Vlčí smečka / Kapitola 4.- Seznámení.

Když puma viděla Elenu, hned se svojí smečkou utekli pryč. „Jsi v pohodě?“ Zeptá se Elena. „Ach co se stalo?“ Zeptá se Sabina. „Zůstaň ležet, musím najít něco, ať zastavím krvácení.“ Řekne Elena a jde hledat něco, co by mohlo zastavit krvácení. V jeskyni našla kousek nějaké látky. Hned běžela za Sabinou a zavázala jí ránu. „Díky.“ Řekne Sabina a Elena jen kývne. Asi po půl hodině bylo Sabině dobře a mohla už vstát. „Co se ti to stalo?“ Zeptá se Sabina. Elena se podívá na sebe a hned leknutím uskočí. „Nevím, ale sluší mi to ne?“ Řekne Elena a Sabina kývne. „Ale kdyby tě viděl nějaký člověk, asi by strachem utekl.“ Řekne Sabina. „Nejdeme najít nějakou malou nemocnici, kde by tě prohlédli?“ Řekne Elena.

„Tak jo.“ Asi po 15 min. Eleně zmizely tesáky, ale fialový pramen zůstal. „Žádnou nemocnici nevidím.“ Řekne Sabina. „Hele vidíš tam ten dům, který je celý ze slámy?“ Zeptá se Elena. „Jo pojď se tam podívat.“ Řekne Sabina. Obě holčičky slušně zaklepaly na dveře. „Dobrý den.“ Řeknou obě. „Ahojky. Jak se jmenujete a co tu děláte?“ Zeptám se. „Dobrý den já se jmenuji Elena a tohle je moje kamarádka neboli sestřička Sabina. Jak se jmenujete?“ Řekne Elena. „Já se jmenuji Kate. A pročpak jste tu samy? Pojďte dovnitř a všechno mi musíte říct!“ Řeknu. Obě holčičky šly dovnitř.

„Klidně se posaďte a udělejte si pohodlí. Tak pročpak jste tu tak samy?“ Zeptám se. „No víte….. Nám se stala taková divná věc, ale nikomu to prosím neříkejte. Nějaký zlý člověk nás dal do stroje a my jsme teď člověk……. A my jsme byly vlčí mládě.“ Řekne nejistě Elena. „Cože?!“ Vykulím na ně oči. „Ano je to tak. Elena vám klidně ukáže tesáky.“ Řekne Sabina potichu. Elena na mě vycení zuby a vtom se jí objeví veliké tesáky. „A jak se vám to povedlo jít k tomu člověku?“ Zeptám se. „No víte, náš kamarád omylem hlavou ťukl na nějaký knoflík a na nás spadla klec.“ Řekne Elena. „Aha….. Hm………… Ale co já svámí budu dělat?“ Řeknu. „Prosím neříkejte to nikomu prosím.“ Řekne Sabina. „Hm, ale proč má Elena fialový pramen a ty ne, Sabino?“ Zeptám se. „Já to sama nevím. Prostě najednou měla Elena pramen a já ne.“ Řekne smutně Sabina. „Nic si z toho nedělej, někdy se ti ukáže.“ Řeknu a mrknu na ní. „Už se stmívá měly by jste jít spát. Už jsem vám přichystala postel.“ Řeknu.

*Pokračování příště. *