Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

7

Nepamatoval si, že by kdy dostal od svého levobočka důležitou zprávu. Nyní mu jedna přišla přímo poštovním kouzlem. Žádal ho o slyšení, že prý brzy přijede za ním, do Průsmyku, zjevně měl nové zprávy o onom lese. Pro Talera to byla docela nepodstatná záležitost, poslal tam Cynara v podstatě jen proto, aby umlčel arcikněze. Jeho neustálé připomínky, že se údajně málo stará o duchovní záležitosti ho dováděly k šílenství.

Neviděl důvod, proč by se nemohl se svým synem sejít. Dlouze se zadíval do stropu a přemýšlel o svém vztahu s ním. V podstatě žádný neměli. Nechal doručenou zprávu zmizet a přešel pokojem. Zde měl v jedné z dokončených věží citadely dokonalý výhled na dění v soutěsce. Práce pokračovaly skutečně rychle, na každém domě pracovalo tolik dělníků, kolik se jich tam jen vešlo. Aby stavba byla dokončena ještě rychleji, pracovalo se i v noci.

Nechtělo se mu z komnat ani vycházet, musí plnit své královské povinnosti. Jako od nejmocnějšího muže v zemi se od něj žádá tolik závazků. S povzdechnutím se otočil a odešel na snídani. Čekal na něj jako vždy usměvavý Torim, který si mazal na krajíc chleba tlustou vrstvu másla. Přátelsky konverzovali o nadcházejících událostech. Královi záleželo na postoji věrného přítele, jenž mu vždy stál po boku, když jej potřeboval. Ten se k celé záležitosti stavěl trochu skepticky. Podporoval stavbu průsmyku, ale protože jako jeden z mála věděl o nadcházející válce, nesouhlasil úplně s jeho využitím při konfliktu.

Další věc, v níž trpaslík neměl plnou důvěru, bylo spojenectví s elfy. Podle něj neměli nejmenší zájem na řešení záležitostí týkajících se Ulanu a Ga'Bairu, protože měli dost sporů sami mezi sebou. Také se spíš věnovali převážně slavnostem a tanci, než řešení podobných problémů.

Pár týdnů proběhlo v nově vyrůstajícím městě vcelku klidně. Nyní už Taler seděl se synem v prostorných komnatách. Byli zde jen oni dva. Cynar sundal z hlavy hlubokou kápi a pohodlně se usadil na sedačce. Otec seděl naproti němu v kolosálním křesle. Mladý kněz chtěl přejít rovnou k věci, takže začal mluvit o stopách temné energie, která byla podle něj božského původu. Jak zničila celý les, v okolí že se stále nachází její zbytky.

Taler jen seděl a přikyvoval. Pravým loktem se opíral o opěrátko a rukou si pohrával ve výšce očí s pohárem vína. Zatím se nijak nevyjádřil. Chlapec si začínal být jistý, že je na dobré cestě, aby přesvědčil otce, že celou záležitost je třeba řádně vyšetřit. Proto při popisu toho, co viděl, urputně líčil nejmenší podrobnosti, které si dokázal vybavit.

Vstal ze sedačky a začal přecházet po pokoji. Divoce gestikuloval, nepřestával bojovat za dosažení svého cíle. Na chlapce, kterému bylo toliko třináct let, měl opravdu obdivuhodné řečnické schopnosti, to otec uznával. Na druhou stranu mu podle vládce chyběla schopnost vycítit příležitost. Například on dokáže situace dokonale využít během několika dní. Nyní však vzal syna na prohlídku po městě. Panovník zde byl teprve pár týdnů, mezitím se však již stačilo téměř dostavět několik budov.

Čistý nyní přešel k oknu, aby se podíval ven. Naskytl se mu úžasný pohled na rostoucí město. Nebyl na podobné věci zvyklý, jediné, co znal, byly jen zdi chrámu. Užíval si každý den mimo zdi církevní budovy. Nyní však musel obrátit pozornost zpět ke králi, který se zvedl z křesla a začal přecházet po pokoji.

„Takže,“ spustil Taler, „pokud to správně chápu, ty mi tvrdíš, že ten les zničila nějaká vyšší síla, nějaký božský princip nebo tak něco, ano?“

„V podstatě ano,“ odvětil chlapec.

„Dobře, a myslíš, že se tak stalo samovolně nebo skrze nějakého živého tvora?“

„Téměř určitě tam musel být nějaký prostředník.“

„Dobře, tak mi najdi toho prostředníka. A děkuji ti za všechny informace, budou se mi velice hodit.“ S těmito slovy se starší z obou diskutujících otočil na podpatku a odešel pryč. Taler šel ihned na další zasedání, kde všechno, co se právě dozvěděl, co nejlépe zužitkuje. Přistihl se, že se nepatrně usmívá.

Prudkým pohybem ruky otevřel dveře do sálu, v němž byl jen dlouhý stůl, kolem nějž seděli důležití lidé, významní pro státní správu, ať už z hlediska ekonomického nebo spojeneckého. Panovník před ně předstoupil a nejprve si každého změřil pohledem. Až poté se nadechl ke slovu. „Abychom to zkrátili,“ začal, „právě jsem dostal nové zprávy. Ten les, ta na pohled nepodstatná záležitost, je docela podstatná. Můj zdroj mne právě informoval o tom, že byl zničen nějakou temnou magií, takovou, jakou vládnou skřeti nebo Zasvěcení z Ulanu!“

Sdělení vyvolalo mezi přítomnými rozhořčení. Vzrušené šeptání mezi lidmi mu dodávalo jistotu, že jeho zprávu přijali. „A proto,“ pokračoval, „musím… my musíme tvrdě zasáhnout!“ Aby svým slovům dodal sílu, uhodil pěstmi do desky stolu. Síní se rozlehl potlesk a souhlasné výkřiky.

Počkal, až se všichni přítomní uklidnili, aby mohl pokračovat. „Chci tu mít zprávy od všech našich zvědů z Ulanu a z té prokleté země za ním. Generále Onyxi, mobilizujte armádu!“ Nyní se trochu rozpačitě otočil směrem k Wianě, která se na něj sladce usmála, jelikož věděla, že tento okamžik přijde. „I vy, mylady, předejte prosím zprávu vašemu pánovi,“ pronesl vemlouvavě. Elfka, spokojená s takovým projevem pokory, jen tiše přikývla.

Spokojen se svým výkonem se usadil, aby se účastnil debaty, kterou právě vyvolal. Pomalu zjišťoval, že manipulovat s lidmi nebo je přimět, aby pracovali ve prospěch jeho zájmů, nemusí být vůbec těžké, a pro druhou stranu to nemusí znamenat utrpení. Přítomní rádci a hodnostáři se překřikovali, jak se každý snažil, aby se mohl projevit a byl vyslyšen.

Taler si spokojeně hověl v polstrované židli, zatímco sledoval a poslouchal jednotlivé proslovy a vystoupení. V duchu se smál tomu, jak si každý myslel, že právě on má pravdu. Žádný z nich se však nemusí nikdy nic dovědět, jelikož Cynarovi i arciknězi mohl důvěřovat. Možná je jeho počínání bezohledné a nemorální, avšak má-li svou zemi dobře vést, je bohužel nucen uchylovat se i k takovým prostředkům. A ačkoli byly nečestné – musel lhát a zatajovat informace – ukázaly se jako velice účinné.

Debata okolo stolu bouřila. Jeden křičel přes druhého, že nebylo slyšet vlastního slova. Přitom potřeboval od každého slyšet jasné rozhodnutí o podpoře. Rád by věděl, co se honí hlavou Wianě, která od té doby nepromluvila ani slovo, pouze nepohnutě seděla. Nechtěl dát najevo, že se o ni zajímá, proto povstal.

„Ticho prosím!“ pokoušel se uklidnit řvoucí dav. Musel svou prosbu zopakovat podruhé, aby se v místnosti rozhostilo ticho. Když si byl jistý, že jej všichni sledují, zeširoka se usmál a spustil: „Přátelé, při vší úctě k vám, takto bychom se nikam nedostali. Potřebuji, abyste se zapřísáhli, že informace odsud nevynesete ven, a také mi slíbili, že mi budete nápomocni.“ Rozhlédl se tvrdým pohledem po místnosti. Jako první vstal Torim. „Budu ti k službám,“ zahřměl, než se zase posadil. Vzápětí se postavil generál Onyx, až nakonec vstali všichni přítomní včetně Wiany a přísahali.

„Těší mne, že s vámi se všemi mohu počítat v nastávajících nelehkých dobách. Asi bych vám měl však sdělit, že pokud se ocitneme v otevřeném sporu s Ulanem, velmi, velmi pravděpodobně budeme muset čelit útokům Straie. To ale nesmí zlomit naše odhodlání! Ga'Bair ve spojenectví s naším nepřítelem číslo jedna podniká skryté nájezdy do naší mateřské země!“ Nyní již vařil z vody, ale cítil, že nemůže přestat, pouze interpretoval pro něj nepřívětivé události, jak se mu to hodilo.

„Máme informace i o tom, že banda loupeživých orků, jistě z přímořské země, vtrhla do malé bezbranné vesničky a celou ji zmasakrovala. Těla mužů, žen a dětí se válela rozsekaná na kusy všude po silnicích. Pohybovali se jen několik dní cesty od Průsmyku, nedaleko odsud! Volám proto po rázném zakročení, po tvrdém trestu. Volám po zničení těchto dvou zemí!“

Naposledy podnítil nenávist v okolo sedících tak, že začali skandovat a vykřikovat. Všichni mu již přísahali svou věrnost, dokonce i elfka, mohl se tedy spolehnout na dojednaná spojenectví s elfy a trpaslíky. Pokud povedou útok chytře, mohl by celý konflikt trvat jen několik měsíců. Všechny tři národy společně dokážou zatlačit slabšího nepřítele ze všech stran.

Zbude mu jen buď prchnout kamsi přes moře, přes Severní pláně, anebo padnout.

---

Ranyt bude vycházet i tiskem! Více informací na http://ranyt.4fan.cz/ranyt-vychazi-tistene/

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi buď zde či u Vašeho oblíbeného knihkupce.

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu!

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz