Elf a čarodějka - Magický diamant (část třináctá)

13. Kapitola -

Eris vzbudily hlasité rány a křik: „Vstávejte! Musíme vyrazit, jestli chceme být jako první na ostrově.“ To křičela Unigva.Eris s námahou vstala.

 Opravdu těch pár hodin spánku jí nestačilo. Chtěla ještě spát, ale musí tam být první. Musela si zakrýt uši, protože ten zvuk se nedal vydržet.

„Přestaň třískat s těmi meči, to je příšerný!“ vykřikne Rannyk.

„To nejsou meče,“ řekne klidně Unigva.

Eris dala ruce dolů a dívala se na Unigvu a to, co držela v ruce.

„Co to je?“ zeptá se jí nechápavě Eris.

„Sice jedno z toho je meč, ale to druhé je roh na přivolání.“

„Aha, to celé vysvětluje,“ řekne s úšklebkem Rannyk.

„Kde jsi vzala ten meč?“ zeptá se Eris.

„Byl mého dědečka a tak….“

„Čím jsi to proboha třískala?“ zeptá se Nesmin, která sem teď přišla.

„To je roh?“ zeptá se Sean, který se k nim připojil též.

„A ne ledajaký,“ odpoví mu Unigva.

„Můžu?“ zeptá se Sean.

Unigva mu ho podala a Sean si ho začal prohlížet. „Kde jsi ho vzala? Je to hrozná vzácnost.“

„Skus jeho zvuk,“ vyzve ho.

Sean na něj zatroubil, ale Unigva mu ho musela sebrat, protože troubil moc nahlas.

„Tak to je něco. Koho tím vlastně přivoláš? A kde jsi ho vzala?“

„Předává se z generace na generaci. Kdysi jsme tím přivolávali vodní bytosti, ale když jsme se museli přemístit pryč od vody, byl nám k ničemu. Teď kdybych s ním zatroubila u vody, nikdo se neukáže. Dlouho už jsme nekontaktovali naše známé a pochybuji, že by se ukázali.“

„To je škoda, mohli nám pomoct,“ řekne Eris.

„To ano, ale co se dá dělat. Musíme pokračovat. Kdy jsou draci?“

„Za chvilku by tu měli být, šli si něco ulovit k jídlo,ale už jsem je kontaktoval. Měli by tu být každým okamžikem,“ oznámí všem Sean.

„Slyšel jsem to třískání, co se děje?“ zeptá se Veras, který se objeví za Nesmin, která nadskočila, jak se lekla.

„Tohle mi už nedělejte!“ přikáže mu.

„Jak si přeješ elfko.“

Jsme tu. Můžeme vyrazit, teda až si všichni sbalíte.

„Sbalte si, už jsou tady?“ řekne všem Sean. On jim to však ani nemusel říkat, protože obrovské stíny nad nimi, jim to hned připomněli nahlas.

Výprava odběhla balit a za pár okamžiků mohli vyrazit. Prošli puklinou a Nesmin s Rannykem a Verasem vyrazili na koních. Sean s Eris se zeptali Unigvi, jestli nechce letět s nimi, ale ta zdvořile odmítla.

„To chceš celý den běžet?“ zeptá se jí nevěřícně Sean.

„Jsem napůl leopard, běhám hrozně rychle a vytrvale. Klidně tak můžu běžet celý den.“

„Mám ti teda vzít věci?“ zeptá se ochotně Eris.

„Nebude třeba. Nemám toho mnoho, ale jestli bych tě mohla poprosit, vezmeš mi luk?“

„Ale jistě.“

Unigva udělala něco, co ani jeden z nich nečekal. 3la na všechny čtyři, pak vycenila zuby a vyběhla takovou rychlostí, až se Eris lekla. Chvíli koukali na místo, kde zmizela a potom přešli na mýtinu, kde počkali na Strikra a Enní.

Enní přistála jako první a Eris na ní vylezla. Strikr se potom snesl na zem, až když Enní byla ve vzduchu.

„Kde máte Scare?“ zeptá se Eris.

„Letěla napřed,“ odpoví jí dračice.

Už z výšky viděla moře, ale bylo ještě příliš daleko a nevěděla, jestli se Scare nemýlila. Eris se kochala pohledem a párkrát koukla, jestli její přátelé nezastavují, ale ani jeden z nich nejspíše necítil únavu, protože jeli půl dne a nikdo nedal znamení na odpočinek. Projeli pár vesnic. Někdy si Eris i všimla nevěřícných lidí, kteří se zastavují a dívají se nahoru. Několikrát se snesli až moc blízko nad vesnici, že se lidé rozutekli. Eris na několik lidí křikla, že je to pořádku a hned Enní pokárala, proč to dělá. Nebylo to však k ničemu, protože lidé utíkali dál a křičeli z plna hrdla. Eris to pomalu vzdávala, měla hlad a hrozně jí kručelo v břiše. Podívala se na Seana, kývla na něj a křikla: „Přistaneme! Dáme si přestávku!“

Sean kývl na znamení, že rozumí a něco řekl Strikrovi. Za chvilku začal klesat a Eris řekla, ať taky začne klesat dolů. Naštěstí byly napřed a tak si zbytek výpravy mohl všimnout, že můžou zastavit.

Přistáli na nemalé mýtině, kterou obrůstala jenom tráva. Eris slezla z Enní a hned na to se jí podlomila kolena. Skoro celý den seděla a ani jednou se nezastavili. Měla toho dost. Musela se projít a to taky udělala. Prošla se po mýtině a hledala nějaký kmen, do kterého by mohla vyzkoušet lukostřelbu. Našla veliký strom, který měl minimálně dvacet metrů. Jak poznala, byl to smrk. Vzala luk a šípy. Když jeden ze šípů natáhla na tětivu, všimla si, že to není její luk. Okamžitě dala šíp zpět a vrátila ho k ostatním věcem. Tentokrát si vzala svůj a přešla ke stromu. Natáhla tětivu, zamířila a šíp pustila. Trefa. Vytáhla šíp a než se vrátila na místo a natáhla ho znovu na tětivu, všimla si, že se to místo, kam střelila zacelilo. „To je asi kouzelný strom,“ řekla si nahlas. Přešla ke smrku a pohladila jeho kůru. I když už neměla svoji moc, poznala, že je v něm něco kouzelného. Sama se pro sebe usmála a vrátila se ke svým věcem. To už dorazili ostatní a hned za nimi se objevila Unigva.

„No to je dost. Myslela jsem, že jste to přejeli,“ řekne s pobaveným úsměvem Eris.

„Kdo by si nevšimnul dvou draků, kteří přistávají?“ řekne nevrle Rannyk.

„Ajaj, zase si něco udělali,“  říká si Eris a zatváří se ztrápeně.

„Hlavně si vás všímali lidé z vesnic. Co jste vyváděli?“ zeptá se Nesmin.

„Nic,“ řekne nevinně Eris.

„Aha.“

„Když už máme tu přestávku a já myslím, že bychom tu už mohli přespat, protože se blíží soumrak,“ řekne Unigva.

„To je blbost. Vždyť je ještě moc brzo,“ řekne v nesouhlas Veras.

„Než dojíme. Bude už západ slunce.“

Veras to přešel s máchnutím ruky a nechal ostatní, ať si vybalí. Sean připravil ohniště. Rannyk šel něco ulovit. Nesmin se ujala Unigvi a učila jí základy boje. Jediná Eris si sedla osamocená na zem a přemýšlela.

Pohroužila se do své mysli, přemýšlela. Nemyslela na nic jiného, než na Terraka, magický diamant, Zaru a Ostrov jednorožců. Její spojení s přírodou, jako bývalá čarodějka už ovládla a vždy poznala, když se k nim někde blíží, jak po zemi, tak ze vzduchu a právě teď to pocítila. Něco zlého a odporného se k nim blížilo. Musela všechny varovat. Otevřela oči a rychle vstala.

„Pozor, něco se sem blíží! Luky a meče! Připravte se k boji!“ vykřikla na celou mýtinu.

Ostatní se hned zarazili v pohybu a okamžitě si vzali luky a šípy, meče a dýky.

„Odkud?“ zeptá se Sean, který k ní přiběhl s meči, dýkami, lukem a šípy.

„Ze vzduchu,“ odpoví.

„Připravte si luky, zaútočí to ze vzduchu. Draci! Leťte hodně vysoko, ať nám když tak pomůžete!“ křičí rozkazy Sean.

Draci vzlétli a Nesmin s Rannykem napnuli luky. Jediná Unigva luk ještě neměla v ruce.

„Dělej Unigvo!“ vykřikne Nemsin.

Unigva už konečně napnula první šíp na tětivu a čekali. Veras, který měl jenom meč, vyčkával v útočné pozici.

Jako smršť se nad nimi objevila skupina zvláštních létajících tvorů. Chvíli nad nimi kroužila, až se první zrůda odhodlala a snesla se k zemi.

„Co to je?“ zeptá se Eris.

„Karnoxové,“ odpoví jí Sean.

„A proč na nás útočí?“

„Jedí lidi a elfy, ale pro ně největší lahůdka jsou naše oči.“

„Fuj. Nemají být už náhodou taky dávno vyhynulí?“ zeptá se ho s obavami.

„Jak to víš?“

„No nazdar.“

Eris se podívala po Nesmin a Rannykovi, kteří zrovna zabili jednu z nestvůr. Byla ráda, že se zatím nikomu nic nestalo, ale byl to jenom jeden z mnoha. Na obloze jich vyčkávalo ještě mnohem více. Podívala se na oblohu a uviděla, jak se dva z těch tvorů míří k ní a Seanovi. Viděla obrovské rudé oči lačnící po krvi. Dlouhé drápovité prsty a stejně tak dlouhý zobák s malými zoubky ostrými jako břitvy. Vyhublé černé tělo a dva páry průhledných křídel, v kterých byla vidět každá kost, jako by to byly blány.

   Eris se překulila na stranu, když jí jeden z těch tvorů chtěl uchopit do drápů. Luk a šípy jí vypadli z rukou a ona se mohla bránit jenom mečem. Vytáhla ho z pochvy, máchla mečem a rozřízla mu jedno z křidel. Teď byl bezmocný. Nemohl létat. Když to zjistil, otočil se na Eris a máchl po ní zobákem. Eris se mu vyhnula a když ho chtěla propíchnout, snesl se k zemi další z těch tvorů. Musela se sklonit, aby jí nevyzvedl do vzduchu. V tu chvíli ztratila moment překvapení a ten postižený Karnox jí chtěl probodnout zobákem, ale Eris se stačila překulit. Až teď ho mohla probodnout. Máchla mečem a ten tomu Karnoxovi podřízl hrdlo. Konečně padl mrtvý k zemi a Eris se mohla postavit a pomoci svým přátelům.

Uslyšela šum křídel stačila se včas otočit, aby viděla jednoho z Karnoxů, jak jí chce probodnout zobákem. Lehla si na záda a zvedla meč tak, aby ho mohla rozříznout na půl. Zvíře to nečekalo a bylo rozpůleno ve dví. Na Eris spadlo hodně černé krve. Skoro se pozvracela. Měla jí úplně všude. Rychlostí blesku vstala a přiběhla na pomoc svému bratrovi, který zápolil s jednou z příšer. Eris přiběhla zezadu a propíchla tomu netvorovi hlavu. Svalil se na zem a Eris z něj vytáhla meč.

„Děkuju, sestro,“ poděkuje jí zadýchaně Veras.

„Teď není čas na mluvení Verasi, musíme pomoci ostatním,“ odpoví mu a běží pomoci dalším.

Běžela za Unigvou, jak nejrychleji uměla. Ležela na zemi a z posledních sil se bránila jednomu z Karnoxů. Eris po něm hodila jeden kámen, který našla narychlo na zemi. Karnox zvedl hlavu od své oběti a zaměřil své rudé oči na ní.

„Tak pojď,“ vyzve Karnoxa.

Nenechal se dvakrát pobízet a okamžitě na ní zaútočil. Místo toho, aby k ní letěl, rozeběhl se a skočil po ní. Eris byla tak vyvedlá z míry, že tam zůstala ohromeně zírat. Takový útok nečekala. To byla novinka. Dívala se do jeho očí a nemohla se hnout. Když byl těsně u ní, svým dlouhým zobákem jí sekl hluboko do paže. Upadla na zem a uvědomila si, co se stalo. Okamžitě vstala a rozhlédla se po ostatních. Všichni bojovali, až na Nesmin, která se snažila ty netvory zabít kouzli. Ve vzduchu si všimla ohně a uvědomila si, že jsou to draci a snaží se jim pomoci. Uviděla Seana, který se připojil k Rannykovi, aby si navzájem pomohli. Rozhlédla se, jestli uvidí toho Karnoxe, který jí napadl. Nikde ho však nezahlédla.

„Děkuju, že jsi mi pomohla. Nejsem zase až tak dobrá,“ řekne Unigva, která se vedle ní objevila.

„To je v pohodě, naučíš se to.“

„POZOR!“ vykřikne  Veras a ukáže někam za ně.

Obě se otočili a zděšením vykřikli. Karnox, který zaútočil na Eris, šel po nich. Nestihli se ani připravit, museli se uhnout.

Karnox trhl zobákem a zasáhl svou oběť.

„Áááá!“ vykřikne Unigva. Karnox jí zasáhl do zad. Upadla na zem a nemohla se hnout. Z rány jí začala téci jasně rudá krev.

Když to Eris uviděla, naštvala se natolik, že až se k ní znovu přiblížil, uťala mu hlavu. Na chvilku měla, klid, protože Rannyk se Seanem, zabíjeli posledního Karnoxa a draci se už postarali o zbytek. Přiběhla k Unigvě a sedla si k ní.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se jí. Hned jak to vyslovila, byla na sebe naštvaná. Jak asi mohla být v pořádku, když jí mohl Karnox zabít.

„To přežiju. Naštěstí je to jenom povrchové.“

Uviděla Seana, jak k nim běží a za ním hned Rannyk.

„Co se stalo?!“ zeptá se okamžitě Rannyk, který si k nim okamžitě sedl.

„Karnox jí zasáhl,“ vysvětlí mu Eris.

„Nesmin! Potřebujeme pomoc!“ vykřikne Sean.

Nesmin se na něj otočila a když viděla, jak se nad Unigvou, okamžitě k nim běžela.

„Běžte dál. Jestli jí mám uzdravit, musím mít prostor,“ řekne jim Nesmin.

Ostatní ustoupili a koukali na Nesmin, která jí dala ruce nad záda. Eris věděla přesně co se stane. Raději odvrátila pohled, protože až jí bude uzdravovat, začnou jí ruce zářit. Naznačila rukou, aby udělali to samé.

„Kory as i weta um hes,“ řekne Nesmin.

Rannyk, který se ještě neotočil, viděl, jak jí žlutě září ruce. Když byla záře až moc silná, odvrátil pohled. Myslel si, že to trvá hrozně dlouho, ale pak záře zmizela a Nesmin oznámila: „Hotovo, ale neměla by jsi se ještě nějakou dobu moc hýbat.“

„Díky Nesmin.“

Eris se podívala na Unigvu, která po šrámu neměla ani jizvu, jediný co zůstalo bylo zakrvácené oblečení a roztržené triko. „Pojď, pomůžu ti,“ nabídne se Eris, když viděla, že se chce postavit. Unigva její pomoc přijala a nechala se vyzvednout na nohy.

„Počkej, já jí vezmu,“ nabídne se Sean a podepře Unigvu.

Eris mu jí přenechala a šla připravit její deku k ohni. „Sakra!“ křikla potichu, však Sean to slyšel.

„Rannyku, podívej se na Eris, něco se děje!“

Rannyk okamžitě zareagoval a sedl si k Eris, která připravovala deku. „Co ti je?“

„Nic…..to…bude dobré,“ řekla mu a chytla se za paži, kterou měla celou od krve.

„Ne, to nebude dobré. Nesmin!“

„Co…..?!“ Jakmile si všimla Eris, která měla úplně celý rukáv blůzy od krve, přiběhla k ní. „Uzdravím ti to, neboj.“

„Ne….“

„Nehádej se se mnou,“ napomenula ji.

Eris se pousmála, ale její ruce zarazila. „Nemůžeš uzdravovat dvakrát za sebou. Hlavně ne mě, která má ránu hlubokou. Musíš chvíli počkat. Zatím mi to zavažte.“

Nesmin si povzdechla. Měla pravdu. „Za jak dlouho?“ zeptala se, když jí obvazovala ránu.

„Za pár chvil.“

Dál už to nerozebíraly.

„Lehni si a moc se nehýbej. Kdybys něco potřebovala, řekni,“ řekne Unigvě Sean, který jí celou dobu držel, protože nevěděl, co s ní. Pomohl Unigvě položit se na deku a pod hlavu jí dal něčí deku a když chtěla něco namítnout utnul ji.

Eris si všimla, že Sean si vzal její deku. Chtěla něco namítnout, ale nic neřekla. Ona bude v tom případě hlídat.

Unigva si toho všimla a chtěla jí něco říct, ale Eris to odmávla.

„Stejně budu hlídat, tak to neřeš.“

 „Jak chceš. Já bych to přežila,“ řekne s úsměvem Unigva.

„Jo chci.“

Sean se na Eris koukal a docela ho štvalo, že by nechal Eris hlídat. Proto se rozhodl, že budu i on hlídat jí.

„Zatraceně, už zase brácha zmizel,“ řekne Eris, když si všimla, že u ohně chybí Veras.

„Já jsem tady,“ řekne někdo za ní, až Eris nadskočila.

„Nehejhej se!“ okřikla jí Nesmin, když jí chtěla už tu ruku vyléčit.

„Verasi, jak tohle děláš? Vždyť by tě měl každý slyšet?“

„Tohle jsem se naučil, když po mě šli vojáci.“

„Aha.“

Eris se podívala na Unigvu, která nejspíše usnula. Musela se usmát, byla ráda, že aspoň někdo tu má klidné spaní.

„Eris, mohla by jsi nám dopovědět ten váš příběh?“ zeptal se Rannyk, když už Nemsin skončila s uzdravováním.

Eris pokrčila rameny a podívala se na Seana.

„Klidně,“ řekne Sean.

Všichni se posadili kolem ohně a čekali, až jeden z nich začne. Eris otevřela pusu, ale hned jí zase zaklapla, protože si uvědomila, že neví, kde jsou draci.

„Kde je Strikr, Enni a Scare?“

„To by mě taky zajímalo,“ řekne Sean a hned se spojil se Strikrem. „Kde jste? Hledáme vás!“

„Učíme Scare lovit větší zvěř a ptáky při letu.“

„Dobře. Vraťte se co nejdříve.“

„Tak co?“ zeptá se Nesmin, která na něj celou tu dobu koukala.

„Šli lovit. Vrátí se co nejdříve.“

„Dobře. Tak nám to už dopovězte!“ vyzve je Veras.

„Já myslela, že už celý příběh znáte z vyprávění?“ řekne Eris s potutelným úsměvem.

„To jo, ale od vás je to lepší a víme, že tam nejsou domyšlený nějaký fakta. Je to prostě lepší, tak to dopovězte!“

„Dobře, dobře. Tak mi vám to řekneme.“

„Jo a než začnete. Kdy jste si doopravdy řekli, že jste do sebe zamilovaní?“ zeptá se Nesmin.

