Andělská krev (39-49)

KAPITOLA 39
Isabell se na ošetřovně začala probouzet. Bylo ji dost zle, bolelo ji celé tělo. Podívala se kolem sebe. Vedle ní na posteli seděl Simon, doširoka se usmíval, z druhé strany seděla Phoebe s ledem.
Isabell se pokusila posadit, ale neměla dost síly.
Podívala se na oba své přátele. Měli ustrašený výraz ve tváři, ale usmívali se.
„Dost jsi nás vyděsila.“
„Phoebe, co se stalo, všechno mě bolí, pálí mě hrudník.“
„Tessie.“
„Co je s ní?“
„Zabarikádovala se u sebe v pokoji, zlomila Vaše pouto parabatai.“
„Cože?“
Simon chytil Isabell zrovna ve chvíli, kdy se rozhodla vstát z postele.
„Izy, prosím, nevstávej. Je to dobrá zpráva, znamená to, že Tessie je stále lovcem stínů, je andělem, není démonem. Pokud by byla démonem, Vaše parabatai spojení by se neprojevilo.“
„Kde je?“
„V pokoji, zabarikádovala se tam, Alec, Jace i Magnus se k ní snažili dostat a asi se povedlo, včas, protože ty ses probudila.“
„Ne, tak to není, necítím ji.“
„Nemůžeš, pokud to kouzlo prolomila.“
„Nechápete to, pokud ho prolomila, je z ní démon nebo je mrtvá.“
Simon se zvedl a pomohl Isabell na nohy, Phoebe ji podepřela z druhé strany a vydali se pomalu na schodiště a do Tessiina pokoje.
KAPITOLA 40
Alec sklouznul k tělu své Tessie, oblekem utřel krev kolem ní, vložil ruce pod její tělo a obrátil jí. Usmívala se.
Jace se postavil za něj, chytil ho kolem ramen a chtěl jej odvést, ale Alec se od ní odmítl hnout, políbil ji na její rty a rozplakal se.
Magnuse zaujaly Alecovi ruce, ne teda tak, jako obvykle, navíc, že Alec miluje Tessie cítil až příliš silně, chtěl si užít čas, který s ním mohl trávit on.
Rychlým krokem došel k trojici přátel a vyškubnul Alecovi z ruky Tessiin náhrdelník. Vracela se do něj barva i záře. Jace si všimnul, co Magnus zkoumá.
„Magnusi, znamená to.“
„Nejsem si jist.“
Alexander zvedl Tessie do vzduchu a položil ji opatrně na postel. Byla tak krásná. Vzal do rukou její stélu a položil ji vedle ní. Pohladil ji po vlasech a podíval se na Magnuse s Jaceem. Magnus držel v rukou náhrdelník.
Před pokojem začalo být velice rušno.
Došla ISabell, Simon a Phoebe, ještě než vešli do místnosti Simon promluvil.
„Cítím krev.“
„To mi neříkej, Tessie.“
Isabell zvolala jméno své parabatai do ticha. Našli otevřený vchod do pokoje.
„Isabell, opravdu, cítím Tessiinu krev, musela si ublížit.“
„NE, to by znamenalo, že je mrtvá.“
„Znamená to taky, že následníkem trůnu je teď Phoebe?“
Phoebe probodla Simona pohledem.
„To nevyslovuj, královnou může být jen jedna a to je Tessie a jestli je mrtvá, co zbylo nám?“
Isabell se podívala na Simona, ten ji pustil a ona vešla do pokoje.
Vítr ji přivál okvětní lístek bílé růže, potřísněn krví. Isabell jej chytla do ruky, a jak si jej prohlížela, sjel její zrak rovnou na podlahu před ní, byla plná takovýhle okvětních lístků, byla plná krve. Podlomily se ji kolena.
„Simone.“
Simon přiskočil a podepřel jí. Isabell sotva dýchala. Její bratr seděl tiše nad tělem ženy, kterou tolik miloval a kterou ztratil, znova, jak mu to mohla udělat? Jak? Viděla ho, věděla, že je tady, proč se vzdala všeho, co měla?
Phoebe začala plakat.
Do pokoje vešla Lucy. Jakmile uviděla královnu, svolala veškeré stráže. Chtěla ji nechat odnést, ale Alec to nedovolil, ještě ne, nebyl připraven.
