Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

8

Panovník byl se svým výkonem velmi spokojen. Dokázal obrátit veškeré státníky proti nepříteli, který vlastně ani nepřítelem nebyl. Byl si velmi dobře vědom, na jak tenkém ledě se pohybuje. Nyní mu však zbyla jen možnost riskovat. Mohl ovšem stále dosáhnout svých cílů, bude-li postupovat obezřetně.

Pospíchal na nádvoří pevnosti tyčící se nad Průsmykem. Čekal na něj honosný kočár. Měl ho odvézt zpět do královského města Kreasu. Cesta byla dlouhá, díky koním ale pro něj nijak namáhavá. Jeho jedinou starostí nyní bylo zabíjet čas na několikadenní cestě. Jako první ho napadlo, že cestu prospí, zdálo se mu to ale jako promarněný čas. Proto se raději uchýlil k přemyšlení a spřádání plánů

Ulan jistě nedisponoval takovou vojenskou silou jako Arfarie, spojenectví s Ga'Bairem by mohlo zamíchat karty, nebýt jeho dohod s elfy a trpaslíky. Ti mu přislíbili svou pomoc v období války, a nyní dokonce souhlasili, že mu pomohou tyto země dobýt. Jediný problém by mohl nastat v případě útoku Straie. Ačkoliv i na tuto možnost byl připraven, jistý si tím, že by dokázali jejich vojáky udržet dostatečně dlouhou dobu, kterou potřebuje na přepravu posil a surovin. Navíc věděl, že by se Straie spolehla na to, že ho porazí během několika dnů, protože na dlouhou bitvu neměla ekonomickou ani vojenskou sílu.

Přitáhl si pokrývku těsněji k tělu a z okna vozu sledoval měnící se krajinu. Kopce se zvedaly a opět klesaly, po obrovských loukách se proháněl dobytek, jezera a řeky se leskly proti pálícímu slunci, bujné hvozdy působily tajemným dojmem.

Musel se pochválit, za jeho vlády království opravdu vzkvétá. Otec, budiž mu zem lehká, mu ji zanechal v téměř dezolátním stavu. Musel splatit mnoha šlechticům nemalé dluhy a odkoupit nebo jiným způsobem získat majetek, který jim byl zastaven kvůli všelijakým závazkům. Nyní již byli schopni vést války pro rozšíření svého bohatství a vlivu a dobývat nová ještě větší území. Neuměl si ani představit, co všechno by si mohl dovolit s bohatstvím, které v sobě skrývají hlubiny Ga'Bairu. Už by pak nebyl problém vybudovat nejsilnější armádu všech dob. Nikdo by se mu nedokázal postavit, možná by byl schopen dokonce strhnout Stěnu a dostat se na druhou stranu.

Aby to zjistil, musí uskutečnit své plány, které nesmí nic narušit. Dál se jen díval z okna, právě projížděli nějakou vesnicí. Neznal ani její jméno, ale zaujal ho každodenní život běžných lidí. Nikdy by ho nenapadlo, že by se jejich den tolik lišil od toho jeho. Samozřejmě, i on každé ráno vstal, aby pracoval, nemusel však orat na poli, potit krev a sehnat každý den peníze, aby uživili rodiny, ať to stojí, co to stojí. Musel se pousmát, sliboval si, že už nikdy nebude nadávat na své vyčerpání, vždyť jediné, co dělal, bylo ovládání jiných.

Osadu nechali za zády. Až se zdrcující silou na něj dopadla její bezvýznamnost a bezvýznamnost místních lidí. Čím dál nad tím přemýšlel, tím víc si začínal myslet, že ani on nic neznamená. Smutně vyhlédl z druhého okna, kde se mu otvíral výhled na divokou řeku protékající také Kreasem. Ale i tak jeho vůz čekala ještě dlouhá cesta; oči se mu samy zavřely, a než se nadál, spal.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz