Ranyt: Proměna; Část LII.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Začala je přepadat panika. Ranyt ani Danira takhle dlouho ještě nikdy neputovali jedním průjezdem. Nebylo kde se zde na noc zastavit, museli tedy být celou dobu vzhůru a pokračovat pouze s malými přestávkami. Až dalšího dopoledne konečně snad dorazili na konec. Nebyli si vůbec jistí, jelikož se ocitli ve slepé uličce. Před nimi byl další průchod zatarasený očividně hradební zdí s bránou. Její křídla již nesloužila tak, jak měla, a mříž už nebyla na svém místě, stačilo tedy na jednu stranu jen zatlačit. Dveře se se zaskřípěním otevřely.

Nabízela se jim jediná cesta. Byli nuceni vyjít nahoru po dlouhých a širokých schodech. Ústily u brány do jakéhosi chrámu. Doufali, že jím jen projdou a na druhé straně vylezou z okna nebo se dostanou ven jinak. Jenže dveře byly zamčené. Všude kolem se ještě stále zdvíhala mohutná stěna rokle otesaná do tvarů soch. Ranyt vytáhl z brašen páčidlo. Zarazil je kus nad zámek a prudce škubl. S prasknutím se otevřely. Uklidil nástroj zpět na místo. Koně s panterem nechali uvázané zde, musí objekt nejprve prozkoumat, než do něj vezmou zvířata.

Čekalo je překvapení, přišli právě doprostřed obřadu. Dívali se do hlavní chrámové lodi s oltářem vepředu. Z postranních stěn vytékaly jakési fontány tmavě fialové tekutiny. Kněz a několik uctívačů se na nově příchozí udiveně a nevraživě dívali. Bylo více než zřejmé, že přišli naprosto nevhod. Na útěk se ale dát nemohli, byli příliš unaveni.

Kněz zřejmě vykřikl příkaz v cizím jazyce. Akolyti se rozmístili po místnosti připraveni k útoku. Z rukávů jim vyčuhovaly tenké čepele. Jejich vůdce, oblečen ve fialovém rouchu stejného odstínu jako kapalina, vztáhl ruku směrem k vetřelcům, ve druhé ruce držel knihu. Z natažené končetiny vylétlo několik tmavých střel. Naštěstí všechny minuly cíl, dvojice se už ale musela bránit fyzickému nebezpečí ze strany obyčejných mnichů.

Ti na ně nabíhali ve vlnách, vždy jednou nebo dvakrát udeřili a hned se zase stáhli. Ranyt a dívka se zatím byli schopni bránit, nevydrží takhle ale věčně. Protivníků bylo moc. Znovu musel nastat moment, který nenáviděl ze všeho nejvíce. Požádal o pomoc nezvaného hosta ve své duši. Ten jako vždy ochotně souhlasil a poskytl mu velké množství síly. Elf ji vděčně čerpal, jeho čepel se opět míhala sem a tam. Nacházela volná místa v nepřátelských obranách.

Ani druidka za ním nezahálela, střílela z konečků prstů blesky, ty ale bohužel špatně hledaly cíl, jelikož se nedaly dost dobře směrovat. Snášela se k nim další sprška temných střel od kněze neznámého boha. Ranyt napnul levou ruku jeho směrem. Stvořil přízračné chapadlo, jakési prodloužení své paže. Díky tomu dosáhl až k duchovnímu a mohl ho polapit a zabít. Protivník zřejmě nebyl natolik zkušený v boji, aby mu stačil uhnout.

Zamotal téměř černý šlahoun kolem vyhublého těla. Když trošku víc zmáčkl, skoro mu praskla žebra. Využil tedy příležitosti a stiskl svou oběť silně. Hlasité zakřupání předcházelo bolestnému řevu. To už jím ale mrštil do jednoho z temných koutů, kde křik ustal.

Ranytovu pozornost si nyní naplno získali řadoví bratři. Ti, ohromeni takovouto demonstrací síly, jen bez hnutí stáli, dokud nezabodl svůj meč do prvního z nich. V ten moment se zbytek dal do opětovného útočení. Možná nebyl dost dobrý bojovník, možná oni byli až moc dobří, ale na jeho těle se rychle množily rýhy a šrámy od čepelí. I když žádný zatím nebyl závažný, bral to jako varovné znamení.

Začal bojovat agresivněji, jednou rukou dokonale ovládal meč, zatímco druhou vyvažoval a držel zbylé nepřátele pomocí kouzel od těla. V těchto chvílích mu víc než dost pomáhala i dívka, jejíž zaklínadla už srazila k zemi nejednoho protivníka. Stačil sledovat, jak nyní dalšího polapily kořeny obalené smrtonosnými trny s jedem, které se zapíchly do zmítajícího se těla. Hned nato se stáhly zpět do země, zbyly po nich jen praskliny v dlažbě.

V bojové euforii mu z ruky vyrůstala tři chapadla, každým napadal jiného muže. Jeden po druhém postupně podlehl jeho náporu, proti němuž se nebyli schopni bránit. Několik posledních se ale dokázalo zformovat do jakéhosi útvaru, kvůli němuž se nestíhal bránit ani mečem, ani přízračnou končetinou. Nezbylo mu než ustupovat k východu. Celou situaci zvrátil blesk, jenž prolétl mezi třemi členy formace. Znovu se mu otevřela cesta mezi zmatenými mnichy. Nerozuměli tomu, co se jim právě přihodilo, byli v podstatě bezbranní.

Poslední hlava spadla na zem následována zbytkem těla. Ještě několik kroků se kutálela, než narazila do opuchlého těla napuštěného smrtonosnými látkami. Z ranek na něm vytékala krev. Potůčky se slévaly do jednoho a utvořily louži. Druhý pramínek vedl ke zmasakrovanému tělu ležícímu u fialové fontány.

Když si prohlíželi morbidní výjev, bylo jim líto, co provedli. Nevěděli, co je to popadlo, ale jejich činy je přesto mrzely. Skrze velké oltářové okno naproti prosvítal dovnitř do chrámového prostoru světelný kužel. Vzal do ruky kus kamene a mrštil jím do skla. To se s třeskotem roztříštilo, došel až k němu a botou vykopal z rámu veškeré ostré hroty. Teprve potom přivedli dovnitř pantera a koně. Naštěstí kostel stál na druhé straně už na normální zemi, tudíž se mohli dostat z proklaté rokle ven.

Povzbudilo je to, proskočili nově vytvořeným otvorem a upalovali znovu po volné pláni, aniž je brzdily děsivé sochy. Uvolnění bylo více než citelné. Ještě několikrát se ohlédli směrem, kde nechali stísněné prostory. Oba upřímně doufali, že pevnost, do níž mají namířeno, je už blízko.

Terén se začínal svažovat prudce dolů. Obzvláště kůň měl veliké potíže. Prvních několik sáhů pokračoval z kopce normální rychlostí jako předtím, brzy však začal klouzat a Danira byla přinucena slézt a zvíře vést. Elf okolo ní kroužil na své kočce. Ta díky drapům a tlapám neměla s pohybem na sněhu problémy. V zemi, jako byla tato, se neodvážil nechat dívku samotnou a vzdálit se od ní více než několik kroků. I tak se ale díky mrštnosti a rychlosti pantera mohl přemisťovat čile sem a tam a pátrat po nebezpečí.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz