Andělská krev (13-27)

KAPITOLA 13
Magnus hladil Aleca po těle. Ten byl duchem nepřítomen a jen jej bezmyšlenkovitě líbal. Magnus si toho všimnul už, když Alec vešel, ale copak se mu dalo odolat? Dali si skleničku, pak druhou a už leželi v posteli, Alexandr se ujal vůdčí role, novinka, obvykle se nechával Magnusem vést a užíval si to po svém, ale teď, jako by se v něm něco změnilo. Nikdy nebyl Magnusem tolik okouzlen, jako dnes a když to skončilo, leží, líbá a nevnímá.
Magnusovi to nedalo, odtáhl se od něj.
„Miláčku, co se děje? Jsi nějaký přešlý, víc než obvykle.“
„Cože?“
„Alexandře, co se děje?“
„Nic.“
Alec se opět vrhl na Magnuse a na vášnivý polibek, ale MAgnus se zvedl.
„Co se děje s tebou?“
„Alexandře, promiň, ale jsi nesvůj a s takovým spát nechci, chci svého Aleca.“
Jediným pohybem prstu oblékl Aleca i sebe. Lusknul prstem a oba měli v rukou pohár vína.
„Pojďme si povídat, třeba tě to uklidní.“
„Já se nepotřebuji uklidnit. Ty…“
Alec se zastavil v půlce věty. Magnus na něj koukal a nechápal, co se stalo. Alec si prohlédl Magnuse, obešel ho a vešel do vedlejší místnosti.
„Ty jsi tu měl ženu.“
Magnus stál jako opařený. Alec nebyl žárlivý, ani teď nežárlil, konstatoval skutečnost, která ale neexistovala. Magnus tedy pomalým krokem vykročil za Alecem.
„Jak to myslíš?“
„Tu vůni znám.“
„Jakou vůni? Jsme tu už více než hodinu jen my dva.“
„Ano, to je pravda, dřív jsem si toho nevšimnul, byl jsem zaneprázdněn tebou, ale teď.“
Magnus sledoval Alecovi kroky a rozhlížel se po místnosti, snažil se vnitřním zrakem rozeznat, zda Tessie nestojí vedle něj a nesměje se mu. Za těch pár let se svou magií pokročila natolik, že kdyby nebyla andělem, mohla by být dokonalým čarodějem.
„Magnusi, kde jsi vzal tenhle přívěsek?“
Magnus nechápal, o čem Alec mluví, ten zvedl ze stolu náhrdelník s modrým kamenem zářícím po celé místnosti. Magnus neměl slov.
„To nevím, kde se tady vzalo, ani co to je.“
„Za to já ano a moc dobře.“
„Alecu, můžeš mi to vysvětlit?“
Ale to už Alec stál ve dveřích a odcházel. Byl pln nenávisti, bolesti, lásky, touhy a neklidu. Potřeboval pryč, potřeboval utéct, myslel si, že s tím mu pomůže Magnus, ale opak byl pravdou, je to horší. Už už odcházel, když ho Magnus chytil a strhnul mu kožený náramek.
„Alecu, neodcházej.“
„Co jsi to udělal?“
„Odpusť, to jsem nechtěl, je pro tebe důležitý, i když vlastně nevím proč.“
„Magnusi, musím jít, promiň.“
„Alecu, ty jsi s ní spal?“
KAPITOLA 14
Zrcadlo zářilo a ozařovalo celou místnost, tři přátelé stáli bez hnutí, byli uchvácení. Místností se ještě nesla nezodpovězena otázka, jak ji můžete označovat čirým zlem a čistou duší anděla. Okvětní lístky se začaly vznášet ve vzduchu.
Phoebe se osmělila a šla rovnou k zrcadlu, to ji začalo vtahovat dovnitř. Jace i Isabell okamžitě přiskočili a zrcadlo je vtáhlo všechny tři.
Zrcadlo je přeneslo do kruhové místnosti, v jejím středu stála postel s baldachýnem a nebesy. Postel byla bohatě zdobená a ustlána, na ní skákal malý kluk. Vedle dveří stála skříň s oblečením a naproti šuplíky a stůl s psacími potřebami, přímo proti oknu, na kterém visely těžké závěsy modré barvy.
Klučík si všimnul nečekané návštěvy stojící zády k zrcadlu. Seskočil z postele a běžel k nim. Jace, Isabell i Phoebe zaujali okamžitě bojový postoj, nevěděli, kde jsou ani co od toho místa čekat. Malý klučina k nim beze strachu přistoupil, podíval se na ně, usmál se.
„Teto Isabell, strýčku Jacei, koho jste to přivedli?“
Celá trojice zkoprněla. V tom se otevřely dveře a dovnitř vešla bytost, kolem níž zářila aura čistoty. Ozářila celou místnost.
„Kevine, běž najít Dominica a přiveď ho.“
„Tak zase ahoj, tetičko a strejdo a neznámá paní.“
„Kevine, jdi!“
Kevin odběhnul, ale ještě stačit hodit zářící úsměv na trojici zkamenělých lovců stínů.
„Ty jsi Tessie?“
„Ano, Phoebe, já jsem Tessie. Jsem ráda, že jste přišli.“
Isabella upustila andělskou dýku a rozeběhla se se slzami v očích obejmout svou nejlepší kamarádku. Jace jen stál a zíral na světlo, které se rozléhalo místnosti, když do ní vešla Tessie.
„Přišli jste akorát na korunovaci, ale nevzali jste Aleca.“
„Ten je s Magnusem, jsou pár.“
Tessie se začala smát.
„Ano, pár, já vím, k popukání.“
„Nech si tu ironii Tess, zrovna ty.“
„Jacei, ty jsi nezapomněl mluvit, no to se podívejme.“
„Ty jsi nás zradila, můžeš být ráda, že s tebou mluvím.“
„Nikoho jsem nezradila, jen nejsem tím, kým jste mysleli.“
„A to je zrada.“
„Jacei, no tak, našli jsme ji, našli jsme naši přítelkyni, našli jsme Tess, o co ti jde?“
„Isabell, on mi nikdy neodpustil, on ale lhal Vám, věděl, proč i kam jsem odešla, ale neřekl jsi jim to, že ne?“
„NE a bylo to tak lepší, když to nevěděli, lhala jsi, jsi údajně dokonalou bytostí a při tom nejsi nic jiného, než experiment.“
„Jacei, ty jsi věděl, kde je a nechal jsi Aleca se trápit a užírat? Ty jsi nechal mě stýskat si?“
„Isabell, myslíš, že jsem chtěl, že jsem netrpěl, ale když mi Hodge řekl, kdo je a dal mi na výběr, chránit jí nebo ji nechat odejít, musel jsem za nás všechny rozhodnout.“
„Cože?“
„Odpusť, ale ty jsi byla její parabatai, cítila jsi změny, ale nenechala by jsi ji nikdy odejít a Alec?“
„Alec mě miloval, skutečně miloval, ale to už je dávno pryč, je s Magnusem a já se po korunovaci vdám.“
„Cože? Tomu nerozumím, proč tolik šílíte? Našli jste nejlepší kamarádku, máte být šťastni s ní a Tess, jak se můžeš Aleca vzdát? To je hloupost! A proč se mi o tobě zdálo?“
V tom dovnitř vběhl Kevin s Dominicem v patách.
„Už jsme tady, maminko a v sále je spousta lidí, ale teta a strejda a ani ta paní nemají správný oděv.“
„Ano Kevine, vím. Dominicu, prosím, odveďte mé přátele do šatny, aby se náležitě oblékli ke korunovaci. Phoebe, protože jsi mi podobná, jsi jako já, jen s větší lidskostí.“
Dominic jim pokynul a oni vyšli za ním, nevěřícně na sebe koukali, Isabell probodávala Jace pohledem, ten uhýbal a v očích se mu leskly slzy. Obvinil Tess ze zrady a při tom zradil on, jenomže to nebyla celá pravda. Phoebe ho chytla za ruku.
„Neopustím tě.“
KAPITOLA 15
„Maminko, proč na tebe strejda JAce křičel?“
„Kevine, broučku, na to jsi ještě malý, to nepochopíš. Ty už máš nachystané oblečení?“
„Ano maminko, ráno jsem si ho chystal se slečnou.“
„To je dobře, který oblek jste vybrali?“
„Bílý, jako tvé růže.“
Tessie se ohlédla na stolek, na kterém stála váza plná bílých růží, ty ji tady nechal Magnus. Ano, má narozeniny, ano, bude korunována královnou světa stínů, už o ní nikdy nikdo neuslyší. Na stole stále skvěl balíček, který se zdráhala otevřít, nechtěla další jeho dary, další útěchu, nechtěla ani ty růže, chtěla pryč, chtěla být sama sebou, nesměla. V tom se rozplakala. Nic z toho nechtěla, o nic z toho nestála, tak proč?
Kevin uviděl maminku plakat, přiběhl k ní a chtěl ji obejmout, ale ona se změnila, její aura zčernala a ona vytáhla ohnivý meč. Tasila jej proti Kevinovi, ten uskočil stranou.
„Maminko, to jsem já.“
Ale Tessie neslyšela, v uších ji hučela krev, z očí se ji řinuly slzy a z její andělské tváře se stala kamenná tvář bez emocí, jen její srdce uvnitř těla pukalo.
Kevin šel k ní, nebál se, chytil ji za ruku a něžně ji pohladil. Tessie se změnila zpátky.
„Maminko, čeho se bojíš?“
„Ničeho se nebojím, čeho bych se měla bát?“
„Změnila ses, změnila ses v nehezkou paní.“
„Odpust broučku, nechtěla jsem tě vylekat, zapomněla jsem se ovládat.“
Tessie byla sama vyděšená z toho, co se může jednou stát, co se mohlo stát už mnohokrát, proč ji vlastně Kevina nechali, proč ji ho neodvedli, jako odvedli všechny ostatní děti ze zámku, čím byl tenhle hoch jiný? Ano, říkal jí maminko, ale ona jeho matka nebyla. Bylo to jen vyvolené dítě, které věnovali, doslova, vyvolené ženě. Bylo mu šest, to by musela být těhotná už půl roku před tím, než odešla z Institutu. To je humorné.
Ano, Kevin zná její minulost, její přátele, nikdy se netajila tím, že odešla nedobrovolně, že byla přinucena, odmítla si nechat vzít všechny vzpomínky na ně. Sama si pomocí kouzel fotografie tvořila.
Co má ale dělat teď?
Bude korunována a neumí ovládat své emoce, ano, je andělsky čistá, ale tak jak tvrdí JAce, je v ní čiré zlo. Je jen na ní, kým se rozhodne být. Mnozí její předci chtěli být andělem, ale nedokázali ovlivnit své emoce a zlo uvnitř je pokoušelo a sžíralo a oni se proměnili v královské démony s andělskou krví. Démony nejvyššího stupně.
KAPITOLA 16:
Její matka byla jednou z mála, které se povedlo přeměnu přežít a zůstat andělem, skutečným andělem, nejen poloviční bytostí, jako byli všichni lovci, do chvíle, než se jí Tessie narodila. V ten moment měla ve svých emocích takový guláš, že se stala démonem přes noc, doslova, a pokusila se zabít vlastní dceru, obě.
Tehdy vzal Tessie pod ochranná křídla Magnus, do šesti let byla s ním a jeho přáteli, učila se kouzlům, měla na to vlohy, byla skvělá čarodějka, tak jako každá dokonalá bytost. Magnus ji miloval a hýčkal si ji, ale nemohla u něj zůstat. Když se u ní začaly projevovat známky lovkyně stínů, zavolal Maryse a okamžitě Tessie odjela do Institutu. Oplakala to, pamatuje si to, jako by to bylo včera.
Vyrůstala s Isabell, Jacem, Alexandrem a byla šťastná, všichni ji milovali a pomáhali. Tajně se cvičila v magii, než ji Hodge odvedl do svého pokoje a vysvětlil ji, že se musí chovat jen jako lovec, ne jako čaroděj a ona přestala cvičit. Rostla, prožívala pubertu a každý rok dostala tu stejnou krabičku modré barvy převázanou stříbrnou stuhou.
To co Tessie nevěděla, bylo, že měla sestřičku, o tři roky starší. Ta ale měla jiného otce než Tessie a tak se u ní neprojevili známky andělské čistoty. Magnus si ji k sobě nevzal, vzal si jen Tessie. Phoebe byla poslána do Idrasilu, kde byla vychovávána jako lovec stínů. O svém původu neměla vědět. Ani jedna z nich, dokud to nebude nutné.
Phoebe byla jednou z nejlepších lovkyní, byla šikovná a skvostná, byla sama sebou, měla vlastní styl a na rozdíl od jiných lovců, neměla žáden tým, skupinu, bojovala vždy sama a zocelovala se. Pak se rozhodla zmizet a užít si mimo svět stínů.
Zamilovala se do civila, a aby s ním mohla být, vzdala se na nějaký čas života lovce.
Byla s Benem, překrásným a dokonalým mužským, byl vším, po čem toužila, byl vším, co chtěla a neměla, byl vším, co neznala. Dokud byla s ním, bylo vše v pořádku a skvělé. Jenomže, jak to bývá, láska není nekonečná a není bezpodmínečná a tak jednoho dne našla Phoebe Bena ve svém bytě v posteli s neznámou blondýnou. Ani mu nevadilo, že přišla, naopak, pohrdavě se ji zeptal, jestli bude okounět nebo odejde a pokud chce, že se může přidat, ale takhle dobrá nikdy nebyla a nebude, předem prohraný boj.
Phoebe měla chuť vzít a oba podřezat, taková potupa a bolest. S démony byla schopná se vypořádat, ale s Benovou nevěrou ne.
Otočila se na podpatku, odmítla brečet, poslala ho do háje a sbalila si pár věcí, vyšla před byt, zabouchla a vytáhla stélu, po třech letech, koukala na ní jako na svatý obrázek, podívala se na dveře bytu a přála si, aby byl Ben šťasten, ale aby trpěl.
Přejela stélou po kůži a nakreslila runu neviditelnosti, vydala se po starých stopách rovnou do Idrisilu.
Přivítání bylo chladné, neměla čas nad tím uvažovat a litovat se, vrátila se do bojového učení, připadala si jako novicka, která nic neumí, nic nezvládá.
Po půlroce tréninků ji převeleli do Institutu a od té doby je tam.
KAPITOLA 17:
Tessie seděla na své posteli, mávnutím prstu otevřela svou šatní skříň, v níž se ukrývala celá šatna.
Sklesle pohlédla dovnitř a uvažovala, které šaty se na korunovaci hodí nejvíce. Neměla chuť, se oblékat a nechtěla se oblékat bez své milované. Šaty létaly po místnosti a ona na ně ani nehleděla.
V tom ji hlavou prolétlo, pouto nelze nikdy dokonale přetrhnout, ne pokud jeden neumře nebo ho vyloženě nespálí, to ona nikdy neudělala a pochybuje, že by to udělala Isabella.
Usmála se, přejela si prstem po levém zápěstí a myslela při tom na Isabell.
Na opačné straně hradu začalo Isabell pálit zápěstí. Podívala se, na tom místě mívala svou runu parabatai.
„Isabell, co se děje?“
„Já nevím, JAcei, jako kdybych cítila Tess.“
„Izy, tomu nerozumím, Vaše pouto nezmizelo?“
„Já nevím, myslela jsem, že ano, nemohla jsem ji přes něj najít a bledlo a bledlo.“
„Isabell, nezdá se mi to dobré, vůbec bychom tady neměli být.“
„Jacei, prosím, moje nejlepší přítelkyně žije a já se mohu dozvědět víc o tom, kým je a proč jsem ji pět let neviděla, tak nedělej problémy, jdu za ní.“
Isabell opustila šatnu a vydala se po točitém schodišti, přes cimbuří hradu, došla k dřevěným dveřím s mosazným tepáním, nakreslila na ně automaticky svou stélou runu pro parabatai, dveře se před ní otevřely a ona sestoupila do malé místnosti za Tesiiným pokojem.
KAPITOLA 18:
Magnusi, co tím myslíš, na co se ptáš?“
„Spal jsi s ní?“
Alexander se otočil k Magnusovi, náhrdelník schoval do kapsy a nechápavě zíral na svého přítele. Ten mu položil absurdní a nemyslitelnou otázku. Jak to jako myslí, jestli s ní spal a s kým sakra měl spát?
„Magnusi, nerozumím tvé otázce a vůbec nerozumím skutečnosti, že snad čaroděj jako ty, který nemá zrovna zářivou minulost, žárlí.“
„Alecu, musím to vědět.“
„Magnusi, dobře víš, že jediný, s kým spím, jak říkáš, jsi tady ty.“
„To mě těší, Alexandře, ale oba víme, že tvá andělsky panenská síla není tak panenská, jak se zdá a víme to oba.“
„Nerozumím, o čem to vlastně mluvíš.“
„Alecu, prosím, neodcházej, posaď se a promluvme si.“
Alec neměl chuť ani náladu teď Magnuse poslouchat, jeho otázka mu byla proti srsti, jak se lidově říká, byla to pro něj ztráta času, krev mu pulzovala v uších i krku. Zalykal se. Začal se dusit a opřel se o křeslo. Magnus na něj zděšeně pohlédl, Alexander se usmál a mávl rukou na znamení, že to bude dobré.
Sedl si na křeslo a podmanil se Magnusově výslechu.
„Miláčku, jsi v pořádku? Co se stalo?“
„Nevím, takový divný pocit. Mám ho už od rána.“
„Jsem říkal, že to nejsi ty. Někdo tě posedl.“
„Magnusi, prosím, jak jsi to myslel?“
„Omlouvám se, nechtěl jsem Tě ranit ani ti ublížit, ale vrtá mi to hlavou.“
Magnus natáhl ruku ke knihovně a z ní se vyřítila hrubá kniha modré barvy se stříbrnou stuhou. Chytil ji a podal ji Alexandrovi.
„Spal jsi s ní?“
Alexander chytil knihu a otevřel jí, vypadla na něj fotografie překrásné dívky v rubínových šatech, černých havraních vlasech a očích plných něhy, okamžitě ji poznal a ztratil dech. Se slzami v očích se podíval na Magnuse. Těžce polknul a zrychlil se mu tep.
„Já si to myslel.“
„Magnusi, ale to už je dávno, navíc, ty sám jsi měl spoustu milenek i milenců, nebudeš mi ji vyčítat, že ne?“
„Ji ne.“
„Jak to zase myslíš?“
„Cože? Odpust, uvažuji nahlas. Nikdy Ti ji vyčítat nebudu a ani nemohu.“
„Magnusi, co se děje, ty o Tessie víš? Počkat, proč máš její náhrdelník?“
„Ten ode mne dostala, když ji bylo 16.“
„Od tebe?“
„Ano, ode mne.“
„Tomu nerozumím, ty víš kde je?“
„Vychovával jsem ji.“
„Cože?“
„A mimochodem, ano, vím kde je.“
Alexander se prudce zvedl z křesla, nechtěl nic jiného slyšet, chtěl za ní. Zamotala se mu hlava, Magnus ho zachytil.
„Tušil jsem to. Vezmu Tě za ní.“
Alec si zase sedl do křesla, sklopil hlavu a uvažoval.
„Ne, nechci za ní, nemohu. Miluji ji, miluji tebe.“
„Alecu, to je v pořádku, neboj, ale je tu podstatnější věc, než to, kde je Tessie.“
KAPITOLA 19
Tessie seděla na posteli a hrála si se šatami, lítaly ze šatníku ven a dovnitř a ona jen zírala. Otevřely se dveře tajné místnosti.
„Ahoj Isabell, jsem tak ráda, že to fungovalo.“
V tom se ozvalo klepání. Tessie se podívala směrem ke dveřím a znuděně pokynula klice, aby se otevřela. Za nimi stála Phoebe.
„Isabell, ty jsi tady? Hledala jsem Tě, měla jsem pocit, že musím jít za Tessie a ty, že bys měla jít se mnou.“
„To je zvláštní, mě začalo pálit zápěstí a jakoby mne vedlo naše staré pouto.“
Obě dívky se se zájmem podívaly na Tessie, ta seděla na posteli a koukala z jedné na druhou.
„Isabell, koukám, konečně jsi našla svou dokonalou bytost.“
„Tessie, proč jsi kousavá? Co se ti vlastně stalo?“
„Jsem Phoenix, zjevně, jednoduše andělsky čistý anděl s mocí většiny magických bytostí. Někteří andělé mají těchto schopností méně a jiní více, čím více jich máš, tím jsi výše na královské linii. Proto mne Phoebe našla, proto jste se ke mne mohli tak snadno dostat.“
Isabell i Phoebe zůstaly stát s otevřenou pusou a zíraly na Tessie. Ta pokračovala dál.
„Jenomže je tady problém, do korunovace jsem se měla rozhodnout, zda budu dokonalou bytostí nebo nejvyšším démonem. A já se ještě nerozhodla, já to neumím ovládat. Nedokážu to, nejde to, snažila jsem se, ale nemohu.“
Tessie se rozbrečela. Obě dívky ihned přiskočily k ní, objaly ji a hladily. Tessie se hroutila, nebyla tak silná, jak si všichni mysleli, dokázala porazit kohokoliv, ale nedokázala porazit samu sebe.
„Pokud se nerozhodnu, dopadne to špatně.“
„Neboj, má parabatai, dopadne to dobře, uvidíš.“
Phoebe se zadívala na obě dívky, rozzářily se úsměvem a kolem Tessie zase začala zářit aura bílá a jasná. Phoebe se zvedla, obešla pokoj, postavila se proti parabatai a zeptala se.
„Jak proběhne korunovace?“
„Je to vlastně zkouška síly, magie, lovce, rychlost, mysl i zbraň. Měla by ve mne probudit bolest, strach, lásku a trpělivost, aby se vidělo, zda jsem anděl či ďábel.“
„Počkej, ty budeš bojovat?“
„Isabell, neboj se, ze cviku jsem nevyšla, pokusím se porazit i Jace, když na to příjde a nebojím se, že bych prohrála.“
„Proč si teda vybíráš plesové šaty, proč my máme plesové roby?“
„Je to korunovace, je to slavnost, obvykle je to ples, během něhož se stane něco, co nečekáš. Plesy jsou obvykle tři, abys nevěděla, který je ten skutečný, ale já to vím, je to tenhle, můj první, cítím to.“
„To zvládneš, neboj.“
KAPITOLA 20
Dominic se poctivě připravoval na službu své paní. Patřil k nejsilnějším a nejschopnějším lovcům stínů, byl to skvělý ochránce a Tessie měla štěstí, že jako ochránce měla jeho a ne JAcea.
Dominic zrovna cvičil v aréně, když dovnitř vešel Jace.
„Vítej, JAcei, vypadáš dospělej než posledně.“
„Děkuji, za to ty vypadáš strhaně, co se děje, Tessie není tak snadný úkol, jak ses mi smál u Hodge v kanceláři, když jsem odmítl?“
„Tady nejde o ní a ty to víš, jde o svět stínů.“
„Dominicu, tebe porazím, kdykoliv budu chtít.“
„Jacei, už nejsme na střední. Ale pokud to chceš zkusit.“
Jace tasil svůj meč, což pro Dominica byla jasná odpověď. Oba muži se postavili proti sobě do útočného modu a kontrolovali toho druhého. Jeho dech, tep, směr pohledu, četli v očích posměšky a výhružky, když oba naráz vpadli do bojové pozice a začali spolu vést bitvu, skutečnou bitvu, na život a na smrt. Bylo jim vše jedno, oba chtěli vyhrát, oba chtěli toho druhého pokořit.
Vtom mezi ně vjel oštěp, oba muži uskočili, zázrak, že vyvázli bez zranění.
„Pánové, je fajn, že cvičíte, ale na večerní korunovaci je potřeba, abyste byli oba živí.“
„Ano, madam.“
Žena, která oba muže dostala od sebe, byla krásná blondýnka s dlouhýma nohama, oblečená do temně modrých kalhot a černé košile. Vlasy měla spletené do copu. Hodila na oba muže vznešený a láskyplný úsměv, otočila se a odešla.
„Kdo to je?“
„To je Lucy, naše instruktorka boje.“
„Je pěkná.“
„Jacei, nemusíš mít každou ženskou, která se na tebe usměje, víš.“
„Aha, takže tahle je tvá?“
„Prosím?“
„No, Vaše pohledy, tvoje obrana její osoby, pohyb jejího těla, ty s ní něco máš.“
„To je zakázané.“
„Ano a ze zakázaného ovoce nejlépe chutná, něco o tom vím.“
Dominic schoval svůj meč, otřel si obličej do ručníku a vzal si láhev s vodou.
„Opravdu se chceš bavit o tom, kdo porušuje zákony a zásady? Pak bychom se mohli vrátit k té, o niž tady jde na prvním místě.“
„Ne. Jen chci kamarádovi říct, že má super vkus.“
„To sice neznělo přesvědčivě, ale děkuji. Mimochodem, kde je Alexander?“
„Bude asi s Magnusem.“
„Aha, další nezapovězené ovoce.“
„Dominicu, prosím, tohle ne. Alexander si prožil svoje, nech ho bejt.“
„Jo, to bylo neslušné. Ale Alexander se musí večer ukázat na korunovaci.“
„Proč by měl?“
„Probudí ji, bez něj zkoušku nezvládne.“
KAPITOLA 21
„Jaká podstatnější věc?“
„Sakra, zase uvažuji nahlas, to nic, toho si nevšímej, kolik je prosím hodin?“
„Šest večer.“
„Tak to si musíme pospíšit, drahoušku.“
„Eh?“
„Dneska se z naší princezničky stane královna světa stínů.“
„Královna?“
„Ano, královna lovcu stínů, upírů, víl, čarodějů, prostě královna, víš, co to slovo znamená.“
„Ano, ale…“
„Ano, královna je nesmrtelná, ta poslední se však proměnila v démona a nebyl nikdo tak čisté krve jako Tessie, takže se Tessie musela uchránit a démoni nesměli vědět, že jsme bez královny. Je tady ještě jedna, která by mohla usednout na trůn místo ní, ale bohužel, nemá tak čistou krev.“
„Já tomu nerozumím a stejně, pokud je Tessie královnou, už nikdy ji neuvidím.“
„Ha, to se pleteš, bez tebe bude korunovace nuda.“
„Co tím zase myslíš?“
„Musíme ti najít vhodný oblek a měl by sis s sebou vzít svůj luk. A mimochodem, měl bys být hlavním poutačem, pokud teda to, co si myslím, je skutečné.“
„Magnusi?“
„Alexandře, není čas, vyzkoušej jeden z těhle obleků.“
Magnus začal vyhazovat ze své skříně obleky, při tom listoval ve svém fotoalbu vzpomínek a koukal, jak mu jeho holčička vyrostla. Pak našel fotografii Thomase, usmál se a rychleji zase schoval, než si toho Alexander všimne.
Ten si mezitím vyzkoušel několik různých obleků a střihů, nakonec si vybral tmavě modrý z atlasu.
„Skvělá volba, tak a jdeme.“
Než se Alec stihl nadechnout a zaprotestovat či něco říct, položit otázku, Magnus už ho držel za ruku a mizeli v portálu.
KAPITOLA 22
V hradu se rozezvučela siréna. Magnus to očekával a šíleně se bavil, zatímco Alec ještě nestačil vstřebat veškeré informace, pocity.
Do chodby se vřítilo několik lovců, v jejichž čele stáli Jace a Dominic. Oba se museli smát, když zahlédli Alecův výraz ve tváři, zděšení.
„Vítej, Alexandře, už jsme se báli, že to nestihneš a při tom bez tebe, by to nebyla žádná korunovace.“
Přivítala mladá lovkyně Lucy Alexandra a MAgnuse.
„Jacei, mohu ti dát na starost tvého přítele? Je potřeba, aby slečna nevěděla, že je tady.“
„Dobře, Dominicu, vezmu si ho na starost a rád, myslím, že Magnus mu asi neřekl podstatné části.“
Jace chytil Aleca za ramena a vedl ho do pokoje lovců. Ten jen nechápavě zíral a nebyl sto schopen se na nic zeptat. Jace mlčel, chápal ho, pokud mu Magnus řekl vše, co už věděli Isabell, Phoebe a Jace, pak musí být Alec pěkně mimo. Odvedl ho do pokoje, zavřel dveře a posadil ho na křeslo.
„Jsi v pohodě, kámo?“
„Dej mi chviličku.“
„Alecu, odpust, to nepůjde, řekni mi, co víš, abych ti pomohl pochopit zbytek.“
Alec se podíval na svého kamaráda a bez přemýšlení odpověděl.
„On ji vychoval.“
„Dobře, tak teď si nejsem jist, zda já vím, o čem mluvíš, takže pokud si dáváme hádanky, jmenuje se Kevin.“
KAPITOLA 23
Kevin vběhl do pokoje své matky.
„Maminko, maminko, někdo za tebou přišel.“
„To by mne zajímalo, kdo zase, dneska mám nějak moc návštěv, teda, dámy, vy jste, moc milé překvapení a jsem šťastná, že Vás tady mám, ale nikoho dalšího vidět vážně nechci.“
Magnus vešel do pokoje se svým širokým úsměvem. Phoebe i Isabell se na něj podívaly, Isabell ho ihned probodla pohledem a chtěla na něj začít řvát, když v tom se Phoebe zeptala.
„Ty jsi s sebou nevzal Aleca?“
Tessie s sebou škubla, no ano, Alexander, není tady, stále tady není, tolik si přála ho naposledy vidět, než se promění a bude muset plnit královské povinnosti, pokud vůbec bude schopná, stále víc se obávala, že andělem nikdy nebude, ani jím být vlastně nechtěla, ztratila toho spoustu, nechtěla ztratit i svou vůli. Ale nepřála si ztratit ani život, jako démona by ji museli zabít, pak to snad bude on, kdo to udělá.
„Bohužel, Alec se mnou není, odešel ode mne ve spěchu.“
„Aha, tak to bude průser, až nás bude hledat.“
Tessie se začala smát. Malý Kevin se jí posadil do sukně a objal ji.
„Maminko, tenhle smích ti uškodí, zase se tě budou bát.“
Magnus se zarazil.
„Tessie, co tím Kevin myslí, ne to, že jsi démona v sobě nebyla schopná zabít, že ne? To by mohl být večer značný problém, víš o tom.“
„Tomu nerozumím.“
„Phoebe, já ti to tedy vysvětlím.“
Magnus se posadil do křesla.
„Nezdá se Vám, že je čas na drink?“
Vyčaroval si drink a začal povídat to, co dívky ještě nevěděly.
„Pokud se Tessie do dnešní půlnoci nebude schopna zbavit svého temného já, hrozí, že při zkoušce se změní v démonickou bytost a pokud se s ní ani pak nedokáže vypořádat, budou ji muset lovci zabít, pokud nestihne ona sama utéct. Co vím, magické schopnosti u Vás v rodině má jen tvá sestra a ty.“
„Já mám sestru?“
„Sakra, já věděl, že nemám mluvit příliš. Ano, Tessie, máš starší sestru, o celé tři roky, taky má schopnosti čaroděje i schopnosti lovce, bohužel její krev obsahuje příliš lidskosti a tak nemohla nastoupit na trůn.“
„Já mám sestru?“
„Ona má sestru?“
„Ježíš, dámy, to vám vše musím opravdu polopatě vysvětlovat? Phoebe, jsi sestra princezny Tessie.“
„Já? Jak bych já mohla být její sestra?“
„No tak jo, polopatě. Když se Tessie narodila, byly ti tři roky, Vaše matka byla královna světa stínů, ale porod andělského dítěte v ní vzbudil zbytek démona, který se v ní uchoval, když od ní odešel tvůj otec, Phoebe. Když se Tessie narodila, Vaše matka se změnila a té noci chtěla svou dceru zabít, stejně jako tebe. Pro bezpečí všech, jste byly rozděleny, teda teprve poté, co jste byly podrobeny zkoušce krevní čistoty. Proto jsi ty, Phoebe byla poslána do Idrasilu a Tessie jsem vychovával já, jakožto blízký přítel rodiny a čaroděj. Pod mou ochranou ji dlouho nikdo nenašel, což se poměrně hodilo. Bylo potřeba ji chránit a my čarodějové v tom tak nějak nad ostatními bytostmi vynikáme. O královské nehodě se nesměl nikdo dozvědět, dokud nebude Tessie připravena ke korunovaci.“
Phoebe a Tessie na sebe zíraly, Isabell tekly po tvářích slzy.
„Proto jsem věděla jak se dostat do tvého pokoje, proto jsem věděla, kde tě hledat, proto jsi za mnou přišla.“
KAPITOLA 24
„JAcei, dobře, tak asi takhle, Magnus Tessie vychovával, protože ji chránil, pak ji poslal k nám do Institutu, když byla dost stará, ale stále ji chránil.“
„Aha, takže řešení hádanky, dobře, Tessie má syna, jmenuje se Kevin a hádám, že by mohl být tvůj.“
„Co to povídáš?“
„No, já nevím, jen odhad, uvažuji, kdy od nás odešla, jak starý může být a co mezi Vámi bylo?“
„Cože?“
„Alecu, no tak, trochu mi pomoz, tohle začíná bejt nuda.“
Alec se snažil vzpamatovat, ale začínalo toho na něj být víc, než kdykoliv před tím.
„Jacei, co vlastně provedla, že ji nenávidíš? To že milovala mne a ne tebe?“
„Ti řeknu, že jsi táta a ty se zajímáš o to, co mi provedla? Co provedla tobě?“
„JAcei, co udělala?“
„No jo, pořád, když jsem zjistil, kdo je a proč je u nás, Hodge mi nabídl dělat ji osobní stráž, musel bych se rozhodnout, za jsme schopni to ustát v Institutu, nebo bych odešel sem, což by nás kompletně rozervalo na kusy.“
„Ty jsi ji nechal odejít?“
„Alecu, na to není čas, ano, nemyslel jsem si, že bych byl schopen ji ochránit a Isabell by ji nikdy nenechala jít, ty bys ji nenechal jít, jenomže ona musela odejít a já to rozhodnutí vzal na sebe, řekl jsem Hodgeovi, že nejlepší bude, dát ji skutečného ochránce a poslat ji do hradu, kde bude nejlépe chráněna. Nevěděl jsem, že to přetrhá veškeré vazby a kontakt s námi.“
„Ty jsi ji poslal pryč, ne Hodge, to ty?“
„Alecu, na to není čas. Než odešla, byl jsem za ní, chtěl jsem s ní mluvit, ale zjistil jsem něco, co by nás jen víc ohrozilo a bylo třeba dostat ji opravdu daleko od nás.“
„Co by mohlo naplnit tvou touhu zbavit se jí, když tě nechtěla?“
„ALECU, mysli, prosím, ona není lovec, ona je démon.“
„Jak tohle můžeš říct?“
„Zamysli se, co z historie víš o vývinu královské linie?“
„Ne, to nemůže být pravda.“
„Ale je a teď mi řekni, co jsi s ní všechno měl, protože jestli to není tvůj syn, pak ti řeknu, našla si za tebe náhradu rychle.“
„Ptáš se mě stejně, jako MAgnus, jestli jsem s ní spal.“
KAPITOLA 25
Dominic šel zkontrolovat, zda je na večer správně rozestavěna stráž, zda jsou zbraně na správných místech. Zda sedadla jsou ustavěna tak, že kdyby se něco stalo, bude pohyb jak pro ochranku princezny tak i pro ní samotnou klidný a hladký.
Když už obešel vnitřek hradu, vyšel ven. Chtěl jít na zahradu a zkontrolovat zahradní část slavnosti, když po něm sáhla ruka, přitáhla si ho k sobě a začala ho bezostyšně líbat.
Dominic se nechal, pak dotyčnou od sebe odstrčil.
„Lucy, co to děláš, můžou nás vidět a vyhodit.“
„Ty se pořád něčeho děsíš, že je něco nedokonalé, něco špatně, že ti princeznu zabijí, když ji máš hlídat, že tě se mnou uvidí.“
„Jen nechci zbytečné potíže.“
„Dominicu, spousta věcí se změnila, podívej se na svět tak, jak je, na skutečný, lovkyně stínů se zapletla s upírem, královna stínů má dítě, které se nemělo narodit, zvláště ne v tom věku a žije, čaroděj a lovec stínů jsou milenci, Dominicu, svět se změnil, vlkodlak si vzal lovkyni.“
„Lucy, ano, já vím, soulasím, ale my dva, to nejde.“
„Jo, že jsi včera večer neprotestoval.“
„Lucy, to…“
„Co, nikdo nás neviděl?“
„Lucy, nechtěl jsem tě urazit, ani ti ublížit, miluji tě, ale potřebuji čistou mysl, je korunovace.“
„Jistě, zase je něco, Dominicu, přestaň se oddávat jen sám sobě a svým potěšením a pokus se někdy myslet na druhé.“
„Právě že myslím na druhé.“
„Ne, jen na sebe a svou práci, ty nemyslíš ani na budoucí královnu, ale na to, aby ti nebylo vyčteno, že v obraně byla mezera!“
Lucy se rozlobila a odešla, aniž by se na Dominica jen podívala. Tolik ji vytočil, stejně to všichni o nich vědí, tak o co mu sakra jde?
KAPITOLA 26
„Dobře dámy, je na čase přestat se zabývat rodinnou historií, Tessie, ty se připrav, za hodinu to vypukne a dámy, vy se budete muset taky oblécti, zjevně Vám už byly šaty vybrány, ale já si myslím, že vzhledem k situaci sester a parabatai byste měly mít něco vhodnějšího pro družičky královny.“
Magnus mávl prstem a obě dívky byly oblečeny v saténových šatech volných zad a vysokého límce. Vypadaly báječně. Tessie se usmála na obě dvě, ty si vzaly každá po růži z vázy a s úklonou královně odešly do přípravné místnosti.
„Magnusi, co když se neovládnu, co potom?“
„Co děláš teď, když se ti nepovede se ovládnout?“
„Já nic, obvykle je to Kevin, který přiběhne a mluví na mne, pohladí mne.“
„Ach, jistě pouto rodiny a pouto lásky.“
„Magnusi, ale Kevin není můj syn, nemůže být.“
„Není tvůj syn, je tvůj bratr, je to syn tvého otce, když tvá matka byla zabita, tvůj otec odešel do ústraní a znovu se oženil, Kevin je jeho syn.“
„Tak proč není s otcem?“
„No, taková drobnost, tvůj otec si nevybral zrovna nejlépe, když se Kevin narodil, jeho matka zemřela, při porodu, přirozeně, ale byl to nepříjemný osud, jedna žena se při porodu dokonalé bytosti zbláznila a druhá mu umřela.“
„Magnusi, prosím.“
„No, jednoduše začal pít a o Kevina se nechtěl starat, využili jsme skutečnosti, že tě přemístíme zde a abys měla co dělat, starala jsi se o něj jako o vlastního.“
Tessie začínala zuřit, takhle ji obelhávat, po tvářích ji tekly horké slzy, Kevin ji chytil za ruku a ona se uklidnila, přesto nemohla MAgnuse ani vidět. Podívala se na něj a svou magijí ho vyhodila z okna.
KAPITOLA 27
„Jacei, stejně si myslím, že ti něco provedla, protože pokud by se změnila v démona, hledal bys odpovědi a lék, i přesto, že je královské krve a tohle je příznak.“
„Alecu, ona mne napadla, snažila se mne zabít, nemohl jsem s ní bojovat, nechtěl jsem ji zabít, ale musel jsem žít. Bodl jsem jí.“
„Cože jsi udělal?“
„Musel jsem, odpust kámo“
„Ty jsi ji byl ochoten zabít?“
„Tehdy ne, dneska ale vím, že pokud se promění, nebudu váhat a ty bys neměl taky.“
Alecovi se zvedl žaludek. Koberec pokryl vrstvou žaludečních šťáv. Točila se mu hlava, bylo mu zle a mdlo a nechápal, co mu všichni okolo tvrdí.
„Takže žena, pro kterou bych zemřel je démon, má se mnou dítě a muž, s nímž spím je její otec. Tak to jsem tomu dal.“
Jace se začal smát.
„Bereš to v poklidu.“
„No, to ani ne, ale měl bych se připravit, mají tady cvičiště?“
„To mají a taky moc hezkou instruktorku.“
Alec probodl JAce pohledem.