Váš příběh - Kapitola I.

Mikia Romány » Fantasy

Anotace: Tato kapitola je kopií originálu zveřejněného na http://vaspribeh.wz.cz. Na uvedeném webu naleznete příběh vždy aktuální a svým hlasováním taktéž můžete ovlivnit jeho směřování. Těším se na spolupráci! :-)

Sbírka: Váš příběh

„Vězeň 125!“

„Zde!“

„Vězeň 569!“

„Zde!“

„Vězeň 695!“

„Zde!“ odpověděl pevným hlasem třetí z dotazovaných. Byl z trojice vězňů nejmenšího vzrůstu, zato však jeho postavu nehyzdilo objemné břicho ani holá vrásčitá hlava - neduhy vyskytující se v různém stádiu vývoje u zbylých dvou trestanců.

„Ostraho, otevřte bránu. Tihle tři všiváci už nám dají sbohem.“

„Provedu, veliteli!“

Rzí prolezlé panty zaskřípaly a pootevřenou branou vyšly do ruchu jedné z hlavních ulic města Regie tři otrhané postavy. Krátce a bez emocí se rozloučily a dvě z nich brzy zmizely v ruchu města. Třetí postava, vezeň číslo 695, však zůstala stát před věze%nskou branou. Tmavé oči zasazené v neholeném obličeji zvědavě rychle přelétaly z místa na místo. Po deseti letech strávených v izolaci temné cely muž potřeboval chvíli času, aby opět přivykl tolika vjemům. Křik pobíhajících dětí, dusot koní táhnoucích povozy s všemožným zbožím, vůně pečené šunky... Byl omámen a omráčen živostí světa, který musel před deseti lety nuceně opustit. Vzpomínal, jak tato ulice vypadala, když ji viděl naposledy. Ticho, klid, domy pobořené, silnice rozbitá. Vládl zde tehdy ještě strach a smrt - pozůstatky války s gorgony, která právě před desetiletím skončila. Obyvatelé i v té nejzapadlejší vsi tehdy vesele a plnými doušky vítali vytoužený mír. I on vítal. Smál se a pil. Příliš. A na dlouhou dobu naposledy...

Toho rána před deseti lety se v Zeleném kopci, drobném horském městečku, probouzeli všichni, včetně dětí a starců, s bolestí hlavy - neklamným to znamením že se předchozí noci pilo velmi přes míru. Pomalé a malátné ráno však narušil vyděšený výkřik děvečky z Morganova statku. Chuděra ihned po tomto výkřiku upadla do mdlob, vyděšena spatřeným. Brzy se k místu výkřiku seběhla většina obyvatel městečka. Nevěřili vlastním očím. Za hlavní stodolou se na větvi mohutné jabloně ne pevném provazu houpalo zohavené tělo mladé gorgonky, která na statku vypomáhala v kuchyni. Tělo bylo zbaveno všech končetin. Vytřeštěné chladné oči umučené hrozivě vyčítavě zíraly na strnulý dav přihlížejících. Když mrtvou ubožačku sundali, nalezl na jejích zádech přivolaný lékař přišitý list papíru. List dosti nasáklý zčernalou krví, avšak stále dobře čitelný: „Vyčistěme Regijské králofství! Uřešmě sviním pařáty, ať už je po naší zemi nigdy nefztahují! Tato cizačka je vístrahou všem krvelačným opludám Severu!“ Podobné činy byly bohužel v prvních poválečných dnech běžné - mladí a kořalkou řádně posilnění Regiané si vylévali vztek a válečná traumata na těch nejnevinějších gorgonech - ženách a dětech. To, jak tyto oběti dopadaly, brzy šokovalo a pohoršilo i samotného krále Saslyka, jinak zarytého odpůrce gorgonské rasy a jejího aktuálního pokořitele. Vydal proto nařízení přísně a urychleně trestat podobné činy. Na Zelený kopec proto již druhý den po hrůzném nálezu dorazil vyšetřovatel z provinčního města a odhalil, že nápis byl na tělo nebohé gorgonky přišit nití s přídavkem karmia, kterou se šijí boty pro regijskou armádu. Znalosti a potřebné dovednosti má jen velmi úzký okruh královských ševců. Jeden z nich žil a šil právě na Zeleném kopci. Případ vyřešen. Aktů pomsty na gorgonském obyvatelstvu každým poválečným dnem přibývalo, a vyšetřovatel proto neměl mnoho času na pečlivější vyšetřování. Byl jistě také motivován odměnou za každého zajatého pomstychtivce. Ševcovi nepomohlo ani jeho nestřídmé pití předchzí noci - samou radostí z konce války se natolik opil, že si nebyl schopen vybavit naprosto nic. Jeho přátelé na tom nebyli o nic lépe. Ani se však nepoušeli ševci aliby poskytnout - každý se raději od jakékoliv spojitosti s vraždou držel co nejdále. Švec byl k jeho smůle také dobře znám tím, že vždy rázně odmítal jakkoliv komentovat protigorgonskou válku. O gorgony se vlastně vůbec nezajímal. Byl jediný, kdo se o gorgony nezajímal. To bylo velmi podezřelé. Sečteno a podtrženo, ševcovská nit a ševcovy neznámé myšlenky všechny přesvědčily o jeho vině. K ničemu mu nebyla jeho dosavadní bezúhonnost a snaha obhájit se. Byl zajat a odveden do hlavního města království. Spolu s těmi největšími ukrutníky a mordýři ho odsoudili k deseti letům žaláře a těžkých prací.

Ruch ulice jej vytrh ze vzpomínání. Jak to asi po deseti letech vypadá v Zeleném kopci? Jak se daří ženě a synovi? Když ševce zatkli, byl jeho synovi sotva rok. Za celé ty dlouhé roky vězeň číslo 695, zelenokopecký švec, nedostal o rodině jedinou zprávu. To byl pro něho ten nejhorší trest. Vždyť se s rodinou nestihl ani pořádně rozloučit. Odvlekli ho aniž by mohl zanechat dopis na rozloučenou, když byla žena se synem v sousedním městě na trhu prodávat vyrobené boty. Hned po starostech o rodinu ho po celých dlouhých deset let trýznila nemožnost napít se poctivě vychlazeného piva. Nyní byl opět svobodný a mohl si všechny své tužby vyplnit. Dohnat deset let života, o která přišel, aniž by věděl zda právem. Minulost bolele. Přítomnost volala. Mohl jít kam se mu zachtělo. Bylo to jako ve snu. Stál zády k vratům temné věznice a před ním začínal nový život.

* * *

Nejaktuálnější pokračování a více informací na vaspribeh.wz.cz

Autor Mikia, 18.03.2015

Přečteno 475x

Tipy 0