Vlk a pes

Hleděla na obrovského draka před sebou a nebyla schopná udělat ani krok. V pozadí vnímala přítomnost Ohaře, která jí z nějakého důvodu dodávala pocit bezpečí. Hleděla do dračích očí, které byly jako dvě tůně roztaveného zlata. Byla tím pohledem uhranutá. Najednou se drak nadzvedl, zakřičel a do vzduchu vyšlehl bledě zlatavý plamen. Arya sebou cukla, ale neustoupila ani o krok. Bílozlatý drak padl zpět na všechny čtyři a prohlížel si ji. Najednou se jí jako by zatočila hlava. Arya vyjekla, chytila se za spánky a padla před drakem na všechny čtyři. Děvče musí otevřít mysl, zazněl jí v hlavě ten sametově známý hlas, který ji provázel celé dospívání. Arya se snažila nadechnout a otevřít mysl, jako když se kdysi vtělila do Nymerie, chtěla poslechnout Jaqenovu radu, jen aby ta bolest konečně skončila, ale nešlo jí to. Tepavá bolest v mozku ji zkroutila do klubíčka, srdce jí tlouklo jako zběsilé a snažilo se opustit její tělo, žíly na spáncích a tepny jí zběsile pulzovaly. Věděla, že bezmocně křičela, jako by ji mučili, ale už se neslyšela, zbyla jen všudypřítomná bolest trhající ji na kousky.

Sandor stál, jako přimrazený. Křik jeho manželky mu trhal uši a rval ho uvnitř na kusy, ale strach z draka a jeho ohně ho přimrazil na místě, jako obrovskou sochu vytesanou ze žuly. Absolutně netušil, co se tu děje, ale to nic neměnilo na tom, že se mu to nelíbilo. Když nakonec silou vůle udělal jediný krok vpřed, tak na něj drak zasyčel a hrozivě se vztyčil nad jeho ženou, což způsobilo, že nohu opět stáhnul a s rukama bezmocně se svírajícíma v pěst stál na místě a sledoval utrpení své manželky. Nebyl tu nikdo jiný, než on, bílozlatý drak a jeho manželka, která již nebyla tou silnou ženou, ale křičícím uzlíčkem zkrouceným na podlaze.

Podařilo se jí trhavě nadechnout a ve chvíli, kdy ze všeho nejvíc chtěla umřít nebo alespoň omdlít, najednou vše přestalo. Na jeden prchavý okamžik byla v mysli draka. Viděla jeho očima a slyšela jeho ušima. Ztrhnul ji vír obrazů a pocitů, které se před ní míhaly. Měla pocit, že letí a cítila se neuvěřitelně svobodná, vzduch jí plnil křehká křídla a vodní tříšť jí chladila na rozpálené kůži. Pak najednou byla ve městě a cítila obrovské zadostiučinění z toho pocitu, když lidé padaly pod jejím ohněm, stejně jako ohněm jejích sourozenců. Najednou to přestalo a ona byla zpět ve svém těle. Trhavě se nadechla a otevřela oči. Pohlédla na obrovského ještěra před sebou a natáhla k němu ruku.
„Ty jsi Viserion,“ zašeptala. Drak do její natažené ruky šťouchl čumákem. Arya se náhle zvedla na všechny čtyři a přemáhala pocit dávení. Drak najednou pozvedl hlavu vysoko do vzduchu, zavětřil či snad se zaposlouchal a odletěl pryč. Sandor doběhl ke své ženě a sevřel ji v náruči. Vyčerpaně se o něj opřela a zavřela oči. Byla ráda, že cítí jeho silné tělo za svými zády a jeho obrovské paže ji svírají kolem pasu. Tentokrát jí to nevadilo. Opřel si bradu o špičku její hlavy a chlácholivě ji houpal v náruči a šeptem drmolil nějaká slova, kterým nerozuměla, ale bylo jí to jedno. Takhle je tam našel Jorah, který se vrátil, aby se podíval, zda jsou všichni v pořádku a jestli se nikomu nic nestalo. Jak je našel ho překvapilo ze všeho nejvíc.

Kleknul si k nim a nějakou dobu na ně jen v tichosti hleděl.
„Co se tu stalo?“ zeptal se nechápavě. Sandor jen zavrtěl hlavou a dál kolébal manželku. Měl pocit, že kdyby promluvil, zlomil by se mu hlas, a tak raději mlčel. Už by takový strach, jaký měl o svou ženu, rozhodně nechtěl zažít. Arya se na Joraha podívala očima, které opět žhnuly jako roztavené stříbro. Joraha z toho pohledu zamrazilo, ale vydržel ho a vyčkával, zda mu alespoň ona odpoví. Arya si musela několikrát odkašlat, než byla schopna promluvit.
„Bude to asi znít neuvěřitelně, ale já byla ve Viserionově mysli. Viděla jsem jeho očima a viděla jsem i všechny jeho vzpomínky od chvíle, kdy se vylíhnul. Cítila jsem jeho pocity,“ odpověděla nakonec chraplavě.
„Málem ji to zabilo,“ zavrčel Clegane ostře a varovně, když spatřil králův zájem. Arya se vymanila z manželova náručí a poněkud roztřeseně se postavila. Ohař jí okamžitě stál po boku, aby ji v případě nutnosti ochránil a nebo podepřel. Mormontovi to neušlo, avšak neprohodil ani slovo.
„V legendách se mluví, že kdysi bylo běžné, že se mezi lidmi vyskytovali lidé se zvláštními schopnostmi, říkalo se jim měniči,“ vysvětloval jim. Sandor se zamračil a vypadal ještě děsivěji, než obvykle. Arya zamítavě zavrtěla hlavou.
„Tohle je jiné. Když jsem byla v Nymerie, tak jsem pouze vnímala jejími smysly. Když jsem byla ve Viserionově mysli, tak jsem viděla i jeho minulost a cítila jsem přesně to, co cítil i on. Všechyn jeho vzpomínky jsem prožila v několika okamžicích, jako bych byla jím,“ vysvětlila a přetřela si rukou obličej.
„Clegane, jděte do svých pokojů a odpočiňte si. Tuhle událost probereme až zítra, dnes jsme již všichni unaveni,“ navrhl Mormont a sám vyrazil do své ložnice, kde na něj již určitě čeká jeho sladká Danny nebo si to alespoň namlouval. Ohař jen přikývl a odváděl svou manželku pryč.

V pokoji bylo příjemně chladno, což Arya uvítala s povděkem. Ohař ji usadil na židli u toaletního stolku a sám se odešel svléknout z nepohodlného a potem promáčeného oblečení. Když se vrátil našel svou ženu tak, jak ji tam zanechal.
„Aryo,“ oslovil ji. Nepřišla žádná odpověď, dokonce se na něj ani nepodívala, jenom si stoupla. Chytil ji za ramena a zatřásl s ní.
„Jsem asi prokletá, Sandore. Znovu jsem byla v jeho mysli. Chce být svobodný, nenávidí okovy, které ho poutají, nenávidí mříže, které ho drží,“ vyhrkla najednou. Okamžik si ji jen prohlížel, než ji k sobě přitiskl.
„Je jako ty nebo já. Touží po svobodě, která mu byla odepřena,“ zašeptal. Cítil, jak jeho žena přikývla.
„Musím jim pomoci,“ zašeptala nakonec.
„Není jak jim pomoci, jsou spoutáni s královnou z rodu Targaryenů, s Daenerys. Patří jí, stejně jako ona patří jim.“ Arya zamítavě zavrtěla hlavou.
„Kdyby to tak bylo, tak by znala jejich myšlenky i vzpomínky. Znala by ten pocit, kdy je s nimi a zároveň jedním z nich a pokud by to tak bylo, neodpírala by jim svobodu. Nechtějí ji opustit, ale touží po možnosti svobodného pohybu,“ odporovala. Ohař jí ukazováčkem zvedl bradu.
„Ty víš něco víc,“ prohlásil, když se jí zahleděl do obličeje. Arya mu pohled opětovala a neříkala nic.
„Viserion mi něco ukázal ale to se týká jen mě ne tebe,“ odpověděla mu nakonec. Ohař se zachmuřil, ale pustil ji.
„Jdi spát, jsi unavená,“ nakázal jí nakonec napůl starostlivě, napůl rozkazovačným tónem. Ačkoliv se v ní zvedla malá vlna vzdoru, tak neprotestovala. Měl pravdu a ona to věděla. Byla opravdu velmi unavená a začínala opět cítit, jak jí začíná z toho všeho bolet hlava. Usnula prakticky v okamžiku, kdy se její hlava dotkla polštáře. Ohař ležel opřený o loket a něžně svojí manželku hladil konečky prstů přes látku její noční košile. Několikrát pod jeho doteky ze spaní něco zavrněla, ale neprobudila se. Nakonec ji pevně objal a usínal s ní v náruči.
„Nedovolím, aby ti někdo ublížil, Aryo,“ zamumlal nakonec do jejích vlasů, než i on upadl do spánku.
„Ano,“ zadrmolila ze spánku nejasně, než se přitulila k jeho horkému tělu.