebe něco velkého shodila. Nejdivnější však bylo, že když kolem ní Rannyk prošel, hned si toho všimnul, ale žádnou poznámku neměl. Ani draci nevěděli, čím to je, že vypadala nějak jinak. Probíhalo to tak i u večeře. Veras jí uvařil a všichni se z ní najedli, teda až na draky, kteří si šli lovit.

„Prosím vás, řekněte mi už něco. Co se s ní stalo?“ zeptá se po dlouhém tichu, přes celý den Veras.

Nejdřív bylo ticho, jako potom, co ji přinesli. Poté však velké ticho přerušila sama Eris: „Přemohl mě kouzlem,“ začala a všichni na ní upřeli zrak v upřímném úžasu, že je už při vědomí, „ které mě mělo ovládnout a měla jsem poslouchat jeho rozkazy. Bylo však divné, že jsem byla částečně při vědomí a tak jsem se mu mohla vepřít, abych vám pomohla. Napsala jsem na zeď nejdříve krví, ale nenapsala jsem to rukou, to bych nestihla a tak jsem to udělala myslí. Potom, když jsem se dozvěděla, že vás vede do pasti, znovu jsem se spojila s přírodou a nechala jsem, aby se tam napsalo varování. Dál už jenom vím, jak mě přinutil, abych si dala dýku k srdci.“

Veras na ní zíral a ostatní taky. Když se všichni vzpamatovali, hned první se zvedl Sean a ihned Eris políbil. Eris byla tak zaskočená, že v jeho objetí roztála a dala mu ruce kolem krku.

Veras si odkašlal a řekl: „A co vy? Proč jste se chovali, tak odtažitě? Proč jste nic neřekli?“

„Nám se jí podařilo zachránit jedním ze Seanových přání. Chovali jsme se tak, protože jsme si měli co srovnávat v hlavě a taky proto jsme nic neříkali, ale největší důvod byl, že tu byl Terrak,“ řekne Nesmin.

„To ne.“

„Ale taky to, že jsme mu museli říct, kde je ten kámen,“ přidá se Rannyk.

„Děláte si srandu? Proč teda tady sedíme? Měli jsme být už celý den na cestě!?“

„A jak asi, museli jsme být u Eris,“ vyčte mu Nesmin.

„My jsme měli jet, protože oni by nás dohonili cestou. Letěli by!“

„To nikoho z nás nenapadlo,“ řekne omluvně Rannyk.

„Necháme to už být. Teď se chci zeptat, kde jsi byla Nesmin několik hodin?“

„Kdy?“ zeptá se ho nechápavě.

„Odpoledne, byla jsi pryč několik hodin,“ vysvětlí jí Veras, přitom, ale věděl, že ona ví moc dobře, o čem mluví.

„Aha, to jsem byla u jednoho jezera, který byl na druhé straně. Tam jsem se vykoupala,“ řekne na vysvětlenou.

Eris okamžitě poznala, že lže. Proto jí naznačila, aby šla za ní.

„Co je?“ zeptá se jí nechápavě.

„Lžeš nám. Řekni mi pravdu. Poznala jsem, že jsi se nějak změnila a jak tak koukám na tvoje vlasy, mění barvu. Na blond.“

„Dobře, ale nikomu to neříkej a prosím tě, věř mi.“

„Slibuji, že to nikomu neřeknu.“

„Šla jsme za Terrakem.“

„COŽE?!“ vykřikne Eris.

„Pst, vysvětlím ti to. Poslal mi myšlenku, abych za ním přišla a řekl kde bude. Když jsem tam přišla, samozřejmě sem byla připravená, kdyby na mě zaútočil – ani nevím, proč jsem za ním šla. Objevil se přímo přede mnou, mohl mě zabít, ale neudělal to. Řekl mi, že mi vrátí mou kouzelnou moc, ale chtěl ode mě službu. Abych se k němu přidala. Řekla jsem, že ne. Ale i tak mi vrátil opravdu moji kouzelnou moc..“

Eris oněměla a zůstala na ní zírat. Potom však řekla: „Jak se vlastně vy dva znáte?“

„Když jsme ještě nebyly zakletí, měli jsme spolu menší románek. Terraka chtěla jedna

Čarodějka zaklet, ale já jí vběhla do cesty a místo něho zaklela mě. Další den za mnou přišel a

řekl, že mi pořád bude něco dlužit.“

 „Vážně?“

„Jo.“

„Udělal však zásadní chybu. Můžeš se mu postavit.“

„Já to neudělám.“

„Cože?“

„Nepostavím se mu. Nechce mi ublížit, i když to tak nevypadá.“

„Ty jsi se zbláznila!“
„On nám pomůže.“

„Cože udělá?“

„Pomůže nám.“

„Hele Nesmin, já vím, že máš v něm důvěru, ale napadl mého bratra, sebral mi moji moc a teď mě málem zabil!“

„Vím, co udělal, ale vím, že je v něm něco, čemu věřím. Má v sobě ještě toho kluka, do kterého jsme se dřív zamilovala.“

„Tak se rovnou můžeš přidat k nim, ne?“

„Co to říkáš?“

„Přidej se k Zaře. Terrak nás totiž všechny chce zabít, pomáhá Zaře. Co to s tebou je?“

 „Víš, doufala jsem, že to pochopíš, ale teď vidím, že jsi úplně stejná, jako ostatní. Jo ještě jednu informaci jsem ti zapomněla říct, Terrak nedělá nic podle Zary, ale aby udržel dojem, že jí poslouchá, poslal jí posily.“

„Koho?“

„Mowerdy.“

„Jsme v háji.“

„Proč?“

„Nejenom, že má moji moc, on jí poslal posily a ještě k tomu tě tak zblbnul, že mu i věříš.“

„Ano, protože mi řekl, že až se sejdeme na ostrově, vrátí ti tvoji moc.“

„A ty jsi mu to zbaštila?“

„Jo. Věřím mu.“

„Teď tohle všechno řekneš Scare, mám dojem, že ona tomu bude rozumět víc než já.“

„Proč zrovna tomu mláděti?“

„Protože má zvláštní schopnosti.“

Eris vzala Nesmin za paži a táhla jí za sebou ke Scare.

„Scare? Jsi tu?“ zvolala Eris do jedné z jeskyní.

Za chvilku odtamtud vyletělo dračí mládě a Eris jí hned řekla: „Potřebuji, aby jsi si vyslechla jednu dost bláznivou historku od Nesmin a chci znát tvůj názor.“

„Proč zrovna já?“

„Protože si myslím, že vycítíš, nebo poznáš, jestli byla omámená kouzlem, nebo jestli je to pravda, co říká.“

„Místo toho se spíš můžu podívat do její mysli a najít tu historku. Kde mám hledat?“

„Dnes odpoledne, když odešla,“ řekne zaskočeně Eris.

„Dobře. Nesmin potřebuji, abys se uvolnila a nechala mě vstoupit do tvojí mysli.“

Elfka přikývla v souhlasu a maximálně se uvolnila a nechala Scare vstoupit do její minulosti.

Scare se vnořila do její mysli a našla ten okamžik, který hledala. Viděla celý příběh a nemohla uvěřit, co se stalo. Když to celé shlédla, všechno vypověděla Eris, které málem vypadli oči z důlku.

„To je nemožné.“

„Je to však pravda.“

„Musíme to říct klukům.“

„Ani nápad,“ zavrhne to Nesmin.

„Musíme, jinak budou moc překvapení, až použiješ svoji moc,“ řekne okamžitě Scare.

„Jak chcete, máte asi pravdu,“ rezignuje Nesmin.

Všechny vstaly a zamířily k ohništi. Eris uslyšela, že si kluci o něčem povídají a Veras jenom poslouchá. Eris se postavila za ně a řekla hodně nahlas, až se kluci lekli: „Něco vám musíme říct.“

„Fuj. Eris, to nám už nedělej, příšerně jsme se tě lekli,“ řekne Sean.

„Co nám musíte říct?“ zareaguje Veras.

„No, ne spíše mi, jako spíše Nesmin.“

„Aha. Posloucháme,“ řekne Rannyk.

„Když vám to řeknu, hlavně hned nešilte a neřvěte na mě. Mám důkaz, že je to celé pravda a nikdo mi nelhal.“

„Tak nám to už řekni?“ vyzve jí Sean.

