Doba temna, kapitola XXVIII

Zvuk boje probudil Darima z neklidného spánku. Co nejrychleji vstal a vyběhl se podívat ven. Jako první uviděl Saróju bojující se silnou Valkýrou. Neváhal a rozběhl se k ní.

Sarója spadla, vyčerpaná bojem.

„Nech ji být!“ Darim Valkýru srazil a svou dýku jí přiložil ke krku.

„Klid,“ promluví Sarója. „My jen trénujeme.“

Vstane a opráší se. Položí chlapci ruku na rameno. Darim se na ni koutkem oka podívá. Byla zpocená a uřícená, nijak ji nešetřili. Na těle už se jí rýsují modřiny. Přesto udatně drží meč. Chlapec se otočí zpět k Valkýře. Ještě se pořád vydýchává. Změří si bojovnici a naposled se ústy nadechne. Stáhne zbraň úplně a vstane. Rozhlédne se. Všechny Valkýry mezi sebou bojují.

„Kde je Kirya?“ zeptá se netečně, pohledem těkajíc ze strany na stranu a hledajíc starou veteránku.

„U jezera,“ ukáže válečnice. „Ta jediná, co netrénuje.“

Darim dívku odstrčil a beze slov se rychlým krokem vydal k vodě.

„Co se s ním děje, že je tak zaražený?“ znepokojí se Sarója.

„Je to chlap. Toho nepochopíš,“ Valkýra mávne rukou a vyzve Saróju na další souboj.

Zadumaná Kirya stála se založenýma rukama u jezera a nepřítomně sledovala klidnou hladinu. Větřík si pohrával s jejími světlými vlasy protkanými stříbrnými prameny naznačujícími pokročilý věk.

Darim se k ní připojil. Zavřel oči a rozjímal. Přemýšlel, na co se Kiryi zeptat, co jí říct. Má se jí svěřit se vším, co se mu o Irise zdálo? Sdílet své obavy a pochybnosti? Nebo se má zajímat spíš o otce, o kterém na rozdíl od ní už dlouho neslyšel?

Někdo šeptá. Darim otevře oči a rozhlédne se. Pohledem utkví na jediné osobě v jeho blízkosti, na Kiryi, která do větru tichým hlasem vnáší slova v jazyce, který Darim zná jen z Yianových nadávek a rozhovorů s Yuki.

Vítr nabere trochu jezerní vody. Malá sprška oba osvěží. Darim by dal ruku do ohně za to, že když kapky vody dopadly na Kiryinu tvář, na okamžik zahlédl její krásu z mládí.

Žena pak otevřela oči a podívala se do dáli.

„Yian je v Evropě,“ odpoví na nepoloženou otázku. „Hledá toho svého draka. Stejně si nemyslím, že ho najde.“ Zavře oči.

Darim se podívá do země a kopne do kamene, který se šplouchnutím skončí ve vodě. Takže Yian ho tady nechal. Odjel si do Evropy a jemu ani nedal vědět. Darim si o něj ani nemusel dělat starosti, když si je Yian nedělal ani o vlastního syna.

„Měl nehodu,“ pokračuje po promlčené chvíli Kirya. „Jeho letadlo se zřítilo.“

Darima všechna zlost přešla.

„Jak to víš?“ zeptá se. Snaží se, aby nezněl moc rozrušeně.

„Duchové mi to řekli.“

„To je nemožné.“

„Nic není nemožné. Ne s trochou krve a…“ nadechne se. „Magie.“

„Čí krve?“

„Mé.“

„A magie? Sama jste mi řekla, že ta už neexistuje.“

„Taky jsem o tom byla přesvědčená. Ještě včera. Ale po našem rozhovoru jsem přemýšlela… Hodně přemýšlela. Myslím, že tady funguje nějaké pole, díky kterému se může čarovat. Nevím ale jak je to možné, když to jediné bylo zničeno.“

Kirya začala rukama vodu lákat k sobě jako by ji zvala na čajový dýchánek. Na jezeře se objevila velká vlna. Valkýra přitáhla ruce k sobě a formovala vzduch mezi svými dlaněmi. A vlna se oddělila. Z dlouhého oválu vystoupila dvě křídla. Kirya natáhla paže. Letadlo letělo jen několik metrů nad její hlavou. Jedno křídlo se ulomilo a spadlo do vody. Celý stroj se otočil zpět k jezeru, pozvolna klesal, až přistál ve vodě. Při svém pádu vyvolal velké šplouchnutí následované další vlnou.

„Není jisté, že to přežil,“ zakončí Kirya.

„Musím za ním,“ Darim se začne poohlížet po koni.

„Ne, Darime, zůstaneš tady.“

„Ale já musím. Co když se otci něco stalo?“

„On se o sebe postará a ty to víš. Je v tom něco jiného.“

Darim se dopálí a vyrazí k vesnici. Kirya ho chytne za paži a přitáhne ho k sobě. Chlapec se začne vzpírat jako malé děcko, nemá však šanci se silnější Kirye vytrhnout.

„Vidím ti to na očích,“ měří si ho. „Je to kvůli Irise, viď? Co se stalo?“

„Pusťte mě.“

„Musel bys přes moře, gutt. Nejsi schopný přežít sám.“

Zamyslí se. „Brzy odjedeme. Můžeš s námi. Ale vyčkej, uklidni se. Srovnej si myšlenky. Ani nevíš, kde máš hledat. Zajdi za mými Valkýrami. Přijdeš na jiné myšlenky a trochu se procvičíš.“