Jelikož rozkazy byly, že o osudu královny rozhoduje Alexander, nezbylo Lucy, než postavit stráže před ložnici královny a odejít.
KAPITOLA 41
Idrasil i celý svět stínů se brzy dověděl o královně. Tessie se vzdala vlastního života pro blaho ostatních.
Ano, zabila se, vypálila si bolest z těla, doslova. Nemohla být démonem, nemohla být andělem.
Svět stínů se zahalil do královsky modré. Tu Tessie milovala ze všeho nejvíce, uctili tak její památku.
Nikdo se s tím nedokázal plně smířit.
Pokud Tessie zemřela, svět stínů zůstane bez ochrany, bez královny. To královna celé roky držela svět stínů mimo svět civilů, jak teď bude fungovat ochrana?
Ano, je tady Phoebe, pokrevní příbuzná, ale je více člověkem než andělem, je lovcem stínů, nemůže být královnou.
Spousta vůdčích osob ji však navrhovala, ano, nebude to královna v plné síle, jak se očekává, ale bude, dokud se neobjeví pokrevní příbuzná, která se bude moci stát královnou.
Phoebe tuto poctu odmítla.
Magnus přišel s jiným řešením.
„Tessie není mrtvá.“
„Magnusi, i mi ji milovali, ale vypálené srdce se nezahojí.“
„Myslím to vážně, ona žije.“
„Pokud tedy nevíš něco, co nám uniká, pak možná máš pravdu, ale taková možnost neexistuje.“
„Mýlíte se, existuje, pokud ji někdo před léty neschoval část jejího srdce.“
„Mluvíš pohádky a bludy.“
„Ano? Zeptejte se čarodějů a víl, jde to.“
Idrasilem se rozlehl silný šepot. Mohla by to být pravda, ovšem, kde mají najít její srdce, stalo se tak vůbec?
„Magnusi, co jsi udělal?“
„Já, ehm, já nic, proč bych to měl být zrovna já, já mám jen návrhy a postřehy.“
Magnus vytáhl náhrdelník, zářil tak mocně, jak to jen šlo. Pověsil si ho na krk a odešel.
Ten náhrdelník Tessie daroval v době, kdy bylo její srdce nejčistší, pokud se neplete a on se plete málokdy, pak Tessie uzavřela sama kousek svého srdce do přívěsku, možná ani nevěděla jak.
Došlo mu to ve chvíli, kdy Alexander držel mrtvou Tessie v náručí a přívěsek začal opět zářit, kdyby byla skutečně mrtvá, pak by byl černý jako uhel a pomalu se rozpadl v prach, ale to se nestalo.
Ona žije.
KAPITOLA 42
Isabell se s Jaceem vrátila do Institutu.
Phoebe se vrátila k životu mimo svět stínů, snažila se srovnat si myšlenky.
Alec se nastěhoval k MAgnusovi, ztratil jednu lásku, nehodlal přijít i o druhou.
Lucy i Dominic se nechali přeložit. Proč chránit hrad a princeznu, královnu, která je mrtvá? Lucy odešla do Institutu, Dominic se nechal přeložit do Idrasilu.
Tělo Tessie bylo odvezeno do Idrasilu, na starosti jej dostal právě Dominic, což dost špatně rozdýchával JAce, ale odmítl změnit místo působení.
Tessie mu hodně ublížila, ale nevěřil, že ji někdo dokáže ohlídat lépe než on.
V Institutu se všichni jali vyklidit Tessiinu ložnici. Probrečeli několik nocí i dní, vzájemně se podporovali i uklidňovali.
Tessi od nich odešla, po druhé, sama, napořád. Ztratili naději.
Před Institutem se otevřel portál.
„Alecu, tak ráda Tě vidím, big brother, jak se máš?“
„Isabell, kde je tým, potřebuji s Vámi mluvit.“
„Hned ti je seženu, sejdeme se v jídelně?“
„Ne, na věži.“
Isabell odešla, přivedla s sebou Jace a Lucy.
„Kde je Phoebe a Dominic?“
„Phoebe se nevrátila a Dominic je v Idrasilu, bdí nad Tessie. Copak to nevíš?“
Alec se usmál, to se bude hodit, teda, pokud Magnusovi neschválí misi a Alexander byl rozhodnut Tessie vrátit mezi živé.
„Kdyby bylo potřeba, můžeme se na něj Lucy spolehnout?“
„Ehm, to je těžko říct, otázkou je, co mu z toho kápne.“
„Tessie může žít, MAgnus něco vymyslel.“
Když to Isabell slyšela, okamžitě poslala Phoebe sms, aby se připravila na akci, že Tessie bude zase žít.
KAPITOLA 43
Magnus se vrátil do bytu. Alec tam nebyl. Usmál se pro sebe. Alec tedy šel obstarat zbytek plánu pro záchranu Tessie.
Magnus odepnul náhrdelník, bude ho muset schovat, kdyby náhodou někoho napadlo usilovat o něj. Díval se na ten zářící kámen. Uvažoval, jak to vlastně udělá, aby ji vrátil pomocí toho kamene život?
Alec otevřel dveře, jen co vešel, už držel v ruce skleničku.
„Magnusi.“
„Copak není čas na přípitek? Tvá žena se ti vrátí.“
„Magnusi, tohle neříkej.“
Alec postoupil k Magnusovi a políbil ho.
„Tak jak dopadlo sezení?“
„No, v Idrasilu jsem vzbudil živé debaty, nejsem si jist, zda jejich touha po královně je skutečná, nebo se jen přetvařují, jak jsi dopadl ty?“
„Jdou do toho s námi, čekáme na vyjádření Phoebe, pokud se teda vrátí a Dominica, ten je v Idrasilu.“
„Pak si myslím, že sklenka je vážně na místě.“
„Magnusi, stejně, ten večer jsi řekl, že náš syn nezemřel, že žije, jak jsi to myslel?“
„Ehm, to že jsem řekl? Nepamatuji se.“
„Magnusi, opravdu, proč mě takhle týráš, to nepochopím, víš dobře, že jsem se rozhodl žít s tebou, tak co řešíš?“
„Já neřeším nic, to ty se ptáš na něco, na co neznám odpověDˇ, asi jsem potřeboval dodat ti sílu jít za ní.“
„Šel jsem a to ji zabilo.“
KAPITOLA 44
Přátelé se sešli následující den v hotelu Dumort, vyzvedávali Isabell, která přespala u svého snoubence Simona.
Po tom, co se stalo Tessie, rozhodla se netajit tím, co k Simonovi cítí. Milovala ho, tak proč s ním nebýt. Nechtěla žít v hotelu, ale často tam přebývala, stejně jako Simon v Institutu.
Smrt Tessie spojila svět stínu tak, jak se to dřív se spolupráci dařilo Clary, která se stala vedoucí Idrasilu. Jen Tessiin vliv byl silnější.
Isabell vzbudil hluk mobilu, Simon se otočil v posteli.
„Co se děje?“
„Je tady tým, míříme do Idrasilu, jedeme si pro královnu.“
„Tak ji pozdravuj.“
„Simone.“
„Co je? Je devět ráno, co po mne chceš?“
„Nic, dobrou noc, broučku.“
Isabell se zvedla, oblékla se, políbila Simona a vyšla ven. Všichni už tam na ni čekali, Phoebe stála uprostřed, Isabell ji objala, tak ráda ji viděla.
„Tak, myslím, že můžeme.“
„Simon nejde?“
„No, rozhodl se spát, to víš, krev, tesáky, slunce.“
„Jo, já vím, ale mohla být sranda.“
„Jacei, to asi ve snu.“
Jace se usmál, objal Isabell, chytil Phoebe za ruku a vyrazili.
KAPITOLA 45
Skupinka přátel se vydala na cestu. Magnus se přidal až těsně před cílem cesty.
"Co ti tak trvalo?"
"Potřeboval jsem se o něčem přesvědčit."
„Snad to bylo důležité.“
„Co jste tak nabroušení? Mimochodem, rád tě vidím, Phoebe.“
„Ahoj.“
„Nevím, co se Vám stalo, ale rychle se vzchopte, tohle je k ničemu.“
„Ty nevíš? A vůbec, jaké je plán?“
„Jsem rád, že se ptáš, Isabelle, plán, Luc, mohla bys zavolat Dominicovi?“
„Proč?“
„Protože má na starost ochranu královny a my potřebujeme, aby nám svěřil ochranu nad jejím těle při pohřbu.“
Phoebe se podlomily kolena, Jace ji přidržel. Isabelle se zvedl žaludek, Alec ji objal. Magnus se musel začít smát.
„Vy jste teda komici.“
Phoebe se vzpamatovala, utřela si slzy z očí, hluboce se nadechla a zase vydechla, podívala se na Jace a odstrčila ho. Postavila se přímo proti Magnusovi, zpříma se mu podívala do očí a než stačil cokoliv namítnout, spustila.
„My jsme komici, jistě, my jdeme vrátit život ženě, na které všem záleží i tobě, jen se to bojíš přiznat, bojíš se, že příjdeš o Alexandra, což je čistě jen tvůj problém a i kdybys o něj nepřišel kvůli ní, příjdeš o něj pro něco jiného, co ona ví, toho ty se bojíš. Hraješ si na velkého kamaráda, tvrdíš, jak ji chceš probudit k životu, jak ji máš rád, jak je pro tebe jako dcera a při tom ji klidně necháš zemřít, necháš ji, aby přišla o Kevina, je ti vše jedno, jsi k ničemu a teď nám s klidem oznámíš, že ji chceš nechat pohřbít? Ty jsi se zbláznil, ty jsi magor, sobec. Alecu, já nechápu, proč jsi se k této stvůře nastěhovat, tohle není normální a ještě mi řekni, že si mám dávat pozor na jazyk, nebo že mám být za smrt Tessie vděčná, protože jako pokrevní příbuzná mám největší možnost zaujmout její místo, Vám všem naprosto hráblo, proč jsem se vracela? Jace, nesahej na mne, prosím.“
Jace chtěl Phoebe uklidnit, ale když se k ni přiblížil, že ji pohladí a chytne, sršely její oči pouze hněvem a odporem a on nechtěl riskovat, navíc, po slovech nesahej na mne, neriskoval by nikdo.
Isabelle se začala dusit smíchem, tohle už na ní bylo příliš, takhle se pustit do MAgnuse, tak na to odvahu neměla, ale už i jí samotnou některé jeho postoje, hry a hádanky začínaly lézt krkem.
Alexander se jen narovnal, podíval se na Phoebe, která mu pohledem naznačila, opovaž se ho bránit, na Isabell, která se musela smát, na Jace, který před rozzuřenou Phoebe jen couval, na Lucy, která něco ťukala do telefonu, na MAgnuse. Ten se jen usmál, ale byl zaskočen, tohle nečekal.
„Phoebe, odpust, jestli tak na tebe působím, ale není to pravda. Nemůžeme tam jednoduše nakráčet, oživit Tessie a zase jít, tohle by opravdu nešlo, to musí i tvá horká hlavinka pochopit.“
„Horká hlavinka? Co tím chceš říct?“
Než se Phoebe stihla nadechnout k dalším jedovatým narážkám, MAgnus pokračoval.
„Tessie chtějí pohřbít, to ano, je to dva dny, co se zabila, ale my víme, že žije, Idrasil se obává nejhoršího, takže bude chtít, aby pohřeb proběhl v poklidu, bez velkolepých salv slávy, přesto musí dodržet jisté postupy, jedná se o královskou krev.“
Všichni se na Magnuse podívali se zájmem a ten mohl v klidu pokračovat ve své řeči.
„Proto potřebujeme Dominica a jeho přístup k Tessie, dle zvyku, třetí den po smrti královny se u jejího hrobu střídají bojovníci, ti jsou určeni Idrasilem. Tam tělo dostal na starosti Dominic. Takže Lucy, zavolej mu a pokus se být milá a zapůsobit, věřím ti.“
„Já mu teda rozhodně volat nehodlám, je to pitomec.“
„Podívej, tvé osobní pocity musí stranou, musí nás, Vás, navrhnout jako stráž královny, jinak je celý plán v háji, už se k ní nedostaneme.“
„Hm.“
„Fajn, a než se Lucy dovolá a zřídí potřebné, Alexndře, obávám se, že ty, stejně jako Phoebe budete této pocty ušetřeni.“
„Pocty? Magnusi, jaké pocty, sakra, zemřela mi sestra, Alecova přítelkyně a ty řekneš pocty? To není pocta, to je trápení, ukrutná bolest v srdci, ty jsi vážně…“
Než stihla Phoebe vypustit další salvu nadávek na Magnusovu adresu, přerušil ji Alec.
„Proč? Proč bych nemohl stát u jejího těla?“
„Pro to, co tak mile naznačila Phoebe, byl jsi její partner, než odešla, to se tak nějak ví.“
„Nebyl jsem její partner, byli jsme pouze přátelé.“
„Bratříčku, už zase zapíráš, miloval jsi ji, stejně jako jsi miloval Jace a teď miluješ Magnuse.“
„Byli jsme jen přátelé.“
„Mimochodem, JAcei, odpověĎ na tvou i mou otázku, kterou jsme jistě Alecovi položili, je ano.“
„O čem to zase sakra MAgnusi mluvíš? Nechtě to bejt, mě neřešíme, máme řešit Tessie, potřebujeme, aby vstala z mrtvých.“
„To potřebujeme, Isabelle, večer se k nám bude muset přidat i tvůj snoubenec.“
„Prosím?“
„Copak jste všichni hluší? Potřebujeme Dominica, aby nás k ní dostal, potřebujeme upíra, což je Simon a potřebujeme, aby se Phoebe ujala svých povinností sestry zemřelé a Alec, aby přestal dělat hlouposti a zapírat, že s tessie spal a zaujal v síni místo pro Tessiina partnera.“
Všichni zůstali stát s otevřenou pusou, tentokráte byl Magnus tím, kdo byl až nezdravě upřímný.
KAPITOLA 46
V Idrasilu zazvonil telefon. Všichni zrovna pobíhali a tak Clary nezbylo nic jiného, než telefon zvednout.
„Prosím.“
„Dobrý den, Lucy Cullen, potřebovala bych mluvit s Dominicem Sharwoodem nebo slečnou Clary Fray.“
„Ahoj Lucy, jsem tě nepoznala, tady je blázínec, to jsem já, Clary, co se děje?“
„Potřebuji po tobě maličkost.“
„Poslouchám.“
„Z9tra se má konet pohřeb královny, byla to přítelkyně, ráda bych ji stála po boku, půjde to?“
„No, to ti neřeknu, tohle má na starosti Dominic a pokud vím, už se rozhodl.“
„Clary.“
„Opravdu Lucy, ráda bych ti pomohla, ale není to v mé moci.“
„Jsi ředitelkou Idrasilu, musí to být ve tvé moci.“
„Jsem sice ředitelkou, ale nemohu dělat vše a spasti svět, i když jsem tomu dřív věřila. Až potkám Dominica, vzkážu mu, aby ti zavolal, co se mého osobního názoru týče, měly by po boku královny stát ti, kteří pro ni hodně znamenali a kteří ji skutčně znali.“
„Děkuji, jsi skvělá.“
Lucy zavěsila telefon, v očích se ji blýskalo. Zatímco přátelé šli napřed, Lucy se snažila splnit Magnusovu žádost. Co ji však celou dobu nešlo do hlavy, proč je prostě a jednoduše Magnus nepošle portálem, co má ještě za plány a úmysly. Proč jim neříká celou pravdu, něco jim tají, něčeho se opravdu bojí, Phoebe má pravdu, nedá se mu věřit.
Lucy začal hořečně zvonit telefon. Nevšímala si toho, byla pohroužena do svých myšlenek tak silně, že ji museli okřiknout.
„Lucy, zvoní ti telefon, nechceš ho zvednout? LUCY!“
Když se Lucy podívala na telefon a viděla Dominicovo jméno i fotografii, otřáslo to jí, zastavilo se jí srdce, měla pocit že omdlí.
„Ahoj Dominicu, poslyš, potřebuji abys…“
„Luccy, pokud chceš požádat, abych tebe, JAce, Alexandra, Phoe, Isabell postavil na stráž, voláš pozdě.“
„Dominicu, prosím, už dlouho jsem po tobě nic nežádala, tohle je důležité.“
„Ano, já to vím.“
„Dominicu, tak prosím, je to potřeba, přišli jsme na drobné tajemství.“
„Tajemství? Mám pocit, že těch je tady kolem nějak moc. Nevím, co máš namysli ty, ale podle mého uvážení po boku královny musí stát ti nejlepší bojovníci.“
„Tím chceš říct, že co?“
„Lucy, neboj, nejsem takovej blb, za jakého mne máš. Jace i Isabelle stejně jako ty budete se mnou stát na hlídce u královnina těla. Bohužel Phoe, Alec i MAgnus budou muset tuto poctu oželet.“
„Co máte furt všichni s tou poctou?“
„Říká se tak tomu.“
„Jo, to vím, ale zemřela přítelkyně, není to pocta.“
„Dobře, takže někteří budou bohužel muset stát jinde, než na místě vedle královnina těla.“
„Kde?“
„Neboj se Lucy, bude to v pořádku, kdy dorazíte?“
„Jo, to bych taky ráda věděla, z nějakého důvodu jdeme pěšky.“
KAPITOLA 47
Konečně se Magnus zastavil. Sám měl pocit, že něco hodně zvoral, něco zanedbal nebo neudělal tak, jak by měl.
Rozhlédl se kolem sebe, zapátral v temnotě vlastní duše, něco je špatně.
Jenomže, co vlastně je špatně a proč?
Nezná odpověď na všechno.
Otočil se směrem k přátelům a otevřel portál.
„Je čas.“
Všichni se na něj podívali, MAgnus byl zaskočen, vypadal ztrhaně a zničeně, jako by během toho jediného dne zestárl tak o sto let. Alec se postavil vedle něj, chytil ho za ruku, pohladil ho a políbil.
Pak vešel do portálu. Phoebe a JAce se podívali na Magnuse, Phoebe se usmála a vešla do portálu, hned za jí JAce se slovy díků. Lucy se ani nepodívala a zmizela portálem na druhou stranu. Isabelle chytila MAgnuse za ruku, podívala se mu do očí.
„Ty s námi nejdeš, jak to bez tebe zvládneme?“
„Zvládnete, Alexander to zvládne, musí, já mezitím musím přivést Thomase.“
„Koho?“
„Isabelle, ty vůbec neposloucháš, celé dny.“
„Magnusi, ty musíš jít s námi, vykašli se na všechno ostatní.“
„Isabell nemohu, to by mne teprve Alexander nenáviděl.“
„Prosím tě, ten tě nemůže nenávidět, miluje tě, co po něm chceš, aby ti to dokázal? Pokud to všichni vědí a ty to necítíš, pak jsi to ty vzdal.“
„Isabelle, prosím, dej ten náhrdelník Alexandrovi, měl by vědět, co s ním. Já dorazím až těsně před obřadem. Musím se ujistit, že je vše v pořádku a že Simon bude schopen pomoci.“
„Počkej, ty chceš z Tessie udělat vampýra? No to máš pravdu, Alec tě bude nenávidět.“
„Isabelle, jdi už, prosím.“
„Dřív jsi to cítil.“
Isabelle nečekala na odpověď a prošla portálem, MAgnus portál uzavřel a otevřel si jiný.
KAPITOLA 48
Když lovci dorazili do Idrasilu, okamžitě se jich ujal Dominic.
„Vítám Vás, byl bych radši, kdyby to bylo za příjemnějších a milejších podmínek, ale bohužel.“
„Řekni nám raději, na co se máme připravit.“
„Phoebe, tebe dnes večer čeká sezení s radou, vypadá to, že jsi jediná příbuzná, která může zaujmout Tessiino místo.“
„To odmítám.“
„Slyšel jsem, nemáš na výběr, očekává se od tebe, že na tu večeři půjdeš a vyslechneš návrhy.“
„A my ostatní?“
„Vy ostatní budete mít večeři v jídelně s ostatními lovci, kromě Alexandra, dnešní večer strávíš s Tessie ty.“
„Ehm?“
„Ano, vím, zní to pitomě, ale nemůžeš zítra stát na stráži, ani kdybych chtěl, Idrasil mi to neschválí. Váš vztah, ať byl jakýmkoliv, je dne denně tématem pro diskuze, nemůžu tě tam postavit, budeš muset zaujmout místo po boku Joshui.“
„Koho to?“
„Ty to nevíš? Po korunovaci se měla Tessie provdat za předem vybraného muže, ten zítra přijede se s ní rozloučit, jako se svou ženou, bohužel si ji vzít nestihl a věř mi, neviděla ho, takže jako její partner jsi uváděn ty.“
„Tak co tu bude dělat on?“
„Vlastně jen splní svou povinnost.“
„Vždyť nebyl ani na korunovaci!“
„To nebyl, nebylo to vhodné, když Tessie pozvala tebe.“
„Proč má být na pohřbu?“
„Vyžadují to pravidla.“
„Já si to nepřeji.“
„S tím počítám a na to spoléhám, v tom případě ale Alecu, budeš muset čelit skutečnosti, že ty jsi její partner a muž a tedy dle toho se zapojit i do obřadu.“
„Prosím?“
„Jako její partner ji ty budeš vyprovázet.“
Isabelle se zahleděla na dva muže stojící proti sobě. V ten moment ji došla jediná věc.
„Magnus to věděl.“
„Co myslíš?“
„Jejda, já mluvila nahlas, omlouvám se Vám, já jen, to nic, prosím, Dominicu, vysvětli mu to ať se dostaneme k tomu, co budeme dělat my ostatní.“
„No, tak nevím jak ty, Isabelle, ale Lucy si poradila, zase někam volá.“
„Neřeš to, nežárli a mluv.“
„Alecu, prostě, je to na tobě, tak jak jsi byl uznán za jediného, kdo smí rozhodnout o jejím osudu, pokud se stane démonem, stále jsi jediný, kdo zatím smí rozhodnout o tom, kdo z rodiny bude vykonávat obřad.“
„V tom případě ano, budu to já, nechci, aby to byl někdo cizí, neměl by být.“
„Perfektní, takže Alecu, vydrž, za chvíli tě k Tessie odvedu. A ještě vy ostatní, Alec bude bez večeře, vy jděte do jídelny, vyspěte se v klidu a zítra v šest ráno se sejdeme v sále, vysvětlím Vám, co a jak, od desíti začíná obřad.“
„A to mám vstávat v šest? Proč?“
„Isabelle, prosím.“
„No jo, pořád, kde je jídelna?“
Dominic natáhl ruku a Isabelle se spolu s Phoebe odebrala do jídelny. Lucy se podívala na Dominika a naznačila mu, že s ním musí mluvit, odkývnul a ona odešla za děvčaty, Jace se podíval na Aleca.
„Budeš v pohodě, kámo?“
„Nejsem si jist.“
„Bude v pohodě, Jacei, mimochodem, vím, že si v mnoha věcech lezeme do zelí, zvláště co se boje týče, ale rozhodl jsem se ti, jakožto velice blízké osobě královny, uvolnit své místo hlavního strážce.“
„Proč?“
„Protože vím, co pro Vás všechny znamenala, pro mne to byla jen královna, kterou jsem chránil, pro Vás to byla kamarádka a spřízněná duše.“
Jace si přejel dlaní po břiše, tam přesně mu vrazila svou dýku, tam přesně se ho rozhodla ranit, když se prvně změnila v démonickou bytost. Neznamenala pro něj od toho dne nic.
„Pro mne teda ne.“
„Tvé rezolutní ne mi právě naopak prozrazuje, jak byla důležitá.“
Alec se otočil a chtěl odejít, tohle nemělo dle něho smysl, všichni věděli, co pro koho Tessie znamenala, ale ona sama, věděla to ona sama?
„Alexandře, kam odcházíš? Tessie je opačným směrem, jdeme.“
Alec se otočil, JAce na něj kývnul a odešel do jídelny, Alec následoval Dominica.
KAPITOLA 49
Lucy došla do svého pokoje, do pokoje, který ji byl pro danou akci přidělen. Místnost sotva pár metrů, postel, skříňka, kobereček, okno, závěsy, židle a stolík.
Sedla si na postel, rozhodila rukama a padla na záda, dívala se do stropu a uvažovala, co vlastně očekávat, co chtít, čeho se děsit.
Alexander byl nazýván partnerem Tessie, jejím druhem, mužem, při tom v době, kdy spolu byli nebo nebyli, to ji bylo jedno, jistě nad něčím takovým neuvažovala. Jak by se sama Tessie asi tvářila, když by zjistila, že Alec je její muž.
Jak by se na jejím místě tvářila Lucy a byl by vlastně vůbec Dominic schopen uznat, že ji miloval?
Lucy byla natolik zaneprázdněna myšlenkami na svůj osud, kdyby byla na místě Tessie, že si nevšimla, že do místnosti vešel Dominic.
Sedl si k Lucy na postel a začal ji hladit po těle.
To Lucy vytrhlo z jejích myšlenek, prudce se posadila na posteli, sebrala v sobě veškerou nahromaděnou zlost a shodla Dominicca z postele.
„Co to děláš, sakra, co si myslíš?“
„Lucy, tak takovéto uvítání jsem nečekal.“
„Uvítání? O jako v posteli?“
„To jako u tebe. Ty už někoho máš?“
„Co? To je to jediné, co tě zajímá, jestli jsem si nenašla jiného?“
„Ne, to ne, ale…“
„Jaké ale zase? Snažila jsem se relaxovat a uvažovala jsem nad zítřkem a nad věcmi, které byli za poslední týden řečeny a ty…“
„A já jsem se rozhodl ti to překazit a zničit, omlouvám se, dobrou noc.“
Dominic se posbíral a chtěl odejít, Lucy ho chytla za paži.
„Kam si myslíš, že jdeš?“
„Nechceš mne tady, jdu divého pokoje.“
„Ty jsi vážně idiot.“
„Ehm?“
„Nehodlám to s tebou rozebírat, jdi spát, dobrou noc.“
Lucy vstala a přešla k oknu, dívala se ven. Dominic udělal dva kroky ke dveřím, pak se otočil, vrátil se a objal Lucy v pase.
„Moc jsi mi chyběla.“
„Byly to tři dny.“
„Pro mne celá věčnost, nekonečná, neviděl jsem tě, nemohl tě obejmout ani políbit.“
Lucy se otočila na Dominika a dlouze jej políbila. Dominic začal jemně a něžně hladit její tělo, zajel rukama pod tričko a pln vášně a touhy po ní se oddával rozkoši, kterou nabízelo její tělo. Lucy se nebránila, chyběl ji stejně, ale nechtěla, aby to zase bylo stejné, jako naposledy. Líbat, hladit, sex a zmizet. O tento typ svazku dávno nestála.
Neví, co bylo nebo je mezi Tessie a Alexandrem, ale rozhodně to bylo víc, rozhodně se na sebe mohli spolehnout, rozhodně Alec nenechá Tessie pohřbít cizím člověkem, třebaže si ho ona měla brát.
Ne, takhle to dál nejde. Odhodila Dominica tak silně, že vrazil do zdi.
„Au, co se děje? Dneska bez jemností, dneska budeme hrubí? To zní dobře.“
„Blbečku.“
„Proč, co jsem zase provedl?“
„Už to takhle dál nechci, rozhodni se, ale nemohu ti být k dispozici, když se ti to hodí a dělat, že mezi námi nic není, to není můj styl.“
„Co po mne chceš?“
„Nevím, možná vztah, možná jistotu, možná jednoduše přestat si hrát na pubertální děti a vyjít na světlo.“
„Nejsem si jist…“
„Čím, zda mne miluješ nebo zda ti to neublíží?“
„Zda je vhodná doba, Lucy, nic jiného.“
„Vhodná doba? To myslíš vážně? Ta nebude nikdy, pokud nevíš, jsme lovci, bojovníci, vždy bude problém, který budeme nuceni řešit!“
„To ano, ale…“
„Žádné ale, rozhodni se!“
S poslední větou došla Lucy ke dveřím a otevřela je. Bylo jí jedno, že Dominic tam stojí polonahý, že ona je na tom stejně, jediné, na čem ji záleželo byla skutečnost, že je třeba rozseknout tento vztah, tuto hru.
„Lucy, neblázni a zavři ty dveře.“
„Proč, bojíš se, že tě někdo se mnou uvidí?“
„Ne, to bych byl nejšťastnější, jen si nemyslím, že zrovna te´d a takhle to chceš světu oznámit.“
„Ty nikdy nevíš, co chci nebo nechci, tak mi do toho laskavě nemluv!“
„Lucy, miluji tě.“
„Cože?“
„Miluji tě, neopustil bych tě, pokud ti to pomůže, nikdy bych nemohl být na místě Aleca.“
„Cože?“
„Tessie ho opustila, on si našel náhradu a Tessie se objevila, zemřela a on je natolik rozpolcen, že tentokráte mu nikdo a nic nepomůže, ale drží se a přijal svou roli, já bych nemohl, já bych to nedokázal, žít bez tebe je k ničemu, žít bez tebe, to nejde, ty jsi ten život, jen ty.“
Lucy poslouchala se zatajeným dechem, věděla, že by měla být šťastná, měla by se rozeběhnout, políbit ho, svléct ho a znásilnit, ale nemohla, měl pravdu, není ten správný čas na nic z toho. Pro ně dva ne. Po tvářích ji tekly slzy. Dominic přišel blíž a utřel je, políbil ji a nebyl si jist, zda smí víc. Lucy sama mu však ukázala, že chce víc a tak se ji poddal.