Nejlepší rozhodnutí

Nejlepší rozhodnutí

Někdy se toulám ve svých myšlenkách, které směřují k lásce, zemi a hlavně těm bojovníkům, kteří věnovali svůj život paní smrti, abychom my ostatní nemuseli. Vítr si ševelý v korunách stromů a pohrává si na travnatých loukách, kde našla své temné lože mnohá těla bratří a sester. Nyní si však vítr brouká píseň míru.


Infera neměla a ani nechtěla dále ztrácet čas nad Neterem – možná za jiných okolností – rychle její zkoumavé oči našly slabé modravé světlo Orovovy misky a její nohy automaticky a neslyšně (dle dlouholetého výcviku) jí nesly tím směrem slabé záře z pochmurné a nevětrané třídy Onerodů. Dveře zůstaly otevřené i po odchodu velitelky bílo-skvostných, zastavila se v nich a člověk by čekal, že se otočí a naposled se podívá do třídy ve které se poprvé viděla s Neterem – nyní i s žíravým přesvědčením, že dnes asi naposledy – učila se věcem zemským i lidským, nestalo se tak, šla přímo k na ošuntělé podlaze sedícím Orovou.
Lajlaj, jak spatřil ve tmavé chodbě známou siluetu postavy své velitelky rychle vyskočil na nohy, připevnil si misku k opasku, ale prut stále držel v ruce, kdyby se nečekaně vyskytl problém. Infera si všimla, že doktor otevírá ústa a tak v rychlosti špitla. „Ano, skočil“ Orova, ale stejně promluvil.
„Velitelko Infero měli bychom školu opustit zadním vchodem, i přesto, že se celá budova a místní okolí zdá prázdné.“ Řekl polohlasně.
„Dobrý nápad, předpokládám, že ostatní čekají v tom malém květinovém výklenku madam Dry.“ Utrousila do tmy před sebe tak sebejistě jakoby s lajlajovým návrhem počítala. „Ano“ Doplnil.
Popelavá ulice měla něco šest metrů na šíř, když jste vyšli zadním vchodem Školy zlatých chrličů stály jste čelem k domů madam Dry. Ten stál uprostřed řady jiných, nalepený na slohově stejné budovy. Dům měl jako jediný v této ulici malé klenuté podloubí o dvouch obloucích a v jednom takovém měla madam Dry vystavené své květiny k prodeji.
Nyní však v podloubí byla jen tma, která kryla skupinu ve které se nacházeli Cerb Terb a ostatní. Z úkrytu sledovali obezřetně, jak levou tak pravou stranu ulice a též velmi napjatě zadní vchod školy, až se tam objeví velitelka Infera a lajlaj, což se brzy vyplnilo. Viděli nejprve, že Infera z poza futer nahlíží nejdříve do leva a vzápětí do prava ulice. Pak zmizela ve tmě, za krátký okamžik se toto opakovalo s tím rozdílem, že po rozhlednutí vyrazila i s Orovou k přímo k nim. Ona i doktor měli v rukách připravené zbraně.
Doběhli k ostatním, Infera upravené šavle stále v rukách a Orova to samé s prutem a miskou. Oba při vběhnutí do podloubí zachvátil chvilkový záchvěv vzpomínek na madam Dry a její voňavé květiny – ta vůně se dostala po celé škole.
„Cerb a Terb pozorujte dění na ulici a zbraně v pohotovosti.“ Řekla Infera ve spěchu.
Oba dva v souhlasném gestu vyndali pruty a odepjali misky dále sledujíc ulici.
„Tak, že si vyjasníme naši situaci“ Řekla Infera, potichu, ale tak energicky aby slyšeli i dva na stráži. „Z deseti členů bílo-skvostných je osm členů, jeden zemřel (při tomto slovu se zbývající tři šlechtici otřásli) a druhý se právě vydal do hlubokých útrob jednoho z magického sloupu této říše“ Řekla za bedlivého naslouchání všech Infera. S tím, že si rozhodně nebyla jistá co se stane s nimi nebo s Neterm.
„Mám nyní návrh a to vydat se zpět na naší jeskynní základnu za generálem Ominou pro další rozkazy a se zprávami o nynějším stavu Skvostného města“ S těmito slovy se podívala k zadnímu vchodu do Školy Zlatých chrličů.
Dále dodala. „Myslím si, že náš generál bude vděčný za zprávy i když nevíme přesně co tu Křižáci dělají nebo proč.“
„Snad to ven půjde tak lehce jako dostat se sem.“ Ozval se Lerb už se zbraněmi též v pohotovosti.
Vydali se tedy směrem k jedinému vchodu do Skvostného města, prakticky to byla půlkruhová mostní silnice mírně se svažující a napojující se k samotnému okraji horní části Skvostného města. Druhý konec silnice ústil na povrch k velké opevněné bráně.
Tato silnice byla před pěti sty lety použita k záchraně lidí z povrchu země před záhubou, kterou by si přivodili vlastní vinnou. Při výstavbě této mostní cesty – málokdo to věděl – museli být vyvrtány přídavné průduchy a průchody pro dělníky, které před blížícím se konfliktem byly proraženy. Právě touto cestou se do Skvostného města a ven z něj nepozorovaně dostáli teamy Temnomladých. Sem mířili, do těchto štol i naši hrdinové.
Cesta byla rychlá a klidná, stejná jako když utíkali plíživě ke škole. Nikde nikdo, ani duhový déšť. I tak se drželi stínů a zákoutí stále ostražití. Už měli před sebou i silnici, která stoupala na povrch. Ale oni v sestavě Infera v čela, za ní Cerb, Orova, šlechticové a na konci Lerb a Terb, čely před tímto cílem zahnuli podle Infery doprava a pak po pár metrech zase doleva a tím, souběžně s předchozí cestou běželi k mostní silnici ob ulici vpravo.
Za chvilku před sebou měli dvoupodlažní dům, normálně bijící do očí, protože stál, tak blízko mostu na povrch, že si ho musel všimnout každý, kdo buď šel z povrchu do podzemí a nebo naopak. Dům na jejich poslední křižovatce ve tvaru písmena T.
„Stůjte“ Křikli Fiodiux a Relilux, dva šlechtici zároveň. „Co se děje?“ Ozvala se tázavě a podrážděně Infera, když do ní málem vrazil Orova. „Paní.....“ Nakousl Fiodiux jeden ze šlechticů. Asi jí chtěl oznámit, že v předu je nebezpečí. Nedořekl.
Čelem k nim se a budově zády na celou šíři ulice se rozestoupilo na třicet vojáků křižáckých. V rukách drželi známé i dost divně vypadající zbraně, které Infera a nikdo ze skupiny neviděl – podle jejich překvapených výrazů v obličeji.
Infera rozpažila ruce, čelem k nepříteli, v každé svírala frixovu upravenou šavli a se samurajským brněním vypadala dost autoritativně. Toto bylo znamení pro nacvičený bojový postoj skupiny. Formace ve tvaru písmena T, kdy a většinou velitel skupiny stál v čele a na obou stranách měl po ruce od jednoho a více bojovníků – ne lajlajů.
Infera tedy měla na levém křídle Reliluxe a Cerba, na pravém to byli Fiodiux a Lerb.
Za zády se jí postavil nyní dost nervózní Terb.
Šlo o to, že při této formaci se počítá, že každý i velitel před sebe dle potřeby hodí misku, která odkloní nebo odrazí nepřátelský útok zbraní a jiného nebezpečí. V této skupině před velitele -a tak to také cvičili- musel být dán miskoštít někoho jiného (Infera jako člověk neměla misko-štít).
Pokud Terb, díky nervozitě štít neudrží je možné, že jeho velitelka umře dříve než se boj stačí rozhořet. Ve formaci T se za Inferu a nejistého Terba stoupl ještě Orova, který hodil svou misku k té Terbově. Terb se na něj s vděkem podíval, ale pak mu došlo, že lajlajové mohou miskoštít -daleko silnější pokud své Umění ovládají dobře- použít jen, když ošetřují zraněné.
Infera a šlechtici v jeden okamžik pochopili a Orova se šklebil, že i jim jeho plán došel. Fiodiux a Relilux jelikož byli Infeře nejblíže k ní, natáhli své paže a ona je bez jakéhokoliv zaváhání profesionálně řízla šavlemi mistra Frixe až na kost.
Tak se stalo, že lajlajův stále modravě svítící miskoštít svým polem, pohltil a chránil ledový štít miskoštítu Terba i Inferu a částečně štíty vytvořené ostatními.
„Pánové šlechtici s vaším dovolením vás pro jednou budu léčit co nejpomaleji.“ Oznámil jim omluvně Orova. „Hlavně aby váš štít vydržel co nejdéle pane lajlaji.“ Mínili Relilux a Fiodiux s úsměvem na tváři.
„Pane lajlaji.“ Opakoval si Orova v duchu. „Takhle mi nikdo ještě neřekl a zvláště ne nikdo ze šlechticů. Musím se snažit, prostě musím.“ S tím, se dal Orova do toho nejpomalejšího léčení, které bylo pravý opak toho co ho učili.
Nyní byly miskoštíty všech připravené stejně tak jako šavle a pruty k boji s třiceti nelítostnými Křižáky.
„Nejlepší rozhodnutí.“ Procedila pro všechny Infera, aby je povzbudila. Postavila se do obvyklého bojového postoje, kdy levá ruka se šavlí byla zvednuta v úrovni očí jako kryt a pravá ruka s dvojčetem šavle trochu níže a jakoby skrytě připravena k útoku.



Padal jsem snad celou věčnost a i když zdejší světlo prabídné bylo, na poznání věci, to vliv nemělo.