Lotte - 2. kapitola

"Vážený profesore Brumbále,

 

ačkoli mě zpráva o smrti mé chráněnky velmi zasáhla, obávám se, že další poručnictví nemohu přijmout. Vzhledem k tomu, že nebohá Salamandra měla tento rok dosáhnout plnoletosti, a tím by má zákonná povinnost, uložená Ministerstvem čar a kouzel, skončila. Velmi lituji osudu toho děvčete, ale mám již jiné závazky a bude jen ku prospěchu mé věci, budu-li se moci svého nového poslání ujmout dříve.

 

Již jsem uvědomila patřičné oddělení Ministerstva a zaslala tamtéž veškeré dokumenty o majetkových poměrech nebohé Salamandry. V osobních věcech mé nebohé chráněnky byste také měli najít klíč k jejímu trezoru č. 420 u Gringottových, kde je více než dostatek prostředků k uhrazení veškerých výdajů, které by Vám dočasný pobyt děvčátka v Bradavicích mohl způsobit.

 

Má nebohá chráněnka neměla žádné žijící příbuzné, tudíž očekávejte, že Vás v blízké době navštíví zástupce Ministerstva, aby dítě předal do péče pověřené osoby, případně sirotčince. Jak už jsem informovala Ministerstvo, nečiním si nárok na nic z jejích osobních věcí, ani jiného majetku. Obnos, který mi náleží jakožto odměna poručníka, má v kompetenci pověřený pracovník Gringottovy banky.

 

Velice lituji, že Vám má nebohá chráněnka způsobila tolik starostí a rovněž, že Vám nemohu být nijak nápomocná. Pohřbu se nebudu moci zúčastnit, odjíždím okamžitě za svými nynějšími povinnostmi.

 

Přijměte mou soustrast Vy i její přátelé.

 

S lítostí

 

Bronilda Dullardová"

 

 

Albus Brumbál dočetl dopis a rozhlédl se po ostatních členech profesorského sboru. Všichni mlčeli a jejich obličeje se kabonily lítostí nad Salamandrou a vztekem na Bronildu Dullardovou. Salamandra sice zůstávala v Bradavicích běžně i přes svátky a domů jezdívala jen na letní prázdniny, ale i přesto nikdo neočekával, že by její úmrtí mohlo být přijato tak chladně někým, kdo ji měl vychovávat, pečovat o ni a postarat se, aby se jí dostávalo všeho, co bylo třeba k jejímu prospívání. Zjevně se jí však dostávalo všeho kromě lásky, soucitu a lidského tepla.

 

Tíživé ticho neustávalo. I profesoři, kteří Salamandru nikdy nevyučovali, cítili hluboký smutek nad jejím osudem a především nad osudem malé Lotte, kterou zřejmě nečekala o nic vřelejší, natož rodinnější budoucnost.

"Můžeme pro to děvče něco udělat, Albusi?"

"Obávám se, Minervo, že její osud je plně v rukou Ministerstva." řekl Brumbál a v místnosti opět zavládlo ticho.

"Snad by zde bylo řešení, když dovolíte."

Všechny oči se upřely na profesora Snapea. Vzduch naplňovalo napjaté tázavé očekávání, ale tváře mnohých také prozrazovaly těžko skrývaný šok.

 

"V případě, že by někdo z nás nabídl Ministerstvu, že půjde děvčeti za kmotra, dotyčný či dotyčná se pak může stát jejím poručníkem a tím vzít na sebe odpovědnost za její výchovu a prospívání. Nehledě na to, že by byla uchráněna před hrůzami sirotčince. Brumbále, zvláště vy si zajisté nejlépe uvědomujete, jakého člověka udělal sirotčinec z Toma Raddla nebo chcete-li, Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit."

"Profesore! Snad nechcete dávat panu řediteli za vinu-" vykřikla profesorka McGonagallová.

"To je v pořádku, Minervo. Domnívám se, že Severus chtěl pouze naznačit, že by bylo dobré se pokusit zabránit tomu, aby Lotte musela prožít smutný a těžký život v sirotčinci jako Voldemort nebo mít sice krásný a pohodlný domov jako její matka, ale chladný a bez lásky. Je to tak, Severusi?"

