Zabiják Temnot

Zvedl se od namáhavé práce aby si trošičku narovnal záda. Zaclonil si dlaní oči před sluncem které mělo ještě i v těchto dnech docela sílu. Vždyť už se blížil podzim. Rozhlédl se po rodinných pastvinách, které sahaly kam až oko dohlédlo.
Evan byl farmářský chlapec a žil s rodinou na farmářské usedlosti, asi 15 km severně od hlavního města DoRienu. Práce na farmě byla velmi namáhavá, pracovalo se zde od brzkého rána, do pozdního večera. Bylo potřeba obstarat koně, podojit krávy, a postarat se o další zvířectvo, které se na farmě nacházelo. K tomu sekat rozlehlé louky a udržovat obrovské pastviny. Nebyl na to však sám, žil tu ještě se svou matkou Rebekou a otcem Sallasem. Matka se většinu času starala o chod domáckého prostředí, kdežto otec s Evanem chodívali obstarávat hospodářství.
Po dnešním, obzvláště náročném dni, kdy kosou pokosili celou horní pastvinu a vraceli se spolu s otcem domů mu otec povídá. ,,Víš jelikož ti bude zítra již 16 let“. ,,Važně“? skočil mu do řeči Evan. Nepamatoval si přesně kdy má narozeniny, protože kalendář byl jen výsadou lidí z města. Takové věci se až sem na venkov nedostali. Narozeniny tudíž slavil jen zřídka kdy. Nechápal jak si to Sallas všechno pamatuje. ,,Nepřerušuj“ odvětil jeho otec stroze. ,,Chtěl jsem říct, že když už ti bude 16 let, měli bychom se rozhodnout jak dál naložíme s tvým životem. ,,Myslel jsem, že budu pracovat na farmě jako ty“. ,,Vážně by jsi to tak chtěl“? ,,Ano, samozřejmě“ dodal Evan s pocitem spokojenosti“. ,,V tom případě nemáme dál nad čím přemýšlet, stejně jsem to očekával“ radostně pronesl Sallas. ,,Zítra si odpočineme, dnes byl náročný den. ,,Ale to přeci nemůžeme“ namítl Evan, ,,musíme pokosit dolní pastvinu a …“ ,,Především musíme na trh koupit potřebné vybavení, do podzimu mnoho nezbývá a musíme se připravit. Proč myslíš, že jsem tak spěchal s kosením horní pastviny“?? ,,Bylo třeba udělat si dostatečnou časovou rezervu.´´ Odvětil Sallas. ,,Máš se ještě hodně co učit´´ dodal pobaveně. ,,Pojedeme doufám na koních“?? zeptal se Evan. ,,A jak jinak bychom měli? zasmál se z plna hrdla otec. ,,Myslím jako jestli pojedeme každý na svém koni“? dodal Evan.
Když mu zbyl po práci čas, nebo časně ráno velmi rád se projížděl na koni po travnatých lukách kolem usedlosti, nikdy se však nevzdálil dál než pár kilometrů. Neuměl lovit a jedinou zbraň, kterou měl byl malý všestranný nůž, se kterým se dalo udělat spousta práce, ale rozhodně by s ním nezabil něco takového jako byl třeba Lablak.
Lablak je zvláštní druh bílého vlka, ale na rozdíl od něj se pohybuje ve 2-3 členných skupinkách a je asi 2x větší. V tlamě má dvě řady zubů. Vpředu má tesáky ostré jako břitva, které dokážou krájet maso stejně dobře jako vynikající a nabroušený nůž. Vzadu má stoličky které svou tvrdostí připomínají diamanty, a zvládnou při jediném kousnutí rozdrtit medvědí kost na prach. Ulovit Lablaka je velice složité i pro skutečně znalého lovce, jelikož Lablaci dokáží myslet takticky. První se ke kořisti přiblíží ze předu tak aby kořist nemohla zjistit, že z obou stran na ní číhají další dva. Teprve když kořist zaútočí, zaútočí i oba postraní útočníci. Co by si s nimi počal šestnáctiletý chlapec , který s nožem v ruce neuměl pořádně bojovat.
,,Aaa, no to ne, musíme přivést nářadí a spoustu dalších potřebných věcí, takže pojedeme s vozem. ,,Škoda“ vzdychl Evan. Dorazili právě na dohled statku, když mu otec pokynul rukou, aby byl zticha a přišel potichu k němu. Lehli si do trávy, schováni stínem hraničního kamenu, který označoval jejich pozemky. ,,Vidíš“? ukázal mu otec dolu na nádvoří statku. ,,Co mám vidět“?? ,, No toho koně, kdo k nám mohl takhle navečer zavítat? Vsadím se, že to jsou bandité ze Severního vrchu.
Severní vrch byla kdysi velmi vznešená stavba panského hradu. Teď z ní však zbyly jen trosky, kde se usadil cech zlodějů, a různých žebráků. Stal se tak útočištěm mnoha lidí pochybné existence.
,,Nebuď bláhový, proč a hlavně co by u nás chtěl někdo ukrást“? trpce podotknul Evan. ,,To nevím, každopádně se mi to vůbec nezamlouvá“. ,,Pojď posuneme se trochu blíž a uvidíme“ navrhl Evan. ,,Dobře, ale musíme být opatrní“ zdráhavě souhlasil Sallas.
Když se přiblížili o dalších 200 metrů, Evan náhle vykřikl ,,Vždyť to je strýček Harak“ a radostně se rozběhl k domu. Sallas zamyšleně vstal, poškrábal se ve vousech a musel si přiznat, že začíná stárnout víc, než by si byl ochoten připustit. Bylo mu už více jak 40 let a to je na farmáře požehnaný věk. Před takovými 20 lety by se rozběhl domů s vidlemi v rukách vyřídit si to s vetřelci osobně. Ale čas ho změnil víc než by si byl ochoten připustit.
Pomalu došel až ke dveřím, když tu se z nich s bujarým řevem vtrmácel Harak. ,,Nazdar ty starej pardále. Zrovna mi Evan říkal, jak si ze mě a mého černého kůňta chtěl udělat lupiče a nájezdníka“ smál se z plna hrdla. ,,No jo no, sem hold stařík jak říkáš“. ,,Starej pardál a to je velký rozdíl Salle“. ,,Udělala ti Rebeka něco k snědku? No, že se ptám, to je přece samozřejmost“ zvídal Sallas. ,,No to se ví“ zahřměl Harak, ,,akorát, že prý musí ještě něco zařídit, tak sem si dovolil nalít si z tvého džbánku medoviny“. ,,Co prosím tě chce zařizovat teď večer? Vždyť jí může někdo přepadnout, víš kam šla“? Ptal se Sallas dál. ,,Bohužel, jen mi nachystala chléb a vodu a rychle nasedla na bílou kobylu a odjela“. ,,Vždyť mi jsme nikdy bílého koně neměli, takový koně stojí jmění. Ale hlavní je, kde je moje žena“?? na konci už Sallas skoro řval. ,,Musím se uklidnit, přemýšlet jako když jsem byl mladý, třeba si jen potřebovala promluvit s někým jiným, už dlouho se s nikým nestýkala, aspoň co vím“ přemýšlel nahlas.
,,No vidíš, jak si na to kápnul a teď nalijme si plné číše a oslavme tento šťastný den“ zahlásil Harak a táhnul Sallase dovnitř. ,,Jaký štastný den“? ozval se Evan, který zaslechl Harakova slova. ,,Ale jen tak, prostě mám dobrou náladu“ zahlaholil už notně veselý strýc. ,,Aha“ zamumlal Evan. Skoro už myslel, že strýc ví že zítra má narozeniny, i když před pár hodinami o tom nevěděl ani on sám. Ale očividně tomu tak nebylo.
Harak měl opravdu mohutnou postavu, byl vysoký skoro a 2 metry což v poměru se zdejšími lidmi bylo docela hodně. Vážil něco ke 2 metrákům a jednou ranou pěstí by zarazil do země koně. Pod každým podpažím dokázal nést metrákový pytel obilý a když šel místností, jeho dunivé kroky dokázaly rozhýbat sklenice v policích. Když promluvil tak jeho hluboký dunivý hlas byl slyšet desítky metrů daleko. Jezdil na černém valachovi, kterým se tahají klády z lesa a rád, si dopřával kvalitní medovinu.
Bylo poznat, že by si rád dal další, takže jeho odpověď byla trefná. Přesto se na ni Evanovi něco nezdálo. Nepřikládal tomu však velkou váhu a přinesl na stůl dvě korbele a další džbán. Ten první už stačil strýc vypít jak si všimnul. To by normálního člověka přivedlo do bezvědomí, které by trvalo minimálně celou noc. Ale Harak byl jiný. ,,A co že ty s námi neochutnáš“? vydrmolil Harak. ,,Jen si dej chlapče, vždyť 16 ti nebude každý den“ dodal Sallas. ,,Jo tak to už seš velkej pán, tak pojď ať se napijeme na tvoje zdraví“ souhlasil Harak. Evan si tedy donesl další korbel a nechal si jej naplnit medovinou. ,,Já mám přeci narozeniny až zítra“. ,,No tak to je můžem oslavit hned dvakrát“ zasmál se z plna hrdla Harak a vyklopil do sebe svůj korbel. ,,A teď dovolte abych pronesl řeč“, stoupl si, a hrdým hlasem pronesl ,,hodně štěstí a takových těch věcí co se říkají…., Na zdraví“ pozvedl korbel a všichni se napili. Slavili spolu do časných ranních hodin a nikdo z nich se nestaral že tu není Rebeka a že musejí zítra ráno na trh.
Když se Evan probral, zjistil, že leží na tvrdé jídelní lavici a naproti němu chrápe Harak. Otec tu nebyl, tak se Evan s námahou posadil a chtěl vstát. Okamžitě to vzdal jelikož zjistil mírnou nejistotu v kolenou. Takovýto pocit zažil teprve podruhé v životě. Poprvé se opil s Markem, to byl pasák ovcí z Larnety, města ležícího asi 30 km východně v údolí. Tenkrát Marek přinesl tři plné korbele medoviny a už z dálky hulákal ,,Hele co jsem ukradl z tátových zásob´´ Evan tenkrát nevěděl jestli se má s Markem napít, ale nakonec ho přemohla zvědavost. V jednom zastrčeném hájku vypili ve dvou všechny tři korbele. Ráno se probrali venku pod stromem, vůbec nevěděli kde sou. Strašně je bolela hlava a ten den vůbec nemohli pracovat. Od té doby zarputile tvrdil, že už nikdy pít nebude.
Tentokrát to bylo ještě horší a tak se v duchu proklínal za porušení svého slibu. Musí se ale zvednout aby našel otce, přece se nemohl ztratit jako jeho matka minulou noc. To mu připomnělo, že by se mohl kouknout do ložnice. Vyšel tedy malátně po schodech do druhého patra, otevřel dveře ložnice, ale byla prázdná. ,,No zkusit jsem to musel´´ pomyslel si a sešel dolů. Jeho strýc stále hlasitě chrápal na jídelní lavici. Evan tedy vyšel ven a zamířil do stájí. Dnes bylo mírně pod mrakem, ale podle slunce odhadl, že jsou necelé dvě hodiny před polednem. Otevřel velká dřevěná vrata do stáje a našel otce. Připravoval vůz a právě zapřahoval dvě strakaté kobyly. ,,Ahoj, sem rád, žes to přežil“ pronesl hlasem lehce podnapilého člověka, ,,pojď, určitě je ti špatně, musíme tě z toho dostat. Zavedl syna do kuchyně a dal se do připravování podivné směsy bylin a všeho možného. Když po čtvrt hodině konečně skončil s přípravou, podal vroucí nápoj synovi a pronesl ,,Musíš to vypít pomalu po doušcích a celé, i když ti to možná nebude chutnat, jedině tak to bude účinkovat“. Evan do sebe pomalu překlopil sklenici a zjistil, že lektvar opravdu nemá žádnou skvělou chuť, byl hořko-kyselý. Evan to chtěl mít za ale sebou a tak ho postupně do sebe dostal. Začalo se mu rychle ulevovat.
Vedle hlasitě zachrápal Harak. ,,Měli bychom ho probrat, možná potřebuje něco na trhu“ prohlásil Sallas. Prošli klenutým obloukem, který spojoval jídelnu z kuchyní a došli ke strýci. Evan do něj šťouchl prstem, ale Harak se neprobral, ani nezměnil svůj chrápot. Po dalších bezúspěšných pokusech s ním Evan hrubě zatřásl, což bylo s jeho postavou dosti obtížné. V tom se Harak prudce probudil, popadl palici, kterou měl opřenou vedle lavice. Hluboce se rozmáchl. Palice při tom vystřelila od země nahoru a blížila se zespoda nebezpečně rychle na Evanovu bradu. Nebýt Sallase, který bleskurychle zareagoval a strčil do něj, odnesl by to Evan těžkým zraněním. Takhle se jen lehce sedřel o podlahu, kam dopadl. ,,Přemýšlíš vůbec někdy“? zařval Sallas na strýce. Harak sklopil ruce a bylo vidět, že je mu velmi líto toho co způsobil. Taky že věděl a věděl taky co by se mohlo stát kdyby Sallas nezasáhl ,,Moc se omlouvám“ zaduněl. Evanovi, který stále ležel na zemi teprve teď začalo docházet co se vlastně stalo. Jen jakoby z povzdálí slyšel jak se otec ze strýcem hádají a uvědomil si, že jeho otec, obyčejný farmář ho zachránil chvatem, který byl rychlejší než Harakova paže s palicí.
Bylo to jako by se zastavil čas, sám by ani nestačil zareagovat. Náhle se však objevila otcova paže a ztrhla ho na zem. Do mysli mu začali jasněji pronikat slova hovoru a jen potichu a nechápavě vyslovil ,,Děkuji“. Otec se přestal hádat a otočil se k němu ,,to nic to by udělal každý“. ,,Haraku jedeš s námi“? ,,Oó, ano jistě“ zadrmolil ještě otřesený strýc. ,,Jseš dobrej“? ,,Jo, ale bylo to jen taktak strýčku, cos vyváděl“? ,,Prostě sem moc pil a lekl jsem se, musím se přestat nalívat, to je vše“. ,,To se lehčeji řekne, než udělá“ zasmál se Evan, poplácal Haraka po rameni, i když si musel stoupnout na špičky.
Vyšli za otcem do stájí.