Doba temna, kapitola XII

Muži šli bez přestávky už půl dne, ale pořád nic nenalézají. Darim je vyčerpaný a ani Yianovi nezbývá moc sil. Proto se se synem posadil v lese na zem a opřel se o stromy. Yian se trochu najedl a Darim na chvíli zavřel oči. Zhluboka se nadechl.

      „Jdete špatným směrem,“ ozve se dívčí hlas, stejný který Darim slyšel i doma.

      „Cože?“ vyjekne Darim a rozhlédne se. Vidí   však rozmazaně.

      „Co je?“ zeptá se Yian.

      „Neříkej mu o mně!“ zpanikaří neznámý hlas.

      „Ehm... nic, otče. Jen mi připadalo, že jsem něco slyšel, ale asi to nic nebylo.“

      Yian přikývne a napije se. Podá Darimovi láhev.

      „Ztrácíte čas,“ pokračuje přízrak. „Jděte proti proudu, ale spěchejte. Za dva dny tě jed zahubí. Tvá záchrana nese jméno Vyjáyalakshmi:sarója.“

      Pak se hlas rozplynul a nastalo ticho. Jen v dáli bylo slyšet zurčení vody. Že by potok? Darim poslouchal dál. Ne. Řeka. Řeka, proti jejímž proudu by měli jít.

      „Slyšíš to?“ otáže se otce.

      „A co?“

      „Vodu.“

      „Ne.“

      „Tady někde je řeka, jsem si tím jistý.“

      „Ne, je tady. Proti jejím proudu bychom měli jít.“

      „Nikdy jsi tu nebyl. Jak můžeš něco takového vědět?“

      „Prostě to vím. Jdeme,“ zvedne se.

      „Blázníš z horečky. Posaď se!“

      „Ne!“ opře se o kmen. Zatmí se mu před očima. Ukáže doprava. Zazní hrom. Směrem, kterým ukazuje, udeří blesk. Darim se začne třást. Yian neví, co má dělat. Bezmocně sleduje svého syna padat k zemi a trápit se v silných křečích. Oči se mu protáčí ke korunám stromů. Rudnou. Yianovi pohled na syna láme srdce, o kterém si myslel, že už dávno vychladlo.

      „Vijáyalakshmi:sarója,“ šeptá Darim, „yaote adasdeládi. Alisdeládi ayá. Alisdeládi ayá. Alisdeládi ayá...1“

      Darim se přestává třást. Otec mu podává láhev. Chlapec se dychtivě napil. Otevřel oči. Zamrkal.

      „Kde ses ten jazyk naučil?“ diví se Yian. Syn ho velmi zaskočil. A ještě víc to, co řekl.

      „A jaký?“ Darim si na nic nepamatuje.

      „Žádný. Jdeme.“

      „Otče?“

      „Ano?“

      „Já jsem spal?“

      „Něco takového, ale mnohem horšího. Proč?“

      „Že je taková tma.“

      Yianovi v tu chvíli srdce zkamení a rozpadne se na tisíce kousků.

      „Je jasný den.“