Ranyt: Proměna; Část XXIV.

Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

Čistý se otočil, když uslyšel bouchnutí dveří pracovny. Tučný mnich právě odešel, jeho poslání zde skončilo. Chlapec usilovně přemýšlel nad důvodem svého zavolání. Proč by ho jeho otec povolával, když je pouze bastard? Zřejmě se to brzy doví. Nyní mu nezbývalo než čekat a nervózně přešlapovat. Rozhlížel se kolem sebe. Pokoj byl velmi prostý, jen několik knih, pár skříní a veliký stůl. Nejhonosnější věcí zde byla bezpochyby dokonale umělecky zpracovaná barevná okna. Vitráže ukazovaly nejrůznější výjevy z božských skutků, rozhodnutí, válek a i jejich vyvolených.

„Víš, chlapče,“ prořízl najednou ticho arcikněz, „tvůj otec, jeho Veličenstvo, si žádá právě tebe pro zvláštní úkol.“ Bylo podivné, že i při této informaci se na něj nepřestával usmívat. „A o co se jedná?“ ptal se kluk.

„V severní Arfarii,“ začínal vysvětlovat arcikněz, „se stala zvláštní věc. Byly zaznamenány zprávy o jakési nákaze, ne, to není to správné slovo, vlastně ani nevím, co to je. Prostě jde o to, že jeden z lesů vzdálených několik dní cesty od Severních plání, najednou není. A na jeho místě není nic. Proto si král vybral tebe, svého syna, abys to prověřil. Nikomu jinému moc nevěří, navíc je zaneprázdněn Průsmykem, se kterým má vcelku velké plány, může však všechno v klidu zvládnout, pokud mu pomůžeš i ty. Respektive, nemáš moc na výběr, Cynare. Je ti doufám jasné, že to on tě živí a dopřává ti veškeré pohodlí a prvotřídní kněžský výcvik, který máš.“

Cynar se skutečně neměl vůbec špatně. Jeho cvičení a dosavadní život byly velmi zvláštní. Celý život byl držen dál od jakéhokoli hříchu nebo chtíče. Proto si zachovával neposkvrněnou duši i srdce. Pravda, nikdy k nikomu nechoval negativní city, ale ani pozitivní. Všichni mu byli více méně jedno. Dokonce i jeho božstvo, ve které měl věřit. Dávno pochopil, že využívání jejich síly je skutečně jen využívání. Nejde o to za pomoci zvláštní síly vykonat božskou vůli, spíše ji přesměrovat a navést ji správně tak, aby splnila jeho záměr.

I přes zvláštně zadaný úkol neodmítl. „Vykonám, co se po mne žádá. Kdy budu odjíždět?“ souhlasil nakonec chlapec. „Odjedeš za hodinu,“ sdělil mu arcikněz opět ponořený v papírech. Otočil se tedy, aby vyšel z místnosti. Naposledy si prohlédl krásu různě barevných skel. Pak už se soustředil jen na svůj úkol. Bylo to poprvé, co byl poslán sám do terénu. Nechtěl ale zklamat, bylo mu jasné, že jeho otec to nemá jednoduché.

Nechtěl mu tedy přidělávat další starosti tím, že selže. Obzvláště když bylo jasné, proč si vybral právě jeho. Ve dveřích Cynara zarazil hlas nejvyššího z řádu. „Chlapče,“ promluvil k němu muž, „já jen doufám, že víš, proč si tvůj otec vybral právě tebe.“

„Ano, mistře,“ mladík se ani neotočil, jen se zastavil a odpověděl.

„Pak běž.“

Čistý vyšel do prázdné chodby. Vzduch zde byl o mnoho chladnější. Rychlým krokem došel až ke svému pokoji. Nepotřeboval si toho sbalit moc. Téměř nic totiž neměl. Ještě chvíli čekal a přemítal, co ho čeká, než se pustil do příprav na cestu.

Za hodinu již seděl v sedle koně. Pokoušel se vyžádat si, že bude cestovat sám, vzhledem k jeho věku s ním však jeli dva válečníci. Jejich společnost by se mu mohla hodit hlavně kvůli obstarávání jídla. Určitě byli v tomto směru zběhlí.

Nyní již hnali tři jezdci tryskem koně po největší třídě hlavního města království Arfarie. Kreas bylo největší město na kontinentu, se spoustou čtvrtí, obchodních tříd a cechů. Čistý se díval zpod hluboké kapuce na ulici, po které jeli. V čistě bílém plášti se zlatým ornamentem na zádech a kápi, která mu halila celý obličej do stínu, budil v lidech zvědavost.

Přestal si jich všímat, jen by ho zdržovali. Od zlatého lemování se odrážely zbytky zapadajícího rudého slunce. Za dvěma rytíři v naleštěném brnění vlály bílé pláště s podobným lemem. Nedaleko před nimi již bylo vidět bránu. Byla otevřená, aby obchodníci a kupci mohli proudit do města a zase ven. Znamenalo to však, že okolo těchto míst se často tvořily dlouhé fronty jezdců, vozů a pěších. Nečekal, že by mu lidé sami od sebe ustupovali z cesty. Těsně za ním jeli jeho dva společníci.

Právě opouštěli hlavní město. Rozprostírala se před nimi širá, úrodná pole severní části země. Místo, kam měli namířeno, leželo zhruba týden cesty odsud. Mohl jen doufat, že je nic nezdrží. Vzhledem k přímé trase to ani nebylo příliš pravděpodobné.

---

Ranyt bude vycházet i tiskem! Více informací na http://ranyt.4fan.cz/ranyt-vychazi-tistene/

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi buď zde či u Vašeho oblíbeného knihkupce.

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu!

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz