6. Kapitola - Nové -

Zastavil se a pohlédl na mě.

Pokusila jsem se o vřelý úsměv, který se zřejmě moc nepovedl.

,,Jmenuji se Bruno.‘‘ řekl nakonec, neboť usoudil, že mu nic jiného nezbývá.

,,T-těší mě pane.‘‘ nedokázala jsem udržet to drkotání zubů.

,,Dostanu tě do tepla.‘‘ pohlédl na mě s vráskou na čele.

,,Děkuji, ale já musím najít-,‘‘

,,Adama já vím má drahá, ale tvoje zdraví je mnohem důležitější.‘‘

Popadl mě za ruku a táhl mě do úzké uličky.

Co mám dělat?! Popadl mě strach, nemůžu jít s cizím chlapem! Snažil se mě chránit můj zdravý rozum.

,,Věř mu.‘‘ ozval se známý hlas.

Už zase ty? Vyštěkla jsem.

Ticho.

 

*

 

Posadila jsem do kuchyně a napila se dobře chutnajícího čaje.

,,Meduňka.‘‘ odvětil.

Znovu jsem se napila. Bylo to uvolňující, ta teplá tekutina mi proudila celým tělem do žaludku, který se stále svíral v bolesti, která se postupně mírnila a já konečně pocítila teplo.

,,Uklidňuje.‘‘ povzdechl si a nespouštěl ze mě zrak.

Co když mi tam něco přidal? Zarazila jsem se.

Usmál se, protože zřejmě pochopil mé obavy ,,nemusíš se bát.‘‘

,,Má pravdu.‘‘

Ticho, okřikla jsem hlas, na který jsem se zamračila.

Nechápavě na mě pohlédl.

,,Já se omlouvám, prosím, kde se to nacházím?‘‘

,,Dobrá otázka.‘‘

,,Kdo je Irina.‘‘ vypadlo ze mě bezmyšlenkovitě.

Mlčel.

,,Kdo je Irina.‘‘ zopakovala s trochou paniky v hlase.

,,To je určitá osoba, která nás všechny dostala do jistého problému.‘‘ věnoval mi ironický pohled.

,,Co se to tady děje?‘‘ zvážněla jsem, protože tohle celé místo mě děsilo.

,,To je velmi komplikované,‘‘ zamračil se ,,myslím pro tebe.‘‘

Už jsem mu chtěla položit další pro něj zřejmě nepříjemnou otázku, když v tom někdo zaklepal. Hbitě se postavil a rychlou chůzi odkráčel do chodby.

,,Díky bohu, že jste tady.‘‘ vydechl.

Snažila jsem se nastražit uši a téměř ani nedýchala, abych slyšela, o čem se baví a hlavně o koho se jedná.

,,Co se děje?‘‘ zeptal se klidný mužský hlas.

,,Bruno vypadáš-‚‘‘ začal jemný ženský hlas, který náhle přerušil hlasitý a pro mě ne moc snesitelný hlas další ženy.

,,Hrozně!‘‘ vyjekla.

,,Víte jde o ….,‘‘ něco tam šeptal, takže jsem slyšela velké houby. Přesto jsem zaslechla pár slov ,,Holka… problémy…potrestat.‘‘ při posledním slově se mi zrychlil srdeční tep.

Nic jsem neprovedla.

,,Blázníš? Já ji,‘‘

,,Uklidni se Klaryso.‘‘ řekl jemný ženský hlas.

,,A jak asi, když nás ta běhna dostala do takovýho průšvihu!‘‘

,,Co- co budeme dělat, Bruno?‘‘ optal se mužský hlas.

,,Já nevím Michaeli,‘‘ povzdechl si ,,má spoustu otázek a nejsem si jist zda ji zasvětit.‘‘

,,Kde je?‘‘ vyjekla Klarysa. Při těch slovech jsem sebou trhla.

,,Sedí v kuchyni.‘‘

,,Víš měl bys jí to říct. Nevíme, jak se to bude vyvíjet dál a sám moc dobře víš, že dřív nebo později se to dozví.‘‘

,,Co když to není dobrý nápad?‘‘ zeptal Michael dívky.

,,Já vůbec nevím.‘‘ řekl nakonec Bruno.

,,Měla by o tom vědět.‘‘ zasáhla do toho Klarysa.

,,Asi máš pravdu.‘‘ přiznal si Bruno s výčitkou v hlase.

,,Bruno není to tvá chyba.‘‘ snažila se zlehčit situaci ta dívenka.

,,Je.‘‘

,,Není.‘‘ řekli zároveň Michael s Klarysou.‘‘

,,Je! Měl jsem ji víc hlídat.‘‘

,,Nemohl si ji uhlídat, však víš jaká je. Teď už všichni víme, že je skutečně nebezpečná.‘‘ ukončila celé téma Klarysa.

,,Neměli bychom jít za tou dívkou?‘‘ zeptala se dívka.

,,Běžte.‘‘ řekl Bruno.

Nebezpečná, znělo mi v hlavě. Co když je to ta dívka v zrcadle. To by dávalo smysl nebo je tu ještě někdo další?

V tu chvíli jsem celá ztuhla, spatřila jsem tři lidi a v zadu Bruna. Byla jsem vystrašená, že mě někam zavřou a potrestají..

Ten mladý muž s popelavě blond vlasy si sedl naproti mně. Pozoroval mě svýma velkýma podezírajícíma modrozelenýma očima. Měl velmi štíhlé paže, ale tělo se rýsovalo svaly, což mohlo být pro někoho trošku matoucí, nebo to mohla velmi dobrá kamufláž, kdyby na něj někdo chtěl zaútočit v domnění, že je to slaboch. To měl být Michael jak jsem pochopila.

Jedna z dívek si sedla přímo vedle mě. Byl celá natěšená a usmívala se. První co mě udeřilo do očí byla její nehorázná krása, mulatky jsou sami o sobě velmi krásné, ale i tak mě to překvapilo. Měla o odstín tmavší bezchybnou pleť než já. Absolutně nepotřebovala žádný make-up, řasenku nebo rtěnku, neboť to všechno už ji vykouzlila sama matka příroda. Měla světle hnědé vlasy, které měla zastřihnuté do mikáda. Srdíčkový obličejík, ve kterém se vyjímaly mandlově zlatavě hnědé oči lemující dlouhé, husté řasy, které by ji určitě záviděly všechny modelky. Plná rty jemně růžové barvy a dokonale štíhlou postavu.

Druhá dívka už nepůsobila tak přátelsky. Spíš ve mně vyvolávala pocit povrchní nány. Dlouhé vlnité platinové blond vlasy, ve kterých jsem zahlédla pár pramínku medového odstínu, jí sahali téměř po plná prsa, která se ji vyjímala díky výstřihu a hádám dokonalé push-up podprsenky. Ve tváři se ji rýsoval poněkud znechucený až urážlivý výraz. Měla porcelánovou pleť, taky bez jediné chybičky,  jizvičky po akné či jiného nedostatku. Světlé modré kočičí oči s hrubými černými linkami a kratšími řasami, tenké rty s pleťovou rtěnkou byli semknuté pevně k sobě. Byla hodně vysoká, ale myslím si, že to spíš dělaly nejmíň patnácti centimetrové jehly, které měla právě obuté. Nikdy jsem dostatečně nechápala, jak v tom tyhle dívky mohou chodit.

,,Takže Sáro,‘‘ začal Bruno.

,,Já jsem Ronie.‘‘ skočila mu do řeči ta přenádherná dívenka sedící vedle mě.

Oplatila jsem ji úsměv.

,,Ano jistě.‘‘ zamračil se.

,,Já jsem Micheal.‘‘ přidal se muž sedící naproti mě.

,,A já Klarysa.‘‘ blond dívka našpulila rty a přivřela oči.

,,Takže jestli jsme skončili.‘‘ řekl trochu netrpělivě Bruno.

Všichni se napjali.

,,Máme problém.‘‘ pokračoval.

,,Doufám, že si to uvědomuješ.‘‘ řekla ostře Klarysa a já věděla, že ty jedovaté slova patřili mě.

Nevěděla jsem, co mám říct.

,,Není to její chyba.‘‘ zastal se mě Michael. Zahřálo mě to u srdce i když jeho pohled nebyl moc přátelský.

,,Přesně. Vypadá chudák tak vyplašeně. Určitě by jsem ji měli přestat strašit.‘‘ pronesla soucitně Ronie.

,,Já-‚‘‘ Začal Bruno.

,,Jak vůbec víte, že to není ta malá mrcha?‘‘

,,Klaryso!‘‘ okřikl ji Michael.

,,Vždyť ji vůbec neznáme!‘ pokračovala Klarysa.

,,No právě.‘‘ pustila se do toho Ronie.

,,Přestaňte se ji laskavě zastávat. Ta běhna nás vodila za nos tak dlouho, že bych se vůbec, ale opravdu vůbec nedivila, kdyby před námi seděla ta vždycky ubohá Irinka, která za nic nemohla.‘‘ pořád mlela tu svou písničku.

Zamračila jsem na ni.

,,Zmlkni Klaryso.‘‘ přerušil ji Michael.

,,Mám pravdu! Vždycky ji mám.‘‘ naježila se.

,,Neruším vás?!‘‘ vykřikl Bruno.

Všichni opět zmlkli akorát si vyměnili jedovaté pohledy.

,,Já ji věřím.‘‘ řekl po chvilce napětí Bruno.

Klarysa si odfrkla, aby nám všem dala jasně najevo její nesouhlas.

,,Jak si se sem dostala?‘‘ zeptala se mě jemně Ronie.

,,Pravdu.‘‘ ozval se hlas.

,,Já- já je to dlouhý příběh.‘‘

,,Máme čas.‘‘ postrčil mě Bruno.

Všichni dokonce i Klarysa přikývla.

Všechny jsem si prohlédla.

,,Mluv. Oni ti neublíží, věř mi.‘‘

Jak ti můžu věřit? Jsi jen výplod mé fantazie.

,,Mluv!‘‘

,,Začalo to autonehodou, při které jsem zabila dva lidi,‘‘ sledovala jsem jejich překvapené výrazy ,, pak se začalo dít něco divného-‚‘‘

,,Nemluv o mě.‘‘ zarazil mě hlas.

Proč?

,,Opovaž se o mě něco říct!‘‘

,,Co se dělo?‘‘ popohnala mě Klarysa.

,,Prostě divné věci, viděla jsem sebe v odrazu zrcadla, jenomže jsem dělala něco jiného a,‘‘ potřebovala jsem trochu času ,,ona taky.‘‘

,,Ona.‘‘ přemýšlel nahlas Michael.

,,Myslím, že je to dost jasný.‘‘ řekla Klarysa.

,,Jak vypadala?‘‘ naléhala Ronie.

,,No přeci jako já.‘‘ polkla jsem.

Všichni si vyměnili pohledy.

,,Jak jsi umřela?‘‘ zeptala škodolibě Klarysa.

Málem se mi zastavilo srdce.

Já jsem mrtvá?!

,,Klaryso!‘‘ obořil se na ni Bruno.

,,Já jsem mrtvá?‘‘ snažila jsem se zastavit slzy a pohlédla na ni.

,,No-‚‘‘ kousla se do rtu Ronie.

,,Ne docela.‘‘ snažil se mi dát trochu naděje Michael.

,,Má pravdu Sáro.‘‘ přikývnul Bruno ve znamení, že tu stále existuje naděje.

,,Já..to nechápu.‘‘ jedna slza mi přece jen unikla.

,,Později ti to vysvětlím.‘‘ stiskla mi ruku Ronie s chápavým pohledem.

,,Sáro musíš nám říct, jak jsi se sem dostala.‘‘ začal znovu Bruno.

,,Já,‘‘ snažila jsem si vybavit ten okamžik ,,byla jsem zrovna na návštěvě svých rodičů, pak mi zabodla téměř do srdce velký střep toho zrcadla,‘‘ přemýšlela jsem dál ,,ale ještě předtím než, než jsem umřela,‘‘ snažila jsem se to říct bez paniky ,,mě určitě někdo chtěl zachránit.‘‘

Bruno se zamračil ,,chápu to zřejmě.‘‘

,,Jak?‘‘ nechápavě na něj pohlédla Klarysa.

,,Je dost možné, že leží v komatu někde v nemocnici.‘‘ řekl Michael.

,,V komatu jsem byla, ale nikdy jsem nebyla zde.‘‘ vmísila jsem se do toho.

,,Jsi skoro mrtvá.‘‘ připomněla mi Ronie.

,,Tvoje tělo asi ještě někde přežívá na přístrojích.‘‘ dokončila fascinovaně Klarysa téměř s úsměvem na rtech.

,,Nechceš informovat Sebastiana s Maxem?‘‘ zeptal se Michael Bruna.

,,Proč?‘‘ zamračila se Klarysa.

,,Jsou přeci tam na druhé straně. Mohli by zkontrolovat její tělo, zda stále žije, nebo zjistit jestli ji máme jenom převést.‘‘

Kam převést?

,,To je dobrý nápad.‘‘ přiťakala Ronie a podívala se na Bruna.

,,Dobře souhlasím s Michaelem.‘‘ řekl na konec Bruno a odešel z kuchyně.

,,Převést?‘‘

Klaryse se zablesklo v jejich kočičích očích ,,na druhou stranu víš,‘‘ usmála se.

,,Přestaň.‘‘ procedila skrz zuby Ronie.

,,Tam kde navždy odchází duše mrtvých lidí.‘‘ pokračovala s arogantním tonem.

,,Zmlkni.‘‘ vykřikl Michael.

,,Nebo?‘‘ zeptala se ho provokativně.

,,Nebo tě nechám potrestat.‘‘ tentokrát se na ni usmál jedovatě on.

Hned ji natěšenost přešla a zamračila se.

,,Takže,‘‘ vrátil se zpět Bruno ,,ti dva jsou informovaní. Michaeli a Klaryso vy půjdete semnou musíme vyřešit tu věc,‘‘ podíval se na mě ,,kvůli, které jste tady původně měli přijít. A ty Ronie,‘‘ pohlédl na ni ,, prosím tě odveď Sáru do AnthraxCollege a můžeš ji vzít rovnou na hodinu boxu, kterou stihnete, když teď vyrazíte.‘‘ pohlédl na hodinky, které měl na pravém zápěstí.

,,Jasně.‘‘ zajásala Ronie a postavila se k odchodu, popadla mě za ruku a mířily jsme pryč.

,,Tak nazdar.‘‘ kývla na mě Klarysa. Určitě byla ráda, že už mě nebude mít na očích.

,,Pa krásko,‘‘ usmál se na mě Michael. Docela mě to překvapilo, neboť  se jevil jako nepřístupný ,,uvidíme se později.‘‘ dodal ještě.

,,Přesně, uvidíme se později Sáro. Neboj se s Ronie jsi v bezpečí.‘‘ usmál se Bruno.

Ach ne. Oni chodí do školy?

,,Ne tak docela.‘‘ řekl hlas.

Proč mi pořád něco říkáš?

,,Brzy na to přijdeš, zatím to nikomu neříkej.‘‘

Proč.

,,Mám práci.‘‘