Bohyně, kapitola XXVII

Zůstali jsme s Yianem sami. Nevěděla jsem, co říct. Bylo jenom trapné ticho.

Nakonec jej Yian přerušil: „Už se lepšíš. Za chvíli budeš v dokonalé kondici.“

„Jo, jasně. Hele, co tě to tam popadlo? Při tom kouzlu, když jsi měl srostlé oči, jsi úplně zdivočel. Tys‘ po mně šel s lukem! Víš, jak by to dopadlo, kdybys mě trefil?“

„Někdy – počkat. Já vystřelil šíp a minul?“

„Ještě mi řekni, že toho lituješ a já tě tady umlátím.“

„Ne, to ne. Já jen… Modleme se, aby ten šíp nikoho nezasáhl. Mohl by z toho být pěkný malér.“

„Tak jsi z toho luku neměl střílet.“

   „Já jsem nechtěl. To bylo tím kouzlem. Někdy tě ovládne a ty se přestaneš kontrolovat. Jdeš po nepříteli a nehodláš se zastavit, dokud nepadne. Jsi stroj na zabíjení. Jediná možnost, jak kouzlo odvoláš po tomhle zdivočení, je hodně velká bolest, šok. To tě probudí.“

   „Aha.“

   Po chvíli ticha jsem se odebrala do stanu a počkala, dokud se Idunn nevrátila s večeří.

¤               ¤             ¤

   Bylo krátce po setmění a my jsme seděli u ohně. Yian se před chvílí odebral ke spánku. Mě ještě Idunn učila pár kouzel.

„Vedla sis opravdu dobře,“ chválila mě, „ale umíš jenom základy. Je spousta možností, jak využít tvé schopnosti.“

   „Jaké například?“

   „Třeba se proměnit na stovky havranů. Ovládat vítr, počasí. Když chceš, můžeš přivolat hurikány a smrtící bouře. Máš vážně velkou moc. Ceň si jí. Irisa nemá ani polovinu síly jako ty, a nejlepší je, že to neví.“

„Páni. A jak se to všechno naučím? Je na to nějaký návod?“

   Idunn se zasmála. „Ne, návod ne. Je to o praxi. Zkoušej, co ti jde, a to potom zdokonaluj. Třeba ta proměna v havrany se ti bude hodit. Navíc je hezké slyšet šepot ptačích křídel.“

   „S tím nemůžu nic než souhlasit.“

   „Ale nejdřív se musíš naučit se soustředit. Zachovat si chladnou hlavu i v krizových situacích. Toho dosáhneš například meditací. Naučíš se tím koncentraci. Ale dnes už to stačilo.“

   „Tak mě ještě nauč alespoň jedno kouzlo. Na dobrou noc,“ udělám psí oči.

   „Tak dobře. A které?“

   „Třeba to s těmi havrany.“

   „Je to stejné jako s kouřem. Všechno se to vlastně zakládá na představivosti. Když si budeš myslet, že se měníš ve stovky havranů, opravdu se tak stane. Tobě se bude zdát, že jsi beze změny, ale ve skutečnosti budeš jeden z těch ptáků. Zkus to. Zavři oči.“

   „Poslechla jsem a představila si černé ptáky sedící za soumraku na stromě. Když jsem po chvíli uslyšela šumot křídel, otevřela jsem oči. Okolo létali havrani. Znova jsem zavřela oči a krákorání ustalo. Už zase jsem tam byla jen já a Idunn.

   „Je to taky dobrý způsob, jak se přemístit,“ řekla.

   „A co ten vítr?“

   „To chce hodně síly a koncentrace. To tě naučím jindy. Zatím se procvičuj a zdokonaluj v tom, co teď umíš. Až bude čas, naučíš se víc, a budeš toho schopna sama,“ domluvila a zmizela ve stanu. Dívala jsem se do ohně a přemýšlela o svých schopnostech. Mnula jsem si ruce a uvažovala o větru. O počasí. Jak to všechno ovládat. Zavřela jsem oči a představila si vítr. Bouři. Jak silně fackuje stromy klanící se před jeho silou až k zemi. Pocítila jsem lehký závan.

   Otevřu oči, rozhlédnu se a zjistím, že jsem sto metrů od tábora. Tohle mi trochu nevyšlo. No nic. Půjdu spát a zítra to zkusím znova.

   S každým uběhnutým metrem mi tábor připadal více cizí. Stany byly tři, to ano, i oheň už dohasínal, ale tady to bylo jiné. Prostě to není ten tábor, ve kterém jsem byla před chvilkou. Vím to.

   Zastavím se uprostřed osady a rozhlédnu se. Kde to sakra jsem?

   Z nejbližšího stanu vylezla vysoká mladá žena. Světlé vlasy spletené do dvou copů splývaly na její hruď obtěžkanou obnošeným zdobeným brněním elitní Valkýry. I na rukou a na nohou nosila železné chrániče. Celá její zbroj byla zrezavělá a místy pokroucená či proseknutá. Velký meč, který svírala v rukou, mi naháněl strach, ačkoliv byl rezavý a tupý. Mračila se na mě svýma vykulenýma velkýma modrýma očima.

   „Co tu chceš?“ zeptala se hrozivým, nepřirozeně hlubokým hlasem. Uvědomila jsem si, že jsem v háji. Tohle je divoká Valkýra. V tuto dobu jsem rozhodně jejich tábor navštívit nechtěla.