Ranyt: Proměna; Část XIX.

Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

Ohromující tvor se na ni zahleděl a v očích měl otázku, kdo si dovoluje ho rušit. Nasucho polkla. Neměla vlastně vůbec představu, jak se s takhle mocnou bytostí jedná. V této chvíli si přála, aby vůbec nikdy neexistovala. Nepřestával se na ni dívat. Ani nemrkal.

„Takže?“ zahřměl.

„Mocný Remerosi,“ začala nesměle, „já... já se omlouvám za vyrušení, ale pokorně jsem přišla žádat, aby ses nade mnou slitoval a stal se mým mistrem,“ dokončila.

„Co si myslíš, že tě opravňuje k žádosti o takovou věc?“ téměř se jí vysmíval.

„Nic, jen pokorně žádám.“

„Líbí se mi tvá neomalenost a odvaha přijít až sem a jen tak se zeptat. Dám ti šanci, pokud prokážeš, že jsi toho hodna,“ řekl a dal si záležet na jedovatosti tónu.

„Jak můžu dokázat svou cenu?“ tázala se ihned.

„Odpověď tě čeká na místě, kde jsi zapečetila onu neznámou energii.“

Daniřina nehmotná postava se s těmi slovy začala proti své vůli vzdalovat z místa rozhovoru, cítila, jak se opět probouzí ve svém hmotném těle. Remeros ji dokázal poslat zpátky, aniž se mohla jakkoli bránit. Nebo si do poslední chvíle ničeho nevšimla? To jen dokazovalo jeho moc.

Nyní se opravdu začínala bát. V podstatě neměla ani tušení, koho oslovila, ale byla si jistá, že odpověď na její otázku nebude nic příjemného. Nesmí to však vzdát, když už je takhle blízko. Ostatně, velmi pravděpodobně by si ji podobně prověřil kdokoli jiný.

Hnala ji vidina vědomostí a schopností, které mohla získat. Toužila po proniknutí do nejhlubších tajů svého umění. S největší pravděpodobností by si poté splnila veškeré cíle, které si vytyčila. Uvědomila si, že ona Remerose vlastně potřebuje.

Postavila se na nohy. Veškeré zvláštní pocity po takovéto meditaci byly pryč. Rozhlédla se po pokoji, vše tu leželo jako předtím. Obrazec utvořený z rudého prášku na zemi ve tvaru hvězdy, jediné co chybělo, byl Kilein. Zmateně zvíře hledala pohledem. Zapískala, aby jej přivolala zpět.

Oddechla si, když vběhl do dveří místnosti. Sdělila mu, co prožila, co ji čeká. Ptala se ho, jestli půjde s ní. Bez zaváhání souhlasil. Vzápětí oba kráčeli do hlubin hvozdu. Nikdo nemohl odhadnout, co je čeká, nebylo však cesty zpět. Někdy si přála vrátit čas a změnit některá rozhodnutí, toto ale nebyl ten případ. Byla si jistá, že to bude velký zlom v jejím životě. A díky němu se ukáže, jestli je dost schopná, aby se stala skutečnou druidkou, nebo ne, byla tak plná očekávání.

Je jasné, že v časech lámání chleba není na žádný odpočinek čas. Jelikož nevěděla, jak dlouho bude výprava trvat, sbalila si pro jistotu před odchodem věci na cestování s sebou. Zásoby by jim vydržely zhruba týden, poté by je již musela doplnit ve městě. Ale nepředpokládala, že by mohla být na cestách tak dlouho.

Šli pěšky k místu, kde byla uzavřená síla. Snad všechny ty přípravy byly zbytečné. Vlastně ani nepřipadalo v úvahu, že by někam cestovala, vracet se však již nechtěla. Zároveň ale cítila jakýsi pocit jistoty, že je pro případ potřeby řádně vybavena. Již od chvíle, kdy vyšli, cítila, že je něco špatně. Neznala zdroj, ale cítila jeho sílu. Byla omamná.

Nesmí se jí ale poddat. Pokračovali dále. Kilein měl očividně stejně smíšené pocity jako ona. Kráčel vedle ní spíše z povinnosti a loajality, než že by byl z dané situace nadšen. Velmi si jeho oddanosti vážila. Docházelo jí, že i ona se na to místo vydala hlavně díky jistotě, že ho má po boku. Danira ovšem nechtěla, aby Kilein její pocity znal, mohlo by to podlomit jeho pracně nabyté odhodlání.

Čím byli blíže, tím byl její pocit silnější. Nechtěla si to připustit, ale asi znala původ oné energie. Byla naprosto vyděšená, rozběhla se, jak nejrychleji dokázala, k malému jezírku tajemné síly. Doufala, prosila veškeré známé i neznámé bohy, ať se její nejhorší obavy nevyplní. Letmo se ohlédla, aby zjistila, že zvíře utíká v závěsu.

Udýchaná doběhla na místo, kde cítila energii nejsilněji. Vyslala část svého vědomí – částí stále zůstávala ve fyzickém těle – aby spatřila děsivý výjev. V její pečeti zela hrozivá díra a síla se lila ven proudem. Pokrývala nákazou vše kolem sebe.

Ze zkoumání situace pod povrchem země ji vytrhl štěkot Kileina. Vrátila se plným vědomím do materiální schránky. Oči se jí rozšířily zděšením. Stáli sami dva obklíčeni tmavě fialovými siluetami postav, skrz něž občas bylo vidět, jako by byly průsvitné.

---

Ranyt bude vycházet i tiskem! Více informací na http://ranyt.4fan.cz/ranyt-vychazi-tistene/

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi buď zde či u Vašeho oblíbeného knihkupce.

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu!

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz