Anotace: Měsíc už vplul až na samý vrchol oblohy, když do malé hospůdky na rohu ulice...
Sbírka: Aztécký poklad
Měsíc už vplul až na samý vrchol oblohy, když do malé hospůdky na rohu ulice vešli dva vysocí muži v kloboucích a v hábitech. Hospoda byla cítit tabákem a pivem. Přes cigaretový kouř nebylo vidět ani k výčepu. Celá hospoda dýchala námořnickou atmosférou. U jednoho stolu ležel jeden námořník. Byl úplně namol. Z láhve v ruce a z úst mu ještě kapala kořalka. Dál hráli tři přiopilý námořníci karty. A úplně v rohu, kde byla kouřová clona největší, seděl obtloustlý muž. Bylo jasné, že nejvíce kouře zde vyprodukoval právě on. Zapálil si už třetí doutník, i přesto že ty předcházející dva stále ještě kouřil. Vedle něj na židli seděla kočka, minimálně stejně tak dobře živená jako její pán.
Oba dva nově příchozí si rozepnuli hábity a vyrazili přímo k tomu tlouštíkovi. Ten pohladil kočku svou prsteny osázenou, tlustou rukou. Druhou rukou si cpal do pusy doutník. Další vlna kouře se vyvalila z jeho úst a skryla tak celou jeho hlavu.
"Máte ho?" zeptal se. Oba dva jeho kumpáni sebou přímo trhli. Jeho hlas byl tlumený a pokroucený věčným kouřením. Stále však z něj bylo cítit cosi, co budilo respekt a strach.
"Skoro, šéfe." odvážně začal první, "Ztratil se nám v jedné slepé uličce."
"V slepé uličce!" zasmál se tlouštík, "To se může povést jedině vám, tupci!" a vyfoukl další vlnu kouře.
"Šéfe nebojte se, víme že je stále ještě v Marseille." chtěl šéfa uklidnit ten druhý.
"Já se nebojím, já mám jenom strach, že mne vy dva jednou přivedete do hrobu. Být vámi tak se snažím ho co nejdříve dopadnout."
"Ale šéfe, tak si seženete jiného bodyguarda, ne?" odvážil se jeden.
"Ale já nechci Gérvarda!" bouchl pěstí do stolu šéf, "Já chci to, co mi vzal! Já chci ten poklad!"
"Pane, ale takových máte doma dost."
"Jenže žádný z nich neumí to, co tenhle."
"A co umí?"
"To bylo všechno napsáno v té knize, co ji vzal spolu s tou soškou! Pánové, vyrazíte zpět do ulic. Přinesete mi zpátky tu sošku i s knihou. A se Gérvardem si dělejte co chcete, ale ať ho to bolí! Musí trpět. Jako že mi Tkanička říkají, Philip Gérvard bude za to, jak mě zradil trpět!"