Hydroponic towm VII.- Symbiothicum

Prošel dlouhou dřevem obloženou chodbou a zaťukal na dveře kabinetu profesora Irwina Boshe.

,,Dále!" ozvalo se tlumeně zpoza dveří.

Josh je otevřel a vešel dovnitř.

,,Dobrý den, pane profesore, měl byste chvíli čas?" zeptal se zvořile Josh, div se neuklonil.

,,Ale jistě, že mám. Bude stačit hodinka? Já pak musím jít přednášet." odpověděl vstřícně prof. Bosh.

,,To bohatě stačí, je možné zajít do laboratoře? Potřeboval bych, kdybyste se na něco podíval." zeptal se Josh.

,,Něco mi říká, že to bude mít něco společného s hydrodendriema, mýlím se snad?" ptal se s úsměvem prof.

Nemýlíte, vy hned poznáte, co má človk na srdci, i když vás chce překvapit." usmál se také Josh.

Prof. Bosh vstal z křesla a rukou naznačil, ať ho Josh následuje. Došli do laboratoře a Josh mu podal kanistr, který se už pomalu rozežíral.

,,Našel jsem ho ve Shipyardshiru, je to jakási látka, kterou hydrodendrie nejspíš používají na usmrcení oběti a k následnému rozložení a pozření. Viděl jsem, jak jedn hydrodendrie pohltila námořníka...Mimochodem já sám jsem jim unikl jen o chlup ve vlastním sklepě. Něco se děje, profesore, a začíná to být vážné!" pronesl téměř výhružnou řeč Josh.

,,Zajímavé...a nemilé, co mi tu říkáš. Podíváme se té látce na zoubek, ať jsme o trochu chytřejší." řekl profesor a zadíval se do mikroskopu. za chvíli odvrátil své oči od přístroje a vrhl svůj pohled na Joshe.

,,Asi máme problém, Joshi Plante, je to organická kyselinaschpná primitivně přemýšlet. Díky ní se z hydrodendrií stalo to, čím jsou teď. když jsem je zkoumal dřív, žádnou kyselinu neobsahovaly." zarmoutil se při sdělení profesor.

,,Co můžeme dělat?" zeptal se Josh

,,Nech mi tu ten vzorek, já ho ještě pořádně prostuduji, ty si zatím dávej pozor a řekni všem, s kým se dáš do řeči, ať si dávají taky pozor na svůj krk," odpověděl profesor, kterému se vytratil úsměv z baculaté tváře.

Josh rozrušeně opustil budovu Haverfield University of biology a zavolal na fredovo číslo.

,,Čau, chlape!" ozvalo se z mobilu

,,Zdar, Frede, prosím tě, mohl bys přijet před universitu?" zeptal se Josh.

,,Že se ptáš, člověče, jasně, že přijedu! Budu tam tak za deset minut, jsem teď totiž na Whitehampu, ok?" temperamentně vychrlil do mobilu souhlas Fred.

,,Ok, já počkám." odvětil Josh a rozloučil se.

Sedl si na kamenné schody hned vedle majestátně vyhlížejícího lva, který pomyslně hlídal budovu. Pozoroval tu marnost, trýzeň a pochmurnost, s kterou lidé přeskakovali rodící se moře na asfaltovém chodníku. Ale především si uvědomoval tu nevědomost, sladkou, ale nebezpečnou, nevědomost...