 

Profesor Snape přikývl a jeho obličej působil ještě temnější a zamračenější než obvykle. Kdyby se počasí řídilo podle jeho mimiky, byla by obloha venku černá, duněl hrom a vichřice by si hrála na honěnou s tornády. Otázka, kdo bude kmotrem malé Lotte, zůstávala nevyřčená, přesto její přítomnost byla téměř fyzická - jako by byla napsaná křídou na tabuli a jednotlivá slova někdo očaroval tak, aby se vznášela a tančila kolem hlav přítomných.

 

***

 

Na koleji Havraspáru nebyla atmosféra o nic veselejší. Ne že by Salamandra měla mnoho přátel; byla to spíše tichá a uzavřená dívka, ale s dobrým prospěchem a vždy se držící svých zásad. Nikdo si nevzpomínal, že by kdy porušila školní řád. Tím větší poprask pak způsobilo její otěhotnění. Počáteční nevolnosti se snažila potlačovat lektvary od madame Pommfreyové, která sice odmítla ji této nenadálé komplikace zbavit, nicméně alespoň byla ochotna jí pomoci udržet to v tajnosti a také jí ulevovat od nevolností, které by jinak byly jasným signálem pro ostatní studentky, ale i některé vyučující.

 

Prostorná společenská místnost potemněla černými stuhami, závěsy a také lítostí a depresivními myšlenkami. Bylo tomu možno zabránit? Možná kdyby… Salamandra Lendwirtová byla velmi nadaná v oblasti kouzelných formulí a přeměňování. Brzy sama přišla na to, jak se dají některá zaklínadla propojovat a že soustředí-li dostatečně mysl na dané zaklínadlo, není ani třeba jej vyslovovat a rovněž sama pár zaklínadel vytvořila. Držela si je však v přísné tajnosti a jediný, s kým se o své znalosti dělila, byla Grenadina Chattybabblerová.

 

Ta jediná věděla o všem, co Salamandra prožívala, jakými zaklínadly se zrovna zabývala, ale také jako jediná znala mladého motáka, který byl příčinou celého tohoto martyria. Rohypnius Witchcrook, moták ovládající umění hypnózy. Jediné dědictví rodu Withchcrooků, které stálo za zmínku. Jeho rodina neměla ani trezor u Gringottových, neboť tam obvykle nebylo co ukládat, za to měla chátrající dům v lesích Kambrijského pohoří ve Walesu. Jako poslední potomek svého rodu se potuloval po Británii a užíval hypnózy k dosažení čehokoliv, čeho se mu zachtělo. A před devíti měsíci to byla právě Salamandra, která se bohužel do Rohypnia navíc zamilovala.

 

Za normálních okolností si zhypnotizovaný absolutně nepamatuje, co dělal po dobu, kdy byl zbaven vlastní vůle. Ovšem byl-li hypnotizér něčím vyrušen ze soustředění, probíhající hypnóza se destabilizovala, což mohlo znamenat, že oběť hypnózy si v lepším případě bude vše pamatovat. V horším případě následky hypnózy zajistily dotyčnému doživotní pobyt v Nemocnici u svatého Munga. A tak se stalo, že zhypnotizovaná Salamandra sice neměla ponětí, že její náklonnost k Rohypniovi nepramení z ní samotné, ale za to si vše velmi živě pamatovala.

 

Grenadině stačilo prolistovat pár bradavických kronik, aby se dovtípila, že pár Witchcrooků v Bradavicích v minulosti skutečně studovalo a především všichni disponovali hypnotickými schopnostmi. Závazala se však Salamandře neporušitelným slibem, že nevyzradí nikomu, kdo ji přivedl do jiného stavu. Naneštěstí pro Grenadinu, Salamandra ten slib vylepšila o zaklínadlo, které způsobilo jeho dědičnou přenositelnost. Po její smrti byla tedy Grenadina stejným slibem zavázána vůči Lotte a musela tedy dál žít s vědomím, že na světě existuje člověk, který je Lottina rodina, ačkoliv o jeho případné schopnosti péče o dceru se dalo dosti pochybovat.

 

Osud Lotte se tedy zdál zpečetěn. Otce by mohla poznat jedině tehdy, kdyby Grenadina porušila neporušitelný slib a obětovala tak svůj život pravdě. Tak odvážná však Grenadina nebyla, a tak nic netušící Lotte dál čekala na svůj osud v kolébce na ošetřovně.