Elf a čarodějka - Magický diamant (část dvanáctá)

                                                                      12. Kapitola - Saqua
„Eris, dej mi moji deku,“ řekne jí Sean.
„Ty jsi mi dal deku?“ zeptá se ho.
„Jo. Musela jsi být v teple.“
„Tak ty jsi raději mrznul, že?“
„Ne. Požádal jsem Scare, jestli bych nemohl spát pod jejím křídlem.“
„Aha.“
„Tak mi dej tu deku.“
„A nechtěl by jsi raději spát se mnou?“
„Ty moje čarodějko,“ řekne Sean a přitáhne si ji k sobě, „klidně.“
Šli si lehnout ne svoje deky a přikryli se. Oba se samozřejmě drželi na uzdě, protože byli blízko jejich kamarádi. Jenom si povídali a líbali se. Když už chtěli jít spát, uslyšeli křik. Oba vyskočili, vzali si meč a běželi za Nesmin.
„Co se děje?“ vykřikne Eris na Rannyka, který k nim běžel.
„Nevím, naposledy jsem jí viděl, když jsme se loučili. Neměl jsem jí nechat samotnou,“ řekne jim Rannyk.
„Musíme za ní!“ vykřikne Sean, který se pro něco vrátil na deku.
Eris okamžitě vyběhla ještě rychleji, než kluci a běžela před nimi. Eris se zastavila za jedním keřem a podívala se přes něj na Nesmin. Ta klidně ležela a ani se nehnula. Eris vystoupila z úkrytu a přišla k Nesmin. Zatřásla s ní a řekla: „Hej Nesmin, probuď se.“
Nic.
„Nesmin!“ řekne tentokrát hlasitěji.
Zase nic.
Kluci už přiběhli a dívali se na Eris, jako by nebyla z tohoto světa.
„Jak jsi mohla tak rychle běžet?“ zeptá se Rannyk.
„Nevím, ale Nesmin nejde probudit,“ řekne jim.
Rannyk přistoupil k ležící elfce a zařval: „NESMIN!!“
„Co je?!“ vykřikne.
„Proč jsi křičela?“ zeptá se jí Eris.
„Co? Já nekřičela a teď mi řekněte, proč jste mě vzbudili.“
„Vždyť jsme tě všichni slyšeli,“ přidá se Sean.
„Ne, já to nebyla, spala jsem.“
„Tak když jsi spala, jak to, že jsi nic neslyšela?“ zeptá se jí Rannyk.
„Nechala jsem se uspat kouzlem, nemohla jsem usnout.“
„Kdo to teda křičel?“ zeptá se Eris nechápavě.
„Můžu to zjistit,“ řekne Nesmin.
„Kouzlo, no jasně.“
„Nevím ale přesně, jak na to.“
„Já jo, zkoušela jsem si různá kouzla, když jsem měla čas,“ řekne Eris.
„Hm, dobře. Tak mi to řekni.“
„Musíš myslet na ten zvuk a všechny nás tam přenést.“
„Dobře, zkusím to. Nic neslibuji, dlouho jsem nekouzlila.“
„Kluci, připravte se,“ řekne jim Eris.
Sean a Rannyk se dívali na Nesmin, která se tak moc soustředila, že jí zběleli klouby na prstech. Sean se podíval po Eris, která byla dost uvolněná, že na ní vytřeštil oči. Než se vzpamatoval, zjistil, že jsou úplně na jiném místě, než předtím.
„Pane jo,“ řekne Sean.
„Já se snad pozvracím!“ vykřikne Rannyk a běží k jednomu z keřů.
„Já asi taky,“ přidá se Nesmin a běží za Rannykem.
„Jak to, že na nás to nepůsobí?“ zeptá se Sean.
Eris pokrčí rameny, ale náhle řekne: „My už se přemístili, takže na nás to asi takhle nepůsobí.“ Podívá se ke keři, kde se Nesmin i Rannyk schovali, než se pozvraceli.
„No to sice ano, ale když jsme se přemístili poprvé, jak to, že nám taky nebylo špatně?“
„Možná za to může moc Pradávných, nebo něco takového.“
Sean pokrčil rameny a počkal na Nesmin s Rannykem, než se vrátí. Když už se konečně k nim přibelhali, celý zelení, mohli začít hledat toho, kdo tak křičel.
„Tohle je zbytečný, nikdy ho nenajdeme,“ řekne Rannyk po dvou hodinách bezvýsledného hledání.
„Jak můžeš vědět, že je to on a ne ona?“ zeptá se ho Eris.
„No jo.“
Přiběhla k nim Nesmin a řekla potichu: „Pojďte za mnou, možná jsem je našla, ale potichu.“
Eris a Rannyk přikývli a šli za ní. Zavedla je k jednomu keři, kde už stál Sean. Eris mu poklepala na rameno a zašeptala: „Co je tam?“
„To o čem jsem si myslel, že je jenom v pohádkách.“
„Co teda?“
„Saquové.“
„Kdo?“
„Bájné bytosti, které by měli být už několik set let vymřelý. Vypadají jako lidi, ale jsou napůl leopardi.“
„Pane jo.“
„Podívej se.“
Eris se přiblížila ke keři a zadívala se na ty bytosti. „Vypadají nádherně,“ řekne potichu. Byly u řeky a vypadali vystrašeně.
„Co se jim asi stalo?“ zeptá se všech.
„Jak to myslíš?“ zeptá se jí Nesmin.
„Jsou vystrašení.“
„Jak jsi to poznala?“ zeptá se Rannyk dřív, než Nesmin.
„Vidím jim to ve tvářích.“
„Slyšíte to?“ zeptá se elfů Sean.
Všichni nastražili uši a zaposlouchali se. Náhle uslyšeli křik. Eris se tam podívala a viděla, jak jeden z Saquů mizí v neznámu. Okamžitě vyběhla za křoví a přiběhla k nim. Ostatní jí sledovali s vystrašeným výrazem v obličeji. Sean se rozhodl první, běžel za ní. Další se za nimi vydal Rannyk. Jediná Nesmin zůstal na místě. Rannyk to zpozoroval a vrátil se za ní.
„Pojď, nemůžeme je tam nechat na pospas té neviditelné nestvůře,“ řekne důrazně Rannyk.
Nesmin přikývla a běžela za přáteli na pomoc Saquům.
„Nesmin, můžeš něco udělat, aby to stvoření bylo alespoň trochu vidět?“ zeptá se jí Sean.
„Zkusím to.“ Soustředila se a svým vnitřním zrakem viděla to stvoření. Myslela na to, aby bylo vidět, aby se zviditelnilo. Když otevřela oči uviděla obrovské zvíře, které měří něco přes dva metry, malé oči, hrozně velké tesáky, obrovské tělo, čtyři malé nohy a své tělo skoro vlekl po zemi. „No fuj,“ uleví si.
„Co to sakra je?“ zeptá se Rannyk.
„To bych taky ráda věděla,“ přidá se Eris. Hned ale svých slov litovala, protože v hlavě někoho uslyšela.
Cožpak mě nepoznáváš čarodějko?Dala jsi mi trochu své krve, za odpověď.
„To snad ne. Je to Mowerd.“
„Jak jsi na to přišla?“ zeptá se nedůvěřivě Sean.
„Řekl mi to.“
„Ale jak-,“ začne Nesmin, ale hned si to uvědomí. Za to může Terrak a ta zpropadená Zara.
„Jak se mohl takhle zvětšit?“ zeptá se Sean.
„Zara,“ odpoví mu Nesmin.
„Tohle si Terrak odskáče,“ řekne Rannyk.
„Hele, místo toho klábosení by jste mi mohli pomoc ne?“ zeptá se Eris, která se snažila přemluvit Saque k tomu, aby jim alespoň něco řekli. Ti se nezmohli na slovo, protože byli tak vystrašení, že jí vůbec nevnímali. Přiběhli k ní kluci a pokoušeli se Saqui odvézt.
„Ten je rychlí,“ řekne Nesmin.
Mowerd se pohyboval příšerně rychle, jako by ani nevnímal, že váží snad několik stovek kilogramů a měří dva metry.
„Musíme pryč, jinak nás tady všechny zabije!“ vykřikne Eris.
„Počkejte, pošlu pro pomoc,“ řekne Sean. Pomoc, jsme u velkého jezera, je tu nepřítel. Přileťte!
„Musíme se mu nějak ubránit, než přiletí záchrana!“ křikne na ostatní Eris.
Konečně přiběhl Rannyk, kteří zatím odvedl nějak Saqui do bezpečí.
Nesmin na něj posílala různá kouzla. Eris jí při tom radila a pokoušela se přiblížit k Mowerdovi, který jí jakýkoliv útok zmařil. Sean, zatím co Eris odváděla pozornost, se přiblížil za něj a vyskočil mu na záda. Rannyk ho zatím několikrát bodl mečem a z rány vytékala mazlavá průhledná tekutina.
„No fuj,“ řekne Rannyk, když kousek té tekutiny, což byla nejspíše krev, mu stekla z meče na ruku. Neměl říkat ani slovo, protože ho hned Mowerd zaregistroval a pokoušel se ho zavalit, když se pokoušel překulit. Naštěstí Rannyk utekl, ale spadl na něj Sean.
„Co to děláš? Skoro jsem se dostal k očím!“ vyčte mu Sean.
„Můžu já za to? Pokouším se ho nějak oslabit.“
„Teď tam….,“ ani to nedořekl, protože se mu v hlavě ozval známí hlas: Běžte pryč, spálíme ho. Utečte co nejdál.
„Pryč!“ křikne na ostatní.  
„Co to říkáš?“
„Spálí ho, musíme co nejdál.“
Rannyk vstane a běží co nejdál. Uviděl Nesmin, která stála ve velké vzdálenosti a pořád házela po Mowerdovi ohnivé koule. Viděl Seana, jak běží k němu, ale nikde neviděl Eris.
„Viděl jsi ji?“ zeptá se Seana.
„Koho?“ zeptá se nechápavě.
„Eris. Kde je?“
„Kruci písek.“ Poslal Strikrovi zprávu, ať počkají.
„Nesmin, kde je Eris?!“ křičí na ní Rannyk.
„CO?!“zakřičí.
„Vidíš někde Eris?!“
„Ne!“
„Támhle je!“ vykřikne Sean.
Eris byla na hřbetě Mowerda a pomalu se blížila k jeho očím.
„U Pradávných jestli to zvládne, je úžasná,“ řekne Sean.
Náhle se Mowerd pohnul, ale Eris vydržela na jeho hřbetě. Došla už k jeho očím, napřáhla meč a propíchla jedno oko, hned na to druhé. Stihla jen tak, tak seskočit, než by jí Mowerd strhl dolů. Svíjel se a křičel, převaloval se a motal.
Sean dal drakům pokyn, že můžou.
Z oblohy vyšlehl oheň, který obklopil celého Mowerda a spálil ho na popel. Všichni si viditelně oddychli a když k nim draci přistáli, Eris k nim přišla a poděkovala jim, stejně tak i ostatní.
Náhle za nimi vypukl velký jásot. Otočili se a uviděli Saqui, jak se k nim blíží a křičí. Přiběhli k nim a zvedli je všechny do vzduchu. Přenesli je kousek dál a položili na zem. Přátelé se podívali kolem sebe a viděli jak Saquové udělali kolem nich kruh.
„Co má tohle znamenat?“ zeptá se potichu Eris.
„Nevím,“ odpoví jí šeptem Nesmin.
Dav kolem nich se rozestoupil a přišel k nim jeden ze Saquů.
„Děkujeme, že jste nás zachránili. Jmenuji se Nallog a jsem vůdce této smečky. Jsme vám dlužníky a proto vám splníme jakékoliv přání.“
„Za záchranu neděkujte, rádo se stalo. Získáváme spojence, proti zlé čarodějnici Zaře, která stvořila i tohoto tvora, který vás napadl a tak se vás ptám, jestli by jste se k nám nechtěli přidat a pomoci nám ve válce,“ řekne klidným hlasem Sean.
„Musíte mě omluvit, ale naše rasa nebojuje, nepomáhá, ani nezabíjí. Rádi bychom pomohli, ale nikdo z nás už celé věky nebojoval a nikdo nemá ani zkušenosti s držením luku. Pokud by se k vám, ale někdo chtěl přidat, nechám mu volnou ruku a pustím ho.“
„Děkujeme.“
„Nuže, kdo by se chtěl přidat k těmto elfům, proti čarodějnici, která na nás poslala tuto zrůdu?“ zeptá se Nallog své smečky.
Nikdo nevystoupil z řady. Eris s Nesmin se na sebe smutně podívali a Rannyk se už otočil k odchodu, když někdo vyšel z davu.
„Opravdu si volíš tuto cestu?“ zeptá Nallog.
„Ano, ten netvor mi zabil rodinu a já to nenechám jen tak. I když nemám žádné zkušenosti s držením meče, učila jsem se střílet z luku.“
Sean se na ní zadíval. Byla oblečená v tmavě modrém halence s dlouhými rukávy a měla kožené rukavice – což ho velice překvapilo. Černé kalhoty a vysoké boty. Měla krátké černé vlasy a svítivě zelené oči, jako většina smečky.
„Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptá se Sean.
„Unigva,“ odpoví mu.
„S mečem tě naučíme, ale abys věděla do čeho jdeš. Těch potvor bude víc, tohle byla jenom jedna z mnoha a přes ještě armáda skřetů. Míříme na ostrov, kde najdeme kámen, kterého se nesmí zmocnit ta čarodějnice. Opravdu i přes to všechno jdeš s námi?“ zeptá se jí Eris.
Unigva přikývne.
„Půjde ještě někdo?“ zeptá se Nallog.
Nikdo nevyšel, ani se na Unigvu nedíval nevěřícně, že s nimi jde. Všichni byly zticha a koukali do země. Neměli tolik odvahy, jako Unigva. Báli se. To poznali všichni z výpravy. Unigva zatím odběhla, aby si mohla sbalit své věci. Když přiběhla, zrovna jeden z draků říkal.
„Měli bychom jít, jinak nás bude hledat Veras se Scare,“ řekne Strike.
Všichni až na Nesmin zapomněli, že jsou tu draci. Podívali se ne ně. Saquové znovu sklopili pohled a přátelé přikývli.
„Vylezte nám na hřbet, budeme tam rychleji,“ řekne Enní.
Přátelé se rozdělili a vylezli na hřbety draků. Jediná Unigva zůstala na místě. Rannyk k ní musel přijít, vzít jí za ruku a vyzvednout jí na hřbet draka. Když to viděla Nesmin, myslela, že pukne vzteky.
„Držte se!“ přikáže jim Strikr.
Unigva zamávala své smečce a potom je ztratila z dohledu. Z víšky viděla celou mýtinu. Nemohla se vynadívat, nikdy jí neviděla z takové výšky.
„Abych alespoň trochu řekl, kdo je kdo,“ řekne Rannyk, „ jmenuji se Rannyk, tohle je Nesmin. Letíme na Strikrovi a na druhém drakovi, který se jmenuje Enní, letí Sean a Eris.“ „Děkuji za představení Rannyku.“
Chvíli letěli mlčky, ale když se dostali do velké výšky Unigva řekl:„To je krása.“
„To ano, ty jsi nikdy nebyla v takové výšce, že?“ zeptá se jí Rannyk.
„To ne, nikdy jsem nebyla v této výšce a zvlášť ne na hřbetě draka.“
„Tak se hlavně pevně drž, abys nespadla,“ řekne jízlivě Nesmin. Naštěstí pro ni to Unigva neslyšela, protože seděla úplně vzadu za Rannykem.
„Copak, žárlíš?“ zeptá se jí potichu.
 Nesmin se na něho otočila s nevěřícným pohledem v očích. „Já, ani nápad!“ vykřikne Nesmin, až se na ni Unigva překvapeně podívala. „Hm,… totiž já…..“
„Takže ano?“ zeptá se jí.
„Ne a ne.“
Rannyk se usmál a zakroutil hlavou. Znal jí až moc dobře. Věděl že žárlí, ale nechtěl jí to rozmlouvat. „Nezapomeň, že vždycky budu milovat jenom jednu a to se nezmění.“
„To ti tak budu věřit.“
„Ty mi nevěříš?“ zeptá se jí.
Než Nesmin stačila odpovědět, přerušil jí Strikr: „Přistáváme! Pevně se držte!“
Cestující se chytli ostnů na Strikrově krku. Když už konečně přistáli, první slezla Nesmin a odkráčela na svoji deku a kecla si naštvaně na zem. Ostatní se dívali po Rannykovi, který jim naznačil, že to vyřeší.
„Unigvo, bohužel, nemáme pro tebe deku. Asi nemáš svoji, co?“ zeptá se ji Eris.
„Naštěstí mám,“ odpoví jí.
„Vážně?“
Unigva vytáhla z batohu, který měla na zádech, o kterém ani nevěděla, deku, která byla tmavě modrá. Rukávy halenky se jí trochu povytáhli a proto si Eris všimla skvrn, které na rukách měla. Unigva zachytila její pohled a řekla: „Jsem napůl leopard, na to nezapomeň a tohle,“ pozvedne svoji ruku, „je vlastně jeden z darů.“
„Co je vlastně další dar?“
„Mám lepší oči, než kdokoliv jiný, jsem rychlejší než elfové a slyším i lepé než elfové. Skvrny mám skoro po celém těle, ale naštěstí na obličeji ne. Většina mojí smečky je má i na obličeji a když chci, můžu mít i tesáky jako leopard.“
„Ty jo.“
„Nejhorší je, že když mám tak dobrý sluch, tak bych raději nějaké rozhovory neslyšela. Jako třeba tenhle,“ řekne Unigva a ukáže na Nesmin a Rannyka.

* * * * *

„Nesmin, tak mě přeci poslouchej, jenom jsem chtěl být milej a ty to hrozně přeháníš.“
Nesmin se k němu otočila záda. Rannyk se ale nenechal odbít, vzal jí kolem boků, ale i když se ho snažila odstrčit, ale on ji zvedl, až vykřikla.
„Pusť, mě. Nechci s tebou mluvit!“ vykřikne Nesmin.
„Ale budeš muset,“ řekne jí v klidu Rannyk a otočí ji k sobě.
„Pusť mě,“ řekne teď už s úsměvem Nesmin, ale stejně se mu pokoušela vymanit ze sevření.
„Nikdy. Teď mě vyslechni. Nemáš proč žárlit, vždycky budu milovat jenom tebe.“
Nesmin sklonila hlavu a pohrdavě si odfrkla.
„Ty mi nevěříš?“
„Jak bych asi měla, když jsi s ní tak cukroval,“ vmete mu do tváře Nesmin.
„Cukroval? Co to říkáš? Je tu nová a snažil jsem se být milej a vždyť víš, že s každou hezkou holkou trochu flirtuji.“
„A já jsem taky hezká?“ zeptá se ho Nesmin.
„Ne. Ty nejsi hezká, ty jsi překrásná. Nejhezčí elfka, kterou jsem kdy potkal.“
„Myslíš to vážně?“ zeptá se ho trochu nevěřícně.
„Jak ti to mám asi dokázat?“
„Tak mě polib.“
Rannyk ani chvilku neváhal a začal jí líbat. Líbilo se mu to a Nesmin taky, ale museli přestat, protože se k nim blížili přátelé.
„Nenechte se rušit, jenom si vezmu deku a jdu pryč,“ ozve se Sean a vezme sebou deku.
Eris šla za ním a odešli dál od Nesmin a Rannyka, aby si v klidu popovídali.
„Vím, že je to zbytečný, ale podívej se mi do očí a řekni mi, že nemiluješ Unigvu.“
Rannyk si povzdechl, ale udělal, o co ho žádala: „Nemiluji Unigvu.“
Nesmin se usmála a dala mu další pusu.
„Měli bychom jít spát, ale začíná mi to být nepříjemný spát sama. Lehneme si vedle sebe?“ zeptá se ho Nesmin.
„Klidně,“ odpoví jí Rannyk a dá jí další pusu.

* * * * *

„Konečně se usmířili. Snad už budou v pohodě. Pořád se kvůli něčemu hádají, ale ono je to vždycky přejde. Tak doufám, že už další hádka nebude,“ řekne Eris, která celý ten rozhovor odposlouchávala.
„Eris, nech je být. Mají se rádi. Nic je nerozdělí, jako nás,“ řekne jí Sean a pokusí se ji odtáhnout na deku, aby ty dva už nechala. „Měla bys jim nechat trošičku soukromí.“
„Tak jo. Doufám, že ten malý zbytek noci si v klidu odpočinu.“
„Pomoc! Běž pryč!“ vykřikne někdo.
„Tak jsem se mýlila,“ řekne Eris a zvedne se.
„Kdo to asi zase křičel?“ zeptá se Sean.
„Nevím, ale musíme tam.“ Eris se rozeběhla za křikem, který vycházel z míst, kde jsou jeskyně.
„Mám asi tušení,“ řekne Rannyk, který se náhle objevil vedle ní.
„Kde máš meč?“ zeptá se ho Eris.
„A ty?“
„A do háje. Doufám, že to nebude třeba.“
„Kde máte vy dva meč?“ zeptá se Sean.
„Zrovna jsem se chtěla ptát na to samé,“ řekne Nesmin.
„Prosím vás, mohli bychom přijít už na to, kdo křičel o pomoc?“
„Už jsme stejně tady. Já si to myslel. Mohla by jsi to vysvětlit svému bratrovi, Eris?“ řekne Rannyk.
„Já, už zase?“
„Je to snad můj bratr?“ řekne Sean.
„No dobře, ale příště ať mu to vysvětlí někdo jiný.“ Eris zašla za svým bratrem a začala ho uklidňovat.
„Kdo to je?“ zeptá se jí Veras.
„Jsem váš přítel, přidala jsem se k vaší výpravě. Chci vám pomoct,“ řekne mu Unigva.
„To ti tak věřím, Saquo.“
„Ale ona mluví pravdu,“ řekne Eris.
Veras se podíval po ostatních a ti přikývli. „No to je fakt super. Za chvilku se k nám snad přidá i malá víla ne?“
„Neurážejte víly, jsem jejich kamarádka.“
Veras se zarazil a řekl s uctivým tónem v hlase: „Tak to se omlouvám. Nemyslel jsem to tak.“
Unigva přikývla a odešla do jedné z jeskyň.
„Ajaj. Máme problém,“ řekne Veras.
„Proč?“ zeptají se všichni najednou.
„Tak koukejte,“ řekne jim Veras a ukáže k jeskyni.
„Á, je tam strašidlo!“ vykřikne Scare, která vyletěla z jeskyně.
„Scare! Klid, to je náš přítel!“ vykřikne Nesmin a přiběhne k ní.
„Vážně? Tak proč jí svítí oči?“ zeptá se jí.
Unigva byla ve stínu, ale všichni viděli její oči.
„Pane jo. To je něco,“ řekne Rannyk.
„Copak? Tak mi svítí oči. Jsem napůl leopard.“
„Měli bychom si na to všichni rychle zvyknout, jinak to bude příšerné,“ řekla si sama pro sebe Nesmin.
„Měli bychom jít spát, mi jsme celou noc vzhůru,“ řekne Eris a na důkaz svých slov zívne.
„Eris, myslíš, že ti bude stačit několik hodin spánku?“ zeptá se jí Veras.
„Ne, ale aspoň se trochu prospím.“
„Tak jdeme. Všichni spát. Za tři dny už možná dojedeme na místo,“ řekne Scare.
„Jak to můžeš vědět?“ zeptá se jí Rannyk.
„Nezapomeň, že jsem výjimečná.“
Rannyk věděl, že je to pravda, ale až tak? Tomu prostě nemohl uvěřit. „Tak jdeme spát.“