Eris se Seanem se na sebe podívali a potom se Sean zeptal: „Proč to chcete vědět? Já myslel, že je to v příbězích už řečeno ne?“

„To ano, ale každý se u toho rozchází a já bych ráda věděla, kdy to bylo.“

„Tak dobře,“ rezignuje Sean, „Eris vám to řekne.“

„Já proč já?“

„No tak lásko. Ty jsi mi to přeci řekla první.“

„To ale neznamená, že to teď první řeknu.“

„Ale no ták.“

„Dobře.“

Sean se k ní nahne a políbí jí.

„Tak nám to už řekněte. Nevím, proč kolem toho děláte takové drama,“ houkne na ně Rannyk.

„Řekla jsem mu to, když nás Arosa zajala. Chtěla ho zabít a tak jsem jí řekla, že jí ukážu cestu. Pak když se mě ptal, proč jsem to udělala, uklouzlo mi to. On mi to řekl, když jsme utekli,“ řekne Eris a skloní hlavu, aby nikdo neviděl, jak při té vzpomínce zčervenala.

„Tak tohle jste nám zatajili. Ale teď pokračujte, kde jste před tím skončili,“ řekne Nesmin.

„Kde jsme to vlastně přestali?“ zeptá se, jakoby zapomněl, Sean.

„Když jste byly v Dračích horách, už u draků a začalo se klubat dráče,“ řekne nedočkavě Nesmin.

„Ach ano, máš pravdu. Takže jak jsme byly u těch draků, klubalo se dráče a přiletěla Enní. Když se jí Strikr zeptal, jak by se mělo jmenovat, uslyšeli jsme hroznou ránu. Vyšli ven a….,“ začala s vyprávěním Eris a potom pokračovala několik hodin. Všechny zaskočilo, že Sean zemřel a Nesmin se hned ptala, jak to že teda žije. Eris tím byla zaskočená, protože myslela, že tohle už všechno ví.

Sean jí na chvilku přerušil. „Vy nevíte, že jsem zemřel?“ zeptá se jich.

Rannyk a Nesmin přikývli a potom Nesmin řekla: „Víme to, ale nikdo tomu nevěřil, protože jak by jsi asi byl živý, když jsi zemřel a teď by mě zajímalo, jestli je to vážně pravda.“

„Tohle umí nejlépe vyprávět Eris, ta to celé vlastně viděla. Já jsem byl mrtví,“ řekne ostatním a přenechá slovo Eris.

Když se dostala k tomu, jak Arosu odvedli a utekla jim, přenechala zase slovo Seanovi. Ten jim to dopodrobna převyprávěl. 

„Pane jo, tak to ještě lepší, než poslouchat vyprávění od někoho jiného,“ řekne Rannyk.

Eris se usměje a vypráví dál. Měla co dělat, aby konec vůbec dořekla, protože na konci jí začali všichni přerušovat otázkami. „Hej tak klid. Chcete slyšet konec?“

Rannyk a Nesmin přikývli a zakryli si pusy, aby dál nemluvili.

Dopověděla příběh a nechala je aby se ptali na různé otázky. Sean a Eris jim klidně odpovídali a když už všech těch otázek nechali, šli spát.

Lehli si a Eris zůstala na stráži, u nedalekého stromu. Když už si myslela, že všichni spí, zjistila, že je pořád někdo vzhůru. „Kolikrát ti mám říkat, že nepotřebuju hlídat?“ zeptá se ho.

 Sean se zvedl a přišel k ní. Opřel se o strom a řekl: „Když jsem tě naposledy nehlídal, málem jsi umřela.“

„Jsem blízko přátel, tady se mi nic nestane.“

„Stejně.“

„Tak už spi, jinak tě zítra nenechám ani mě políbit.“

„Ty mi vyhrožuješ?“ zeptá se jí.

„Ne, ale jestli okamžitě nebudeš spát, tak tu výhružku beru vážně.“

„To raději rysku. Hlídám s tebou.“

„Jak chceš, ale zítra ode mě nečekej žádnou pusu.“

„Ale ještě dneska mě políbit můžeš, protože ta výhružka ještě neplatí.“

Eris se zamyslí a potom řekne: „Ty vždycky něco překroutíš.“

„Nic nepřekrucuju, jenom říkám pravdu.“

Eris povedla ruce, jako že se vzdává a Sean si stoupnul vedle ní. Když ucítil, že se chvěje, zeptal se i když zbytečně: „Je ti zima?“

„Ne.“

Sean nedbal na tom, jak mu odpověděla, vzal deku od ohně přehodil jí přes ní.

„Jestli se nepřikryješ taky, už s tebou do konce noci nepromluvím.“

„Nech si toho vyhrožování. Já sice vím, že to splníš, ale do konce noci nebudeš muset mluvit. Stejně se přikryju.“

Když přes sebe Sean přehodil deku, přitiskl Eris ke kmeni,  naklonil se k Eris a poté uvěznil její rty . Ona mu omotala ruce kolem krku a polibek mu opětovala. Sean se od ní odtáhl a podíval se na oblohu.

„Vrátili se z lovu.“

„Tak to aby nás tu nenašli, jak se líbáme ne?“ zeptá se ho s potutelným úsměvem Eris.

„Řekl mi, že půjdou spát do nějaké jeskyně. Takže nás vůbec neuvidí,“ odpověděl jí, chvíli na ní koukal a poté prudce vnikl do jejich úst. Eris to nejdříve překvapilo, ale když jí k sobě těsněji přitáhl, v jeho obětí roztála. Začal jí líbat stále vášnivěji, rychleji a prudčeji, až se z toho čarodějce zamotala hlava. Docházel jí dech a tak se trochu od Seana odtáhla, aby ho popadla, ale Sean jí k sobě okamžitě znovu přitáhnul a začal jí znovu líbat. Eris mu zajela prsty do vlasů a ucítila, jak se napnul. Hned na to, jí vklouzl jazykem do úst a pobízel její jazyk k akci. Když Sean jí zase jen líbal, Eris lehce kousla do jeho spodního rtu a pak se přemístila s polibky na jeho krk. Sean slastně vzdychl.

„Copak?“ zeptá se ho laškovně Eris.

Místo toho aby odpověděl, jí znovu políbil.

„Mohli byste se s tím líbáním přesunout jinam?“ zazní hlas od ohně.

Eris se od Seana odtrhla a podívala se na ležící Unigvu.

„Ehm, promiň,“ hlesne Eris.

„No konečně jsi se probrala. Cítíš ještě nějakou bolest?“ zeptá se Sean tak klidným tónem, jako by se před chvílí nic nestalo.

Eris se na něj udiveně podívala, ale potom jenom koukla na Unigvu, aby poznala, že je všechno v pořádku.

„Takže se půjdete cicmat někam jinam, nebo už budete v pohodě? A půjdete spát?“ zeptá se Unigva.

„Já spát nepůjdu, ale klidně běžte spát. Někdo totiž musí hlídat,“ řekne Eris.

„Já zase nepůjdu spát bez Eris. Když jsem jí naposledy nehlídal, skoro zemřela,“ odpoví Sean.

„Tak běžte spát oba. Nikdy neusnu úplně. Takže slyším na míli daleko.“

„Bohužel nemám vůbec deku. Máš jí totiž ty, Unigvo,“ řekne Eris a ukáže na svoji deku.

„Vezmi si jí, už jí nepotřebuji.“ Unigva jí podala deku a obrátila se k nim zády.

Eris se usměje a Sean se začal smát nahlas. Eris se ho pokoušela umlčet, ale nic nepomáhalo. Tak ho políbila.

„Jdeme spát.“

Sean se k ní otočil zády. Eris se na něj udiveně podívala, ale on se na ní zase otočil a usmál se.

„Přestaň s těmi šaškárnami, Seane.“

„Jdeme spát.“

Eris ulehla a Sean vedle ní. Za pár chvil usnula a zdáli se jí dost zvláštní sny. Chvílemi jí připadalo, jakoby se ocitla u sebe na vesnici. Potom ve vězení u Arosi a za chvilku v zajetí Zary. Neměla klidné spaní a proto se každou chvíli budila.