Aëra V.

Když se druhý den Aëra probudila, chvíli jí trvalo, než se rozpomněla na události předešlé noci. Její srdce opět zalila strašlivá vlna bolesti nad ztrátou, kterou utrpěla. I když s otcem příliš nevycházela, protože neschvaloval její práci pro rebely, měla ho ráda a o to víc ji mrzelo, že se s ním nestihla rozloučit. Před jejím osudným úkolem, který měl být její první a zároveň poslední, se ji otec pokoušel zadržet a Aëra ho tehdy nazvala zbabělcem, kterému je lhostejný osud Kähvii a celého lidu. Teď těch slov hořce litovala a vyhrkly jí slzy, když si na to vzpomněla.

Pomalu vstala a protáhla se. Nethé seděla a bděla nad tělem – jestli to bylo tělo – Wah‘Gattiran: „Pojď sem, Aëro!“ zavolala. Aëra nejistě přišla.

„Proč jsi se vzdálila, když jsem vám dala jasné pokyny? Jednoduché pokyny, kterými se máte řídit?“ zeptala se Nethé přísně.

„Nebyla jsi k nalezení, dostala jsem strach, že…,“

„Že se mi něco stalo. Je tu jeden drobný fakt, ještě stále jsem bohyně a je jen málo nebezpečí, která by mne dokázala opravdu ohrozit, i když nepopírám, jak jsem ti již vysvětlila, že taková jsou.“

„Omlouvám se,“ zašeptala Aëra zdrceně, „kde jsi byla, mohu-li se ptát?“

„Řekla jsem si, že se zajdu podívat na Pelätovo tělo. Není to hezký pohled – je hlídán všemi možnými kouzly, kterým se Värma již stihl naučit a která já sama neprolomím. Naše cesta se stala důležitější, než jsem myslela,“ Nethé se poprvé objevila v hlase starost.

„Mám strach, že to nestihneme,“ zazoufala si Aëra. „Jak jsme daleko?“

„Blízko. Ale myslím, že až se setkám s Drøngem, budete se muset vydat s Raukhamem na zem,“ řekla Nethé.

„Ale proč?“ podivila se Aëra. „Přišli jsme sem přeci nalézt našeho boha!“ Nevědomky označila Peläta za svého.

„Ano, ale bude potřeba zařídit ještě pár věcí,“ usmála se Nethé, „a jednou z nich je svrhnout Garwiiho. Bez jakékoliv podpory na zemi, bude Värma o něco slabší.“

„A kdy se máme vypravit?“ ozval se za Aërou hlas. Aëra nadskočila.

„Zapomínáš na své instinkty,“ pokárala ji Nethé. „Soustřeď se na věci kolem sebe, i když se mnou mluvíš. Budeš mít pak úžasnou výhodu. Přisedni Raukhame! Vyrazíte hned potom, jak se setkám s Drøngem. Možná mi ho pomůžete přesvědčit.“

V tu chvíli se Wah’Gattiran pohnula a slabě zasténala. Pak otevřela své černé oči – i když dříve musely být jasně modré, uvědomila si Aëra – a pohlédla na ně.

„Vítej zpátky,“ zajásala Nethé.

„Ty…kdo jsi?“ zakoktala se Wah’Gattiran.

„Nethé, jedna ze Čtyř. Myslím, že ti jméno klidně prozradit můžu.“

„Jedna ze Čtyř…kde jsem, co se stalo? Poslední, co si pamatuji je, že jsem bojovala s Garwiim. Zabil Rawńase a šel po mě. Dokázala jsem se mu bránit, nakonec jsem ho odzbrojila, pak ale vykřikl…nevím co…pak už si nic nepamatuji!“

„Proklel tě,“ řekla prostě Nethé. „Potulovala ses tu jako zatracená duše.“

„Takže ona žije?“ zeptala se Aëra udiveně.

„Ne, zřejmě ji zabil, když ji proklínal,“ vzdychla Nethé. Wah’Gattiran se posadila a rozhlédla se: „Raukhame, co se stalo? Zemřel jsi?“

„Ne, jsem tu dobrovolně. Hledám Peläta. Stvořitelé nám možná pomohou, pokud je Nethé přesvědčí,“ odpověděl Raukham.

Wah’Gattiran se podívala na Aëru: „Ty jsi nová kněžka?“

„Jmenuji se Aëra a k tomuhle jsem přišla více méně náhodou,“ Aëra si bezděčně ukázala na oči, o kterých tušila, že musí být již černé, jako noc.

„Na povídání bude čas později,“ zarazila Nethé Wah’Gattiran, když se pokusila ještě na něco zeptat. „Teď musíme jít, máme málo času!“

 

Zbytek cesty uběhl překvapivě rychle a bez větších komplikací. Aëra z toho byla nesvá a podělila se o ten pocit s ostatními: „Procházíme příliš snadno,“ oznámila jednoho večera. Nethé pouze přikývla: „Není to tím, že by nás Värma nechtěl zastavit. Na démona je docela chytrý. Stáhl se do hlubin svého paláce a tam pátrá a učí se, protože ví, že mne ještě porazit nedokáže. Utrpěl by spoustu zbytečných ztrát. To, co se tu odehrává, je závod. Musíme být rychlejší, než Värma a sjednotit se včas. V opačném případě nás Värma jednoho po druhém zlikviduje.“

„Nemohla bys ho vypátrat a uvěznit?“ zeptala se Wah’Gattiran.

„To nemohla. Obranná kouzla se již naučil, má před námi veliký náskok,“ povzdechla si Nethé: „Poprvé, po několika tisíci letech mohu říci, že se něčeho obávám.“

„Nevidíš do budoucnosti?“ otázala se plaše Aëra. Odpověděl ji Raukham: „Jaká bude budoucnost, nevědí ani bohové. Budoucnost se teprve utváří a budoucnost je něco, co ještě nenastalo.“

„Není to tak docela pravda. Existuje božský pár, tady v podsvětí, který dokáže rozeznat určité obrazy v budoucnosti. Díky nim dokáže tento pár posílat varovné sny, které mají lidem pomoci vyhnout se některým nepříjemným situacím,“ řekla Nethé.

„Nerozumím,“ zavrtěl hlavou Raukham. „Tohle mne nikdo neučil.“

„Také je to jedno z velkých tajemství podsvětí. Bohové času. Vezmi si člověka, který se chystá do války. Bohové spatří, že pokud se do války vypraví, čeká ho smrt. Pošlou mu tedy varování.“

„Ale na druhou stranu,“ zamyslela se Wah’Gattiran, „i kdyby do války šel, může se smrti vyhnout tak, že se nedostane do situace, která mu byla předpovězena.“

„To ano, ale pak už je to mnohem těžší,“ přikývla bohyně. „Tomu člověku mohou bohové poslat ještě jeden varovný sen, například: Nebojuj s tím člověkem v plátové zbroji a tak podobně.“

„Ale tady se zase dostáváme k tomu,“ namítl Raukham, „že i kdyby s tím člověkem bojoval, mohl by smrti za určitých okolností předejít. Kdyby se například včas sehnul nebo uskočil…“

„A o tom právě mluvím,“ zasmála se bohyně, „kdo zná budoucnost? Bohové času vidí pouze spoustu scénářů, kterých je nekonečně mnoho a které se stanou po tom, či onom rozhodnutí. Bohové času totiž nevěští v pravém slova smyslu. Oni ti mohou říci, co všechno se ti stane, když se teď například rozhodneš vstát a stejně tak ti řeknou, co se stane, když teď zůstaneš sedět, ale předpovídat tvá rozhodnutí nemohou. Oni pouze vidí čas jako celek – minulost i budoucnost. Proto jsou také dva.“

 

Toho večera konečně dorazili na území Drønga. Byla to chladná krajina plná hor a sněhu. Aëra se naštěstí – jak ji učil Raukham – dokázala vyrovnat i s chladem, byť ji nebylo úplně příjemně. Třetí den pochodu tímto územím je zastihla strašlivá vánice. Právě se pokoušeli přejít pohoří, když je málem smetla. Sněhové vločky je bodaly do očí, téměř neviděli na krok a vítr, který dul proti nim, je dusil. Nethé dokázala vítr zastavit, ale v tu chvíli se pod nimi otřásla země a z hory, na kterou šplhali, se odtrhla lavina kamenů, která na ně padala. Wah’Gattiran něco pronesla a největší kámen, který se na ně řítil, se rozpadl na štěrk: „Takhle to bude trvat dlouho,“ křikla Nethé a zastavila kameny ve vzduchu. Zdálo se však, že hora se nechce vzdát. Nové a nové laviny se trhaly a země se otřásala. Skoro to vypadalo, jako by se hora rozpadala. Nakonec Nethé zavolala do zvuku hroutící se hory: „Ità Nethé, asfethé û erû! Drøng, te russen tæla sågga! Á ðínne dah!“ Hora se zklidnila a laviny se začaly stahovat směrem odkud spadly. Aëra to překvapeně sledovala. Pak se naklonila k Raukhamovi: „Nethé nepoužila jenom svůj jazyk!“

„Ne, to byl jazyk Drønga, pána země a hor,“ řekl Raukham.

Náhle se před nimi otevřel otvor, aby mohli vejít do hory: „Uf, tak tohle máme za sebou,“ oddychla si Nethé. Vešli do jeskyně a vstup se za nimi zavřel. Aëra, Raukham a Wah’Gattiran rozsvítili své stříbrné světlo. Nethé však zřejmě nic takového nepotřebovala a jistě kráčela dlouhou jeskynní chodbou. Chvíli tak šli, když došli na křižovatku. V tu chvíli k nim přiběhl drobný mužíček a uklonil se: „Þenu gárdeþ!“ řekl.

Mužíček je vedl chodbami, které se různě křižovaly, kroutily a zatáčely. Aëra si uvědomila, že se chodby svažují a že je vedou hlouběji a hlouběji do podzemí. Představa obrovské masy země nad ní se jí ani trochu nelíbila. Dostali se však bez větších komplikací do ohromné síně. Byla bez jakékoliv výzdoby. Kolem stěn tekla podzemní řeka, uprostřed bylo ohniště, kde hořel oheň a lehký průvan z chodeb jim ochlazoval tváře. Na velkém trůně, naproti chodbě, kterou přišli, seděl Drøng. Jeho tělo bylo tvořeno z kamene. Leckdo by si ho mohl splést s neumělou sochou, kdyby nebylo jeho očí. Plných života, které se dívaly na svět klidným a dobrotivým pohledem. Aëra, Raukham a Wah’Gattiran se poklonili. Nethé si položila levou ruku na prsa a pronesla: „Buď zdráv bratře, dlouho jsme se neviděli!“

„To není styl Nethé, kterou znám,“ pronesl Drøng hromovým, ale klidně znějícím hlasem.

„Prosím?“

„Očekával jsem něco jako „nazdar“ nebo jiný méně uctivý pozdrav. Tohle znamená, že po mě něco chceš.“

„Říkala jsem to, když jsi nám na uvítanou poslal pár lavin,“ zasyčela Nethé.

„Nic, s čím by sis ty nedokázala poradit,“ opáčil klidně Drøng protahuje každé slovo. Mluvil pomalu a rozvážně. „Jak vidím, tví přátelé přežili taktéž. Čemu vděčím za vaši návštěvu, lidé? Kdo jste?“

„Jmenuji se Raukham, býval jsem Pelätův velekněz, toto je novicka Aëra a zde je vysoká kněžka Wah’Gattiran,“ řekl Raukham.

„Pelätovi kněží. Hledáte svého padlého pána, že?“

„Jak víte, že ho hledáme?“ řekl Raukham. „Nethé to nevěděla.“

„Když mi má předrahá Nethé vstoupila na území, chvíli jsem přemýšlel, co za tím může být. Proč se Nethé rozhodla vyhledat svůj protějšek? Zaměřil jsem se do světa nižších bohů, rozeslal špehy a za tři dny mne informovali o Pelätovi a Värmovi, vím tedy vše.“

„A pomůžeš nám?“ zeptala se Nethé. Z jejího hlasu bylo cítit napětí.

„A proč bych měl?“ opáčil Drøng.

„Už jenom kvůli tomu, že Pelät je vlastně tvůj syn,“ Nethé se zdála netrpělivá.

„Můj syn? Ano, něco takového. Stvořili jsme ho s Aesternou. Ale to, že se nechal nachytat obyčejným démonem je konec konců jeho chyba.“

„Värma sílí!“ zvolala Nethé. „Pokud se naučí kouzlům, která už vyhrabal, pobije nás do jednoho, pokud se nespojíme!“

„A nebo se je vůbec nenaučí,“ prohlásil Drøng a přivřel oči, jakoby ho debata unavovala.

„Jak můžeš…jak vůbec…ty ignorante!“ Aëra Nethé takhle ještě neviděla. Nethé nervosně zavírala a rozvírala prsty a popocházela před Drøngovým trůnem, zatímco Drøng ji stále klidně pozoroval zpod přivřených víček: „To je ti skutečně lhostejné, jestli Värma zničí celé podsvětí, zatratí všechny duše a bude tyranizovat obyvatelstvo na zemi?“ zoufale vykřikla Nethé nakonec.

„Ano,“ odtušil Drøng a beze změny ve tváři pozoroval skupinu před sebou. „Konec konců, země přežije vše.“

Nethé se se strašlivým úsměvem na rtech otočila na Raukhama a ostatní: „Já ho zabiju! Až se Värma dostane k moci, bude mít o něco méně práce, protože tenhle už bude někde ležet jako hromádka štěrku!“ Pak se obrátila na Drønga: „Jestli tě přesvědčím jenom takhle, ať se tak stane!“ V mžiku zadul ohromný vítr a jeho nápor narazil plnou silou do Drønga. Ten však jen zdvihl ruku. Ze země jakoby vyrostla kamenná stěna a vítr se o ní zlomil. Nethé se však zdvihla sama. Tak mocný vítr Aëra v životě neviděla. Nethé zavířila a rozervala kamennou stěnu, pak se vrhla na Drønga, který chtě nechtě musel vstát a odrazit Nethé svým loktem. Nethé byla na Drønga příliš rychlá, ale Drøng byl zřejmě neuvěřitelně odolný. Ať se Nethé snažila, jak chtěla, Drøng jenom stál a nezúčastněně pozoroval pokusy Nethé. Ta opět rozvířila vzduch a poslala ho tentokrát po podlaze k Drøngovým nohám. Drøngovi síla podrazila nohy a ten těžce dopadl na podlahu.

Jakoby se udála nějaká změna – v jeho očích se zablesklo a země se otřásla. Proti Nethé vyslal proud obrovských kamenům, kterým se tak tak vyhnula. Aëra, Raukham a Wah’Gattiran užasle sledovali velkolepý souboj bohů. Zdálo se, že ani jeden nemá navrch, ale také viděli, že se Nethé něco podařilo, totiž vyburcovat Drønga k činnosti. Konečně se oba bohové od sebe oddělili. Nethé stanula zase jako Nethé a Drøng se postavil proti ní.

„Chceš se ještě bít?“ zeptala se Nethé.

„Je to na tobě, ty útočíš,“ řekl Drøng.

„No prosím,“ Nethé se ohlédla na své souputníky, „líbilo se vám představení?“

„Víš Nethé, že takovým způsobem mne nepřesvědčíš,“ řekl klidně Drøng a znovu se posadil na trůn.

„Drøngu, tihle lidé jsou v podsvětí vlastně kvůli tomu, že byl Pelät obelstěn, copak to s tebou nepohne?“

„Proč by mělo?“

„Protože jinak tě porazí Värma, obyčejný démon. Tebe, Stvořitele!“ křikla Nethé.

„Myslíš? Já bych počkal, dokud nebudeme vědět, co Värma vlastně umí,“ opáčil Drøng.

„To ovšem bude pozdě. Říkají, že jsi moudrý, ale tvé myšlenky jsou pomalé,“ povzdechla si Nethé. „Värma tě zničí a uvrhne celou zemi do zkázy! A víš, kdo za to bude moct? Ty! Ty budeš zatracován a proklínán zmučenými dušemi za tvé pomalé chápání a přílišnou zbabělost!“

„Zbabělost?“ zdálo se, že toto slovo zaúčinkovalo na Drønga jako vosí bodnutí. „Nikdo nikdy se neopovážil mi říci do očí, že jsem zbabělec. Nikdo. A kdo by se přece jen odvážil, by o tom nemohl nikomu vyprávět.“

„Ale já můžu, jsem tvá sestra Drøngu,“ řekla Nethé.

Drøng sklonil hlavu a zdálo se, že přemýšlí. Aëra, Raukham a Wah’Gattiran ani nedýchali. Věděli, že se blíží Drøngův konečný ortel. Stáli tam nekonečně dlouhé minuty. Nakonec Drøng hlavu zdvihl a pohlédl na skupinu před sebou: „Nic mi to neudělá. Řeknu své manželce o nebezpečí, které Värma představuje. Nakonec jsi mne dokázala přesvědčit, Nethé, ale chci po tobě jedno: Až Aestrena půjde přes území nižších bohů ke Xianovi, chci, abys ji chránila. Podle pravidel s ní já jako manžel jít nemohu, ale ty s ní půjdeš. Doprovodíš ji k němu, ale přesvědčovat už musí sama.“

„Jistě Drøngu, s tím jsem počítala,“ Nethé se usmála. „A teď musíme odsud dostat tyhle tři. Musí totiž bojovat na zemi, zatímco my budeme vykonávat svou povinnost v podsvětí!“

Drøng přikývl a pak povstal. Poprvé za celou dobu se usmál: „Víte, bez vás by mne Nethé možná přesvědčila mnohem obtížněji. Vaše vytrvalost s jakou chcete zachránit svého boha, je úžasná a rozhodně bych nechtěl, aby tato snaha přišla v zmar!“

„Říkala jsem, že mi ho pomůžete přesvědčit,“ zajásala Nethé. „Takže sbohem, mí noví přátele. Málokdy se stává, že by se bohům mohl stát člověk přítelem – spíše bereme sami sebe jako pány lidstva – ale vy jste důkazem toho, že to jde. Budu vás opatrovat. Teď se rozdělíte. Wah’Gattiran podle zákonů nemá právo vstupovat na zem a výjimka ji udělena nebyla, tudíž půjde se mnou a Aestrenou. Až se dostane Aestrena na hranice území mého manžela, budete spolu pokračovat beze mne.

Raukhame, ty musíš porazit Garwiiho. Musíš postavit hnutí odporu větší a mocnější, než bylo to původní. Postav se do čela všech povstaleckých organizací. Věřím, že to zvládneš.

Aëro, po tobě chci jednu věc. Musíš vypátrat ztracený kámen živlů.“

„Kámen živlů?“ Aëra zavrtěla hlavou. „O tom jsem nikdy neslyšela.“

„Máme málo času, ale co vím, to ti řeknu,“ Nethé se posadila. „Před dávnými lety jsme my, Stvořitelé, umístili ve vašem světě kámen, který měl zajišťovat naše fungování v něm. Ten kámen ukořistil jistý ctižádostivý čaroděj a ten zmizel i s kamenem.“

„Jak víte, že kámen ještě existuje?“ zaptala se Aëra.

„Těžko by fungovaly jakékoliv živly ve světě, kdyby byl zničen,“ řekl Drøng.

„Ale kde ho mám hledat?“ zeptala se zmateně Aëra.

„Na severu tvé provincie je vysoká věž, domov onoho mága. Zkus začít tam,“ prodaila Nethé.

Aëra se poklonila: „Jak si přejete!“

„Sbohem,“ rozloučil se Raukham s Aërou, „jsi dobrá žačka a až se sejdeme ve šťastnějších časech, věřím, že se z tebe stane vysoká kněžka!“

„Raukhame, nikdy ti nezapomenu, co jsi pro mne udělal, buď zdráv, příteli,“ Aëra mu po způsobu mladších kněží políbila dlaň a on ji obřadně políbil na čelo. Totéž Aëra opakovala u Wah’Gattiran. Pak Nethé zašeptala kouzlo a Aëra cítila, že ji cosi táhne vzhůru.