Ranyt: Proměna; Část LXVI.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Již měli jasno v tom, že do otevřeného souboje s ním jít nemůžou. V podzemí déle zůstat nemohli, jelikož by je dřív či později našel. Začali se plížit tou samou cestou, kudy přišli. Jako naschvál se mutant postavil jen několik sáhů před otvorem, jímž měli uniknout. Chvíli čekal bez hnutí na místě. Poté natáhl svůj dlouhý krk jejich směrem a zdálo se jim, jako by přímo na ně kalnýma očima zamrkal.

Zkameněli hrůzou. V duchu si připravovali poslední slova, která řeknou na tomto světě, a první, jež vyřknou v posmrtném životě přímo před svým bohem. Rozhodně však nečekali, že se tu drak uloží ke spánku. Ustlal si přímo před východem z točité chodby, kterou sem přišli.

Jediná známá cesta ven tím byla znemožněna, musí hledat další. Procházeli těsně u zdí budov a snažili se tak snížit riziko, že si jich bestie všimne. Ze všeho nejdřív se od ní musí dostat co nejdál, aby se mohli opět poradit, co budou dělat dál, bez rizika, že ji vzbudí. Jako již mnohokrát předtím, i nyní byl chlapec neskutečně rád, že má s sebou válečníky Jeho řádu. Ačkoli jim v této chvíli hleděla z očí hrůza, byli zvyklí se postavit všemu čelem a bojovat do posledních psychických i fyzických sil.

Ve své situaci budou potřebovat obojí. Jejich další plán byl velmi jednoduchý – dostat se k nejbližší věži, najít z ní východ ven a pak co nejrychleji zmizet. Jediný háček byl v tom, že tak jako tak se musí vrátit do chrámu, protože v něm nechali své koně. Rozhodně ale bude bezpečnější jít klidně i několik dní pěšky Severními pláněmi, než se pokoušet projít kolem draka – to znamenalo jistou smrt uhořením nebo sežráním.

Jediná vížka, kterou měli na dohled, byla ještě hlouběji v nitru jeskyně, tím pádem i dál od jejich nepřítele. Alespoň toto je uklidňovalo. Kupodivu zde nikde nebyly žádné dveře, pouze prázdné otvory. Pro ně to ale byla výhoda, jelikož se bez páčení nebo vyrážení – tedy i bez hluku – dostali, kamkoli chtěli. Vystoupali po úzkých točitých schodech na vrcholek věže.

Skrývali se pod špičatou stříškou a zároveň za malou zídkou. Ta měla bránit případnému pádu strážného z věže. Nenašli však cestu, kterou by se mohli dostat pryč. Začali být zoufalí, protože netušili, kde jsou. Navíc se museli skrývat před ohnivým netvorem. Ale nezbývalo jim než pokračovat dále.

Jak se dostávali stále více do centra města, i budovy zde byly větší a okázalejší. Stála zde nejedna doslova obří pyramida nebo věž. I obytné budovy nabývaly mnohem větších rozměrů. Zdobily je nesčetné nápisy. Několik balkonů nebylo výjimkou, dokonce i terasy tu zřejmě byly obvyklým jevem. Místo se jim zdálo snad ještě záhadnější než předtím. Civilizace, schopná postavit stavby, jako jsou tyto, přece nemohla jen tak najednou zmizet!

Právě míjeli velmi zvláštní budovu. Tvarem připomínala jakousi mohylu. Byla rozdělena na dvě části, vrchní a spodní. Dolní měla širší rozměry, směrem nahoru se však zužovala. Pak následoval schod a na něj navazovala o něco užší horní část, čím rostla do větší výše, tím víc se zužovala.

Stavení samo o sobě nebylo až tak veliké, zajímavé byly dvě tyče

trčící ze střechy. Mezi nimi stále ještě proudily blesky modré energie. Vytvářely dojem různých obrazců, avšak po chvíli kratší než mrknutí oka se vždy rozpadly.

Obezřetně vešli dovnitř. Ocitli se v prostoru, jenž zřejmě měl sloužit jako vstupní hala. Chtěli se dostat do vyšších pater, nikde ale nemohli najít žádné schody nebo cestu. Nalezli pouze průchod do malé kruhovité místnosti. Vešli se do ní maximálně tři muži najednou, procházela však skrze celou budovu a bylo vidět až na úplný strop. Cynar se do kruhu postavil a chvíli se díval nahoru.

Obklopila jej světle modrá záře a během vteřiny byl o patro výš. Stál – či snad visel? – ve vzduchu, na jakémsi neviditelném silovém poli, jež mělo takovou sílu, že ho uneslo. Svatí rytíři jej ihned následovali. Konečně potkali něco, co by jim mohlo alespoň trochu pomoci. Na stole před nimi ležela otevřená tlustá kniha.

Cynar pomalu přistoupil až k ní, jemně přejel rukama po stránkách hustě popsaných drobným písmem. Zalistoval. Nerozuměl ani slovu, ani jedinému nákresu. Nejrůznější obrazce a symboly byly obtékány textem, jako by se nacházely v nějakém zvláštním ochranném obalu. Jen občas na některé z malůvek poznal humanoidní postavu, znak ohně, vody nebo větru.

Zvrátil oči v sloup, až mu zůstalo viditelné pouze bělmo. Žádal o Jeho pomoc, aby porozuměl textům napsaným v prastarém spisu a znovu se zahleděl na tlustou bichli. Díval se na ni teď naprosto jinýma očima. Stříbrně mu zářily. Očima kmital sem a tam, nyní rozuměl každému slovu v textu.

Dokument popisoval nejrůznější možná zaklínadla. Od těch úplně základních až po vyvolání bohů na tento svět. Věděl s jistotou, na co se právě dívá. Kniha neměla žádné jméno, každý o ní ale slyšel. Její poslední vlastník se jmenoval Quirard a věci, jež s ní dokázal, byly neskutečné, zároveň ale ničivé. Svým způsobem jen díky poznatkům uschovaným právě zde se mohl pokusit o otevření přístupové cesty pro jednoho z bohů. Narušil tím ale celý časoprostor a doslova rozerval svět na dvě poloviny.

Kniha se nesmí už nikomu dostat do rukou! Cynar se podíval zářícíma očima na své muže. Neměli nejmenší ponětí o ceně nalezeného předmětu. A zatím to tak mělo zůstat. Zavřel mohutné kožené desky a rukopis ukryl do záhybů svého pláště. Z očí mu přestalo vycházet stříbrné světlo, byl čas jít dál. Rytířům prozradil jen tolik, že se jedná o jakousi starou knihu zaklínadel a chce ji prozkoumat lépe, až na to bude vhodnější příležitost.

Nemohli než souhlasit, jejich nejdůležitějším cílem nyní bylo dostat se ven. Možná že se jim za pomoci jednoho z kouzel obsažených ve spisu podaří uniknout. Nenašel v sobě ale odvahu jej vytáhnout, zalistovat a najít zaklínadlo. Kniha pro něj byla jednoduše prokletá, a kdyby to šlo, ani on sám by se jí nezmocnil. Zde ale zůstat nemohla, nikdo nevěděl, kdy ji kdo najde a znovu zneužije ke svému vlastnímu prospěchu.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz