Lotte - 29. kapitola

Percy Weasley otráveně dosedl na sedadlo v kupé bradavického expresu. Slíbil matce, že dá na Freda a George pozor. To by je musel nejdřív k těm sedadlům přilepit. Nebo by je mohl uspat. Ještě ho napadla levitace, ale soustředit se celou cestu na to, aby se jeho nezvedení bráškové vznášeli u stropu? Taky nic moc. Rozhodl se bratry prozatím ignorovat a vytáhl si knihu. Dvojčata zatím předstírala, že se strašně zaujatě dívají z okna. Jejich matka, Molly Weasleyová, by na Percyho místě zpozorněla. Percy však ticho uvítal, a na to, že se jedná vlastně jen o klid před bouří, vůbec nepomyslel.

 

 

 

Mladí nezbedové si zatím u okénka vyměňovali významné pohledy. Fred se pomalu otočil, aby nenápadně obhlédl situaci. Zdálo se, že starší vzorný bratr je zabrán do četby. Výborně. Spiklenecky mrkl na George a začal co nejtišeji prohrabávat batoh. George dychtivě sledoval jeho počínání a přitom tu a tam střelil pohledem po jejich dohlížiteli. Ten však zřejmě vůbec nevnímal svět kolem sebe. Kniha ho zcela pohltila.

 

 

 

Konečně Fred vytáhl starší ošoupanou knihu. Doma před nimi všechny knihy zaklínadel, učebnice nevyjímaje, schovávali. Zvědavá dvojčata totiž oplývala neutuchajícím nadšením pro vše, co se dalo použít k pošťuchování ostatních, zaklínadla nevyjímaje. Vzhledem k tomu, že i bez studia oněch zapovězených knih dokázali nadělat v Doupěti pěknou paseku, rodiče i starší bratři usilovně střežili veškerá tato tajemství, co jim síly stačily. Nemůžete však dítěte bránit, aby si sbalilo učebnice. Dvojčata tedy využila chvílí, kdy jejich matka pomáhala s něčím Charliemu nebo Percymu, k tomu, aby propašovala do svých batůžků i hůlky a učebnici zaklínadel. Svačina pak posloužila hlavně jako maskovací materiál.

 

 

 

Zprvu to sice vypadalo, že cestou žádná sranda nebude, nicméně Charlieho ani nenapadlo zůstat ve stejném kupé se svými bratry. Molly Weasleyová dobře věděla, proč dohled nad dvojčaty svěřila Percymu. Charlie měl také skvělý prospěch a byl žhavým kandidátem na post prefekta. Cesta do Bradavic však byla dlouhá a Molly si nechtěla ani představovat, že by dvojčata celou cestu poslouchala rozhovory dračích fanoušků. Charlie měl totiž v Bradavicích podobně zapáleného kamaráda, za kterým se také okamžitě vypařil. Díky Bohu. Ti dva byli draci sami, natož aby je ještě chytla tahle Charlieho dračí mánie.

 

 

 

***

 

 

 

"Strýčku Severusi, prosím!", žadonila devítiletá Lotte.

 

"Ani nápad. Za dva roky si slavnostní zařazování zažiješ na vlastní kůži. Do té doby zvědavostí určitě neumřeš. "

 

"Ale já bych to tak strašně chtěla vidět!"

 

"Nevím, co bys tam chtěla vidět. Zákusky dostaneš jako každý rok."

 

"Chtěla bych vidět moudrý klobouk! A taky přehlídku duchů!"

 

"Ne."

 

 

 

Lotte byla zklamaná. Co by se jako stalo, kdyby tu přehlídku viděla? Škoda, že ta pitomá hypnóza nefunguje i ve vzteku. Chtěla si o tom něco přečíst v knihovně, ale madame Pinceová jako by ji snad ani neslyšela. Jen pokrčila rameny a předala jí knihy, které jí její poručník nechal připravit; tedy takové, o nichž sám usoudil, že jsou pro jeho chráněnku vhodné. Dobrá polovina z nich měla nějakou souvislost s přípravou lektvarů. Snape si zoufale přál, aby Lotte v Lektvarech excelovala. Byl si však dobře vědom, jak malým talentem byla obdařena Lottina matka.

 

 

 

Trávil proto se svou chráněnkou mnohem více času, než kdy předtím. Učil jí poznávat jednotlivé přísady a vštěpoval jí jejich vlastnosti. Pokoušel se jí naučit připravit některé jednodušší lektvary. Toto úsilí ho nesmírně vyčerpávalo. Lotte byla v této oblasti úplně stejná jako její matka. Všechny kořeny byly prostě kořeny. Usoudila raději, že nepoužije žádný, než aby riskovala, že zrovna trefí ten jedovatý. Snape si pak po večerech přiléval do kávy pálenku z nakládaných slimáků. Jestli to takhle půjde dál, bude si muset namíchat zásobu Uklidňujícího utrejchu. Hodlá-li v zaučování své povedené chráněnky pokračovat, dříve nebo později by se asi z něho samotného stal nakládaný slimák.

 

 

 

Sám pro sebe se zasmál při té představě. Lotte se na něj tázavě podívala. Snape se moc často nesmál. Rozhodně ji zajímalo, co ho přimělo k tak neobvyklé reakci.

 

 

 

"Dobrá, uvidíme, co se dá dělat. Ale nepočítej s tím, že bys seděla mezi studenty."

 

"Jó!", vypískla Lotte a začala tančit po místnosti. Takové detaily, jako třeba kde bude nebo nebude sedět, ji momentálně vůbec netrápily.

 

"Ale přestaneš mi říkat strýčku.", dodal Snape.

 

"A jak ti mám říkat?"

 

"Prostě Severusi. Vypadám snad jako něčí strýček?", procedil Severus mezi zuby.

 

 

 

Lotte se zamyslela. Vypadá jako strýček nebo ne? Jak asi vypadají jiní strýčkové?

 

 

 

***

 

 

 

"Melofors!", vykřikli Fred s Georgem současně míříce hůlkami na svého začteného staršího bratra. Než chudák Percy stihl byť pomyslet na nějakou reakci, jeho hlava se ocitla ve velikánské dýni. Zatímco Percy se marně snažil nahmatat hůlku, Fred a George slzeli smíchy. Na nějaké protikouzlo ani nepomysleli. Dalo jim takovou práci tuhle lumpárnu vymyslet. Přece si ji nebudou sami likvidovat. To by byla pitomost!

 

 

 

Kolem zrovna projížděla stará paní s vozíkem a nabízela sladkosti. Když však viděla nebohého Percyho, obvyklý úsměv opustil její tvář během několika vteřin. Vylovila odněkud ze zástěry svou starou ošuntělou hůlku a zašeptala: "Diffindo!"

 

 

 

Ozvalo se slabé zapraskání a dýně se rozpadla na několik kousků, jako by ji neviditelný nůž rozkrájel na měsíčky. V tomto případě spíš na "měsíce". A musel by to být pořádný nůž. Percy se vděčně nadechl vzduchu a oklepal se od zbytků dužniny, která na něm ještě ulpívala. Po té se obrátil na své bratry. Ti se nepřestali řehtat. Nemohli. Otřásali se v záchvatech smíchu a bylo jim úplně jedno, jak moc je na ně Percy naštvaný. Ten se jen marně snažil své bratry překřičet. V obličeji byl rudý jako rajče, což George neváhal odvážně poznamenat. Zároveň tím odstartoval další salvu smíchu.

 

 

 

"Accio hůlky! Accio učebnice!", zavrčel Percy a hůlky obou dvojčat, jakožto i jejich učebnice zaklínadel, se rázem ocitly u něho. To si ovšem dvojčata nehodlala nechat líbit. Když tedy přišli o hůlky, zvítězí nad bratrem ručně! Za divého válečného pokřiku se oba chlapci vrhli na bratra a strhla se rvačka. Křik brzy přilákal zvědavce. Mezi nimi i Angelinu Johnsonovou, která rovněž jela letos do Bradavic poprvé. Oči jí zaujatě zářily, když sledovala roztržku.

 

 

 

***

 

 

 

Lotte se vážně usilovně snažila rozeznat od sebe dva malé kořínky, které před ni Severus položil. Nemohla si pomoct, ale připadaly jí stejné. Možná, že ten napravo byl trochu světlejší, ale nebyla si jistá. Vlastně už si ani nepamatovala ty názvy. Nedokázala to prostě udržet v hlavě. Z mozkových závitů už se jí skoro kouřilo. Snape už popíjel druhou kávu a v duchu se modlil ke všem jemu známým duchovním existencím.

 

 

 

"Lotte, zlatíčko.", začal a Lotte sebou trhla. "COŽE???", chtělo se jí vykřiknout. Její hlas si však zřejmě právě vzal dovolenou, a tak jen kulila oči a mlčky pohybovala rty od sebe a k sobě.

 

Snape, ochromen zoufalstvím a pálenkou z nakládaných slimáků, pokračoval: "Když se dnes zvládneš naučit ty kořeny poznávat, povolím madame Pinceové, aby ti půjčila jednu knihu o hypnóze."

 

 

 

Lotte na něj nepřestávala zírat.

 

 

 

"Jednu!", zdůraznil a notně upil kávy.

 

 

 

***

 

 

 

Všechny Salamandřiny dny byly stejné. Ploužila se po hradě a přemýšlela. Nic ji nebavilo, nic ji nezajímalo. Se svou dcerou nemluvila od té doby, kdy v Denním věštci otiskli článek o jejím otci. Chtěla jí to říct. Proto ji vlastně hledala. Sklonila hlavu a dál plula prostorem. Neplakala. Nemělo to smysl. Nic nemělo smysl.

 

 

 

Občas se tajně chodila dívat, jak ji Snape vyučuje. Rozhodl se to vzít do vlastních rukou. Salamandra tedy čas od času zavítala do jeho sklepní učebny a skrytá v nějaké zkumavce nebo mezi knihami pozorovala Lotte, jak čte, píše, počítá nebo studuje přísady do lektvarů. Tu a tam se i pokoušel nějaký ten lektvar připravit. Ne moc úspěšně. Salamandru potěšilo, že po ní Lotte zdědila antitalent na tuto disciplínu. Byl to trochu pocit zadostiučinění vůči Snapeovi, který s Lotte trávil spoustu času, zatímco ona, její matka, mohla jen potajmu přihlížet.

 

 

 

Byla mu nesmírně vděčná, že o její dceru pečuje. Navíc bylo vidět, že ji má opravdu rád. Bylo přímo neuvěřitelné, s jakou láskou Snape dívence vštěpoval různé dovednosti. Kdyby jí někdo před lety tvrdil, že Snape je schopen téměř otcovské náklonnosti, vysmála by se mu.

 

 

 

Přemýšlela, co bude dělat celou tu věčnost, kterou má před sebou. Co asi dělají ostatní duchové? Měla by se s nimi konečně pokusit navázat nějaké vztahy. Přece se nemůže do nekonečna užírat tím, co ji všechno potkalo - neplánované těhotenství, sebevražda, pak se stala duchem, stud a nenávist k sobě samé, smrt otce Lotte, smrt kdysi nejlepší kamarádky. Jak jí to ta mrcha mohla udělat? Jako by nestačilo, co udělala Rohypniovi a všem obyvatelům mudlovského blázince. Kdo by si pomyslel, že někdo tak mírumilovný jako Grenadina by se mohl stát masovou vražedkyní. Zřejmě ten slib pak porušila jen proto, aby nemusela do Azkabanu. Káča! Musela přece vědět, že se na to přijde! Zlo zanechává stopy.

 

***

 

Marcus Spokes se otráveně šoural do Archivního oddělení Ministerstva kouzel, kde ho čekala jeho každodenní dávka pergamenů. Když Denní věštec otiskl informaci o tom, kdo je otce Charlotty Lendwirtové, Oddělení péče o nezletilé kouzelníky se zasadilo o to, aby Marcusova kariéra v ostraze okamžitě skončila. Jeho šéf se však za něho postavil a dosáhl alespoň toho, že byl Marcus přeřazen na jinou práci.

 

 

Zařazoval v archívu spisy. Každý spis byl kouzlem zapečetěn, takže nebylo šance jej otevřít, pokud se vás obsah netýkal. Pokud byste se přeci jen dostali dovnitř, celou místností by okamžitě otřásal řev, ze kterého by vám praskly bubínky. Marcus si nebyl tak úplně jistý, jestli si to nevymysleli, aby ho odradili od všech pokusů, ale rozhodně neměl potřebu svou domněnku nějak ověřovat. Sluch se mu bude ještě hodit.

 

 

Tehdy svému nadřízenému děkoval. Byl šťastný, že nepřišel o práci úplně. Výplatu měl teď menší, ale za to alespoň nějakou. Mohl také přijít o práci úplně. Dnes litoval, že si toho sólokapra nenechal raději pro sebe. Od Denního věštce dostal pár galeonů. Čekal víc než pár. Chtěl si je ušetřit, aby si na stáří mohl pořídit pěkný malý domek. Teď už mu z nich nezbýval ani srpec, všechno postupně padlo na splátky pokuty od ministerstva. Zatracený ženský!