„Sešla jsem se s Terrakem, on mi vrátil moji moc a chce jí vrátit i Eris.“

„Jsi blázen? Tohle v životě neudělá, to je…,“ začne Sean.

„Mohl tě zabít. Nevíš, jestli mluvil pravdu a je na straně Zary!“ vykřikne Rannyk.

„Nechtě mě domluvit. Není na ničí straně, Zaru podvedl.“

„A jak víš, že mluvil pravdu?“ zeptá se Veras.¨

„Dosvědčím jí to, vím, že mluvil pravdu,“ řekla Scare.

„To mě uklidnilo,“ řekne pesimisticky Rannyk.

„Mělo by, pomůže nám proti Zaře.“

„Dobře. Vzdávám to. Uvidíme,“ řekne Sean.

„Jo a ještě něco, aby udržel Terrak dojem, poslal Zaře menší posilu.“

„Jakou?“ zeptají se kluci sborově.

„Mowerdy,“ odpoví jim Eris.

„COŽE?“ řeknou znovu sborově.

„To se mi snad zdá,“ řekne Sean.

„Já se snad zblázním. Kdoví, co s nimi Zara udělá. Možná je trochu zvětší, dá jim trochu síly, nebo tak,“ řekne naštvaně Rannyk.

„Musel to udělat. Tady nebyl z její vůle proto mu řekla, aby jí je poslal, pozoruje ho,“ řekne mu Nesmin.

„Tak proč unesl Eris?“

„Protože se chtěl přesvědčit, jestli se mu vzepře a podařilo se.“

„Kvůli tomu jí ale nemusel rozřezat!“ křikne na Nesmin Sean.

„Vím, že to všechno vypadá, že jeho činy mluví za vše, ale on věděl, že máš ten démant.“

„Takže on chce, abych vyčerpal všechna přání a potom nás všechny do jednoho nechal zabít?!“ zeptá se jí Sean.

„To nevím, ale rozhodně nás nechce zabít.“

„Na čí straně vůbec jsi?“ zeptá se jí Veras.

„Na ničí. Nejsem ani na vaší, ani na Zařině.“

„Takže jsi na jeho straně, co?“ zeptá se jí Rannyk.

„Možná, no a co?“

 „Přestaňte!“ křikne na všechny Eris.

Ohlédli se a koukali s naštvaným výrazem na Eris.

 „Nesmin vám neřekla všechno. Věří mu, protože než byly všichni zakletí, měli spolu menší románek a když na ně zaútočila čarodějnice Nesmin ho zachránila před zakletím….“

„Měla tu čarodějnici nechat, aby ho zakleli,“ řekne Sean.

„Nechte mě to dopovědět. On za ní potom přišel a řekl jí, že jí vždycky bude něco dlužit.“

Všichni rázem zmlkli. Nesmin se po klucích podívala v naději, že už konečně pochopili. Naštěstí to Sean pochopil, ale netvářil se zrovna přátelsky. Veras byl z ticha. Nedal na sobě nic znát. Jediný, kdo se tvářil naštvaně, byl Rannyk.

„Rannyku, děje se něco?“

„To jsi mi to nemohla říct dřív?!“ vykřikne na ni.

„Co?“

„Že jsi byla s tím zrádcem!“

„Rannyku, počkej, když jsem do něj byla zamilovaná, byla jiná doba a já jsem tě ještěmoc neznala.“

„Ale jak to teď vypadá, jsi na jeho straně, protože v tobě přetrval ten cit.“

„To sice ano, ale já ho už nemiluju.“

„Jo? Tak to mi lžeš do očí.“

„Rannyku, ty žárlíš?“ zeptá se ho Nesmin s pobavením v očích.

„Já….. ne….. nikdy.“

Nesmin ho pohladila po tváři a potom mu řekla: „Já ho nemiluju, protože jsem si našla někoho jiného.“ Potom Rannyka políbila a bylo jí jedno, že je všichni pozorují.

„Takže pokud jsme si to všichni vyjasnili, mohli bychom jít už spát, ano?“ zeptá se hned Eris.

„Jo, já už spím i v sedě,“ řekne Sean.

Rozešli se a každý si šel lehnout na svoji deku.