Bohyně, kapitola XXXIII

„Co jsem to…?“

„Proboha,“ Yian pomalu přistupoval k mrtvole.

„To není – “ začala Steph.

„Možné,“ dokončila Kirya.

Zpanikařila jsem: „Ne. Ne, ne, ne. Idunn je přece bohyně, ne? No ovšem,“ zasmála jsem se jako šílenec, „ona je bohyně! Pod vlivem jablka! Nemůže zemřít, no ne? Případ je vyřešen, milý Wattsone,“ začala jsem zběsile mávat rukama. „Ona bude živá, přežije! Všechno bude fajn! Ha ha, fajn! La la la,“ poblázněně jsem si začala poskakovat a prozpěvovat. „La la la la lá, všechno je fajn, fajn! Ha ha, všechno je v normálu, všichni jsme přežili, nikdo není mrtvý! He he, mrtvý! Mrtvý! Ha ha, všichni jsou živí! Ha ha ha…“

Yian mě pevně chytil za ramena, až to zabolelo.

„Klid, Diano. Nepanikař. Jen klid. Diano,“ zacloumal se mnou. „Diano! Rozjíždí se ti oči. No tak!“

Zamrkala jsem. „Co je?“

„No konečně. Poslouchej. Všichni mě teď poslouchejte. Jablko dává mládí a dlouhý život, ale nebrání zraněním.“

„A tohle je zranění? Yiane, je mrtvá! Usekli jí hlavu! JÁ jí usekla hlavu!“ cítila jsem se tak provinile, až to bolelo.

„To je pravda. Ale síla yggdrasilských jablek dokáže zhojit rány. Dokonce, i když bohům useknou ruce -“

„Ale ona má useknutou hlavu.“

„Idunn jednala bezhlavě často,“ zlehčila situaci jedna z mladých Valkýr a vyvolala tím u svých společnic vlnu smíchu. Plácla si s druhou uprchlicí.

„Bianco, Trivo, nechte toho. Tohle je vážná věc,“ okřikla je Steph.

„Nech mě to domluvit,“ pokračoval Yian. „Když bohům useknou ruku a oni se s ní včas dostanou k jablku, ruku si připevní k tělu a ránu pokapají čerstvě vymačkanou šťávou, rána se časem zahojí. Samozřejmě musí ji mít pořád připevněnou k tělu. Nějak. Každopádně si myslím, že by to mohlo být možné i s hlavou.“

„Chceš mě jenom utěšit, odvést od toho, že,“ chytila jsem se za hlavu a přerývaně se nadechla, „že jsem vrah!“

„Ale no tak,“ konejšil mě Yian, „nevykládej si to tak. Každý z nás zabil minimálně jednoho člověka, a všichni jsme se s tím nějak smířili. Ty to udělej taky. Vždyť už jsi pár lidí zabila. Vidělas je umírat.“

„Ale nebyla to Idunn…“

„Klid. Všechno bude v pořádku. Jen mi teď pomoz tu hlavu vzít a nějak ji připevnit k tělu.“

Přerývaně jsem vydechla. „Ty… to myslíš vážně?“

Yian přikývl.

„Tak dobře.“ Setřela jsem si slzy z očí.

Vzali jsme Idunninu hlavu a připevnili ji k tělu. Uvázali jsme ji pomocí té nejkrásnější černé látky, kterou jsem v tu chvíli dokázala vykouzlit. Potom jsme dali Idunn na bezpečné místo a šli spát. Několik Valkýr jsme vyslali pro jablka do hradu. V Idunniném pokoji musí ještě nějaká být. Pokud je už nenašla Skadi.