Hydroponic towm VII.- Za bednama

Dalšího rána se probudil, jak už si zvykl, do deštěm promoklého dne. kapky hrály svoji smutnou symfonii na okapy a rýny a sýkorky si chránily své načechrané peří před deštěm pod zábradlím Joshova balkónu. orientačně se podíval na budík, kolik je hodin. Zděsil se, protože měl půl hodiny skluz. Rychle si opekl chleba se šunkou, oblékl se a zmizel za dveřmi. Vběhnul na ulivci a stopnul si taxi.

,,Dobré jitro, pane, kam to bude?" pozdravil a zeptal se taxikář

,,Dobrý den, prosím, na Highschool street, šlo by to?" řekl své přání Josh.

,,Vaše přání je mi rozkazem, Vašnosto! Co říkáte na dnešní počasí?" ptal se taxikář

,,No, jako v posledních dnech počasí pod psa." odpověděl Josh, přičemž stále pozoroval hodinky.
,,Jak dlouho bude trvat cesta?" zeptal se ještě nervózně

,,Co kdybychom si tykali? Můžeš mi říkat Fred, a jak se jmenuješ ty?" ptal se naprosto flegmaticky

,,Mé jméno je Josh Andrew Plant, ale přátelé mi říkají Josh!" řekl, ale chtěl se dozvědět především ten čas cesty než řidičovo jméno.
,,A co ta cesta?" nakonec přeci jen dodal, prtože viděl, že řidič mu ji sám od sebe neřekne, neboť ten měl v hlavě úplně jiná témata.

,,Cesta? Musíte vzít v úvahu ranní dopravní kolaps, špatnou viditelnost, mokrou vozovku, to, že mi nefungují stěrače, mám letní gumy a pro změnu nemám benzín, takže se ještě stavíme na benzínce." odpověděl opravdu velmi stručně Fred.
Byl v dobré náladě a bylo vidět, že si chce povídat. Narážel ovšem na do sebe uzavřeného Joshe, který teď na povídání něměl vůbec pomyšlení, protože silně spěchal na důležitý srovnávací test z biologie.

,,To znamená kolik času?" ptal se nervně

,,No, dejme tomu, když budou ideální podmínky a využijeme můj orientační smysl, tak asi hodinky cesty. aspoň si pěkně pokecáme, ne? odpověděl s úsměvem Fred.

,,No víte..." začal Josh, ale fred ho přerušil

,,Tykáme si, ne, kámo?"

,,Ok, víš, mám důležitej test a nerad bych ho propásl, tak mi není moc do řeči, chápeš? vysvětloval Josh.

,,Proč jsi to neřekl hnedka? Tak já to vezmu zkratkou a mezitím s tebou budu kecat, abych tě odreagoval!" řekl nadšně, šlápl na plyn a prudce zabočil do jednosměrky.

,,Tak si představ, že jsem tak včera večer projíždel Shipyardshirem, a najednou mi pneumatiky sklouzly o nějaký nazelenalý sliz, a ten je totálně rozežral! věřil bys tomu? Za chvilu tam tudy pojedeme, tak se můžeš podívat na vlastní oči." vyprávěl Fred.

Josh tomu nedával nikterak velkou váhu, šlo mu to jedním uchem tam a druhým ven. seděl a pozoroval prostředí rozmazané přes okýnko s kapkami. Za chvíli Fred opravdu zastavil a vystoupil z auta a začal mávat rukama a ukazovat na asfalt. za ním se rýsovala monumentální plachetnice s francouzskou vlajkou, na jejíž zádí byl ozdobným zlatým nápisem napsáno " L´air marin". vedle ní se houpalo molo a všude okolo bylo plno dřevěných krabic, provazů a lan. Josh otevřel dveře auta a vystoupil na Fredem.

,,Co děláš?! Já spěchám! Kde to jsme?! Tys mě zavezl někam k přístavu! Co tady mám dělat?!" řval rozčílený Josh, když hleděl tváří do rozbouřeného moře, na jehož protilehlém břehu omíjelo francouzské vinice.

,,Vždyť jsem ti říkal, že to vezmu zkratkou, ale pak mě napadlo, že ti ukážu ten sliz. Tys nic neříkal, tak jsem myslel, že souhlasíš." vysvětloval se zvrásněným čelem Fred.

Josh se povídal na hodinky, zjistil, že by test stejně nestihl, a tak se trochu uklidnil.

,,Tak mi ho teda ukaž, to jsem zvědavej, co to bude..." řekl trochu ironicky Josh.

Fred ho poklepal na rameno a řekl: ,,Budeš zírat, věř mi!"

Udělali asi dvacet kroků a narazili na světle zelený sliz. Josh se ho chtěl dotknout, když v tom mu Fred chytil ruku.

,,Blázníš? mě to rozežralo pneumatiky, nechci si domyslet, co by to udělalo s tvoji rukou."

Josh pokýval hlavou, čímž uznal, že má Fred pravdu. chvíli si sliz jen tak prohlížel, ale nemohl přijít na to, odkud se tu vzal. Rozhlížel se okolo sebe, ale nic podezřelého nespatřil. Ale nakonec přeci jen zjistil, že sliz není jen na jednom místě. Malé kapky se táhly někam za bedny s červeným křiklavým nápisem "secret". Protáhl se mezi stožáry beden a strnul. Uprostřed prostoru uviděl šlahoun hydrodendrie, z které ještě trochu vytýkal ten světle zelený sliz. opatrně sledoval šlahoun, který mizel za dalšími barikádami z kartónů. Tam našel mnohokrát širší obvod šlahounu, který byl ovšem zvětšen na délku jen okolo dvou metrů. napravo od něho se povalovaly cáry námořnického obleku. Josh vzal rychle nohy na ramena a proskočil okolo čtyř beden zpět k taxíku.

,,Frede, měls pravdu, vážně zírám! Nemáš nějakou trubičku se dnem?" ptal se Josh

,,Jen kanistr s náhradním benzínem, který musím ovšem stejně nalít do nádrže." odpověděl Fred překvapivě stručně

,,Tím líp, kámo, tím líp!" řekl rychle Josh

Fred nalil benzín do nádrže a kanistr podal Joshovi. ten do něho opatrně nabral trochu té záhadné látky a nastoupil do auta.

,,A kam jedeme teď?" ptal se Fred, kterého hřálo u srdce, že se Joshovi sliz líbil

,,Teď už na Highschool street, potřebuji ještě něco zařídit." objednal si cestu Josh

Za půl hodiny stáli před přírodovědnou fakultou.

,, Díky, Frede, kolik dělá ta cesta?" ptal se slušně Josh

,,Na účet podniku, příteli!" udělal přátelské gesto Fred

,,Mockrát děkuji, ještě mě tak napadá, dal bys mi své číslo? já bych nerad jezdil s někým cizím." zeptal se Josh

,,No jasně!" souhlasil nadšeně Fred. Vyměnili si čísla, rozloučili se a pak Josh zmizel za mohutnými klasicistními dveřmi.