Hydroponic town V.- Sklepení

Za hodinu už odemykal vchodové dveře. Ale místo, aby zabočil na schodiště, zašel po schodech do sklepa a kotelny, kde předpokládal přítomnost pana Tankinsna. Musel mu oznámit poruchu výtahu. Nebylo to příjemné místo, protože stěny, po kterých se plazila plíseň, byly nasáklé vodou, nohy zakopávaly o kořeny hydrodendrií, které do sklepů rostly skrze malá okna původně pro větrání, z čehož vyplývalo, že ivzduch byl bez pohybu zatuchlý. josh procházel temnou chodbou, po obou stranách periferně viděl mříže, oddělující jeden sklep od druhého. Nebyl to příjemný pocit- kroky se rozléhaly po celém prostoru a prostředí umocňovalo jeho mírný strach, nebo spíše napětí. Prošel celým stísněným koridorem až ke zdi, na které plápolaly stíny plamenů. Zahnul doprava a ocitl se v místnosti plné kotlů a potrubí...

...Opatrně se jim vyhýbal, ale chvílemi to bylo velmi těžké, protože všude syčela a stoupala pára. Procházel okolo měděného potrubí a najednou narazil na cihlovou zeď. Vpravo spatřil vedlejší stonek hydrodendrie. Dotýkal se jí jednou rukou, aby ji neztratil v mlze. Udělal asi pět velkých kroků na jejichž konci uslyšel zvuk rozbitého skla. Josh sklonil hlavu a jeho zrak spočinul na dvou obroučkách s rozbitým sklem. Vzal je do ruky a pečlivě si je prohlédl. Mráz mu přeběhl přes záda. Ty brýle patřily panu Tankinsovi. ,,Haló, pane Tankinsi, jste tady?" zavolal do oparu. Žádná reakce, jen ticho chvílemi ničené syčením páry. poamlu se mu začalo zdát, že pana Tankinse už nikd neuvidí...alespoň živého. Ty hydrodendrie se mu začaly zdát až příliš nebezpečné, když vraždí lidi. ,,A sakra!" došlo mu... vraždí lidi. Před očima se mu z páry vynořil šlahoun a tak tak minul Joshovu hlavu. ten vzal okamžitě nohy na ramena a poslepu se snažil najít východ. Pod nohami se mu plazily vedlejší stonky a snažily se mu podkopnout jeho údy. S kapkou štěstí se dostal z kotelny a chtěl vběhnout do uličky mezi sklepy, kudy do kotelny přišel. jenže ulička byla zabarikádovaná stonky, listy a kořeny. byl v pasti. z ním se plazily šlahouny a před ním stála biotická zátarasa. zvedl hlavu ke stropu a chtěl se začít loučit se Sarrah, kdž v tom nad sebou uviděl větrací šachtu. Ze všech sil se odrazil a vyskočil nahoru. Rukama se zapříčil o naproti sobě stojící stěny, aby nemohl sklouznout nazpět, do spárů smrti. Pomalým posuvným pohybem prolézal vlhkou šachtou vzhůru. Po půl hodině perné práce se ocitl asi padesát metrů od paneláku. Podíval se na své do krve odřené paže a lehl si do promáčené trávy. Nechal déšť, aby mu zchladil hlavu a umyl pot. Pozoroval honící se černé mraky a chvíli na to usnul...