Vlčí smečka / Kapitola 5.- Vedlejší účinky?

„Tak dobrou noc.“ Řekne Elena a potichu i Sabina. Ráno se obě holčičky nasnídaly a oblékly do nového oblečení, které jsem koupila. „Koukni na ty modré šaty, jsou nádherné!!!“ Řekne s radostí Sabina. „I ty fialové jsou nádherné, děkujeme Kate!“ Řekne s radostí Elena. „Nemáte zač.“ Řeknu. „Tak je čas abychom šli někde, kde by, jsme, se víc poznali.“ Řeknu. „Tak jo, ale kde?“ Řekne Elena. „Napadlo mě, že bychom mohli jít do obchodu. Aby, jste se podívali, jak to vypadá ve světě lidí.“ Řeknu. „Tak jo.“ Řekne Sabina. Šli jsme do obchodu a tam po nás chtěli, abychom vyplnili soutěžní lístek, že můžeme něco vyhrát. „Tak jo, vyplním vám to … jméno ….. příjmení ….. Jo a abych nezapomněla věk, takže Eleně je 12 a Sabině je 13 jo a ještě já ……………. Jo a abych nezapomněla na věk, takže 17. Ok měla bych to mít.“ Řeknu.

„Jupí určitě něco vyhrajeme.“ Řekne s radostí Elena. „Tak fajn, naučím vás jak nakupovat protože vtom jsem fakt expert.“ Řeknu. Asi po dvou hodinách konečně pochopily, jak se musí oblékat. „Tak jo jdeme domů.“ Řeknu. Po cestě slyším, jakoby nás někdo špehoval. Najednou na nás vybafne zvíře. Je to lev!! Zachraň se, kdo můžeš!!“ Vykřiknu a málem zakopnu s taškami na zem. Já zakopnu a Elena zakopne o mě, obě dvě ležíme na zemi a voláme o pomoc, protože lev nás chce asi sežrat. Sabina se tak naštve, až zastraší lva! „Hele Sabino, fakt ti to sekne! Máš světle modrý pramen a krásné bílé tesáky!“ Řeknu s vykulenýma očima. „Díky.“ Řekne Sabina. „Tak utíkejte, domů já, zůstanu v parku.“ Řeknu a posadím se na lavičku. Najednou vidím smečku vlků. Vykulím na ně oči a volám na holky, ať sem rychle běží. Naštěstí mě slyšely a hned přiběhly.

„Co se děje?“ Zeptají se. „Hele!“ Řeknu a ukážu na smečku. „To je naše smečka!!!!“ Zakřičí Elena a najednou, začne výt tak krásně jako vlk. Vlk najednou začíná výt také. „Já rozumím vlkům!“ Řekne nadšením Elena. „Co říkají?“ Zeptá se Sabina. „Říkají, že prý toho člověka už nenašli, ale že prý na nás z toho stroje můžou působit vedlejší účinky.“ Řekne zmateně Elena. „Fakt?!“ Řekne Sabina. Vtom jsme jen slyšeli zahřmění a vlci hned strachem utíkali pryč. „Žene se bouřka, měli bychom jít domů.“ Řeknu. „Tak jo.“ Řeknou obě. Když jsme přišli domů, byla veliká bouřka a můj dům se málem rozletěl na kusy. Začíná noc a bouře už přešla. Najednou vyšel měsíc a obě holky šly ven a objevily se jim zuby neboli tesáky. „Měsíc!!“ Zakřičí obě a jdou za měsícem. „Co se to svámí stalo?“ Zeptám se. Obě holčičky někde utíkaly na ostrov. „A sakra.“ Řeknu si a běžím za nimi.

*Pokračování příště. *