Vlčí smečka / Kapitola 12.- Šťastný konec!

Když jsme si venku hráli někdo, zašustěl v křoví. Byli to vlci! Jedna vlčice něco zakňourala a Sabina hned řekla: „Říká, že by nám chtěla pomoct, abychom mohli jít na cestu.“ Sabina na ní zavyje a Elena mi přeloží: „Sabina jí řekla, že neví, jak by mohla pomoct.“ Koukám na ty vlky jako bych spadla z višně. „Co tak koukáš?“ Zeptá se Elena. „No, že umíte mluvit vlčí řečí.“ Odpovím. Začalo se stmívat a my jsme museli jít domů, protože byla strašná zima. Chyběl mi poslední krok domů, ale v tom mě jeden vlk velmi kousl. Bolestí jsem spadla na zem. Zavřela jsem bolestí oči a spala. Vtom jsem se probudila se strašnou bolestí. „Au!“ Zakřičím. Elena a Sabina stály vedle mě. „No…. Kousl tě vlk.“ Řekne Sabina. Podívám se na moje kousnutí. „Moje noha!“ Zakřičím ještě jednou. Moje noha byla celá od krve. Sabina za mnou hned přiběhla se šátkem v ruce. Šátek mi zavázala kolem nohy. „Dík.“ Poděkuju. „Nemáš za co. Nevím, co toho vlka popadlo.“ Odpoví Sabina. „Každopádně by, jsme měli jít spát. Je už hodně hodin.“ Řekne Elena. Tak jsme tedy šli spát. Probudila jsem se, protože mě bolela noha. Podívala jsem se na tu ránu a poškrábala jsem si to. V ráně byl chlup od vlka. Dala jsem ho na zem. Chlup dopadl na zem a proměnil se v zub. „Cože?“ Řeknu potichu, abych neprobudila holky. Zub jsem si zavázala jako přívěšek na krk. Podívala jsem se na hodiny a bylo 7 hodin. Rozhodla jsem se, že to ukážu holkám. „Holky? Vstávejte!“ Řeknu. Podívám se na Sabinu, abych jí probrala.

„Vstávej!“ Řeknu. Sabina je velmi rudá a Elena taky. „Co je s vámi?“ Řeknu. Donesla jsem jim tedy teploměr. Dala jsem Sabině pod, paž teploměr. Vtom teploměr rychle zapípal. Podívám se na teploměr a vykulím oči. Sabina má vysokou horečku. Má 40.3 horečku. Dala jsem teploměr i Eleně a má taky stejnou horečku. „Proč je mi tak velká zima?“ Řekne Sabina. „Protože máte obě horečku. Počkejte tady, jdu pro doktora.“ Řeknu a jdu se obléct. „Nevylézejte z postele!“ Řeknu a běžím za doktorem. Asi po 20 min. jsem byla doma i s doktorem. Doktor na ně vykulí oči. Nejdřív jim dal teploměr a viděl horečku. „Co to je? Nikdy jsem nic takového neviděl!“ Řekne doktor. „Já taky ne.“ Odpovím. „Tak s tím něco udělejte!“ Vyprsknu na doktora. „Ehm. Horečka stoupla na 41.5. za chvíli, zemřou obě dvě.“ Řekne smutně doktor. „ALE JÁ JE TADY CHCI MÍT!“ Vyštěknu na doktora se slzami v očích. „To je koloběh života.“ Řekne doktor a odejde. „To je doktor!“ Řeknu a vypláznu na něho jazyk. „Nesmíte umřít!“ Řeknu holkám. „Já taky ne!“ Řekne tichým hlasem Elena. „Já taky ne! Chtěla bych být s tebou a taky se smečkou!“ Řekne Sabina z posledních sil. Vtom jsem slyšela Elenu, jak vykulila z postele oči. „NEDÝCHÁ!!!“ Křičím přes celý dům a přiskočím k ní. Dělám jí masáž srdce, ale marně. „Elena mi umřela!“ Řeknu a rozpláču se. Podívám se na Sabinu a ta má zavřené oči. „NÉÉÉ!“ Zakřičím, až ke mně přiběhne smečka. „Co tu děláte?“ Zeptám se vzlykavým hlasem.

„To by, jsi měla vědět sama!“ Zaštěkal na mě vlk. „Cože?“ Leknutím uskočím dál. „Ty nám rozumíš?“ Zeptá se druhý vlk. Pokývám hlavou na souhlas. „Neboj se! My vlci je zachráníme!“ Řekl statečně vlk a dal tlapku na Sabinu. Tlapku dal na hrudník a zakňoural. V tom Sabina začala zářit. Asi 5 sekund Sabina zářila jako slunce. Vlk upadl do bezvědomí. „Je nakažený!“ Řekla vlčice. „Já za to nemůžu.“ Řeknu smutným hlasem. Pohladím vlka a rozpláču se ještě víc. Dám hlavu na vlka a on se rozdýchal! „Co to má znamenat?“ Řeknu. „To ten zub!“ Řekne vlk, který hledal jídlo. „Opravdu?“ Potáhnu obočí nahoru. Vlčice přikývne na souhlas a jdu obejmout i Sabinu. Dám na ní hlavu a rozpláču se. „Prosím, ať to funguje prosím!“ Říkala jsem si v duchu. Sabina se v tom rozdýchala. „Co tu dělám?“ Probere se Sabina. „Byla jsi nemocná. Ale teď jsi zase zdravá!“ Řekne vlčice. Obejmu také Elenu. Stisknu jí tak pevně, že se rozdýchala taky. „Proč mě tak objímáš? A proč mám na hrudníku zub?“ Vyštěkne na mě Elena. „Hele v klidu. Zachránila jsem tě před smrtí. Měla by, jsi mi být vděčná!“ Řeknu. „Díky.“ Řekne Elena nechápavě. „CO SE TO DĚJE?“ Zeptá se divně Sabina. Odkryju jí peřinu a ona místo nohou má vlčí tlapky. „Vy jste vlci!“ Řeknu smutně. „Jak to?“ Řekne Sabina. „To nevím. Eleno ty se taky, proměňuješ!“ Řeknu. „Hele. Bylo už nám po mláďatech smutno. Tak jsme vymysleli takovou scénu a ještě jsme kvůli vám vytrhli králi chlup tak si neztěžujte!“ Řekne vlčice. „Měli jsme tě rádi Kate!“ Řekne Sabina. „Ano! Bude nám bez tebe smutno!“ Řekne Elena. Jdu obejmout obě dvě holky a ony se v tom už proměňují. „Měj krásný život a někdy se ztav na hory, budeme tam!“ Řekne Sabina. Obě holky už mají srst po krk. „Bylo nám z, tebou fajn. Ahoj.“ Řekne Elena i Sabina a vtom se z nich staly mláďata. Začaly kňourat a zamávaly mi tlapkou. Vyšli z domu a já jsem měla slzy v očích. Když odešly, bylo mi bez nich velké smutno, ale zase jsem byla ráda, že mají rodinu a mají rodiče. Kdoví možná se za mnou zastaví anebo, já k nim.

Konec!