6. Poprvé

„A je to,“ řekla jsem, když jsem si vybalila poslední krabici. Stěhování nám zabralo asi týden. Nikam jsme nespěchali, navíc já jsem mezitím musela pracovat. Oblečení se mi pohodlně vešlo do skříně, protože, jak jsem zjistila, Tomovi stačilo pár košil, triček a kalhot. Zbytek věcí jsem měla uložený různě po domě. Věci týkající se práce jsem si nechala v ložnici na stole, svůj oblíbený župan jsem si pověsila do koupelny a pro zbytek věcí jsem taky našla místo. Prozkoumala jsem díky tomu pořádně zbytek domu. Znala jsem prakticky každý kout, až na jeden pokoj. Dveře naproti koupelně byly zamčené od samého počátku, co jsem tady. Chtěla jsem se Toma zeptat, proč jsou zamčené, ale na druhou stranu, určitě to má nějaký svůj důvod, a kdyby chtěl, abych ho věděla, určitě by mi ho řekl.

„Vítám tě doma,“ řekl Tom a vyrušil mě z mého uvažování. „Doufám, že tu budeš šťastná.“

„Já jsem šťastná, když jsem s tebou. Takže jestli mi nehodláš v nejbližší době zlomit srdce, tak myslím, že šťastná budu.“

„Máš štěstí. Zatím to v plánu nemám.“ Jakmile to dořekl, přišel ke mně a políbil mě. Myslím, že toho se nikdy nenabažím. Během toho týdne jsem si byla čím dál jistější, že ho miluju. Že s ním chci strávit zbytek svého života. Ale čekala jsem na vhodnou příležitost, abych mu to řekla. Navíc jsem s tím chtěla spojit i to, na po čem oba toužíme. Naše poprvé.

„Co budeme dělat teď?“ zeptala jsem se.

„Ty si trochu odpočiň. Já musím zajet do města a něco tam zařídit.“

„A v kolik se vrátíš?“ zeptala jsem se a v hlavě jsem si začala dávat dohromady plán.

„No, nejdřív kolem sedmé. Ale nevím to jistě. Až budu vyrážet, dám ti vědět.“ Perfektní, pomyslela jsem si.

„Dobře, budu tu na tebe čekat.“ Políbil mě na rozloučenou. Vyprovodila jsem ho ke dveřím a počkala, až nastoupí do auta. Dívala jsem se za ním, dokud nevjel do lesa.

Vrátila jsem se do chaty. Podívala jsem se na hodiny, abych zjistila, kolik mám času. Teď byly tři hodiny odpoledne. To je ideální. Začala jsem si třídit myšlenky a rozvrhovat, kolik času na co budu mít. Nejdříve začnu sprchou.

Šla jsem do ložnice a ze skříně si vyndala čisté spodní prádlo. Vybrala jsem si červenou krajkovanou podprsenku a kalhotky. Odešla jsem do koupelny, sundala jsem si veškeré oblečení a vlezla do sprchy. Pustila jsem na sebe proud teplé vody a v myšlenkách jsem zalétla k tomu, co mám v plánu. Tak hrozně moc jsem se těšila. Připadala jsem si jako dítě. Zavrtěla jsem hlavou, abych se vrátila myšlenkami zpět. Žiletkou jsem se pečlivě zbavovala všech nežádoucích chloupků. Poté jsem si umyla tělo i vlasy. Když jsem vylezla ze sprchy, ještě jsem se namazala vanilkovým tělovým krémem. Moje pokožka pak byla hebká a krásně voněla. Oblékla jsem se, přehodila si ručník přes ramena a začala si rozčesávat vlasy.

Když jsem byla hotová, nastal čas k dalšímu kroku. Vrátila jsem se do kuchyně, otevřela ledničku a začala jsem hledat. „Přece tady někde musí být. Určitě jsem ho kupovala,“ říkala jsem si pro sebe. Už jsem začala být lehce nervózní, ale pak jsem ho naštěstí našla. Měla jsem v plánu uvařit lososa s opečenými brambory. Naštěstí mě vaření bavilo již od malička, takže vařit jsem uměla velmi dobře. Připravila jsem si všechno tak, aby, až se mi Tom ozve, že vyjíždí z města, stačilo lososa a brambory jenom hodit na pánev a osmažit. Asi po půl hodině jsem byla hotová. Teď přišel na řadu stůl. Sundala jsem z něj starý ubrus, a přehodila přes něj nový bílý ubrus. Na ten jsem dala ještě červený běhoun. Následovaly talíře, na které jsem složila červené ubrousky. Dále příbory, skleničky na víno a samozřejmě jsem nemohla zapomenout na svícen se svíčkami. Poodstoupila jsem kousek dál, abych se podívala na svůj výtvor. Venku sice bylo ještě světlo, ale i tak to vypadalo krásně. Až budou zapálené svíčky, bude to ještě lepší. Podívala jsem se na hodiny. S úlevou jsem zjistila, že mám ještě hodinu času.

Odešla jsem tedy do ložnice. Tam jsem ze skříně vyndala krátké červené šaty bez ramínek. Tohle bylo vůbec poprvé, co jsem si je vzala na sebe. Nikdy předtím jsem nenašla vhodnou příležitost proto si je obléct. K nim jsem si vzala černé boty na nižším podpatku. V koupelně jsem si vlasy ještě jednou rozčesala a rozhodla se, že je nechám rozpuštěné. Ze skříňky jsem si vyndala své líčení. Nejprve jsem si decentně nanesla hnědé oční stíny a poté řasenku. Chvíli jsem se rozhodovala, jaké si vezmu náušnice, a nakonec vyhrály malé stříbrné pecičky. Při pohledu do zrcadla jsem zůstala stát jako zmražená. Vypadala jsem krásně. Přesně takhle jsem si to představovala. Chtěla jsem, aby dnešní večer byl perfektní. Abychom na něj oba dva vzpomínali ještě dlouho.

Když jsem se vrátila do kuchyně, uslyšela jsem pípnutí esemesky. Vzala jsem mobil do ruky a přečetla si zprávu:

PRÁVĚ VYJÍŽDÍM, BUDU TAM ZA 15 MINUT, TĚŠÍM SE NA TEBE.

Skvělé načasování. Dodělala jsem předpřipravenou večeři, kterou jsem následně nandala na talíře. Z lednice jsem vyndala červené víno. Měla jsem výhodu v tom, že Tom do lednice vůbec nechodil. Za ten měsíc si zvyknul na to, že vařím já, takže veškeré nakupování jídla bylo na mě. Nemusela jsem se tedy bát, že by si Tom něčeho všimnul. Právě ve chvíli, kdy jsem víno nalila do skleniček a odložila ho na kuchyňskou linku, jsem uslyšela bouchnutí dveří u auta. Rychle jsem ještě zapálila svíčky. Najednou jsem byla nervózní. Co když se mu to nebude líbit? Co když mu nebude chutnat? Co když na to nebude mít náladu? Srdce se mi rozbušilo. Ale jakmile jsem ho spatřila, všechny pochybnosti zmizely.

„Kate,“ řekl, ale jakoby mu došla slova. To, co uviděl, mu vyrazilo dech. Přešla jsem k němu, položila mu ruce kolem krku a políbila ho.

„Jsi nádherná. Tohle všechno je nádherný.“ Nevěděla jsem, co na to říct. Zatím se to vyvíjelo přesně, jako v mých představách.

„Doufám, že máš hlad,“ řekla jsem první věc, která mě napadla. Tom se usmál.

„Jo, to teda mám.“ Sedli jsme si ke stolu a pustili se do jídla. Při tom jsme si povídali, já jsem zjišťovala, co je nového ve městě, a on se mě ptal na mé nápady ohledně bydlení. Jestli bych třeba nechtěla přestavět pokoje, jestli mi všechno vyhovuje. Prostě chtěl, abych se tu cítila dobře. Když jsme dojedli, zvedla jsem se, abych umyla nádobí. Jenže Tom se ke mně zvednul a přitáhl si mě do náruče dřív, než jsem vůbec stačila zvednout talíře.

„Bylo to výborné. Jako vždycky,“ pochválil mi mou večeři. Pak se ke mně naklonil a začal mě líbat. Konečně to přišlo. Jestli se doteď nic nepokazilo, teď už to bude v pořádku. Ale hned jak mi tato myšlenka prolétla hlavou, začal Tomovi zvonit telefon. Nejdřív ho ignoroval. Ale já jsem se odtáhla a řekla: „Radši to zvedni, třeba to je důležité.“ Neochotně mě poslechnul a šel si hovor vyřídit před dům. Nelíbilo se mi, že vždycky odchází. Co mohl řešit tak tajného, že jsem to nemohla vědět? Abych využila čas, vzala jsem nádobí ze stolu a umyla ho. Právě když jsem vypnula vodu a utírala si ruce do ručníku ležícího vedle dřezu, ke mně Tom přistoupil a zezadu mě objal kolem pasu. Políbil mě do vlasů.

„Jestli to bylo něco důležitého…,“ řekla jsem a otočila se k němu. Ale než jsem stačila dokončit větu, skočil mi do řeči: „Nic není důležitějšího, než ty.“ Celá jsem se rozplývala. Přešla jsem ke stolu a sfouknula jsem svíčky. Když ke mně Tom přešel, vzala jsem ho za ruku a pomalu jsem ho vedla do ložnice. Zavřel za námi dveře. Pak ke mně přišel, položil ruce kolem mého pasu a zadíval se mi do očí. V těch jeho jsem viděla tolik emocí. Štěstí, vzrušení, touhu, lásku. Cítila jsem tu správnou chvíli na to, abych mu řekla ty dvě slova. Slova, která všechno změní. Pak bude naše láska ještě silnější.

„Miluju tě.“

„Já tebe taky,“ odpověděl mi. Pak už na nic nečekal a začal mě líbat. Své ruce jsem mu položila kolem krku a prsty jsem si pohrávala s jeho vlasy. Polibky byly něžné, dlouhé. Vlévala se do mě horkost. Už jsem nechtěla na nic čekat. Hrozně moc jsem ho chtěla. Lehce jsem se odtáhla a postupně jsem mu rozepínala každý knoflíček na jeho košili, kterou jsem mu následně sundala. Tom sjel rukama až na kraj mých šatů. Začal jsem vyhrnovat, až je nakonec svlékl. Mezitím jsem si sundala podpatky. Naštěstí to byl přesně ten typ bot, které stačí otřít o druhou nohu a poté sami spadnou. Dlaní mě hladil po tváři. Já jsem prozkoumávala každý jeho sval na hrudi a zádech. Pak jsem sjela rukou k límci kalhot, které jsem rozepnula. Už jsem je chtěla sundat, když v tom mě něco napadlo. Zároveň s nimi jsem sundala i to, co bylo pod nimi. Stál přede mnou úplně nahý. Najednou jsem se začala trochu stydět. Tohle bude poprvé, co se s někým budu milovat. Vlastně pořádně nevím, co mám dělat. Nechtěla jsem nic pokazit. Tom asi vycítil mou nejistotu.

„Jestli to nechceš…“

„Ne, to ne. Chci to. Ale…Tohle bude…Prostě nechci nic zkazit,“ řekla jsem nakonec. Vzal můj obličej do svých dlaní a zadíval se mi do očí.

„Neboj, nic zkazit nemůžeš. Jsi naprosto perfektní. Celý tenhle večer je perfektní.“ Víc skvělý už být nemohl. Přitáhl si mě blíž a začal mě hladit po zádech. Já jsem si položila ruce kolem jeho krku a políbila ho. Když rukou narazil na podprsenku, rozepnul ji a následně sundal. Přitulila jsem se k němu ještě blíže. Byl to bezmyšlenkovitý pohyb. Prostě jsem se styděla. V hlavě mi vířily myšlenky, že se mu nebudu líbit a podobně. Naštěstí si toho asi ani nevšimnul, protože následně mi sundal i poslední část oblečení.

Stáli jsme tam uprostřed pokoje, úplně nazí. Mezi našimi těly nebyla jediná mezírka. Venku už byla tma. Jediným zdrojem světla byly měsíční paprsky prostupující do pokoje skrz okno. A právě tyto paprsky dopadaly na naše těla. Tom se po chvíli trochu odtáhl a zadíval se na mě. Nejdřív se mi díval do očí. Pak sjel pohledem na zbytek mého těla. Najednou jsem v jeho očích uviděla něco zvláštního. Prohlížel si mě s obdivem, Jako bych byla nějaká bohyně. Na jednu stranu mi to lichotilo, ale na druhou stranu jsem chtěla být v jeho náruči.

„Jsi tak nádherná,“ pronesl potichu. Po těchto slovech jsem přešla k němu a začala ho líbat. Vzal mě do náruče. Cítila jsem jeho teplou kůži na své. Byl to tak nádherný pocit. Opatrně mě položil na postel. Nepřestával mě však líbat. Lehnul si nade mě, lokty se opíraje o postel. Jeho polibky byly nyní vášnivější a delší. Srdce mi tlouklo tak hlasitě, že jsem nevnímala nic kolem nás. Čas jakoby přestal existovat. Hladila jsem ho po zádech a snažila se zapamatovat každý jeho sval. Pak jeho polibky zněžněly. Svou rukou našel tu mou. Položil ji na polštář vedle mé hlavy. Když se lehce odtáhl, podíval se mi do očí. Vypadalo to, jakoby se chtěl ujistit, že to opravdu chci. Přikývla jsem hlavou jako souhlas na nevyslovenou otázku. Rukou mě pohladil po tváři a naposledy políbil. Pak svou dlaň položil na tu mou a právě ve chvíli, kdy do mě pronikl, jsme si propletli prsty.

………………………………….

Lehl si vedle mě. Když jsem se přitulila k jeho hrudi, slyšela jsem, jak rychle mu tluče srdce. Chvíli jsme takhle leželi v tichosti, nikdo nic neříkal. Rukou jsem ho hladila po hrudi a on mi brouzdal prsty ve vlasech. Cítila jsem se tak šťastná. Připadalo mi, že teď už budeme navždy spolu.

Opřela jsem se o předloktí a podívala se mu do očí. Díval se na mě s láskou, ale zároveň jsem uviděla i něco zvláštního. Strach.

„O čem přemýšlíš?“ zeptala jsem se.

„Jak moc jsem šťastný,“ řekl. Já jsem ale věděla, že ho něco trápí.

„To já taky. Ale je v tom i něco jiného.“ Jakmile jsem to dořekla, usmál se.

„To je neuvěřitelné, jak dobře mě už znáš,“ snažil se vyhnout odpovědi.

„Tak co tě trápí?“ Jeho úsměv byl najednou pryč, jeho tvář zvážněla.

„Asi jsem ti to měl říct dřív. Tím, že jsme spolu, budeš v neustálém nebezpečí. Budou se ti snažit ublížit, aby tak oslabili mě.“ To co řekl, mě zasáhlo. Musela jsem s tím samozřejmě počítat a něco ve mně vědělo, že se to stane. Představa dalšího setkání se Simonem se mi ovšem vůbec nelíbila. Navíc jim vůbec nepůjde o mě. I kdybych je prosila, ať mě pustí, nebudou mě poslouchat. Jediné, o co jim půjde, je ublížit Tomovi.

„To už tady jednou bylo. Je pravda, že jsem se bála, ale tys mě zachránil. Jsi silnější než on.“

„Zatím jsem silnější. Ale on byl sám. Tohle bylo spíše štěstí. Po tom, co jsi utekla, nečekal, že tě půjdu hledat, jinak by s sebou vzal jednoho ze svých nejbližších poskoků. Ale chci, abys věděla, že tě vždycky budu chránit. Nenechám tě nikdy samotnou. Ty jsi teď to nejdůležitější, co mám. Už si nedokážu představit život bez tebe. Tak hrozně moc tě miluju a…“ chtěl pokračovat, ale dřív než stačil cokoliv říct, jsem ho políbila. Doufala jsem, že tím vyjádřím všechno, co jsem měla na srdci. Že mu věřím, že mě vždy ochrání; že bude se mnou; že jsem s ním šťastná. A to nejdůležitější, že ho tak bezmezně miluju. To všechno jsem se snažila dát do toho jediného polibku.

Když jsem se odtáhla, jeho pohled se změnil. Teď vypadal mnohem klidněji, téměř bezstarostně.

„To už je lepší. A teď už pojď spát,“ řekla jsem a stulila se mu do náruče.

„Dobrou noc a sladké sny,“ odpověděl a naposledy mě políbil do vlasů.