Ranyt: Proměna; Část LI.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Po dlouhém hladovění bylo velmi příjemné zase cítit jídlo, jak postupně zaplňuje žaludek. Nemuseli šetřit, bylo zde tolik jablek, že by je nikdy neměli šanci sníst. Každý si vzal ještě spoustu dalších do zásoby na cestu, aby předešli dalšímu hladovění.

Nebyl si vlastně ani tak jistý, že jede tou samou cestou jako muž před ním, spíš jen cítil správný směr. Ze hřbetu koně zkoumal krajinu rozprostírající se před nimi. Už nějakou chvilku byli zase na cestě. Natáhl do svých plic ledový vzduch. Cítil jeho chlad na průdušnici. Zkontroloval své muže, spíše už jen ze zvyku. Ani ho nepřekvapilo, že vše bylo naprosto v pořádku. Craig se usmíval a očividně s Rienem a Cerardem vtipkovali. Jízda o samotě se třemi veselými přáteli vzadu nebyla to pravé ořechové, obzvláště když cítil, jak se na něj zase snáší splín. Zpomalil natolik, aby ho dojeli. Bez okolků se k nim připojil, a hned byl zapojen do konverzace.

Cesta ubíhala mnohem rychleji. Jen periferním viděním sledoval různé sněžné kopečky, jež se okolo nich míhaly. Co teď asi dělá jeho otec? Vede svou svatou válku a schovává se za masku morálky. Nechtěl si připustit své pocity vůči němu, ale velmi se v něm zklamal. Potají doufal, že alespoň on bude mít nějaký charakter, ale ukázal se přesný opak. Bezpáteřní stvůra, které šlo jen o bohatství. Cynar ale nesměl dát prostor nenávisti, místo toho nahradil lásku k němu úplnou lhostejností.

Museli zastavit. Před nimi ležel odvalený naprosto dokonale kulatý balvan a kousek od něj díra do země. Stopy po posedlém zde byly tak jasné, že tudy musel určitě jít. Do šachty se ani jednomu z nich nechtělo, bylo to příliš nebezpečné, navíc muž, jehož pronásledují, musí jednou z podzemí vylézt. Chlapec soustředil svou mysl, před očima se mu vykreslila křivka černé stopy. Temná čára sice vedla dost dlouhou dobu pod povrchem, poté ale zase stoupala nahoru. Usnesli se, že je zbytečné nasazovat životy v podzemí, před kterým je v chrámové škole tolik varovali. I když přicházel čím dál více na lži, jimiž ho dlouho krmili, nyní opravdu riskovat nechtěl, místo toho jeli po povrchu toutéž trasou, jakou se před nimi pohyboval posedlý pod nimi.

Stále pozorovali onu linku a řídili se přesně podle ní. Kroky je vedly do oblasti, kde počasí bylo mírnější. Nevěděli proč, ale v okruhu dvou nebo tří mil rostly shrbené rostliny. Keřovitý porost je švihal do nohou.

Zabralo jim to jen jednu noc, než se před nimi otevřel kráter. Obrovská propadlina vedoucích zřejmě do níže položeného světa. Bylo zřejmé, že se země propadla teprve nedávno, všude kolem, i na svahu, jenž vedl dolů, běhali důlní skřeti. Pokud dobře viděl, budovali zde hradby. Byla zde jasná stopa hledaného průchodu. Zprvu předpokládal, že i tuto katastrofu bude mít na svědomí, při bližším prozkoumání ale zjistil, že s tím nemá nic společného. Zdálo se, jako by příroda a země sama to chtěla a učinila tak ze své vůle, ačkoli tudy posedlý jistě prošel.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz