Vlčí smečka / Kapitola 6.- Nejhorší den.

„Počkejte!“ Křičím na ně. Obě mě ignorují a jdou na ostrov neboli na pláž. Měsíc je v úplňku a obě holky jsou už skoro u pláže. „Počkejte!“ Křičím na ně stále. Elena se na mě podívá a září jí oči. To se mi snad zdá! Říkám si v duchu, to je jako v horroru. Obě holky došly na pláž a skočily obě do vody. „Ne!“ Křičím na ně. Nevidím je nikde. To snad ne ony se utopí! Rychle skočím do vody, abych je zachránila. Obě holky jsem naštěstí našla, ale neplavaly a málem se utopily! Obě holky vytáhnu z vody a položím je na písek, kde už nedosáhne voda. „Ony snad nedýchají!“ Vykulím na ně oči. Vtom se Sabina rozkucká a najednou dýchá. „Co se to stalo?“ Zeptá se zmateně. „Já nevím. Nedívej se na ten měsíc!“ Řeknu rychle. Sabina se na něho hned zamračila.

„Vždyť je úplněk to my vlci rádi, ale proč jsem mokrá?!“ Zeptá se Sabina. „Já nevím měli jste svíticí oči a veliké zuby neboli tesáky a neposlouchali jste mě a vy jste skočily do vody, jako byste se chtěli utopit.“ Řeknu na rovinu. „Fakt?“ Sabina na mě vykulí oči a já kývnu. Elena nedýchá! „Co je s Elenou?“ Zeptá se potichu Sabina. „Nevím ona nedýchá!“ Vykulím na ni oči. „To snad ne! Musíme rychle do nemocnice!“ Řeknu Sabině a pomáhá mi jí rychle odnést. Když jsme byli v nemocnici rychle jí doktoři, poslali na operační sál. „To snad ne! Co když…..“ Řekne smutně Sabina. „Neboj se.“ Řeknu a obejmu jí. Vtom doktor vyletěl ze sálu a hledal nás. „Chcete jí naposledy vidět?“ Zeptá se doktor. Kývnu. Sabina se vtom rozplakala a velmi naříkala. „Šššš. To bude dobré. Možná si z nás jen dělá srandu.“ Řeknu a snažím se jí utišit. Když jsme přišli na pokoj, Elena ležela v posteli a nedýchala. Hned zavolám na sestru. „Víte, ona zemřela. Chcete si jí odnést?“ Zeptá se smutně sestra a já kývnu.

Sabina se rozplakala ještě víc. Vtom se Elena rozdýchala. Sestra nás hned poslala pryč a zavolala doktory, totální zmatek. „Ona snad bude žít!“ Řekne s radostí Sabina. Já se podívám na zem. Asi po 15 min. nás poslali za Elenou. „Bohužel přišli jsme pozdě. Za chvíli si jí můžete vzít a můžete jí odnést na hřbitov, kde už se o ni postarají.“ Řekne smutně doktor. „To snad ne.“ Rozbrečí se znova Sabina a já se rozpláču také. Po půl hodině jsme jí už nesli na nosítkách pryč. Najednou se zvedl vítr a objevila se před námi velká lípa. „Co to má znamenat?“ Řekne se slzami v očích Sabina. „Nevím, jakoby nám ten strom chtěl pomoct.“ Řeknu. „Lípo, jestli mě slyšíš což asi ne tak prosím, ať mi ožije Elena prosím.“ Řekne Sabina. Já se poškrábám na hlavě a koukám. Vtom se objevila veliká mlha a lípa zmizela. „Tak fajn.“ Řekne Sabina a pokračujeme na hřbitov.

*Pokračování příště. *