Doba temna, kapitola XXII

Na ty roky, kdy byl Yian technikem britského letectva, dozajisté nezapomněl, i když už je to přes sto deset let.

      Motor se čas od času zakašlává, ale to není nic závažného, a křídlo ze zbytků kance Gullinburstiho sedí na střeše stejně pevně jako to původní.

      Aeroplán. Klouže vzduchem lehce jako pírko. Yian se začíná rozpomínat, proč má létání tak rád; cítí se volný. Nespoutaný, sluhou nikoho. Čeká ho však několikahodinová cesta přes nebezpečné moře a on neví, jestli má dost paliva. Ale duchové by ho přece neoživili, jen aby zahynul o deset dní později při havárii letadla, no ne? Určitě měli svůj důvod. Yianův čas se blíží a on to ví, moc dobře si vzpomíná na Idunnina slova prorokující jeho smrt. Ale ještě pořád ho něco čeká. Musí ještě něco udělat. Ještě nemůže odejít.

× -  ×  - ×

      Je to až k nevíře, co všechno dokáže CESSNA. Yian už se vznáší nad pahorky a hledá místo k přistání. Už i poslední rezervy, které Yian našel a do nádrže přidal ještě v Americe, dochází. Přesto je v Evropě. Pod ním se právě nachází trosky města sta věží, Prahy. Pokud si to ještě pamatuje, nedaleko by mělo být letiště. Tam najde přistávací rovinu.

      Letadlo zabalancuje. Začne prudce klesat a natáčet se do strany. Gullinburstiho kůže byla až moc lehká; křídlo se ulomilo. Yian začal usilovně pracovat na vyrovnávání aeroplánu. Motor začal vynechávat. Pak zhasl úplně. Došlo palivo. Yian se nekontrolovaně řítil do korun stromů.