Doba temna, kapitola XXXIX

„Dobré ránko,“ protáhne se Sarója. Všichni ostatní jsou už vzhůru a sedí u ohně.

„Co se děje? Jste nějací přešlí. No tak, trochu úsměvu do toho krásného dne!“

Darim si Yiana nepřetržitě měří. Tsik:a:kwe se opírá o strom a cosi si vyřezává svým švýcarským nožem.

„Tsik:a:kwe, Darime, Yiane, co se děje?“

Tsik:a:kwe se zvedá.

„Počkej na mě!“ zvolá Sarója.

 

„Ta se pořád drží jen u něj, co?“ Yian se pokusí uvolnit napětí. Darim na něj hodí nepřejícný pohled. Otec si povzdychne. Doufal, že to takhle daleko nezajde.

„Kdo zničil Yggdrasil?“ zeptá se chlapec lhostejně, jako by mu na tom ani nezáleželo.

„Prosím?“

„Říkal jsi, že Yggdrasil zničila matka. A Yuki to nebyla určitě. Kdo to teda byl?“

„Tvá matka.“

„Chci jméno.“

„Diana,“ zdráhá se Yian.

„Proč? Jak se to stalo?“

Má mu věřit? Nelže mu zase? Udělal to jednou, proč by to neudělal podruhé? Ne, určitě zpytuje svědomí. Určitě mu došlo, že Darim se pravdy vždycky nějak dovtípí, takže nemá cenu mu pořád lhát. Tak pitomý přece není.

„Diana měla sestru,“ začne Yian opatrně.

„Irisu,“ doplní Darim. Yian přikývne.

„A ta byla posedlá. Neměla Dianu ráda. Chtěla ji vidět umírat. Šla po ní. Nic by ji nezastavilo.“

„Ale Diana se nebránila,“ přemýšlí Darim a vzpomíná na ten sen. „Ona útočila. Podle tvého rozkazu.“

„Jak to víš?“

„Tipuju.“

„Musel jsem něco obětovat, abychom měli klid. Diana se nabídla. Zničit Yggdrasil se zdálo být jediným východiskem.“

„Jak ses seznámil s Yuki?“

„Poslali mě do vyhnanství. Ještě před Yggdrasilem. Když pak byl Nidhogg vypuštěn, byl jsem v Tokiu. Ona tam pracovala ve zprávách. Potkali jsme se na začátku té apokalypsy. Pomáhali jsme evakuovat město.“

„Proč ses rozhodl mi takhle lhát?“

„Potřeboval jsi to. Mít alespoň pocit, že máš matku. Navíc jsem potřeboval zjistit způsob jak zastavit Nidhogga, no a ty jsi byl příliš mladý na takové poutě.“

„Takže Yuki je jen nějaká nevinná žena, ze které sis umanul udělat mi chůvu?“

„Ne tak docela. Nabídl jsem jí to. Řekla, že to bude příjemná změna. Děti nevychovávala od dob bohů.“

„Chtěl jsi mi vůbec někdy říct tuhle pravdu?“

Yian váhá. Nakonec svěsí hlavu a zavrtí jí.

„Proč?“

„Chtěl jsem, abys byl v bezpečí a nemusel se kvůli tomu trápit tak jak já.“

Odkašle si. Bolí ho v krku. Asi na něj něco leze.

„Moc ti to nevyšlo,“ vstane.

„Kam jdeš?“

Jako by tě to zajímalo, pomyslí si Darim.

„Do lesa,“ odpoví chladně. „Vyčistit si hlavu.“

 

 

Sluneční paprsky se ztrácí ve větvích stromů. Vzývavé bučení jelenů je slyšet na hony daleko. Pod jehličím se sem tam mihnou broučci a pavoučci. Ptáci nad hlavami švitoří a vyzpěvují, chválí další krásný den.

Darim prochází mezi tím vším a soustředí se. V duchu přivolává ten známý hlas, který mu pomohl zjistit pravdu, která však úplně nesedí tomu, co slyšel od Irisy. Možná k němu mluvila Diana, ale co potom ten dopis podepsaný její sestrou?

Zastaví se. Nedaleko vidí dvojici opírající se o strom. Tulí se k sobě. Přinejmenším dívka k chlapci. Darim dostane záchvat žárlivosti, který velmi brzo nahradil vztek. Projde okolo.

„Darime!“ zvolá Sarója a přiběhne k němu. Lísá se k němu a chytá ho za ruku. „Slyšela jsem, co se stalo.“

„Jdi ode mě pryč, běhno,“ odstrčí ji necitlivě. Sarója se zastaví. Tsik:a:kwe k ní přispěchá. Obejme plačící dívku.

„Jaks‘ ji to nazval?“ zvolá naštvaně.

„Tak, jak si zaslouží,“ štěkne. „Byl jsem jako náhrada, než se Sarója dostala k tobě. To si teda líbit nenechám.“

„Cože? To není pravda,“ zavzlyká dívka.

„Tohle si nezaslouží,“ zastane se jí Tsik:a:kwe.

„Co s ním máš?!“

„Prosím, nekřič na mě,“ ustrašená Sarója se tiskne víc ke snědému muži.

„A proč ne?!“ přiblíží se. „Bojíš se? To bys měla!“

Tsik:a:kwe se neudrží. Vší silou mu dá pěstí do tváře. Darim se zarazí. Spraví si pokřivenou čelist. Vrhne na indiána nenávistný pohled. Tsik:a:kwe o pár kroků ustoupí, aby neublížil Saróji. A už na něj letí první rána.

Darim útočí. Je chycen za ruku a potažen dopředu. Má problémy s udržením rovnováhy. Otočí se. Provede několik výpadů. Tsik:a:kwe využívá jeho síly. Shazuje ho na zem. Darim vstává. Je stále více naštvaný. Udeří znova. Je odražen. Běsní.

„Tak pojď,“ pokřikuje, „nebo neumíš dát pořádnou ránu?“

„Prosím, nechte se, dokud se ještě nikomu nic nestalo!“ naříká Sarója.

Tsik:a:kwe zaútočí. Zasáhne Darima do obličeje a hned potom do břicha. Chlapec se zapotácí.

„Ulis golátaná nasgi asgaya tsadanátiyesdi[i]!“ zakřičí Sarója. Snaží se Tsik:a:kwa odtáhnout.

„Nikdo nebude urážet mou sestru!“ vzpírá se.

„Říkal jsi sestru?“ zarazí se Darim. Najednou se cítí hrozně trapně. Neměl dělat takové předčasné závěry. „Myslel jsem, že ty a ona… vy dva… no…“

„To ne,“ pochopí dívka, „jsme jen sourozenci. On by Tsik:a:kwe ani nedokázal milovat,“ pousměje se.

„V tom případě se omlouvám,“ vzpamatuje se Darim. Tsik:a:kwe uhne očima a vydá se zpět domů. Nejspíš se ho něco dotklo. To se mu zdála Darimova omluva málo?

„Kde je Yian?“ zeptá se po chvíli Sarója.

„V táboře,“ odpoví Darim.

„Nebojíš se, že uteče?“

„Ne. Až tak blbý není. Ví, že bych si ho našel.“

„Proč vlastně utíkal?“

„Nevím,“ zaplaví ho pochybnosti. Jeho otec se chová velmi divně.

 

Trojice se vrátila do tábora. Yian se okamžitě vrhl na indiána: „Je tady v okolí jeskyně, propast, puklina ve skále?“

„Cože?“ Tsik:a:kwe nechápe, co po něm chce.

„Tady nedaleko byla kdysi propast. Je tu pořád?“

„Je. Ne stejná jako kdysi, ale je,“ odpoví uraženě a odejde.

„Kde?“ volá za ním.

„Proč to potřebuje vědět?“ ptá se Sarója. Darim jen pokrčí rameny. Dívka se zvědavě obrátí na Yiana: „Proč to potřebujete vědět?“

„Mohlo by to zničit ten zdroj zkázy, který spálil vaši vesnici,“ odpoví rychle Yian. Divoce se okolo sebe rozhlíží a hledá tu známou stezku, která by ho tam zavedla.

„Cože?“ vyjekne Sarója a Darim zároveň.

„Už zase?“ dodá dívka.

„Co?“ otočí se chlapec a tázavě se na Saróju podívá. Ta se na chvíli odmlčí.

„Je tomu deset let. Nějaký podivný tvor – vypadal jako ještěr s křídly – vtrhl do naší vesnice. Většinu budov rozdupal a spousta mých přátel mu padla za oběť. I matka,“ vzdychne žalostně. „Mámu to doslova rozsápalo,“ vzlykne. „Doslova na kusy,“ propadne v pláč. Darim ji obejme a snaží se ji uklidnit. Sarója však moc dobře ví, že tenhle žal dokáže potlačit jedině Tsik:a:kwe.

„Nikdy jsi mi o tom neřekla,“ posmutní Darim. Přiloží bradu na její hlavu a přitiskne ji k sobě. Pohladí ji po vlasech.

„Kde je Tsik:a:kwe? Kam šel?“ vyzvídá netrpělivě Yian.

Dívka se pomalu uklidňuje. Darim ji příjemně hladí po zádech.

„Nechte ho být,“ odhodlá se dívka nakonec. „Někdy potřebuje být sám.“

„Jako každý z nás,“ zamyslí se chápavě Yian. Odmlčí se. „Takže kam šel?“

„Po tom je ti putna,“ oboří se na něj Darim. „Když chce být sám, tak ať je. Máš plnou hubu tolerance, ale skutek utek‘. To je ti podobné.“

„Co si to dovoluješ?!“

„Ty ten ústupek klidně uděláš, ale jen když bude po tvém. Rodina je na prvním místě, ale důležitější jsi ty. Pravda je důležitá, ale musí ti vyhovovat,“ odmlčí se. „Možná, že žiješ dýl jak jeden život, možná jsi toho zažil víc než my všichni dohromady, možná znáš věci okolo nás lépe než my, ale jednu věc ses ani za svůj dlouhý mizerný život nenaučil, a to ustupovat. Někdy je potřeba ustoupit a omezit se, aby z toho měl užitek i někdo jiný. Když stojí proti tobě mnohonásobná přesila, je lepší ustoupit. Když vidíš, že se někdo trápí, nepovyšuj se. Neřeš své problémy. Pomoz druhému.“

„Ale já pomohl. Pomohl jsem tvé matce.“

„Do hrobu!“

„To není pravda!“

Zatáhne se. Zahřmí. Poté několik blesků neslyšně uhodí nedaleko od trojice.

„Rozmazlený fracku!“ vybuchne Darim.

„Ty se opovažuješ takhle mluvit o svém otci?!“

„Jo, opovažuju. A mluvím pravdu.“

Darim dostane od Yiana pořádnou facku. Chlapec se chytne za tvář. Je horká. Cítí svůj zrychlený pulz. Teď se teprve pořádně naštval.

Vytahuje dýku.

Yian ztuhne.

„Darime, ne!“ křikne Sarója. Postaví se mu do cesty. Darim chce zastavit, ale čepel jde vpřed…

Yiana zabolí hlava a zapotácí se. K němu se však nikdo nehrne.

Oblaka se rozplynou. Darim je zoufalý. Cítí se na pokraji sil a úplně bezmocný. Písmeno D se zlověstně leskne na rukojeti držící ostrou čepel vnořenou do mladé dívky. Chlapec si s ní nešťastně vyměňuje zoufalý pohled plný strachu a lásky.

Tsik:a:kwe se vrací. Vidí tu scénu.

„A do háje,“ řekne. Rozběhne se.

Odstrčí Darima a okamžitě Saróji pomáhá.

„Neboj, sestřičko,“ konejší ji, „všechno bude dobré. Nebude to jako naposled. Ty mi neodejdeš. Ne teď.“

Vzpomíná si na ta slova. Pamatuje se, kdy je říkal naposled. A jak to dopadlo. Tehdy si řekl, že už k nikomu nebude chovat takové city, aby se to neopakovalo. A po dvaceti letech… Ne. Historie se nebude opakovat. Nesmí.

 

Padla noc. Hvězdy vrhají mdlé světlo na již tak bledou skupinu lidí súženou strachem. Okolo planoucího hřejivého ohně jsou roztroušeny stany potažené kožešinami pro udržení tepla. Dva nervózní muži sedí u ohně a nedůvěřivě po sobě pokukují. Nemluví, ačkoliv by bylo o čem. Vládne mezi nimi napětí. Ani jeden již neví, co od toho druhého čekat.

Vchod do stanu se otevírá. Vychází z něj Tsik:a:kwe. Vrhá na oba muže nenávistný pohled a posadí se k ohni.

„Bude v pořádku?“ strachuje se Darim s nesnesitelným pocitem viny. Tsik:a:kwe neodpovídá. Nepřítomně se dívá do jasných plamenů.

„Tsik:a:kwe,“ začne Darim. Muž zamrká. Darim upoutal jeho pozornost. „Kde jsi přišel k tomu jménu?“

„Dal mi ho otec, když jsem přišel k němu do kmene.“

„Jak ‚přišel‘?“

„Za svého mládí jsem ho nikdy nepotkal. Žil jsem s máti, která mi o otci neříkala nic. Věděl jsem jen, že je Američan.“

„Za svého mládí? O kolik let jsi od Saróji starší?“

„O devatenáct.“

Darim se překvapí. Takže on má třicet šest. Nevypadá tak.

„Raterihwy je mi líto,“ zavzpomíná Yian, „byla to statečná žena. Skutečně ji…?“

„Ano,“ odpoví netečně Tsik:a:kwe.  Nerad o tom mluví. „Rozsápal ji na cucky. Přímo před očima mé sestry.“

„Škoda, že jsem tam nebyl.“

Darim a Tsik:a:kwe pozvedli hlavu.

„Mohl bych ji zachránit,“ dodá Yian pro vysvětlení.

„Minulost už nejde vrátit.“

„Ale jde zabránit, aby se to v budoucnosti neopakovalo. Existuje zvíře, které může zabránit té stvůře v dalším ničení a ukrývá se ve velkých jeskyních.“

„A je to tu zas,“ poznamená Darim. O draka se zajímá, ale o syna? Ani ho nenapadne zeptat se, jestli je v pořádku.

„Prosím, v zájmu všech, kde je nejbližší jeskyně?“

Tsik:a:kwe se zahledí do ohně. Přemítá.

„Je to odsud asi den cesty,“ odpoví nakonec, aniž by spustil oči z plamenů. „Podél řeky. Přijdete na louku a na druhé straně by měla být jeskyně. Tak zkuste své štěstí.“

„Ty nepůjdeš?“ zeptá se Darim. Indián zavrtí hlavou.

„Sestra nemůže být sama a takovou cestu by teď nezvládla.“

„Vyrazíme za svítání, ne?“ chlapec se obrátí na Yiana.

„Jako vždy. Nechceš ale zůstat? Co Sarója?“

Darim se zamyslí.

„Ta tady má Tsik:a:kwa. Já půjdu s tebou.“

Nelíbí se mu představa, že by svou dívku opustil. Přesto potřebuje na otce dohlédnout. Obává se, že by znovu utekl. Proč to vůbec dělá? Pořád mu připadá, že před ním něco skrývá. Vše už mu ale řekl. Nebo ne?

„Jak myslíš,“ podívá se na oblohu. „Připozdívá se.“

Tsik:a:kwe se zvedne a mlčky odejde do Sarójina stanu.

„Co přede mnou skrýváš?“ zeptá se nedůvěřivý Darim. Yian se zarazí a chvilku překvapeně mlčí.

„Nic,“ odpoví nakonec. „Nic už před tebou neskrývám.“

„Podívej se mi do očí a řekni mi to znovu.“

Darim si vzpomněl na tuto metodu, kterou na něj uplatňovala Yuki. Nikdy však nepřišel na to, jak se pozná, že člověk lže, a to Yian moc dobře ví.

„Nic před tebou neskrývám,“ odpoví sebejistě.

Darim si ho změřil. Uvěřil mu.

Yian zakašle a pomalu se odebírá do stanu.

„A kdo bude hasit oheň?“ Darim se vyčítavě zeptá.

„No ty.“

„Proč já?“

„Protože jsem to řekl.“ Yian se podiví nad neposlušností syna. Takhle ho nevychovával.

Darim v duchu zakleje a oheň uhasí. I on už by měl jít spát.