JSI TOTÁLNÍ DEBIL!stálo na lístku přilepeném na mém batohu. Už mi to lezlo krkem, jak se někdo snažil být hrozně vtipný, a přitom vůbec nebyl.
Nevím, proč jsem byla mezi lidmi tak neoblíbená jen proto, že jsem dostala dopis z Bradavic.
Brumbál si to taky mohl líp vymyslet. Mohla jsem dopis dostat domů, a ne rovnou do školy, kde se kvůli tomu proti mně všichni obrátili zády.
Takže se každý mohl divit, když jsem vesele ukončila školní rok a s radostí vtrhla na nástupiště devět a tři čtvrtě.
*****
Vyhlížela jsem z okýnka vlaku. Se mnou byl v kupé jakýsi přerostlý kluk, opravdu, takové výšky nemohl dosáhnout nikdo. Pak to byla holka, ale ta si pořád s někým SMSkovala, takže na pokec by nebyla žádná šance. Krajina kolem vlaku byla opravdu nádherná, měla jsem chuť ji nějak zachytit.
A tak jsem vytáhla z batohu skicák a začala čmrkat. Protože vlak jel rychle a krajina ubíhala stále dál a dál, rozhodla jsem se pro kresbu v pohybu. Bude to lehce rozmazané, ale tak, aby bylo poznat, že to je prostě krajina ve výhledu z vlaku.
Když už jsem zhruba měla krajinu a kreslila okno vlaku, zjistila jsem, že mě ten kluk sleduje. Tedy ne přímo mě, ale kresbu. Zvedla jsem k němu oči. Okamžitě se odsunul.
Ach jo, tohle bude teda cesta.
V tu ránu se rozrazily dveře kupé a já leknutím nadskočila. Holka s mobilem si nedělala starosti, dokonce i kluk se začal hrabat ve svém batohu a novému spolucestujícímu nevěnovali pozornost.
Zato já doslova valila bulvy.
Přede mnou stál samotný Harry Potter.
*****
"Je tady volno?" zeptal se. Neměl zrovna extra veselý výraz, ale smutně taky nevypadal. Ostatní si ho nevšímali, takže se podíval na mě. A já rázem přimrzla k sedačce a nebyla schopná mu odpovědět. Věděla jsem, že v Bradavicích studuje "chlapec, který přežil". Jen jsem netušila, že ho potkám. A že se mi z něj budou podlamovat kolena jsem taky nevěděla.
"Ehm, jo, jasně," vysoukám ze sebe nakonec a přitáhnu si svůj kufr blíž k sobě. Všimnu si, že má zlomenou nohu a chodí o berlích. Svalí se na sedačku naproti mě a roztáhne noviny Denní věštec. Vždycky jsem toužila, že si je jednou přečtu, takže jakmile se dostanu do Bradavic, zajistím si, aby mi ho dodávali.
Mně samotné se nelíbí, když mě někdo šmíruje, kluk před chvilkou byl toho důkazem, ale já si prostě nemohla pomoct a stále se na nového cestujícího dívala. Harry to po chvilce vycítil a podíval se na mě.
"Děje se něco?"
Stále jsem nevěřila, že se bavím s Harrym Potterem. Zavrtěla jsem hlavou. "Ne."
Povytáhl obočí, protože jsem pohledem neuhnula. Tak jsem nakonec sklopila hlavu. Když jsem oči zase zvedla, už si četl. Takže jsem vytáhla svůj skicák a opět se ponořila do kreslení.
*****
"Dávej bacha!" okřikla mě vztekle holka s mobilem, když jsem do ní omylem narazila.
"Neudělala jsem to schválně," bránila jsem se. Jenom jsem se snažila procpat tím pitomým malým otvorem, který nazývají dveře, abych se dostala z vlaku. Nemohla jsem vědět, že napálím přímo do ní. "Omlouvám se."
"Tss," odsekla a táhla svůj kufr na kolečkách pryč. Přitom neustále chatovala na mobilu. Nechápala jsem ji. Když na mě ukázala prostředníček, už se ve mně vzedmula vlna hněvu a vystartovala jsem. Pak mě někdo ale chytil za rameno a tak mi celý výstup zkazil.
"Klid," ozvalo se a já na místě ztuhla. "Je Malfoyová."
"Hm, to vysvětluje dost věcí," zamumlala jsem pro sebe. Když jsem se otočila, už tam nebyl.
Jestli jsem si myslela, že život v Bradavicích bude na rozdíl od toho předešlého obyčejný, asi jsem se dost spletla.
"Hej, ty nová!"
Ve chvilce, kdy jsem se otočila, mi do obličeje stříkla červená teplá tekutina.
Zaječela jsem.