Záměna-prolog

„A žili šťastně, až do smrti,“ dokončila Alyss překlad a zaklapla notebook. Překládala dětské knížky pro jedno nakladatelství už druhým rokem. Dřív milovala šťastné konce, kdy princ zachránil svou milou ze spáru zla a hned z toho byla nekonečná láska. Když už věděla na vlastní kůži, jak to chodí, nenáviděla je.

Zrovna procházela obdobím, kdy s přítelem balancovali na hraně. Z velké lásky se vyklubal strastný vztah. Chvílema litovala, že ho kdy potkala.

Notebook uložila do tašky a zvedla se z lavičky v parku. Byl krásný slunný den a Alyss nechtěla sedět u práce zavřená ve stinném pokoji. Sesbírala vše, aby po ní nic nezbylo a po pěšině se vydala k hlavní ulici.

V korunách stromů zpívali ptáci a vzduch voněl rozkvetlými květy. Kdyby mohla, zůstala by tu, natáhla by se na trávu a třeba se opalovala, nebo si četla. Ale nemohla, musela domů. S přítelem se měli večer sejít a rozumně si promluvit. Dali si týden pauzu na přemýšlení a dnes večer se mělo vše vyřešit.

Alyss prošla kovovou brankou na betonový chodník ulice. Rázem ji zaplavily pachy města, jako kdyby prošla do úplně jiného města. Po silnici se hnaly auta a lidé spěchali neznámo kam po cestách, div se navzájem nesráželi. Alyss se zařadila do davu a mířila směr domov.

Dala si do uší sluchátka a pustila hudbu naplno.

Večer mu už neměla co říct. Posledně se pohádali a Alyss dala jasně najevo, že nevidí smysl pokračovat dál v tom šílenství, které neprospívá ani jednomu. To přítel si vynutil tu nesmyslnou pauzu, doufajíc že se to Alyss vše rozleží v hlavě a bude se k němu chtít vrátit. A měl pravdu, Alyss se to v hlavě rozleželo. Byla rozhodnutá to ukončit.

Svůj dům už měla na dohled, stačilo přejít ulici.

I přes všechna nedorozumění, které mezi sebou měli, ji bolelo, poslat ho pryč. Ale jejich vztah nikam nevedl.

Vstoupila na přechod pro chodce, šla na červenou, v její ulici nikdy moc aut nejezdilo.

Najednou se jí vedrala do popředí myšlenek vzpomínka na jejich první setkání. Oba byli tak nesmělí. Vehnalo jí to úsměv na rty.

Udělala několik kroků, nerozhlédla se.

Přes hudbu neslyšela kvílení brzd. Až instinkty ji donutily vzhlédnout.

Čas se zpomalil. Ztuhla na místě, už nebylo úniku. Narazilo do ní auto. Modré.

Alyss se vše zdálo jako ve zpomaleném filmu. Necítila náraz, přesto si uvědomovala, že letí vzduchem. Pak se celý svět otřásl a potemněl.