Musíš něco cítit- 26.kapitola

„Tak co mi povíš?“ houkla jsem na Damona, který seděl naproti mně a taky nešel tančit.
„Je tady až moc citlivých uší,“ jenom zašeptal, kývajíc hlavou. Věděla jsem přesně, co to znamená. Až moc lidí, kteří nepotřebují vědět, co se děje.
„Chceš se jít projít nebo to necháme na někdy jindy?“ navrhlujíc další možnosti jsem si přisedla ke kamarádovi dopíjejíc svou skleničku.
„Nebudeme si kazit hezký večer, ne?“ pousmál se na mě.
„Dobře,“ oplatila jsem mu úsměv a pak jsme se v tichosti zahleděli na parket, kde se vyblboval zbytek.

„Přestaneš se ošívat?“ nevydržela jsem a musela okřiknout kamarádku.
„Kdybyste mi řekly, co děláte, tak přestanu!“ remcala Jája, čímž rozesmála všechny přítomné dívky v místnosti.
„Kdybychom ti řekly, co děláme, tak by to nebylo překvapení,“ poplácala dívku po rameni Tea a dál se věnovala nehtům Jarmily, ta seděla na stoličce uprostřed Miiné ložnice a my jsme jí postupně malovaly, lakovaly nehty a splétaly její vlasy do zajímavého účesu. Ale hřeb příprav měl teprve přijít. V obalu pověšeném na skříni se schovávaly šaty. Trvalo nám s holkama dlouhou dobu, než jsme se všechny shodly právě na tomto modelu. Ale výsledek určitě bude stát za to.
„Já nestojím o překvapení!“ ztěžovala si dál dívka, ale její námitky přišly vniveč, protože jí nikdo neposlouchal.
„Tak už mi to řekněte!“ naléhala Jája po další půl hodině, kdy jí uschnul lak na nehtech. Musela jsem holkám vzdát hold, protože celkový vzhled dívky byl úchvatný a to ještě neměla na sobě ani šaty. Naštěstí nikoho nenapadlo mě zapojit do kosmetických činností, ale aspoň jsem byla prodlouženýma rukama, aneb: „Podej to a tamto.“ Přeci jenom mě holky znají dobře.
„Neboj, už se to dozvíš!“ vybuchla tentokrát Ines a sledovala svou práci trochu z pozadí, hledajíc nějakou chybičku, kterou by mohla napravit ještě v pohodlí domova. Neodolala jsem a postavila jsem se vedle ní a jenom tiše obdivovala. Make-up nanesený od černé, která začínala v koutku očí u nosu, přes odstíny šedé až do bílé, která byla pro změnu v druhém koutku. Celou tuto krásu doplňovala tužka a řasenka.
„A ukážete mi aspoň zrcadlo?“ zkusila to zase Jarmila, ale to už se rozchechtaly z Mia a Tea.
„Nahodíme ti šaty a pak se můžeš podívat do zrcadla,“ uklidňovala jí Mia a vydala se k šatům.
„Opravdu jsme vybraly dobře,“ musela pochválit Ines. Dívka před náma stála v černobílých dlouhých šatech, které jí sahaly až ke kotníkům. Musela jsem se usmát, Ines opravdu vystihla přesnou barvu očních stínů podle barvy oděvu, která přecházela od černé k bílé.
„Počkej! Ještě přívěšek!“ vyhrkla jsem a z recese zapnula dívce kolem krku své srdíčko, které si pro tento večer hovělo na jemném stříbrném řetízku.
„Dokonalé!“ vydechla Mia a táhla Jáju ke skříni, přes kterou byla přehozená deka.
„Tak nádech a koukej!“ přihopsala k dívkám Tea a jedním rychlým zatáhnutím za deku odhalila zrcadlo. Jarmila najednou neměla dech. Jenom se na sebe dívala a nemohla se poznat.
„Výborná práce děvčata!“ poplácala jsem holky po zádech.
„Tak dej nám chvíli, klidně se koukej, nebo se posaď. Jak je libo,“ vyhrkla Ines a popoháněla přípravný tým do vedlejší místnosti.
„My jsme za chvíli zpátky,“ houkla jsem ještě na Jáju, protože se na nás vyděšeně podívala.
Jen co se zaklaply dveře, začal šílený frmol, protože nastal čas, abychom se i my připravily na večer. Nakonec jsme to zvládly v rekordním čase asi 15 minut.
„Tak můžeme?“ zeptala jsem se do místnosti a bavila se pohledem na Teu, která si vytahovala punčochy s nehorázným prskáním. Jediné co jsme rozuměly, bylo něco s blbým pocitem a zbytečností.
„Jdeme,“ usmála se na mě Mia a vzala mě za ruku, míříc zpátky k Jáji.
„Tak jsem zpátky!“ rozrazila dveře Ines a pouštěla nás do místnosti.
„Jaké jsme?“ neodolala Tea a zatočila se se mnou dokola. Všechny jsme se rozesmály.
„Jste nádherné! Ale teď už byste mi mohly říct, co se bude dít ne?“ vydechla Jarmila, přistupující k nám.
„Divím se, že jsi to ještě neodhadla,“ mrkla na ní Mia.
„Hele, jdeme, protože jinak příjdeme pozdě,“ trochu jsem kamarádky popohnala, vydávajíc se k hlavnímu vchodu.
„Jakže jsme to říkaly s těma autama?“ vyzvídala Tea a pohazovala si s klíčema.
„Beru já a ty,“ usmála jsem se na dívku a mířila ke svému autu.
„Kam to jedeme?“ zkusila to Jája k pobavení nás všech.
„Kam ti neřekneme, ale můžeš si vybrat, s kým pojedeš,“ vyhrkla Tea dřív než jsem se stačila nadechnout.
„Pojedu třeba s Eli,“ zaváhala Jarmila a já se na ní usmála, hladíc svého kovového miláčka.
„Tak nasedat!“ zasmála jsem se.
„Pojedeme první a setkáme se tam, jo? Pošlu je ven,“ houkla na nás Ines, když se soukala do Teiného auta.
„Dobře, ale ať nezapomenou!“ zavolala jsem ještě na holky. Jenom na mě mávly rukou a už byly pryč.
„Kam to jedeme?“ zkusila to znovu Jája.
„Neřeknu ti to, ale za chvíli to uvidíš. A jak vidím teď já, jedeme samy, tak nasedat, ať se na nás dlouho nečeká,“ usmála jsem se na dívku a nastoupila do auta.
Na pár minut panovalo v autě ticho, které prolomila nesmělým hláskem až Jarmila.
„Eli, můžu se tě na něco zeptat?“
„Ptej se, na co chceš,“ pousmála jsem se, pokukujíc po své společnici.
„Víš, nerada bych, aby se to dozvěděl Damon,“ začala a já jsem věděla, že to bude něco hodně zajímavého.
„Neboj, nic se nedozví,“ aneb ať žijí zažité zvyky.
„Víš, ono se někdy v noci budí a mumlá nějaké jméno,“ Jája si prohlížela své prsty mezitímco povídala. Bodlo mě u srdce. Damon taky.
„Je to těžké vysvětlit. Žijeme strašně dlouho a zažili jsme už strašně moc věcí a některé věci se nedají zapomenout,“ snažila jsem se vysvětlit aspoň trochu situaci.
„Je to nějaké dívčí jméno a vyslovuje ho s láskou,“ dodala tentokrát šeptem dívka. Další rána. Věděla jsem, o co jde, ale netušila, jak to mám kamarádce vysvětlit.
„Možná sis už všimla, že Damon jako by k nám nepatřil, jako by byl jenom přihlížející. Mě s ním poutá nejenom přátelství, ale i podobná minulost. Oba dva jsme někoho milovali tak moc, že bychom byli ochotní za něho položit život. Poznali jsme toho pravého člověka. A oběma nám byl dán bohužel jenom omezený čas, který jsme mohli s daným člověkem strávit,“ musela jsem se nadechnout a trochu zesílit stisk na volantu.
„Oba dva jsme o toho člověka přišli. Prvně se s tím snažíš vyrovnat. Popíráš, že se něco stalo. Pak jsi smutná, v depresi. Snažíš se upnout na kamarády, ale pořád jsou situace, kdy tě vidí na dně. Radí ti zapomenout, nechat to plavat, nemilovat,“ toto není dobrý začátek večera. Podívala jsem se do očí Jarmily, ta ani nedutala.
„Pak zjistíš, že je lepší se o tom nezmiňovat před nejbližšími, protože ví, jak tě to bolí. Tak proto začneš mlčet. Mlčíš, ne protože by to přestalo bolet, ale protože nechceš snášet ty smutné pohledy. Ale pořád se budíš s jeho jménem na rtech. Pořád se ti objevuje ve snech. Když už si myslíš, že to trochu přestalo bolet, že už to je v pořádku, tak nevědomky usínáš s jeho jménem na rtech a v tak živých snech, že bys dala nevím co, za to, aby se ten sen stal skutečností. A pak se probudíš a,“ hlas se mi zlomil.
„On jí pořád miluje,“ vydechla Jája. Můj pohled se zase stočil do její tváře.
„Někdy nedokážeš přestat milovat. Ale nesmíš se na to dívat takhle. To je jako říct, že nemiluju Alexe. Víš, je to jenom složitější. Když je Damon s tebou, tak je to jiný člověk. Je to, jako kdyby někdo vyměnil toho mrzutého sebelitujícího chlapa za někoho usměvavého a veselého,“ snažila jsem se trochu uklidnit situaci.
„Ale jak?“ nedokončila otázku dívka.
„Jak může milovat i tebe?“ dopověděla jsem a po krátkém přikývnutí pokračovala: „Jak můžeš milovat své rodiče? Jak je můžeš milovat oba? Vím, že to vyzní špatně, ale ona je jeho minulost. Zkus se tím moc netrápit, nemá to smysl.“
„Ale,“ začala Jája, ale to už jsem zastavovala před budovou.
„Pro teď žádné ale. Jdeme si užít krásný večer. Nerušený žádnýma negativníma myšlenkama. Co na to říkáš?“ utnula jsem její námitku a usmála se na dva muže na schodech. Oba dva na sobě měli černé sako, ale Damon měl bílou košili a kravatu ve stejných barvách jako šaty jeho partnerky. Alex naproti tomu měl černou košili a bílou kravatu, kterou doplňovaly jednoduché černé kvítky. Tuto kravatu nezvolil náhodně, neboť vypadala stejně jako vršek mého korzetu, který byl taky bílý s černýma kytičkama a sukně byla naopak dlouhá a černá.
„Mám se děsit?“ zeptala se dívka vedle mě, když k nám pomalým krokem přicházeli naši partneři, aby nám otevřeli dveře.
„Vůbec ne! Jenom si to užij!“ zasmála jsem se a to už jsem pokládala ruku do Alexovy dlaně a nechala si pomoct s vystupováním z auta.
„Ahoj krasavče,“ zamrkala jsem a přitulila se k partnerovi.
„Ahoj,“ zavrněl na oplátku on a dal mi letmý polibek.
„Zbytek už na nás čeká,“ oznámil mi Damon místo pozdravu, když jsme společně vykročili do budovy.
„Dobře,“ mou tvář ozdobil upřímný úsměv a já už jsem se nemohla dočkat.
„Už mi řeknete, co se chystá?“ vyzvídala na poslední chvíli Jája. Všechny nás to rozesmálo, ale to už jsme stáli před vstupem do sálu.
„Vítej na Black and white párty!“ zakřičely před náma holky, které se vynořily odnikud, a já si přikryla rukama uši, protože nahodily hodně vysoký hlas.
„Cože?“ zeptala se nechápavě Jarmila, ale to už se dveře otevřely a my jsme vešli do sálu, který byl vyzdobený v bílé a černé barvě.
„Je to další tematický ples, stejně jako bylo loni,“ upřesňoval Jason, který zezadu objal Ines.
„Takže se hezky usaďte. Máme ten stůl vepředu, jako loni. My musíme ještě něco zařídit,“ vyhrkl Alex a pomalu mě začal táhnout ke dveřím. Ano, opět organizační povinnosti.

„Vážení! Už je čas!“ zasmála se Mia, když přitančila k nám. Pozvedla jsem obočí.
„Čekáme na slavnostní zahájení!“ upřesnil Jass a já nevědomky zasténala.
„Já dneska nechci,“ zaremcala jsem znechuceně.
„Tak si střihneme a ten šťastnější nepůjde nahoru,“ zapředl Jass a rozverně na mě mrkl, to už jsme s Alexem nevydrželi a rozesmáli se.
„Tak co máme s váma dělat,“ vydechl můj partner a pozvedl ruku zaťatou v pěst.
„Jedna a jeden?“ upřesnila Mia a my všichni přikývli, napodobujíc Alexe.
„Raz, dva, tři!“ řekli jsme všichni najednou, rozevírajíc pěst. Můj pohled proběhl po všech gestech a já jsem věděla, že mě podium nemine a nebudu tam určitě s Alexem.
„Tak to zlatíčko vypadá, že máme práci,“ ušklíbl se Jass, moje oči se svévolně protočily.
„Dobře miláčku, tak jdem na to,“ sladce jsem se na kamaráda usmála přijímajíc jeho rámě.
„Pa drahoušci!“ aniž bychom se s Jassem domluvili, tak jsme svým partnerům poslali vzdušné polibky, vycházejíc směrem k sálu. Když jsme procházeli po prázdném parketu, tak mě Jass protočil a tím u mě vyvolal smích.
„Až po vás paní,“ pokynul mi kamarád na podium a já poslušně vyšla nahoru.
„Tak jdeme na to?“ zeptala jsem se směrem ke kapele, která postupně přikývla.
„Ehm, ehm. Dámy!“ začal Jass a já se usmála.
„A pánové! Vítáme Vás na dnešním,“ pokračovala jsem já dál v řeči k celému sálu.
„Druhém tematickém plese. Tentokrát ve stylu,“ opět ukončil větu v polovině můj kamarád.
„Black and white. Dnešním večerem Vás budeme,“ tato hra se mi líbí čím dál více.
„Provázet my. Nyní bychom chtěli pozvat na parket,“ zase byla řada na mě.
„Všechny páry, které si chtějí zatančit úvodní tanec a tím,“ pro změnu jsem já tentokrát ukončila větu.
„Je polonéza. Takže nyní je ten pravý,“ vypravil ze sebe s úsměvem Jass.
„Čas na polonézu. Užijte si ničím nerušený večer a,“ začala jsem s konečnou větou.
„Snad se uvidíme zase příště,“ dokončil kamarád. Zářivě jsem se na něj usmála. Možná dnešní večer nebude zase tak špatný.
„Smím prosit?“ požádal mě o tanec můj momentální společník a já se nezmohla na nic jiného než přikývnutí s úsměvem.
Zařadili jsme se jako poslední do řady tanečníků, toužící po polonéze a začal tanec. Musela jsem se smát, při zahlédnutí některého páru z mé rodiny. Vymýšleli si různé obnovy a já jsem zjistila, že mi to vůbec nevadí. A pak jsem si uvědomila, že už můj taneční partner není Jass, ale můj Alex a to na mé tváři vykouzlilo ještě větší úsměv než do té chvíle.
„Bavíš se?“ zašeptal mi do ucha můj partner a já jenom přikývla. Slova teď byly zbytečné.
Poslední tón úvodního tance dozněl, ale já jsem byla najednou v náručí svého muže a ten mě protáčel v melodii, kterou mohl slyšet jenom on.
„Miluju tě,“ vydechla jsem, když se přestal se mnou točit za zvuku další písničky. S ním bylo jednoduché to vyslovit, byla to pravda. Chtěla jsem to říkat pořád a pořád, aby věděl, co k němu cítím. Aby věděl, co pro mě znamená.
„Já vím,“ zašeptal mi do ucha, když si mě přitisknul k sobě takovou silou, že mi málem zlomil žebra.
„Dáme si něco k pití?“ zeptal se mě Damon, který přitančil k nám.
„Řídím,“ vyhrkla jsem bez rozmyšlení. Alex se na mě pátravě podíval, ale dál to nerozebíral.
„Dám si klidně něco tvrdšího,“ navrhl můj partner po chvíli přemýšlení.
„Dobře, tak si něco dáme. Miláčku?“ zamířil tentokrát svůj dotaz Damon na svou partnerku.
„Dám si vínko,“ navrhla dívka. Mohla jsem poznat tu špetku rozhodnosti, která ještě před pár měsíci v jejím názoru nebyla. Získává sebevědomí a to je dobře.
„Jdeme to objednat, až to bude, tak na vás kývneme,“ ukončil Damon a odkráčel s Jájou k baru, zanechávajíc nás na parketě.
„Co bude dál?“ otázka ze mě vypadla dřív, než jsem jí stačila promyslet.
„Budeme tančit, budeme si užívat a budeme žít,“ odpověď mi partner, i když věděl, jak to přesně myslím. Smutně jsem se na něho podívala.
„Všechno bude fajn,“ snažil se mě uklidnit a pohladil mě po tváři. Donutila jsem se zahnat chmurné myšlenky a nahodit úsměv. Ale jak přesvědčit člověka, který vás zná lépe než vy sami, že se nic neděje? Nijak. Prostě to nejde. A pak jsem zahlédla, jak na nás kývají přátelé a chvíle se zase rozplynula.

Dívala jsem se na sál pod sebou a napůl jsem se bavila a napůl jsem pociťovala nemalý smutek. Ano, byla jsem tam, kde chci být, ale pořád to nebylo to pravé. A pak zazněly první tony další písničky a já jsem ztuhla. Stala se ze mě socha a jediné co se hnulo, byly mé oční víčka, které uzavřely můj pohled na svět. Poslouchala jsem a svět kolem mě najednou zmizel. Ocitla jsem se v jiné době, na jiném místě, v jiných šatech.
Poslední tón písničky dozněl a já jsem si uvědomila, že už nejsem sama. Pootočila jsem hlavou a viděla jsem partu puberťáků, kteří se na mě dívali. Protočila jsem oči, to ještě bude zajímavé.
„Co tady dělá taková slečna sama?“ zeptal se jeden z mladíků.
„Dívám se na taneční parket. A co ty tady děláte?“ snažila jsem udržovat společenskou konverzaci, uvažujíc, jestli vůbec tuší, jak dokážu být nebezpečná.
„Hledáme někoho, s kým bychom se mohli pobavit,“ vyhrkl další a ke mně dovál alkoholový odér.
„Opravdu? Tak to vás budu muset odkázat na někoho jiného. Já jsem nejlepší společník,“ sledovala jsem, jak se ke mně blíží a předem je litovala.
„Neboj, my se přizpůsobíme,“ zamumlal třetí, přibližujíc se ke mně na jeden krok.
„Pánové, opravdu si se mnou nechcete nic začít,“ vypravila jsem ze sebe s ledovým klidem.
„A co když chceme?“ ono tady je ještě čtvrtý?
„To bych musela zavolat na pomoc své přátelé, kteří by nebyli nadšení, co tady zkoušíte,“ pozvedla jsem obočí a jen tak mimochodem střelila pohledem dolů na parket. Alex vytáčel Miu. Doufám, že houknutí dolů bude stačit.
„A co by nám mohli tak udělat?“ zajímal se jeden z mých společníků. Druhý došel až ke mně a položil mi ruku na zadek. Zhluboka jsem se nadechla.
„Alexi, můžeš nahoru na chvíli,“ pronesla jsem s klidem a pak jsem se podívala na tu ruku: „Máš poslední možnost tu ruku dát pryč, jinak ti jí zlomím.“
„Ty a taková malá? A kohos to volala? Stejně tě nikdo neuslyší,“ rozesmál se oslovený. Napočítala jsem do pěti, a když se pořád nacházela cizí ruka na mém pozadí, tak jsem jí jemně chytila a odtáhla jí od mého těla. Dávala jsem si pozor, abych mladíkovi neublížila. A dokonce se mi to i povedlo.
„Jak jsi to dokázala?“ vyhrkl jeden z mých společníků, ale překvapení jako mávnutím bičem přešlo do hněvu. Nemám ráda, když si na mě někdo dovoluje, ono se přeci jenom některé věci hodně špatně vysvětlují.
„Tak jak bych ti tu ruku dokázala zlomit, ale opravdu to zkoušet nebudeme, co říkáte?“ navrhla jsem a doufala, že co nejdříve dorazí zbytek a ta omladina se ztratí.
„Nevěřím ti!“ vyhrkl ten mumlající a mě překvapilo, že to ještě dokáže.
„Pánové, máte nějaký problém?“ zaznělo u vchodu na balkon a já si oddychla, nebudu muset nikomu nic lámat. Mladíci projeli pohledem příchozí.
„Že bychom si konečně užili nějakou tu rvačku?“ zašklebil se Jason na Alexe.
„Já bych to bral,“ zasmál se Jass a já protočila oči. Zase se předvádějí, ale aspoň přišli. Mí původní společníci projeli pohledem příchozí a asi si počítali šance při nějakém souboji.
„Ne, nic se neděje. Jenom jsme si tady povídali,“ váhavě pronesl jeden z neznámých.
„Nevypadalo to tak,“ měřil si je Alex vztekle. Musela jsem se pousmát. Střelila jsem pohledem po mladících a rozesmála jsem se. Všichni se po mě podívali.
„Holka, ty bys už neměla pít,“ rozesmál se se mnou Jass.
„Dneska řídí, nemá v sobě ani kapku,“ protočil očima můj partner, ale mohla jsem vidět v jeho očích jiskřičky pobavení.
„Tak my asi půjdeme,“ upozornil na sebe jeden z neznámých mladíků a to neměl dělat. Alex po něm střelil pohledem a jediné co mi proběhlo hlavou, byla myšlenka, aby jim moc neublížil.
„Žádné takové,“ upozornil je a zastoupil jim cestu.
„Elis,“ podíval se na mě partner a já přikývla a vykročila k němu.
„Opatrně, prosím,“ zašeptala jsem, hladíc ho po ruce a pak vykročila do hlavního sálu.
Jen co jsem tam došla, tak se ke mně přitočily holky a začaly vyzvídat. Mávla jsem nad tím rukou a zaposlouchala jsem se do zvuků nad námi. Žádné zvuky napovídající, co by se tam dělo. A naštěstí jsem po pár minutách viděla, jak celá parta, která se se mnou chtěla užít nějakou legraci, peláší z budovy pryč a po svých. Teprve potom jsem se obrátila k holkám a byla jsem ochotná s nimi mluvit. Rychle jsem vylíčila co se nahoře dělo a ony mi řekly, že Alex co nejrychleji posbíral kluky a šli mi na pomoc.
„Museli jsme přerušit valčík!“ vyčetla mi Ines, naoko naštvaně.
„Promiň, ale ono se mi opravdu nechtělo lámat ruce,“ omluvila jsem se sklíčeně. To, ale už dorazili kluci a já se najednou objevila v Alexově náručí.
„Tak jsi zavolala nás, abychom je za tebe lámali my, že?“ zasmál se mi do ucha a já se zachvěla při tom zvuku.
„Co se tady děje?“ zeptala se Jája, která akorát došla s Damonem a já si rázem uvědomila, že o ničem neví. Podívala jsem se na Alexe s otázkou v očích a on pochopil můj dotaz a zakroutil hlavou.
„Ale nic, jenom malý incident, který se vyřešil diplomatickou dohodou,“ shrnul můj partner.
„Incident?“ vyptávala se dál dívka.
„Jako na každém plese je nějaký problém, ale nic vážného. A teď to je vyřešené, takže si s tím nelam hlavu,“ uzavřel Damon, který přesně věděl, která bije. Hold když má někdo hodně citlivý sluch, tak má přehled o všem v okolí. Všichni jsme mohli vidět, jak se Jarmila nadechuje k další otázce, ale už neměla možnost jí pronést.
„Smím prosit?“ vyhrkl Ralf a pomalu ani nečekal na odpověď a vyrazil s dívkou na taneční parket.
„Tanec?“ zeptal se tentokrát Alex mě a já jenom přikývla, sledujíc jak se i ostatní přátelé chystají do sítí hrající písně.